2011 - Svět 1435 milimetrů - pod měděnou pavučinou

A věřím, že letošní rok mě přivede do zelených konců země české i slovenské.

No, zelených konců.... Ono to už dnes neplatí, že ano, módní vlna Najbrt či uniformita ČD Cargo krutě potírá základní rozlišovací markant obou napěťových soustav, střídavé už nejsou červené, stejnosměrné nejsou zelené, ale na to si už tak nějak zvykáme. O to víc jsme jako šotouši vděčnější za reklamní stroje či za soukromníky, kteří narušují unifikovaný mor.

Takže, pojďme zpět k tématu.

 Úvodní snímek vznikl 29. ledna na výjezdu z Břeclavi. Ještě vloni zajížděly osobní vlaky z Přerova do Brodského a v jejich čele tak bylo možné cvaknout turnusová esa. Dnes už je to vzpomínkou, šukafon pod dráty určitě není tak fotogenický, a tak snad normovaná Shalomkova podhledovka přijde vhod.

Další záběr vznikl 7. února na vjezdu do Břeclavi a třetí 13.února na Kostické váze. Byť notně vybledlá, je Coca-Cola 362.015 jako první slovenský reklamní stroj stále ještě fotogenická. Pro nadnárodního giganta, výrobce limonád, byla investice do polepu jedné lokomotivy nesporně skvělým tahem. Dělá mu reklamu ještě dlouho poté, co uplynula platnost smlouvy. Kdoví, zda manažeři firmy byli informování o tom, jak často lokomotivy mění svůj kabát. V každém případě při použití billboardu by nemohli počítat s tím, že tam jejich plakát bude viset ještě dlouho po ukončení smlouvy. No pro fotografy ale jedině dobře. J

 8. března jsem v úseku z Lanžhota do Břeclavi čekal na nějaké to EC, myslím s hugofénem. Když se mi před objektiv vecpala reklamní ČD Cargo 363.015 s nexákem, neprotestoval jsem, takový náklad se přeci vždycky hodí, ne?

 24. března jsem na vjezdu do Hrušek ulovil najbrtí eso s osobním vlakem. I když měl být Najbrt sjednocením barevného schématu vozidel Českých drah, nakonec byl jen rozbitím původního schématu, které dokázalo něco napovědět o lokomotivě a zároveň sám chaosem, protože počet evolucí Najbrtu za několik málo měsíců překonal všechny předchozí barevné proměny.

 Nejprve černé, a později i bílé „rakve“ ve službách PKP Cargo se vloni staly stálou součástí provozu na trati 330 Břeclav - Přerov. Na snímku z Hrušek pod panoramatem kostela v Moravské Nové Vsi uhání 29. března jedna z nich strojní jízdou.

 Trať 330 Břeclav – Přerov je jednou ze spojnic, kde vlaky soukromých dopravců ukously pořádný kus z krajíce vlaků nákladní dopravy. Možná i proto státnímu dopravci ČD Cargo zbyla 29. března k odvozu jen zanedbatelná porce nákladních vozů. Na snímku projíždí u zastávky Hrušky.

 Pracovní potulky a přejíždění mezi dvěma pracovními akcemi mě zavedly 8, dubna k Žabčicím. Zbývaly nějaké minuty, při přesunu a tak jsem se zastavil a počkal si… na 350, pádící od Hrušovan u Brna k Břeclavi.

 10. dubna jsem postával nad zářezem u Zaječí. Jedno z mála míst, kde vlak projíždí pode mnou, má své kouzlo. Tedy zatím, za chvíli celé zaroste náletovými porosty. V uvedený den jsem se ale dočkal i nákladu, chvátajícího takříkajíc proti srsti.

 O týden později na stejném místě bylo zjevně vidět, že jaro postupuje. 17. dubna jsem před Zaječím počíhal na fénovací vozbu.

 Vjezd do Břeclavi se v sérii Svět ….. objevil několikrát. Z tohoto pohledu ale poprvé. 21. dubna do Břeclavi vjíždí EC 171.

 5. května opouští nádraží v Hruškách rakev PKP Cargo s konvojem vozů na auta.

 Jedna z mnoha verzí najbrtího designu na plecháči míří 6. května jako osobní vlak do Břeclavi.

Remízek nedaleko Hrušek je pozadím pro snímek vlaku IDS. Ulovený byl 6. května. 

 Jediný loňský výlet ke stejnosměru se uskutečnil 4. června. Vrútky tehdy byly centrem nostalgických jízd a já pod Strečnem čekal na prievidzskou 464.001. Při té příležitosti jsem neodolal a cvakl i soukromníky se zeleným strojem 121.004.

 11. červen. Ve zčeřených vodách Svitavy se na Obřanském mostě v Brně zrcadlí plecháč s osobním vlakem do Tišnova.

 4. července v USA slaví den nezávislosti  a v Břeclavi jsme slavili, že neprší. A tak jsem byl chvíli s fotoaparátem venku.

 To o pět dní později, 9. července, na stejném místě u vjezdu do Břeclavi bylo počasí o poznání lepší a pod měděnou pavučinou se hnala do Bratislavy reklamní 362.002. A protože bylo hezky, stálo za to přesunout se ještě ke Kostické váze.

 13. září už bylo léto pomalu na ústupu, ale podzim byl teplý. U Kostické váhy se mi nabídl náklad kontejnerů a tak na čipu fotoaparátu zůstala zachycená i vozba ČD Cargo.

 Snímek ze 6. října přináší reklamní eso v barvách Poštovní spořitelny v čele rychlíku IDS JMK. Vznikl u Podivína.

 Jiný reklamní stroj, pro změnu eso v barvách Relay, jsem ulovil 8. října u Ladné.

 Jedna z prvních výprav slovenského retro esa vytáhla ke kolejím i mě. V kalendáři bylo datum 18. prosince, a já na vlak čekal na obvyklém místě u Břeclavi.