Šlechta pod Pálavou, aneb s kmotrem, šlechtičnou a bez bagety

14.5.2011 8:00 Milan Vojtek, Radek Hořínek

Těžké, přetěžké jsem měl rozhodování, jak naložit s první květnovou sobotou. Ne po stránce pracovní, tam jsem si naordinoval volno, ale po stránce železniční. Souběh několika akcí v jeden den otevíral dilema. Kam jít? Možnost potkat se s přáteli z klubu velela upřednostnit narozeninovou jízdu. Chystaná výstava fotografií ale velela, pamatuj na mě. A tak nakonec vyhrála zodpovědnost.

A když jsem se tedy rozhodl, že šlechtična 475.101 porazí karkulku T 444.0060 na narozeninovém vlaku do Brezové pod Bradlom, poslal jsem ještě rychlou sondu, copak asi tvoří olomoucký kmotr. Zda jede na narozeninovou jízdu, nebo zda se nepřipojí. Odpověď byla rychlá. Raspektive odpovědi, protože šly interní poštou i prostřednictvím SMS. Pravda trochu si protiřečily, protože mezitím se děly věci nevídané. Kmotra popadl záchvat aktivity, Veronika mu dala propustku pro cestu na jih., Radka měla hlídání a kmotr úkol vyfotit bertu. Tož tak. A bylo to.

Následně jsme už jen dohodli čas a místo setkání s ohledem na jízdu vlaku. Toto vše se upeklo v pátek večer a k dopadům této rychlé dohody se ještě dostanu. Ale až později.

V sobotu ráno čekám poblíž nádraží, až se přižene Ídéeskový spoj z Holomóca. Poblíž proto, že gentlemanský přístup majetkové sekce ČD pronájmem pozemku před nádražím dal zelenou soukromníkovi se sídlem v Praze, aby zpoplatněním a uzavřením celého přednádražního prostoru za ohrazení se závorou vydělával i na těch, kdo jen přijíždí někoho naložit do auta. Pět korun za nastoupení či vystoupení, opravdu, České dráhy, děkujeme za váš čin, směřující ke spokojeným zákazníkům. Skvělý recept, jak odradit další lidi od cestování vlakem.

Ale nic, to sem vlastně nepatří. Vlak přijíždí a já se stěhuji blíž k nádraží, abych naložil kmotra. Seznamuji ho s plánem. Ten je jednoduchý. V dostatečném předstihu jsem si vytipoval místa na focení. Vybírám je tak, aby bylo mezi nimi přejíždět bez stresové honičky a aby garantovaly vznik solidního záběru. Protože čas příjezdu vhodného vlaku z Hané nebyl příznivý pro focení startu v Brně, jedeme na trať. Na první místo, kterým je vzhledem k času a také orientaci směru jízdy, přejezd na vjezdu do Rakšic. Tam přijíždíme v čase, který umožnil i tréninkový snímek na soupravu IDS v síle 842+954. ŠUp a snímek potvrzuje dobrou volbu, teď už jen počkat na parovlak. Místo současně dalo příležitost využít křižování Pálavského okruhu s vracejícím se vlakem IDS. Po fotce před stanicí se stěhujeme na druhý konec a kousek od předzvěsti čekáme, až se prožene křižující osobní a po něm vyrazí ze zářezu parní vozba. Leč, neděje se. Na posledních vozech zůstaly viset brzdy, pokud odjet byl neúspěšný a následuje manuální odbrždění soupravy. S více než patnáctí minutovým zpožděním pak šlechtična vyráží na cestu. My taky. Mělo by to vyjít na fotku z přejezdu u Damnic, pára a mechanická předzvěst Miroslavi láká. Leč obsluha parostroje notně potáhla za regulátor a šlechtična se žene fotomístem v okamžiku, kdy nám chybí ještě asi 700 metrů. No nic, pokaždé to nevyjde. Jedeme na další flek. Sázka na jistotu velí Sedlec, cestou ale ještě jen tak, jako bonus, pořizujeme jeden boční snímek u Novosedel. A zatímco pára uhání vysadit první cestující v Mikulově, my jedeme k Sedleci. pole s řepkou z obou stran kolejí je kýčovitá kulisa, které nelze odolat a čekáme na první variantu, focení poblíž přejezdu. Cvak a další přesun vede pod Valtice, na přejezd. "Budeme fotit ze zákopu?" ptá se kmotr s odkazem na snímek, který jsme před časem spáchali z odvodňovacího příkopu u přejezdu. Ne, tentokrát sázím na snímek se skupinou borovic necelých dvě stě metrů před křížením trati a silnice. Avizo na vlak obačného směru, kterému musí dát parní konvoj ve Valticích přednost, velí změnit postavení. Fotíme nezvyklou sestavu 842.008 + 954 + 3xBix 020 + 714.226, zjevně posilu v mimořádný den a čekáme na páru. Po snímku u Valtic se znovu řídím předchozím studiem map a vlastních zkušeností. Přejezd v lokalitě Rytopeky je zvoleným místem pro další focení. Byť z boku, stále ještě dává největší naději na slušný dopolední záběr. Čekáme nejprve na první setkání toho dne s T 478.001, která má přidělenu první polovinu vlaku.

Zde je nutno se zmínit, co mě vedlo k titulku a jak to bylo s bagetami. Mezi řečí přišla na přetřes politika, resticuce a vše kolem. A kmotr práskl, že je přímým pokračovatelem šlechtického rodu. Prava není spícím knížetem, protože jeho rodinu obrala o majetek katolická církev v době po Bílé hoře. Na restituce ale asi nedosáhne. Proto v titulku hovořím o šlechtě, kmotr a šlechtična. jojo, No a náš šlechtic využije pauzu a vytahuje rohlík se salámem. "A kde máš normovanou bagetu," dobírám si jej. "A ty si myslíš, že se o půl osmé dostanu někam si koupit bagetu," usazuje mě kmotr odkazem na čas, kdy se definitivně zrodila společná mise. Mlčím. má pravdu.

Mezitím zpoždění opět trochu povyrostlo, až se nakonec za stromy v oblouku trati ozývá brumlání šestiválce. Berta s dvěma dlouhými Balmy (jak se říkalo) nyní tedy Bix 050, už jede a vystavuje se nám v plné kráse. Cykloturisté, kteří se zájmem přihlíží, už chtějí šlápnout do pedálů a vyjet. Předtím se ptali, na co že to čekáme. Slova, že ještě pojede i pára, je nutí kola znovu odložit. Poskytujeme jim i odpověď na trochu krkolomný dotaz, směřujjící k postavení stroje. Slova uhlím napřed ale pochopí hned. Nakonec jsme se společně dočkali, s téměř hodinovým zpožděním šlechtična projíždí a míří do cilé první etapy pouti. My zase míříme na rychlý oběd. Pak na focení páry při objíždění soupravy a už se vystavujeme na trati, abychom zachytili jeji odjezd. Původně zamýšlené místo přímo s přejezdem Rytopeky už se nehodí, sluníčko přeci jen popolezlo. místo před přejezdem okupuje větší počet fotografů a tak se uchyluji do oblíbeného záářezu o kus dál. Auto ohleduplně ukrývám za překážky jezdecké dráhy a mizíme mezi křovím na vrcholu zářezu.

Pára projíždí a já využívám další čas. Shodujeme se, že na přesun uhlím napřed z Bořího lesa do Mikulova nereflektujeme a vyjedeme na normální provoz. Pokus stihnout u Kostickéváhy EC 171 nedopadl dobře, takže se přesouváme do Staré Břeclavi na soubor komponentů řady 380 v čele IC 571. Kmotrovi se plní bonusové přání, náklad, nejlépe s laminátkou v korporátních, v případě nouze v polomáčených barvách. Nezapomíná mi ale připomenout, že čeká na vývozní záběr berty. nejen pro sebe, ale musí uspokojit i Radku. Takže se vracíme ke scénáři dne. Ten velí. Sedlec, šlechtična z kopce v záplavě řepky. A pak k Novému dvoru na bertu. Cestou do Sedlece se ještě zastavujeme v Lednici. Se společnou fotkou berty a hurvínka pak pokračujeme na místo, od kterého jsem si hodně sliboval. A musím říct, že už po prohlédnutí pořízených snímků ve foťáku jsem měl důvod ke spokojenosti. Ještě bylo třeba uspokojit kmotra bertofotkou. Cestou projíždíme kolem zastávky Valtice město a jako bonus fotíme parovlak, byť v ne zrovna ideální pozici. Ale nejde o fotku. Spíš něco jiné. Zastávka plná lidí, většina očividně navštávila Valtické vinné trhy. Náležitě ovínění, postávají na kraji nástupiště a čekají na průjezd parního vlaku. Do tohoto davu, neochotně a neobratně uhýbajícího od koleje, vjíždí parní vlak a oba si s komtrem ani necheme představit, co by se mohlo stát. Naštěstí vše dopadlo dobře.

Červená světla přejezdu zhasínají a my jedeme opět do zářezu u Nového dvora čekat na bertu. Na místě se přepojuje další fotošílenec, LukasH i s juniorem. Zbytek rodinného trabantího gangu stojí o kus dál. Čekáme na průjezd berty a já lákám i LukasHe na poslední focení před Zaječí. Vím, proč to dělám, to místo jsem si letos již několikrát osahal a na odpolední fotky ze směru od Břeclavi je guuuut. Kmotr s tím byl smířen, věděl od začátku, že tam končí fotoden. LukasH se připojuje i s rodinou a pryskyřičník pádivý se snaží držet za mým ropákem. Na závěrečném místě jsme včas a čekáme, že berta pojede podle plánu, tedy před parním vlakem. Není tomu tak za taurusem na EC jede nejprve šlechtična a teprve po ní se na obzoru u Rakvic objevuje strojně jedouucíí šestiválec. Hotovo. I když .... na Avale jede hugofén a pokud nemá velké zpoždění, můžeme si jej zvěčnit. nejlépe na Kostické váze. Takže poslední přesun.

Ten ovšem končí u Podivína. Nehoda. Jedno auto v příkopu, jedno uprostřed cesty se zcela zbořeným předkem, asi Ford Escort, fabie s rozbitým zadkem a mezi nimi ještě kamion. A dvě záchranky s hasiči. Silnice neprůjezdná. Je mi jasné, že Kostická váha to nebude. Upozorňuji kolegu, jestli nepojede na nehodu a od něj se dozvídám, že naše jednotka hasičů má výjezd na požár porostu u trati, zapálený lokomotivou. No jo, zpráva došla, když jsem fotil. KOlegy hasiče potkávám na alternativním místě, kde jsme ještě mohli mít příležitost zvěčnit hugofén a současně i stihnout vlak. KOntrolní SMS ale hlásí vlak nenalezen, nevjel tedy na naše území. Nedá se nic dělat, vezu kmotra na vlak. Akce končí. No, jistě ale nebyla poslední.