Rychlíkové lokomotivy řady 310 kkStB
Pod honosným názvem „Mezinárodní setkání parních lokomotiv původem z Rakousko-uherské monarchie“ proběhl ve dnech 22. a 23. června 2013 každoroční sraz vybraných lokomotiv v muzeu ČD Lužná u Rakovníka. Téma toho letošního bylo lákavé, ale pro mne byla největším tahounem avizovaná přítomnost hrbouna, parní lokomotivy 310.23 z Rakouska.
S touto lokomotivou jsem se nesetkal poprvé a považuji ji za to nejlepší, co se v tyto dny mohlo v Lužné potkat. Od roku 1989, kdy se u nás tato rakouská „perla“ objevila poprvé, navštívila Českou republiku už několikrát. Dovolím si tedy ohlédnutí za touto pozoruhodnou lokomotivní řadou, která ve své době vládla v čele rychlíků a expresů, mnohdy zvučných jmen. V roce 1908 vyjela z lokomotivky Florisdorf vzhledově pozoruhodná lokomotiva, kterou navrhl lokomotivní konstruktér Ing. Karl Gölsdorf. Lokomotiva dostala označení dle zvyklostí Rakouských státních drah (kkStB) a to 210.01.
Stroj 210.01 byl určen pro rychlíkovou dopravu na hlavních tratích monarchie a měla spojit hned několik kompromisů. Těmi byly ne příliš únosné tratě, kvalita používaného uhlí, v kontrastu s potřebnou rychlostí a výkonem. Lokomotiva prošla zkušebním provozem, a v letech 1910 a 11 na ni navázala výroba 10 lokomotiv řady 210. O výrobu se podělily lokomotivky Florisdorf a První českomoravská (PČM). Na tuto lokomotivní řadu pak navázala daleko slavnější, modernější a v provozu oblíbenější řada kkStB 310. Hlavní předností vylepšené řady 310 bylo použití přehřívače, řada 210 měla pouze sušič páry. Řada kkStB 310 se tak stala úspornější a výkonnější.
Lokomotivy řady 310 byly v letech 1911 – 16 vyráběné v lokomotivkách Florisdorf , Wr. Neustadt, PČM, StEG a Breitfeld Slaný v celkovém počtu 90 lokomotiv, na něž ještě v roce 1918 navázalo 10 strojů určených pro Pruské královské železnice (KPEV) řady S 11. Lokomotivy obou řad působily mohutně, ale byly konstruovány citlivě. Právě symbolem výjimečnosti této řady je uspořádání náprav 1´C 2´, použití čtyřválcového parního stroje a neobvyklý tvar kotle. Rychlost lokomotiv byla stanovena 100 km/hod., 2 100 mm vysoká kola dávala této lokomotivě impozantní vzhled.
Tovární fotografie lokomotivy kkStB 310.24; sbírka: Pavel Stejskal
Rakouské státní dráhy výrobou jednoho typu výkonné rychlíkové lokomotivy sledovaly sjednocení mohutného, ale roztříštěného lokomotivního parku, kdy podstatnou část tvořily nejednotné a z části i zastaralé lokomotivy, které kkStB zdědily díky zestátnění části železniční sítě v letech 1908 - 09. Stroje řady 210 byly nasazovány pod výtopnami Lemberg (dnes Lvov na Ukrajině), Praha Nusle (dnes Vršovice) a Vídeň. Řada 310 byla nasazována pod výtopnami Rzeszow, Vídeň, Praha Nusle, Lemberg a České Budějovice.
Stroje obou řad ovládly rychlíkovou dopravu na páteřních tratích monarchie, ale další události jim nepřály. V roce 1918 došlo nejen k ukončení do té doby nejstrašnějšího válečného konfliktu, ale i k rozsáhlým státotvorným změnám. Na troskách monarchie vznikly nové republiky a jejich železniční společnosti si rozdělily mezi sebe i stroje řady 210 a 310. Lokomotivy řady 210 byly v roce 1918 dislokované v Lembergu, tak připadly Polsku, kde dostaly řadu PKP Pn 11. Dva stroje však byly za 1. světové války ztraceny, bohužel i stroj 210.01. 90 lokomotiv kkStB 310 pak byly rozděleny takto: ČSD 35 lokomotiv jako řada 375.0, Rakousko 43 lokomotiv, označené původní řadou i čísly a PKP 12 lokomotiv řady Pn 12.
Lokomotivy vyrobené pro KPEV se na pruských kolejích moc neohřály, všechny ani do Pruska vlivem událostí roku 1918 nedorazily a skončily nakonec všechny u PKP jako pokračování řady Pn 12. Dalších 20 let tak tyto rychlíkové stroje vládly hned ve třech zemích v čele mnoha vlaků. Samozřejmě jak šel čas, tyto stroje stárly a na jejich místa nastupovaly nové a modernější lokomotivy. V Československu to byla hlavně lokomotivní řada 378.0 „Mikádo“. Ty přebíraly pomyslné žezlo v rychlíkové vozbě ve druhé polovině 30 let, ale lokomotivy 375.0 i nadále byly spolehlivými tahouny pro část vozby na tratích Československa. Kromě již popsaných výtopen u nás, byly některé předisponovány do výtopen Přerov, Bratislava a Nové Zámky.
375.007 v dopravní hale Národního technického muzea v Praze © Pavel Stejskal
Události let 1938 a 39 opět zamíchaly kartami nejen celé Evropy, ale i v lokomotivních parcích Rakouska, Československa a Polska. První na řadu přišly rakouské stroje řady 310. Stejně tak jako vše rakouské, tak i ony byly připojeny k Velkoněmecké říši. Železnici převzaly Německé říšské dráhy (DRB) a stroje 310 dostaly novou řadu DRB 16. To už ale nebylo 43 lokomotiv, lokomotivy 310.13, 14 a 19 byly v roce 1937 zrušeny. Na řadu přišlo 15. března 1939 okleštěné Československo. Lokomotivám 375.0 se řada nezměnila, ale opět byly rozděleny.
Slovenským železnicím (SŽ) připadlo 10 strojů z výtopen Bratislava a Nové Zámky, zbytek 24 strojů připadl Protektorátním drahám - ČMD. Stroj 375.030 byl u ČSD zrušen již v roce 1928 při železniční nehodě. Pak došlo i na polské stroje řad Pn 11 a Pn 12. 1. září 1939 byla zahájena 2. světová válka právě přepadením Polska. Po prohrané válce, kdy si východní část tehdejšího Polska usurpoval také Sovětský svaz, si podmanila dobité Polsko Velkoněmecká říše a tak lokomotivy PKP Pn 11 a Pn 12 připadly rovněž DRB. Dostaly řadu dle zvyklostí DRB shodně s rakouskými sestrami – 16.
Část lokomotiv Pn 12 však zabrala také sovětská správa, včetně strojů Pn 11 v Lembergu. Další průběh 2. světové války notně zamíchal s osudy lokomotiv někdejších řad 210 a 310. Německo využilo ke své rozpínavosti i železnice a tak i lokomotivy a vozy porobených národů. A tak zatím co stroje ČMD a SŽ 375.0 zasahovaly do provozu převážně na tratích bývalého Československa, stroje řady 16 se začaly objevovat i na tratích hluboko v Německu, nebo v zázemí východní fronty. Právě napadením SSSR byly polské stroje, které na podzim 1939 zůstaly v okupační zóně Sovětského svazu, převzaty Německými říšskými drahami a dostaly též označení řadou 16.
Stroj 16.011 za 2. světové války ve stanici Amstetten; sbírka: Pavel Stejskal
Tak se pomyslně sešlo pod DRB celkem 71 rychlíkových strojů původní řady kkStB 210 a 310. Pro některé stroje řady DRB 16 se z počátku nic nezměnilo, mnohé jezdily i nadále ve svých původních působištích. Další se však vývojem válečných událostí stěhovaly do nových působišť. Válka však celé této původně rakouské rodině rychlíkových lokomotiv, včetně našich 375.0 značně uškodila. Část lokomotiv bylo poškozeno, či zničeno nálety kotlářů i bombardováním, některé stroje za východní frontou opět ukořistila Rudá armáda.
Po skončení 2. světové války byly mnohé stroje zavlečeny daleko od svých předchozích působišť a celkově byly všechny opotřebované dlouhodobým provozem a téměř žádnou údržbou. Stejně tak dopadly i stroje 375.0, které byly opět pod jednotnými ČSD. Konec 40. a první polovina 50. let tak byla pro zbývající stroje někdejší rodiny řad 210 a 310 osudná. Některé se již nevrátily ke svým původním vlastníkům, repatriace zavlečených lokomotiv trvala ještě několik let po skončení 2. světové války. Tato situace i nadále uškodila těmto strojům, po navrácení původním vlastníkům byly v drtivé většině již jen sešrotované.
Místo opotřebovaných lokomotiv jak u ÖBB, ČSD i PKP nastoupily již modernější, výkonnější lokomotivy. Tak došlo k zániku celé velmi úspěšné konstrukce. Poslední z rychlíkových strojů konstruktéra Ing. Karla Gölsdorfa byl zrušen v roce 1956, u ČSD byla řada administrativně zrušena v roce 1955. Naštěstí ne všechny skončily pod hořáky autogenů a v hutích. Lokomotiva 310.23 zůstala zachována, byla opravena do vystavovatelného stavu a umístěna do prostor před Technickým muzeem ve Vídni. Před oslavami 150. let Rakouských železnic v roce 1987 byla lokomotiva odvezena do železničních dílen v Knittelfeldu, opravena a uvedena do provozního stavu.
Označení a výrobní štítek lokomotivy 310.23 © Pavel Stejskal
Dodnes se tak mohou Rakušané pochlubit provozní lokomotivou, legendárním hrbounem. Druhý ze strojů někdejší řady 310 zůstal zachován v Československu. Lokomotiva 375.007 byla po vyřazení z pravidelného provozu převezena do dopravní haly Technického muzea v Praze, kde stoji doposud. Lokomotivy řady kkStB 310, kterým se alespoň u nás přezdívá hrboun, podle kónusového kotle s vyčnívajícím parním dómem, byly ve své době vrcholem rakouské lokomotivní školy, ze které vyšla nakonec i lokomotivní škola československá.
Konstruktér Ing. Karl Gölsdorf (1861 – 1916) byl špičkový odborník a právě tato řada byla vyvrcholením jeho dlouholeté práce na konstrukcích lokomotiv a jejich částí. Na konci svého života měl za sebou 25 typů lokomotiv, které byly vyráběny ve 47 variantách, od rychlíkových lokomotiv až po lokálkové stroje. Mnohé jeho stroje jezdily i na tratích Československa a sloužily dlouhá léta spolehlivě. Dodnes můžeme obdivovat mohutnost rychlíkové lokomotivy 375.007 v Technickém muzeu v Praze, a závidět nový život její o málo mladší rakouské sestry 310.23.
Ta se u nás poprvé objevila v létě roku 1989. Československo tenkrát slavilo 150. výročí příjezdu prvního vlaku na naše území. Hlavními středisky oslav byly Břeclav a Brno. Lokomotiva 310.23 byla nasazena na velkých lokomotivních kavalkádách lokomotiv v Brně-Heršpicích a výstavě lokomotiv v depu Brno dolní nádraží. Její příjezd spolu s několika dalšími lokomotivami ÖBB na tyto oslavy byl jedním ze znaků pomalého tání ve společných vztazích mezi oběma zeměmi. O několik měsíců později, na konci roku 1989 se otočilo kolo dějin a my mohli svobodně vycestovat do Rakouska i do celého světa.
310.23 na kavalkádě v Brně-Horních Heršpicích dne 1.7.1989 © Pavel Stejskal
Oslav v Brně i kavalkády jsem se v roce 1989 také zúčastnil a mohl tak poprvé spatřit lokomotivu 310.23 v plné síle. Další moje setkání s touto lokomotivou bylo hned několikrát v Rakousku, ale také v Čechách i na Slovensku. Během let však stárl kotel i další součásti této báječné lokomotivy a tak se v roce 1999 musela podrobit rozsáhlé opravě v Českých Velenicích. Zde byl vyroben zcela nový skříňový kotel, původní měděný dosloužil.
Navíc byla lokomotiva 310.23 prohlášena za kulturní památku a její další provoz podléhá přísnějšímu režimu a dohledu památkových organizací. Smi být zatápěna a provozována jen několik týdnů v kalendářním roce a tak každá její návštěva u nás je vlastně malým svátkem, stejně tak i další jízdy po rakouských tratích. Dnes je deponována a ošetřována v železničním muzeu Strasshof u Vídně.
Odkazy:
Úvodní snímek: 16.008 s vlakem pro fotografy dne 11.4.2004 v Bučovicích © Pavel Stejskal
Galéria
Diskusia
