2012 – Svět 1435 milimetrů – pod měděnou pavučinou
Sloupy, sloupy, sloupy.... Odkázané na životodárnou šťávičku, zprostředkovanou kilometry mědi, což sebou nese nutnost nesčetného množství sloupů, putují krajinou elektrické lokomotivy. Sloupy sice jsou pak komplikací pro fotografy, to ano, na druhé straně ale, elektrifikované trati bývají většinou více využitéa tedy nabízí víc příležitostí k fotografování. A taky větší počet vozidel, než lokálka, kde pendluje několikrát za den jeden motorák tam i zpět.
Platí to pro trati obou železničních koridorů, které se stýkají v Břeclavi. Není sporu o tom, že příležitostí k focení je tam o poznání více, než na trati z Břeclavi do Znojma. A proto se častěji zastavuji právě tam. I většina mých toulek s fotoaparátem končí u elektrifikovaných tratí, což už třeba ukázaly příspěvky z Bezpráví, stejně jako podstatná část seriálu z loňských letních toulek na Slovensku. Dnes si dovolím na zmíněné příspěvky navázat další porcí fotek z míst, kde lokomotivy mají na střeše skládací monstra pro krmení trakčních motorů.
28. leden, vlak EC 170 uhání od Lanžhota k Břeclavi. Celý minulý rok byl ve znamení masivních náhrad fénovacích vozidel řady 350 jejich pomalejšími nástupkyněmi řady 362. Ty, alespoň pro mě nejsou tak fotogenické, a proto jsem bystřil pozornost alespoň ve chvíli, když k nám mířil jeden ze dvou slovenských reklamních strojů této řady.
12. únor a EC 171. Deficit slovenských lokomotiv na turnusech řady 350 byl místy až brutální. V tento den jsem na turnusovém obratu chytil dokonce české eso.
Přesun mé výstavy fotek z Břeclavi do Přerova byl důvodem mé návštěvy Přerova 25.2. Druhým důvodem byla milá povinnost setkat se při této příležitosti s legendou nostalgických akcí střední a severní Moravy a kamarádem Vladimírem Procházkou. Právě on měl prsty v tom, že se moje fotky dostaly do přerovského muzea. A když už jsem tam byl, vyrazil jsem si i ke kolejím. Co na tom, že už bylo pozdě a Slunce pozvolna mizelo.
17. březen a EC 137. Přepřahy u tohoto vlaku měly být vloni střídáním lokomotiv řady 350 a 380. V reálu si místo měnily 362 a 380. Pokud se jednalo o Coca-Colu 362.015, dalo se s tím vyrovnat.
8. duben. Nastupující jaro mě vylákalo z domu do vinic nedaleko Zaječí. Počíhal jsem si tam na EC 274, opět s náhradou řady 350 pomalejším strojem 362.
11. duben. Zjištění, že na EC 271 jede reklamní 362.002 byla dostatečnou motivací vyrazit na pár minut ven.
Stejný den a EC 274. Opět řada 362, tentokráte nedaleko Kostické váhy.
28. duben Trenčianské Bohuslavice. Při návratu z putování ve stopách 498.104 jsme jako spolucestující Kubíčkova přemísťovadla vyvinuli nátlak k vyvenčovací přestávce s drobným focením na koridoru nedaleko Trenčanských Bohuslavic.
7. května jsem jel na pracovní schůzku do Hodonína. Byla to opět malá zastávka kvůli té nejobyčejnější lidské potřebě... No a když jsem viděl, že mají do stanice postaveno, počkal jsem si tři minutky.
12. května jsem se zatoulal na Kostickou váhu. A protože mi věta "Když nesvítí slunko, nefotím", nic neříká, zmáčkl jsem spoušť.
2. června Strečno. Do oblíbených míst mě zavedly parní jízdy na den dětí. Zatímco na parní vlak mi počasí nepřálo, bobina s požárním vlakem se ukázala v normovaném násvitu.
A pokračujeme dál... 2. června Vrútky, šestikolák hučí svými motory vstříc stoupání na Štrbu.
16. června jsem opět čekal na EC 171. Znovu jsem měl příležitost na focení 362.002
A stejný den jsem si počkal ještě na EC 274. Aby ne, když nabízela 350 v čele!
17. června jsme vyrazili do terénu s Lukášem. Cestou necestou, cestou polní i přes pole (vinohrad, abych byl přesný) jsme si to namířili na novou rozhlednu na hranici katastrů Přítluk, Rakvic a Zaječí.
10. srpna EC 171. Asi jsem měl po dovolené mimo republiku absťák a tak jsem fotil i blonski vozbu.
13. srpna Ladná. Na trati, která nabízí asi nejdelší přímé úseky a nejmenší procento oblouků, tedy úsek Břeclav - Brno, občas přijde vhod i plecháč 242.
19. srpna, opět toulky na Slovensku. Holt, když nejdou fény za Shalomkem, jede Shalomek za fény. Pochopitelně jsme na Štrbě
O den později, 20. srpna a stejné místo, jen jiný pohled.
Coca-Cola opět před objektivem. 14. září Lanžhot EC 273
A znovu Coca-Cola. 16. září vezla EC 171. To bylo mé poslední setkání se strojem, který dnes už vypadá úplně jinak.
30. září jsem si na nadjezdu u Podivína zvěčnil i rychlík IDS JMK
Zvířený prach provázel 6. října u zastávky Ladná další ze spojů s řadou 362. Taky se kvůli mimořádným náhradám měnily turnusy, které z mimořádností udělaly pravidlo.
17. října. Den se krátí a poslední sluneční paprsky ozářily plecháč s osobákem do Brna.
1. prosince při cestě za Mikulášským vlakem nechyběla zastávka u Pouzdřan.
14. prosince fotím na stejném místě. Jen počasí a krajina je zcela odlišné.
29. prosince mě cesta 498.104 z Veselí nad Moravou do Nového Města nad Váhom přivedla k trati Bratislava - Žilina. Tak přibyl do archivu i tento ešus.
Diskusia
