2012 – Svět 1435 milimetrů – v čele s dieselem

Pravda, nebylo tomu vždycky takto. V Břeclavi dlouhá léta postávalo nemálo sergejů, v jejichž režii byly veškeré nákladní vlaky na rameni Břeclav – Přerov. Stejné stroje duněly na trati Znojmo – Břeclav až do doby, než pojem božické písky jako označení konvoje sypáků se zátěží písku a Sergejem v čele beznadějně odduněly do historie. Postávalo u nás nemálo pielsticků, které rovněž pendlovaly na trati do Znojma, či na lehčích výkonech v okolí. A osobní vlaky na trati do Přerova byly v režii brejlovců.
Bejvávalo. Diesely s logem ČD do Břeclavi zavítají o výlukách. Diesely s logem ČD Cargo sem tam řádí na posunu či na sporadických nákladech do Znojma. Další smutně stojí na kraji depa, čekajíc zřejmě už jen na naplnění svého osudu. Abych na ně úplně nezapomněl, o to se starají vlaky soukromých dopravců. Za dalšími stroji pak musím jezdit už jen tam, kde ještě jezdí. O tom je také tento příspěvek. Diesely v barvách soukromých dopravců v posledních letech na koridorech převzaly vesměs nejlukrativnější vozby ČD Cargo. Jenže ty nejsou prioritně námětem tohoto příspěvku, dostane se k nim možná už za týden. Dnes je leporelo s hlavní náplní sice dieselovou, leč převážně nikoliv soukromnickou.   

První zajímavý záběr ze světa dieselů vznikl v nočních hodinách 18. února. Na břeclavském nádraží jsem zamířil objektiv, podložený samozřejmě stativem, na odstaveného hektora. Pravda, poněkud v rozporu se zvýše zmíněným úvodním slovem, nenese logo národního dopravce.

26. dubna mi zapózoval Cargo stroj

Celočervený brejlovec Vašo na štubnianské odbočce byl příjemným bonusem dne 28. dubna, když jsme vyjeli na pronásledování parní chlouby 498.104.

Malá jarní výprava s Lukášem 6. května původně mířila k mostu přes Svratku u Vranovic. Pak ale padl nápad zamířit na Vláru. Brejlovce jsme chytali kousek od Hostětína.  

 20. května se na břeclavském nádraží uskutečnila jedna z napěťových výluk. Ídéeskový rychlík do Brna tak musel vzít zavděk pomocí dieselu na vytlačení ze stanice.

Kdyby počasí lépe přálo, byla by velká akce historických vozidel na začátku června v okolí Vrútok hned 1. 6. okamžikem vzniku luxusních záběrů parních i dieselových lokomotiv. Jenže jak u Kremnických Baní, tak u Diviak bylo zataženo, či spíše i pršelo. Ale i tak byl důvod ke spokojenosti.

Na zastávce Malý Čepčín jsem se ve stejný den pozdržel a zvěčnil i brejlovce v pravidelné dopravě.

Kremnické Bane, 2. červen a požární vlak jako iluze reálného nákladu.

Horná Štubňa a setkání nákladů v reálné nákladní dopravě ve stejný den.

Třetí den měsíce června a další požární vlak. Nejprve na standardním místě v Jazernici, následně na dalším oblíbeném fotomístě štubnianské odbočky lovím double vrejlovce.

Dieselové toulky jsem lovil u Sedlece. 22. června právě tudy mířil zvláštní vlak na Rendez.

Poslední jízda vlaku Matúš Čák před letními prázdninami nabídla ojedinělou příležitost, protože vlak se ve stejný den i vracel. I když původně plánoval účast na stíhací jízdě i Lukáš, nakonec jsme lovili jen v tandemu s kmotrem.  

Zpáteční cesta před a za stanicí Horné Srnie

Odjezd ze stanice Vlárský Průsmyk

Z předchozí cesty osvědčené místo a odjezd vlaku ze zastávky Hostětín

A jedeme dál, Šumice a další záběr vlaku

Stejný vlak před vjezdem do Uherského Brodu

A jako tečka, už bez kmotra jsem ještě fotil na falešné trojkolejce u Bzence.

Nádech exotiky mělo setkání s čmelákem, odchyceným na odstavných kolejích břeclavského nádraží 10. srpna.

18. srpna jsem v rámci toulek po Slovensku vyrazil i k Dedinkám. Horehronec a zvláštní vlak jsem lovil na obvyklém, a nesmírně nádherném fotomístě.

27. září, tento den byl v socialistických kalendářích zapsán jako Den československých železničářů. No, časy se mění. Já v tento den zachytil strojní jízdu soukromníků v Břeclavi mezi mosty.

Národní den železnice, jenž se letos konal v Brně a okolních tratích, byl 29. září důvodem cesty do Střelic. Kořistí byl mimo jiné protokolární vlak s bertou, i pravidelný spoj s najbrtím brejlovcem.