Albatrosí spanilá jízda

15.12.2012 8:00 Milan Vojtek, Jakub Gregor

Resty, resty, a nic jiné než resty. Tradiční problém. V rozsáhlém seznamu toho, co jsem ještě neudělal, nechybí ani rest, spojený s jízdou 498.104 k minimašinkám, tedy do světa úzkého rozchodu kolem Čierneho Balogu. Takovému lákadlu by odolal málokdo a neodolal jsem ani já, ani Jakub Gregor, alias Kubíček. Vecpal jsem se mu do auta a tuhle akci jsme absolvovali a zdokumentovali společně.

A vám z ní nabízíme pár střípků. Skutečně jen střípků, protože do formátu jednodenní mise se už nevešlo mapování celké jízdy, nicméně i tak jsme měli důvod ke spokojenosti. A ctěným návštěvníkům této stránky snad doložíme, že oprávněný důvod

Ale zpět na začátek. Výprava albatrosí reprezentace na Hronec mě lákala od okamžiku, kdy jsem se o akci dozvěděl. Tradiční kolotoč práce pak měl za následek, že jsem téměř do poslední chvíle netušil, jak to vše dopadne A tak jsem v podstatě na poslední chvíli začal řešit, co a jak. Napadlo mě oslovit Jakuba, kterému jsme se do slova a do písmene vnutil jako třetí do party. Tak se stalo a já se ráno nacpal do auta, připraveného k putování za albatrosem. A věru, nelitoval jsem. Vím totiž, že Jakub je zodpovědný fotograf a tak mě nepřekvapilo, že byl na akce pečlivě připraven a jel na jisto. První tip byl na výjezdu z Hlohovce, tam se nám stala taky asi jediná chybička. Při výběru mezi vytipovanými místy nám před nosem projel pěkně vypadající brejlovec. My jsme se tedy nakonec přiřadili k další skupině fotografů v řepce a protože se tam hojně diskutovalo o tradičním hitu, zpožděném R 604, začal jsem přemýšlet, jestli v naší blízkosti skutečně fotí i expert na zpoždění (a někdy i výrobce problémů pro nevinné zaměstnance drah). No, neřešil jsem to, naše téma dne bylo přeci jen jiné. Musím říct, že jsem se měl na akci doslova jak příslovečné prase v žitě, protože jsem nemusel řešit, kde zastavit a fotit, nemusel jsem řídit a v pohodové debatě nám plynul čas mezi přesuny. A vycházelo nám vše, dokonce i na nadjezd pár stovek metrů před Nitrou jsme přijeli ještě před vlakem a mohli si dopřát záběr z oblasti snů a fantazie. Takto to šlo až do mezihry, kterou byla zastávka v Hronské Dúbravě, kde vlak dělal úvrať. Na posledním fotomístě jsem s ohledem na násvit z boku vsadil na panning.

V této fázi cesty jsem si dovolil vstoupit trochu do organizace fotozastávek a moje znalost prostředí v kombinaci s předcestovní přípravou našeho řidiče dala vzniknout ještě dalším snímkům. Vzhledem k plánu jsme nezajížděli dál než po Diviaky a taky jsme se na čas rozdělili. Z mé strany byla sázka na klasiku, focení na odbočce. A pak, toulaly se nám v terénu brejlovce, které rovněž stály za fotku. Ty ale do tohoto příspěvku nepatří, takže s nimi se potkáme při jiné příležitosti. Z odbočky už přišel na řadu návrat k domovu a k němu patří poděkování Jakubovi nejen za službu řidiče, výběrčího místa a navigátora v jedné osobě, ale také za poskytnuté video.