MV TOP 2011

Takže, dotazy se opakují i letos a tak přeci jen zahájím přesun této kolekce blíže k začátku roku.

Letos to, pravda, již nestihnu, ale aspoň částečně "pošoupnu" toto tradiční dílko - leporelo, přeci jen dříve. Takže následujícící pohyby myší či příslušného tlačítka vám umožní vydat se za snímky, kterých si já z těch loňských nejvíce cením. Samozřejmě, není možné se zavděčit všem, není možné ani podchytit vše, takže výběr byl opravdu složitý. Složitý i proto, že loňský rok byl celý výběrový. Řadu měsíců jsem strávil nad fotkami, abych vybral kolekci na výstavu v břeclavské synagoze - mimochodem, po rozšíření o další snímky je stále ještě - a do konce dubna bude - přístupná v Muzeu Komenského v Přerově. Ale dost řečí, pojďme k fotkám. Předesílám, že kritériem výběru pro mě nebyla jen technická stránka věci, některé nejsou technicky ideální, ale jsou pro mě spojeny se zážitky, případně vyjadřují nějakou atmosféru či sílu okamžiku a výjimečnosti.  

 28. ledna se začala vykreslovat bílá námraza na větvích. Já jsem si toho byl pochopitelně velmi dobře vědom a protože následující den byl hugofén 350.004 nalajnovaný na Moravii z Bratislavy, byl plán jasný. Ovšem vzhledem k tomu, jak v čase jeho jízdy svítí sluníčko, a kde jsou poblíž lesní porosty, bylo zjevné, že fotit se bude na vjezdu do Břeclavi. Naštěstí námraza na kraji lesa vydržela až do příjezdu stroje…

 … kdežto o nějakou hodinku později, když jsem si šel ještě lupnout osobní z Kútů s fotogenickým dvojnásobně modrým esem, námraza na stromě v pozadí již byla minulostí.

 15. března jsem vyrazil k hranici s Rakouskem. Důvod byl jednoduchý, na testování (které se záhy změnilo v uvěznění) odjížděla stíhačka 380.004. Při čekání na její odjezd vznikl tento snímek.

 3. dubna mě Lukáš dokopal k činnosti a vyjeli jsme na Vláru. Při této příležitosti jsme lovili rychlíky v Uherském Hradišti. Takto to dopadlo.

 Bubnování tamtamů, že se hugofén dočkal jarní očisty, bylo důvodem ke zvýšené pozornosti. OK, proč ne počíhal jsem si tedy i já. V kalendáři bylo napsáno datum 21. dubna.

 Nostalgické toulky do Lednice jsou častým cílem výjezdů. 24. dubna jej zpestřila notně zamračená obloha a i když jsem při další focení u Ladné zmokl, nelituji. Zamračená obloha dala kultovnímu fotomístu trati do Lednice svou atmosféru.

 Vloni jsem upřel svou pozornost na dříve mnou opomíjenou trať do Přerova. Důvodem bylo asi nasazení stíhaček 380 a také hojný výskyt soukromých dopravců. Ale nepohrdl jsem ani šukafonem. Zvlášť v panningu, jako tomu bylo 6. května.

 O den později přišel na řadu Pálavský okruh a s ním i kmotrova mise na jih. Dopřáli jsme si tedy i něco jiného, než jen parní focení a výsledkem byla laminátka s kontejnerovým vlakem.

 A to už je stejný den, a parní vlak. Již dopředu bylo jasné, že místem focení bude i okolí Sedlece. Původní plán počítal s jiným místem, jenže když jsem viděl tu záplavu žluté, věděl jsem, že druhou cestu šlechtičny budu fotit právě takto.

 Stejná akce a T 478.1001 jako konkurence parní lokomotivě. Okamžik po startu a z poctivě burácejícího výfuku letí mrak dýmu.

 Krásné počasí a čistý hugofén v čele EC 345 Avala. Co jiného si může přát člověk, který těmto zastaralým strojům stále fandí. Snad už jen čas na focení. To byl případ 20. května.

Oslavy svátku dětí jsou ve Vrútkách i svátkem milovníků železniční nostalgie. Do Kremnice jel 4. června nejen atraktivní parní, ale i požární vlak. Dvojice pielsticků, jeden z Popradu a druhý exbřeclavský, pózovaly při objíždění svého vlaku. Z mraků v pozadí o něco málo později skutečně spadlo mokré nadělení. 

 Dva páry jízdy skaličáku 433.001 jsem zaznamenal 11. června v rámci akce Brno – město uprostřed Evropy. První snímek jsem střelil z mého tradičního místa, lávky nad Svitavou v Obřanech. Ten byl také sázkou na jistotu, která vyšla.

Především železniční nostalgii patřil 24. červen, kdy jsme s kmotrem jezdili ve stopách parní jízdy 498.022 a 486.007 po Vláře. Na zpáteční cestě jsme ještě tréninkově dali i Moravii u Rohatce. Ta patří i do tohoto výběru. 

 30. června jsem měl avizo o jízdě Coca-Coly. No jo, jenže nakonec to bylo jinak. Coca-Cola se rozhodla, že si dá Kit-Kat – pardon, pauzu, a taky byla zapotřebí pomoc. Modré eso se jen vezlo do Břeclavi, plecháč šupajdil se soupravou dál, nicméně trojspřeží lokomotiv v čele rozhodně stálo za fotku.

 Po delší pauze, až datem 11. srpna je datovaný další mimořádný okamžik. Marketingové oddělení Škody musí chrochtat blahem z podobných snímků, kdy je Taurus veden strojem řady 380. V tomto případě ale bylo jen zapotřebí dostat stíhačku do Břeclavi a tak putovala na přípřež rakouského stroje.

 13. srpna jsem se zatoulal do diesellandu, neplést prosím s Disneylandem. Řeč je o trati Brno – Jihlava. U Kralic nad Oslavou jsem si počkal na najbrtí brýlečky.

 A ze stejného dne je i snímek rudého ďábla poblíž Sudic.

 Dvojnásobně modré eso se dostalo do výběru ještě jednou. Na oblíbeném místě nadjezdu ve Staré Břeclavi pózovalo i 27. srpna.

 Konec srpna už je ve znamení krátícího se dne a tak bylo možné chytat sluníčko u podvečerního spoje EC 175. Tak tomu bylo 31. srpna, místem lovu byl Lanžhot.

 17. září jsem vyrazil na zdokumentování zvláštního vlaku. Brejlovec, byť v najbrtí kreaci, se soupravou, včetně vozů na jízdní kola, jsem lovil na nadjezdu ve Staré Břeclavi.

 První říjnový den, naprosto klidná hladina Svratky jako zrcadlo a v hlavní roli blonski fén. Místo činu? Pouzdřany.

 Pokud se zrovna netoulá po Slovensku, ukáže se Venice-Simplon-Orient Expres v Břeclavi čtyřikrát za rok. 6. října jsem z něj chtěl mít i fotku z trati a i když jede na trati 250 prakticky celou cestu do Brna v té nejhůře fotitelné pozici, šel jsem do toho. Takto vypadá snímek uz Podivína.

 Nástup reklamního stroje Kapsch udělal ze stereotypně červených taurusů stroj, na který se vyplatí si počkat. Krátce poté, co vyjel, jsem jej odchytil na cestě do Prahy. Bylo to 13. října.

 12. listopadu se Lukášovi podařilo vytáhnout mě na Westbahn. Taky mě přitom nasytil Railjety. No, na tento se snad dá dívat. Zásluhou atraktivního místa.

 O pět dní později jubilovala trať do Lednice. V hlavní roli tradiční 475.101. Řádili jsme s kmotrem a dopřávali parnímu stroji pocit být obletovanou hvězdou… I když, v tomto okamžiku jsem upřednostnil námrazu na šípku.

 Za cestou do Chornice stojí zase Lukáš. Prý je třeba zdokumentovat poslední vlaky do Chornice. No, tak jo….  Jelo se 27. listopadu. Focením navíc pak byl Mikulášský vlak.

Ze stejného dne ještě jeden snímek., tentokrát již s hlavním cílem cesty, šukafonním strojem. 

Mikulášský vlak z Mistelbachu do Hohenau a zpět vyl v režii ventilovky řady 93. Kouzelná hra sluneční záře v mracích byla pro mě důvodem k výběru tohoto snímku. 

Poslední snímek je z 20. prosince. I když původně byla hlavní hrdinkou Coca-Cola, nakonec to dopadlo jinak. Když jsem ji lovil, zaujal mě odraz slunečních paprsků. Tak jsem nakonec šel právě po tom odrazu. Proto mi nevadil ani sloup, půlící lokomotivu.