Dvě prosincové neděle s Českými drahami

Ten první byl v neděli 23. prosince, kdy jsem si naplánoval malý výlet po ose Olomouc – Česká Třebová – Brno – Břeclav – Olomouc. Sice jsem původně chtěl vyrazit navštívit Zbyňka do jeho sídelního města, ale ten, zaneprázdněn rodinnými úkoly, mi dal košem. Tak jsem plán upravil a ono nedělní ráno jsem nastoupil po výměně voucheru za jízdenku do Ex 560 Šohaj a vydal se vstříc dobrodružství. Počasí bylo zimní, venku poletovalo bílé čudo a můj vlak dorazil na hlavní nádraží v Olomouci v docela zajímavé sestavě. První vůz Bmz ex ÖBB byl prázdný a nemocný. Za ním byly ukryty dvě Honeckerovy pomsty Bdmpee²⁵³ a zbytek soupravy již klasicky poskládaný z Bmz a jedničky. To jednoho pobaví. Nic jiného ve Veselí nad Moravou nebylo, aby souprava mohla uhánět ku Praze rychlostí 160 km/h, jak mi bylo sděleno. Já vypadnul v České Třebové docela rád.

151.012-2 s Ex 152 „Jan Perner“ u 1. nástupiště českotřebovské stanice © Radek Hořínek

Dal jsem si kafe z automatu na zahřátí, posvačil normovanou bagetu a začal si tam užívat hodinu pobytu. Tak jsem se vesele pohyboval po nástupištích, abych si něco málo pro potěchu zdokumentoval, než od Prahy dorazí EC 75 Franz Schubert. No něco málo se povedlo. Sněžení neustávalo a já se docela těšil na příjezd svého vlaku. Ten přijel s nějakou tou minutkou dřív a docela plný. Tak jsem skončil na představku v posledním voze, abych skrz skleněné výplně dveří mohl pozorovat okolí tratě. Takto jsem cestoval až do Brna. Tam se ve vlaku uvolnila nějaká ta místa na sezení, já toho využil a posadil se na těch pár minut. S menším zpožděním jsme se vydali dál ku Břeclavi, kam jsem dojeli včas.

1216.240 přivezla do Břeclavi EC 75 „Franz Schubert“ © Radek Hořínek

Vylezl jsem před nádraží a zvonil mi mobil. Shalomek se mne dotazoval, kde se nacházím. Oznámil jsem mu svoji polohu a čekal na jeho příjezd. Společně jsme se vydali ulovit něco na koleje v okolí jeho sídelního města. Naše setkání nemělo dlouhého trvání. Mne čekala pouť domů a jeho pro změnu balení recesistických dárků. Rozloučili jsme se s přáním pohodových Vánoc a já nasedl do R 811. Vlezl jsem do kupé, kde na sedačce ležela jenom taška. Její majitel přišel záhy a po dobu do svého vystoupení z vlaku ve Starém Městě u Uherského Hradiště se posilňoval nějakým snad nepančovaným destilátem. Docela rád jsem osiřel. Cesta domů poté probíhala poklidně. Teda kromě krásných efektů, které sběrač vytvářel při naší jízdě. V průběhu dne se změnilo počasí a sněhové vločky přešly v namrzající srážky. Tak jsme si odjezd z Přerova dali pro jistotu na dvakrát, ale i s ním jsem do Olomouce dorazil tak, abych stihnul autobus z nádraží domů.

350.013-9 v čele EC 170 „Hungaria“ v úseku Lanžhot - Břeclav © Radek Hořínek

Ten druhý výlet se uskutečnil přesně o týden později 30. prosince a moje maličkost se rozhodla udělat si výlet po trase Olomouc – Český Těšín – Frýdek-Místek – Valašské Meziřící – Kojetín – Nezamyslice – Olomouc. Vyrazil jsem Ex 143 Odra. Čekal jsem plný vlak, ale v pohodě jsem si v posledním voze Bmee²⁴⁸ našel volné kupé a uvelebil se v něm. Už na startu cesty jsem zjistil, že cesta z Nezamyslic do Olomouce bude vlaková pouze po Blatec a odtud autobusem dál. Ale není proč předbíhat. Vlak se pomalu blížil ke stanici Hranici na Moravě, když do mnou obsazeného kupé vstoupil člověk. V tu chvíli jsem si říkal, že ty opilce nějak přitahuji. Smrděl víc jako vesnická hospoda čtvrté cenové skupiny. Naštěstí vypadnul při zastavení ve stanici Hranice na Moravě. Další cestující, kteří mi dělali společnost, už byli v pohodě. Nakonec jsem mohl v Českém Těšíně vystoupit o nějakou tu minutku dříve, než bylo psáno v jízdním řádu, ačkoliv jsme z Olomouce vyrazili cca s pěti minutami zpoždění.

814.187-1/914.187-0 jako Os 12814 v Českém Těšíně © Radek Hořínek

V tomto městě jsem byl naposledy vlakem v dobách, kdy jsem jezdil nakupovat do Polska. Můj pobyt tady byl ale krátký. Nasedl jsem do regiošrotu a posunul se do Frýdku-Místku. Stejně jako Ex 143 Odra, byl i tento vlak přetopený. Venku sice pofukoval studený vítr, ale taková kosa tam nebyla, aby muselo ve vlaku být na zdechnutí. Na této trati jsem měl premiéru. Alespoň jsem viděl, kde stojí automobilka Hyunday. Z poloprázdné Regionovy jsem přestoupil do našlapané soupravy Os 3102 se spoustou dalších dychtivých cestujících. Ve Frýdlantu nad Ostravicí došlo k jejímu částečnému uvolnění. Spousta lidí přestupovala do osobního vlaku do Ostravice. Prostoje v Kunčicích pod Ondřejníkem jsem využil k vyfocení křižování s Os 3133. Odtud, už usazen v 842, jsem pokračoval do Valašského Meziříčí.

842.021-8 na Os 3133 v Kunčicích pod Ondřejníkem © Radek Hořínek

Tady jsem měl času víc a hlavně mne čekalo svezení ve žralokovi. Trochu mne zmátlo hlášení staničního rozhlasu při příjezdu vlaků od Rožnova pod Radhoště a Kojetína, ale můj objekt zájmu se konal. Jen nevím, proč zatím žralok nejezdí mezi Valašským Meziříčím a Rožnovem pod Radhoštěm, když podle oběhu na mém vlaku byl psán. Spokojeně jsem se usadil a užíval si velmi příjemnou a nehlučnou jízdu proti třeba remotorizované 842. Byl to první vlak onoho dne, kde bylo příjemně i pokud jde o teplotu. Po Bystřici pod Hostýnem byla naplněnost velmi slušná a z ní ještě větší. Mně to bylo celkem jedno. Seděl jsem, kochal se krajinou a surfoval jsem díky wi-fi po internetu.

844.003-4 ve Valašském Meziříčí jako Os 3910 © Radek Hořínek

Cesta mi příjemně utekla a v Kojetíně mne čekalo přesednutí do klasické soupravy tažené lokomotivou řady 163, abych se posunul do Nezamyslic. Odtud jsem měl možnost cestovat domů odkloněným R 907 nebo si počkat na osobák. Přednost dostal vlak druhý. Díky spadnutému stromu a poškození trolejového vedení v úseku Olomouc – Blatec se nekonal panter. To mne celkem mrzelo. Místo něj dorazila jednotka řady 460, ve které bylo opět horko. Jelikož jsem tam seděl chvíli sám, tak jsem otevřel okno, abych udělal ve vlaku dýchatelný stav. Překvapení čekalo v Blatci. Jedna jednotka řady 460 se rovnala jednomu autobusu náhradní dopravy. Tak jsme se do něj namačkali a mohlo se vyrazit do Olomouce.

460.065-6 na Os 3823 v žst. Nezamyslice © Radek Hořínek

Má pouť skončila kousek od železniční zastávky Olomouc-Nové Sady, kde jsem já a několik dalších z autobusu vystoupili. Pobavil mne přejezd u železniční zastávky, který, ač žádný vlak nebo drážní vozidlo nebyl v dosahu, svítil krásně červeně, až se utvořily dlouhé kolony aut. Po hodně dlouhé chvíli červená světla přestala svítit a auta se dala do pohybu. Já se pro změnu posunul na zastávku MHD, odkud jsem chtěl autobusem přejet k domovu. Když jsem na něj čekal, tak projel zastávku autobus náhradní dopravy, který někdo z cestujících zastavil o pár metrů dál, neboť z něj chtěl vystoupit.

Takové tedy byly jedny z mých posledních výletů v roce 2012. Kam mne koleje zavanou v roce 2013, to se uvidí. Je dost míst, které stojí za návštěvu, a tratí, které ještě nemám projety. Dokud vlaky jezdí, tak mám důvod sám nebo s holkami vyrazit za hranice všedních dnů.

Úvodní snímek: 380.019-0 v čele Ex 560 „Šohaj“ 23.12.2012 opouští žst. Česká Třebová © Radek Hořínek