Albatrosí tažení přes hranice

9.2.2013 18:00 Milan Vojtek

Nejprve pár náznaků a zvěstí na různých webech, pak podrobnější informace a na závěr mail od Leoše Tomančáka s prosbou o vywebení. To stačilo na to, aby se v privátním plánu akcí objevil ještě jeden výjezd roku 2012.

Důvodů bylo hned několik. V první řadě v hlavní roli momentálně nejmohutnější provozní rychlíkový stroj někdejšího Československa, 498.104. Dále fakt že se jelo v mém vcelku blízkém okolí, dokonce i v pracovním rajónu (i to nakonec sehrálo svou roli, jak se později ukáže) a pak k tomu ještě volno, které jsem v závěru roku měl. Takže….
K rozhodnutí vyrazit nebylo daleko. Pojedu. A ne sám. Seznam spolucestujících se rychle plnil. Moje polovička. Lukáš. A Kmotr už dlouho dopředu avizoval, že by jel. Kdyby… Kdyby se podařilo vyřešit jeho cestu, aby se dostal včas do Veselí. Kmotr kouzlil natolik úspěšně, že referoval: Budu v 7.55 ve Veselí. OK, Auto plné, a jedeme. No, nakonec Lukáš konstatoval, že pojede individuálně s rodinou. A Hanku zaměstnaly jiné úkoly, takže z posádky zůstalo torzo. Nebo jinak, standardní sestava lakotné Hanák (Holomócké spasitel – podle potřeby) a já.
Setkali jsme se ve Veselí, kde jsem stačil cvaknout soupravu před odjezdem a jako bonus i Kmotrův přijíždějící vlak. Vydali jsme se na cestu, ne sami, protože tentokrát byl počet stíhajících aut hodně vysoký. Nechyběli opět standardní návštěvníci z Rakouska. Většinu jich minimálně od vidění už znám a tak jsme se pozdravili, případně prohodili pár slov. Jednoho z nich jsem poté dokonce ujistil, že Orange (neboli křikloun z přejezdu v Horné Štubni), tam není. Po celý den nebyl s nimi problém se porovnat na štacích.
Leoše jsem potkal už ve Veselí, zjištění, že „dlouhé Balmy“ v soupravě za Albatrosem topí, jej očividně uspokojilo. Možná více, než některé ortošoto, nadávající celou dobu na vizuálně nepovedenou soupravu. Nevím, já s ní problém neměl. Až po Myjavu jsem se celkem snadno orientoval, pak jsem se rád změnil v následovníka Leošova vozu. I proto mám bez problémů pořízené snímky výjezdu z čachtického tunelu. K trianglu v NovémMestě nad Váhom jsem jel intuitivně a zásluhou organizování posunu v Leošově režii se nám požární vlak postavil tak, aby ladil s couvajícím Albatrosem.
Pobyt ve stanici jsme s Kmotrem strávili jinak, na nadjezdu a na zpáteční cestě jsme vyjeli už po čichu. Opět Leošova rada nás směrovala pod hrad, fotili jsme ale jinde, již při vjezdu vlaku do zastávky Višňové. Protože tam měl naplánovaný pobyt, naskytla se možnost dorazit k autu a fotit ještě jednou.
Nějaké fotky přibyly i na zpáteční cestě a ty poslední pochází z vjezdu do Veselí. Pravda je, že jsem musel fotoaparát už celkem přemlouvat, aby vzal téměř tmu. S Kmotrem jsem se nestačil pořádně rozloučit, byl jsem uloven partou od Albatrosa. Jim a všem dalším, kdo se zasloužili o povedenou akci (a neznámou protekcí pořídili i dobré počasí) patří poděkování.