Železniční nevšednosti jednoho všedního dne

 

 

 

 

 

  

Přiznám se, že když jsem od Českých drah obdržel pozvánku na představení jejich modernizovaného osobního vozu, příliš mne neoslovila. Jednak proto, že tato vozidla nepatří k prioritám mého zájmu, ale i pro jistou reportážní kolizi s čímsi jiným, co jsem měl absolvovat a na tomto místě o tom následně referovat. Ale po konzultaci s přítelem Karlem jsem se rozhodl za oba pozvání přijmout. V Šumperku jsme už dlouho nebyli a možnosti podívat se do podniku Pars nova, a.s. se jen těžko odolává. Doufal jsem, že se nám tam podaří krom vlastního objektu prezentace zachytit cosi zajímavého ze současné produkce, jako tomu bylo třeba minule.

 

10.11.2010 jsme v Pars nova Šumperk zastihli rozpracovaný prototyp řídicího vozu 961.001-5
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Už dopředu mohu prozradit, že ta tužba tak docela naplněna nebyla. Nicméně předpoklad další, že se totiž s něčím zajímavým setkáme na kolejích šumperské železniční stanice, nám vyšel. A nějaká ta nevšednost nás čekala i cestou, naštěstí ne v té podobě, jak se dalo předem soudit z věštby meteorologů i našeho národního železničního dopravce. Ta první varovala před nikoliv zanedbatelnými sněhovými srážkami, druhá pak před možným zpožděním vlaků na koridoru v důsledku plánované výluky mezi Zábořím n.L. a Řečany n.L. Nechtěli jsme tudíž riskovat a na cestu jsme se vydali nikoliv posledním možným spojením, ale s jistým předstihem.

 

843.016-7 přiváží na královéhradecké hlavní nádraží R 983 Liberec - Pardubice hl.n.
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Já jsem si z Hradce Králové zvolil vlaky tak, abychom do Šumperka dorazili s více než dvouhodinovým náskokem před začátkem akce, a z Ostravy cestující Karel se mi přizpůsobil, abychom se setkali už v Zábřehu na Moravě. Nakonec se ukázalo, že zpoždění z důvodu výluky se našich vlaků v podstatě nedotklo, i když u jiných jsme je zaznamenali. A ani s tím sněhem to nebylo nějak dramatické. Vlastně jedinou mimořádnost jsem cestou do Zábřehu zaznamenal v České Třebové, kde náš vlak musel postát o něco déle, aby jej mohl předjet spoj LEO Expressu, který jsem však nezachytil – na rozdíl od Karla, kolem nějž se prohnal pak v Zábřehu.

 

Jednotka řady 480 projíždí zábřežským nádražím jako spoj LE 1355 Praha - Bohumín
© Karel Furiš

 

Z čehož plyne, že zatímco já jsem se ještě vezl na do stanice našeho setkání, můj přítel už v ní reportérsky pracoval. Krom jiného přitom zachytil i příjezd jednoho z kuriózních rychlíků Českých drah, které jezdí po trati mezi Zábřehem na Moravě a Šumperkem. Jde nepochybně o nejkratší vlaky této kategorie, které náš národní železniční dopravce vypravuje, a to jak pokud jde o délku soupravy, tak (a to zejména) o jejich trasu, která měří pouhých 13 tarifních kilometrů. Ve skutečnosti jde jen o přímé vozy k rychlíkům jesenicko – brněnsko – pražským. Karel krom několika zajímavých obrázků statických pořídil do doby mého příjezdu i krátké video:

Sice jsme nemuseli pokračovat do Šumperka nejbližším přípojem, ale Karel mi po uvítání hlásil, že náš olomoucký přítel Vojta nám tam po trati přes Uničov „posílá“ krokodýla, kteroužto raritu jsme si pochopitelně nemohli nechat ujít. Takže jsme se usadili v už na poslední cestující čekající Regionově Trio a v jejím relativním pohodlí se přemístili do někdejšího okresního města. Teprve na šumperském nádraží jsme si začali užívat slibované sněhové nadílky, která nás nutila častěji ověřovat světelnou průchodnost našich objektivů a občas se uchýlit pod nejbližší střechu. Nicméně v kolejišti panující dopravní ruch jsme pro to bez povšimnutí nenechali.

 

810.221-2 jako Os 13762 ze Šumperka do Velkých Losin se chystá k odjezdu © Karel Furiš

 

 

Zasněžené vlaky v Šumperku © Karel Furiš

 

Když jsme zaznamenali ono dnes už nepříliš často vídané dění i (pro domorodce) naprosto běžný výskyt jediné nestátní motorové jednotky řady 814, šli jsme si na chvíli prohlédnout útroby výpravní budovy, v níž nás zaujalo mimo jiné WC na mince, jejichž hodnota vysvětlovala jistý nepořádek, na sněhu o to více patrný, v zákoutích kolem nádraží. A také skutečnost, že se českým drahám stále ještě nepodařilo nalézt nájemce už dlouho nevyužitých prostorů někdejší nádražní restaurace. Jinak ovšem odbavovací hale a přilehlým prostorům pro cestujíc nelze nic vytknout. Přesto jsme je záhy opustili, abychom se zase věnovali provozu v kolejišti.

 

362.166-1 přiváží opožděný R 1233/903 Brno hl.n. - Šumperk, vlevo 163.251-2 od Os 3710
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

A pak už nastal čas odebrat se na místo konání hlavní atrakce dne. Tedy to jsme si mysleli, když jsme se na vrátnici a.s. Pars nova ocitli kolem půl jedné hodiny odpolední. Tam ale vyšlo najevo, že dostavit se půl hodiny před začátkem akce bylo zbytečné, protože (na rozdíl od akcí předchozích) nás do podniku dřív nepustí. Naštěstí organizátorky prezentace, tiskové mluvčí dodavatele i odběratele nového vozu, dospěly k jinému názoru a přišly si nás vyzvednout, abychom mohli počkat v přece jen pohodlnějším prostředí malé zasedací místnosti administrativní budovy. Tam jsme si mohli vyměňovat názory mj. s kolegy ze spřátelených stránek.

 

Tisková mluvčí ČD Bc. Kateřina Šubová rozvinula zajímavou debatu © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Dopadli jsme tak lépe než většina účastníků prezentace, která vskutku vyčkávala na vrátnici, aby byla až ve stanovený čas spolu s námi eskortována skrze montážní halu na místo konání tiskové konference, jež se odehrála, jak už víme, v prototypovém voze 61 54 20-71 001-9. Při svižném průchodu halou jsme jen letmo mohli zaznamenat, co se v ní momentálně nachází. A obdobná situace nastala i při cestě zpáteční, kdy nás sice už nikdo nepoháněl, ale spěchali jsme sami. Sama tisková konference nebyla dlouhá a skončila právě tak, aby před nás postavila volbu – buď se zdržet v Šumperku další dvě hodiny, nebo stihnout spoj předchozí.

 

Kolem rozpracované 363.529-9 jsme šli sice dvakrát, ale moc jsme se jí věnovat nemohli
© Karel Furiš

 

Vzhledem k výhledu na horšící se světelné podmínky, které nějaké fotografické vyžití během odpoledne už neslibovaly, jsme zvolili variantu druhou, tedy opuštění lákavých montážních prostorů a zrychlený přesun na nádraží. Já jsem měl vhodné spojení předem vyhledáno a Karel věřil, že se mu naskytne podobné. Ukázalo, že oprávněně – po příjezdu do Zábřehu na Moravě jsme zaslechli hlásit příjezd vlaku, který jej mohl přiblížit k domovu. Nezaváhal a plynule pokračoval v cestě. Ani jsem jej nedoprovodil na nástupiště, protože jsem si zrovna zapálil a dokouřit musel pod širým nebem, kde mně dělal společnost jen místní slavný rodák.