Vzpomínky na mé první léto s foťákem
16.4.2012 8:00 Václav Vyskočil
Při hrabání ve spodním šuplíku mého psacího stolu na mne vypadly, alespoň pro mne samotného, hodně staré fotky. Jsou z léta roku 1988, mého prvního léta, kdy jsem začal fotit mašinky. Jak jsem k tomuto koníčku, který mne drží až dodnes vlastně přišel? Já vlastně ani sám nevím. Někdy v dětství jsem dostal své první vláčky velikosti TT a od té doby je železnice mým nejen koníčkem.
Léto 1988 je pro mne hodně důležité. Za prvé jsem po prázdninách nastupoval na drážní učiliště v Praze, takže jsem jako budoucí železničář již v na začátku července dostal režijku. Za druhé jsem umluvil svého tátu, aby mi půjčil svůj foťák Exa 1a , jímž jsem začal pořizovat své první snímky ze železnice. A za třetí jsem to léto poznal jednoho kamaráda a jednu kamarádku od kolejí, se kterými se kamarádím dodnes. A jak jsem začínal s focením? No těžce. Můj foťák už nebyl zrovna nejmladší a bohužel měl nejkratší čas 1/100, a to jak jistě všichni víte, není nic moc. Takže i první lokomotivy, které jsem fotil spíše stojící, nejsou zrovna moc ostré.
T 478.3303 na vysočanském nádraží v červenci 1988 © Václav Vyskočil
Má první cesta na mašinky vedla na Posázavský Pacifik, a to do Dobříše. Tam jel Vršovický čtyřkolák 434.2186, fotky jsou opravdu mizerné, ale jsou mé první. Další fotky vznikaly při mých cestách z Čelákovic k babičce do Milovic. V Milovicích samotných samozřejmě ne, zde v té době byla Sovětská armáda, a to jaksi nešlo. Ono i v té Lysé jsem měl problémy. Má další parní lokomotiva, která se mi dostala před objektiv, byl v té době čerstvě zprovozněný libeňský albatros 498.022, s rychlíkem na festival Porta do Plzně.
498.022 na pražském hlavním nádraží dne 8.7.1988 © Václav Vyskočil
Další fotky jsem pořídil při své cestě na sever Čech, k tetě do Varnsdorfu. A z okolí Varnsdorfu a Liberce. Většina lokomotiv, které jsem zde vyfotil, dnes již neexistuje. Pro mne to bylo tenkrát všechno nové a do dnešních dnů patří pilštyk, s nímž jsem se zde poprvé setkal, k mým nejoblíbenějším lokomotivám. Z cesty ke strejdovi na Moravu, až do Mostů u Jablunkova se toho moc nezachovalo, ale poprvé jsem fotil na Slovensku a to Čierném při Čadci, strejda bydlel, až na hranicích kousek od Hrčavy. A v srpnu jsem stačil ještě jednu cestu do Varnsdorfu, při níž jsem navštívil i Šluknovský výběžek.
M 262.0094 v Rybništi dne 19.8.1988 © Václav Vyskočil
Bohužel se zřejmě do dnešních dnů nezachovaly fotky ze dvou tehdejších, akcí a to 80 let trati Teplice nad Metují – Trutnov, kde jsem se poprvé potkal právě s kamarády Martinem a Olinou s nimiž mne pojí přátelství až do dnešních dnů, a také z akce 80 let trati Opočno pod Orlickými horami – Dobruška. Po tomto létu pro mne začali dny školní a poté dny pracovní. Železnici jsem zatím stále věrný, a to i jako zaměstnanec, tak i to focení je stále mým koníčkem. Ještě malá připomínka k těm fotkám, které jsou opravdu už historické, většina z nich je nakřivo, některé jsou rozmazané, ale většina z nich se dneska už opravdu nedá nafotit.
Titulní snímek: Sněhový pluh v Rybništi dne 19.7.1988 © Václav Vyskočil