Jak jsem si nevyfotil sergeje

Když se vrátím k společné výpravě s LukasHem do Sigmundsherbergu, zmínil jsem se tam o pouti sergeje T 679.1578 na Moravu i o spekulacích, že jsem zvažoval bleskový přejezd z Rakouska na jeho příjezd do Brna. Nakonec jsem se rozhodl nedělat harakiri a věnovat těžké dieselové vozbě neděli. Takže....

V neděli ráno jsem vstal a s dostatečným předstihem chtěl vyrazit k Brnu. Scénář - foto Serjožky v Brně Králově Poli a pak, podle možností třeba u Čebína a jistě u Říkonína. Tam jsem si vygůglil místo, kde jsem se mohl těšit z pohodlného nasvícení stroje.Ještě jsem se zastavil na odjezdu z Břeclavi kde se mi naskytla nečekaná věc. Vlak na Přerov asi uvázl, kde neměl a dráteníci ukázali, že motor z autobusu v jejich vozidle si poradí i s nějakým cca 300 tunovým vlakem. I když to není ideální snímek, dráteníky jako postrk člověk opravdu hned nepotká.

No nic, byl nejvyšší čas vyrazit k Brnu. prohnal jsem se dálnicí a další zastávkou bylo nádraží v Kr. Poli. Sergeje nevidím,, kde je nezjistila ani ochotná výpravčí. Rozhodují se nehrát vabank a beru kurs směr zvolené fotomísto u Říkonina. Cestu jsem si projel na Google Earth, takže na místě nebloudím a jedu na jistotu. Na tvoleném cílovém místě parkuji na kraji louky, leč ouha, žene se ke mě chatař se slovy, ať dám auto raději pryč, že by mohl přijet majitel louky a bylo by zle. Nechci dělat nikomu problémy a přeparkovávám. To vše má nakonec divoký dopad. S asi pětiminutovým zpožděním z důvodu debaty a přeparkování, vyrážím do kopce. Projdu propustkem a na druhé straně stoupám ke kolejím. Zbývá asi padesát metrů, když se ozve podivný zvuk, povědomý a přitom dens už zcela netypický. Hůůůůůůůůůůůůů...... Neschopný pohybu sleduji, jak se pár desítek metrů ode mě míhá za stromy sergej s jedním vozem. Chybělo mi těch pět minnut. Ale chyběly mi proto, že jízdní řád pro cestu sergeje byl opravdu více než jen orientační a musel z Brna vyjet o dost dříve, než jsem předpokládal... Nebýt focení drátenického postrku či zastávky v Kr. Poli nebo debaty pod náspem, měl bych tu fotku, kvůli které jsem projel zhruba sto kilometrů. Ale co. Je neděle, mám volno. Nebudu mít, co jsem chtěl, ale nafotím si něco jiné. Takže, pro začátek, zůstanu tady, v kopcích u Říkonína.

Jenže... Podle jízdního řádu tu moc neuvidím, za dvě hodiny dva rychlíky a dva osobní. Tak doufám, že se mi vystaví před objektiv nějaké to laminátové dvojče s nákladní vozbou. No, přešlapuji, posedávám, hledím, jak se mi před očima přesouvá stín sloupu trolejového vedení a nic. Nic se neděje, nic nejede, tedy mimo to, co jsem vyčetl z fárplánu. Rezignuji. Už před časem jsem pohlížel po provozu na trati 240. A malá vlárská mise s Lukashem o dva týdny dříve byla také inspirující. Takže se rozhoduji vyjet na trať do Jihlavy.  

Rekapituluji si v hlavě, kdy jsem naposledy fotil na trati do Jihlavy. Pokud beru do úvahy úsek Brno - Zastávka, tak naposledy při prvním výjezdu nově opravené šlechtičny 475.101.  A focení dál na trati? Pane jo, to byla myslím naposledy jízda pro zahraniční fotografy, s Albatrosem 498.106. jeho starším příbuzným 498.022 a 475.101 na postrku se jelo do Jihlavy. Cestou se na konci soupravy objevila štokr. Z Jihlavy měl pak parní vlak pokračovat do Českých Budějovic se štokrem a 498.022. Jenže to byl rok, kdy dorazila povodeň a trať do Českých Budějovic jen těžko odolávala, navíc by cizinci neměli už kde spát, Budějice trápila povodeň. Sonderzug se tehdy vracel z Jihlavy přes Havl. Brod do Brna a Břeclavi.

No to byla taková historická odbočka, kterou jsem chtěl říct, že to tam vlastně za Zastávkou u Brna nějak moc neznám. A tak jsem se tam z Říkonína vydal. Cestou vznikl ještě výše uvedený snímek u Čebína a pak už jsem se ponořil do království nezávislé trakce.    

 Měl jsem něco málo naprohlížené v již zmíněné aplikaci Google Earth, ale více méně jsem se řídil instinktem. Zatoulal jsem se až na zastávku Vysoké Popovice, vzpomněl jsem si, že právě tam byl jeden z fotohaltů parovlaku. Já jsem se ale nakonec rozhodl vrátit o kus zpátky k silničnímu nadjezdu. Omrknul jsem jej už cestou na zastávku a přeci jen mě zaujal víc. Odtud pochází tři předcházející snímky. Ty níže uvedené pro změnu vznikly u Omic. Počkal jsem si tam na rychlík bohužel, zrovna s brejlovcem v korporátních barvách, a bonusem byl katr 854, bohužel, rovněž v najbrtím unifiku. Ale byl čas na přesun do Brna. V hlavě se mi totiž rodil ještě jeden plán.  

Tím plánem byla myšlenka zachytit si v Brně soubor komponentů, neboli stroj 380. Prvotní idea - v tunelech z Adamova do Maloměřice, vzala z časových důvodů za své a nahradil ji plán fotky s Petrovem. Výhoda změny? Navíc i snímek rychlíku do Budějic. Takže mířím na oblíbené a dostupné místo. Naskytl se mi osobní vlak s plecháčem, i onen budějovický rychlík - pochopitelně s korporátem. Ale neodolal jsem i roletkám v čelním okně jiného odstaveného brejlovce. A pak už se objevila třistaosmdesátka. No nic, doba pokročila. Vyjedeme k domovu. 

K domovu? co to říkám.... Cestou mě přepadla potřeba ještě něco ulovit. Ono totiž byl čas, kdy v relativně rychlém sledu projede tratí 250 nejprve řada 380 v čele rychlíku IDS JMK. Pak o něco později se ve stejném směru - a ideálně fotitelném směru - přijíždí EC 272, turnusově opatřené fénem v čele. A chvíli za ním pak má podle jízdního řádu projet vracející se víkendový výletní vlak z Lednice do Brna. To byly hned tři důvody, proč si dopřát ještě jedno focení. Právě ty tři vlaky vidíte na následujících snímcích.

A závěrem, než se dostaneme ke konci tohoto reportíku, jen pro připomenutí, proč jsem vllastně na Vysočinu vyjel. Když Sergeje běžně jezdily, když duněly jak na Ferdinandce do Přerova, či když je bylo možné vidět na trati do Znojma - často v čele vlaků s božickými písky a pod, tehdy jsem jimi pohrdal. Umouněné Sergeje, věčně špinavé.... Pane jo, kdyby se to na týden vrátilo. Dnes jsem rád za snímek z břeclavského depa. Byl červen 1989, za pár dnů měly začít velké oslavy 150 let železnice u nás. Do depa začaly najíždět exponáty na výstavu a já jaksi nad plán cvakl Sergeje T 679.1504 a 1023. Dnes jsem rád za tu fotku. Je totiž neopakovatelná.

Snímkem podstatně (o dvaadvacet let) starším, než ostatní záběry uzavírám další report. Měl to být lov na Sergeje, který nakonec dopadl úplně jinak. Ale je to reportík z letošního roku. Ne až tak moc starý. Jo, prostě se letos snažím si to tak nějak trochu lépe rozvrhnout, aby přísný diktátor Zbyněk nemusel skřípat zuby, že se ten Shalomek rok flákal a pak to chce naráz dohnat. Tak nic, Je sobota a zatímco čtete příspěvek, já jsem s největší pravděpodobností někde v terénu a lovím něco pro další report.