2012 – Svět 1435 milimetrů – Good bye, Westbahn

Na trati, která je fotografy oblíbená snad neméně jako známý Semmering, se tak podstatně omezil počet vlaků a především počet atraktivních vlaků. Na blížící se otevření tunelu mě proto po celý minulý rok upozorňoval LukasH s tím, že co na Westbahnu nevyfotíme v roce 2012, těžko už někdy doženeme. Samozřejmě mi nezbylo nic jiné, než poslechnout. Dnem D tak byl pátek 28. září. Pro mě první ze tří dnů, věnovaných focení železnice, protože vzápětí následovaly dva víkendové dny na oslavách v Brně a okolí.

Ale zpět na Westbahn. Lukášem nabídnutá mise začala přesunem na stanici Rekawinkel, kde jsme chtěli udělat pár obrázků. A pak to začalo. Hned vedle cestičky nad nádražím směrem k tunelu nejprve LukasH zaregistroval nádherný hřib. Nechtěl jsem se nechat úplně zahanbit a tak jsem nahlédl po okolí. Výsledek se dostavil, hřib skončil taky v mých dlaních. Takže jsme vyrazili na malý průzkum lesa. Dokonce nám za zády projel i nějaký ten Railjet, zatímco my jsme sbírali houbičky. Jedlé pochopitelně. Ne lysohlávky, ale hřiby. S tím jsem tak nějak nepočítal, a tak jako taška či improvizovaný pytlík posloužila reflexní vesta. Možná i kvůli houbařskému extempore nepředkládám fotky ze stanice Rekawinkel.

Následně jsme se přesunuli k oblíbenému tunelu. Bohužel, paseka, ještě před rokem nabízející luxusní výhled, zarostla neuvěřitelnou rychlostí a tak focení bylo ve znamení plazení vzrostlým porostem a hledáním alespoň trochu slušného výhledu. Proto jsme se po několika desítkách minut přesunuli k portálu

U portálu jsme se dočkali dvou nemilých překvapení. Prvním byl maďarský taurus a souprava Ro-La. Nezbylo jen litovat, že v tuto chvíli nefotíme z protějšího svahu. Druhým smolným okamžikem byla jízda "jubilejního" Railjetu, opět z méně vhodného směru. I ten by vypadal neskonale lépe z protějšího svahu.  

Následně jsme se přesunuli na další místo, které jsme objevili při předchozích toulkách. Na kraji Schönfeldu se naskýtá výhled na trať a protože Lukáš bleskově spočítal, že vzhledem k železniční nehodě toho dne na kraji Vídně, existuje velká šance na opakovaný pohled na reklamní Railjet. No, počítal dobře, kluk jeden. Railjet se nám vystavil před objektiv. 

 Nutno dodat, že o Railjety, navíc v dublovaném počtu, nebyla vůbec nouze. A tak jsem si mohl i trochu hrát. A dočkali jsme se i soukromých vlaků Westbahnu.  

Další zastavení bylo u Pengersdorfu. Lukáše to  místo zaujalo už dříve, vsadil proto na bližší průzkum. A skutečně to stálo za fotku. Ne jednu.

 Už na zpáteční cestě, ještě předtím, než sluníčko spadlo za horizont, jsme se s Lukášem ještě stavili u Schildbergu. Na poslední chvíli, než skončila denní dávka slunečního svitu na koleje, ještě objektiv stačil odchytiti další soupravu Railjetu.

Tak, to bylo toulání na Westbahnu, jehož nezanedbatelný kousek je dnes již přeložen do nové trasy. Expresní spoje jezdí po nové trase, jejímž základem je tunel poblíž Vídně. Vlaky tam jezdí bez problémů rychlostí pro nás nemyslitelnou, Lukáš informoval, že limitem je 230 km/h a na jedné výpravě, kde jej místo mě doprovodil Marek Topič, si už vyzkoušel, že na focení to už není zrovna jednoduché. Po starém Westbahnu už je toho na focení podstatně méně.