Hurvínek a orchestrion

Pondělí proto, že druhý orchestrion měl turnus postavený od pondělí do pátku. Pokud se něco nezměnilo. Jako vždy plán začal u výběru spojení do Břeclavi, které muselo navazovat na spojení do Lednice. V neděli 25.8.2013 brzo ráno jsem použil pro cestu EC 273 Avala. Příjezd měl být s dostatečným předstihem před odjezdem nostalgického vlaku do Lednice. Během cesty se začalo nabalovat určité zpoždění, které ve mně vyvolávalo menší znepokojení. Vlak nakonec přijel později, ale ještě včas, přesto jsem pro jistotu popoběhl na první nástupiště, odkud onen nostalgický vlak v podání Hurvínka odjížděl.

„Hurvínek“ připravený na jízdu z Břeclavi do Lednice © Jiří Řechka

Bohužel po oba dny nebylo až tak ideální počasí. Větrno a občas jsem byl pokropen. Vlakovou soupravu tvořil motorový vůz M 131.1463 a přípojný vůz. Celkem zaplněný vlak odjel podle jízdního řádu a po zhruba třiceti minutách dorazil do Lednice. Samozřejmě, že jsem si udělal fotografickou dokumentaci soupravy ve stanici. Následovala cesta do areálu státního zámku, byl jsem poněkud překvapen, že značení kudy jít je, no téměř žádné. Alespoň já si žádného nevšiml. Zámek a jeho areál jsem po několika minutovém pochodu našel a prošel jsem se po zámeckém parku i s výstupem na minaret.

Minaret v lednickém zámeckém parku © Jiří Řechka

Zpáteční cesta na stanici byla bez problémů. Ze stanice jsem se vydal pěšky na zastávku Lednice rybníky, kde jsem si chtěl zachytit příjezd Hurvínka při zpáteční cestě. Po příjezdu do Břeclavi následovalo focení zdejšího provozu, včetně zde odstavených ponorek ČD Cargo, které stále čekají na svůj osud. Čas se naplnil a já jsem odjel k nedaleko sídlící rodině, kde jsem zakončil svojí nedělní cestu. V pondělí brzo ráno mne čekala cesta osobním vlakem do Brna, a odtud rychlíkem do Kojetína. Zde byl objektem mého zájmu druhý prototyp své řady, motorový vůz M 152.0002, dnes sice úředně 810.002-6, ale v retro úpravě s označením původním.

M 152.0002 v Kojetíně © Jiří Řechka

Na tomto místě je nutno poznamenat, že informace o turnusovém nasazení jsem dostal, od Kuby Vyskočila, kterému tímto děkuji. Nervozita lehce stoupala, když se blížil čas příjezdu. Uvědomoval jsem si, že z různých důvodů nemusí vůz přijet. Byl jsem rád, když se osobní vlak tvořený druhým prototypem s přívěsným vozem objevil. Po vystoupení cestujících jsem využil času, kdy ve voze nikdo nebyl a nafotil jsem si renovovaný interiér. A v duchu jsem si představoval, jak bude vypadat po najetí 50 000 km, kdy má být předán do nostalgického provozu. V době focení mělo být najeto něco okolo 6 000 km.

Rekonstruovaný interiér M 152.0002 © Jiří Řechka

Následovala moje cesta s tímto vozem do Kroměříže a tamní fotografování. Po návratu do Kojetína, při focení a čekání na vlak do Nezamyslic, jsem dostal informaci, že se bude do Brna vracet šlechtična 475.101. Nafotil jsem si ji v Nezamyslicích, kde projížděla, tažená esem 362.113. V cestovním plánu bylo pokračování cesty naplánováno přes Nezamyslice, Prostějov a Olomouc do Prahy. Při zastavení a průjezdu stanicí Prostějov jsem spatřil odstavenou zamračenou firmy Hanzalík. Fotil jsem přes okno a výsledek byl více než nevalný, takže jsem se rozhodl tu záležitost napravit, abych pořídil snímek uspokojivý.

„Zamračená“ firmy Hanzalík v Prostějově © Jiří Řechka

Následovalo rychlé rozhodnutí, hledání v jízdním řádu a po zjištění že můžu absolvovat cestu zpět do Prostějova, jsem si po příjezdu do Olomouce šel zakoupit zpáteční jízdenku. Následoval téměř okamžitý odjezd a po příjezdu do Prostějova spokojenost, že zamračená je stále na svém místě. Jediná nepříjemnost byla, že v okamžiku příjezdu začalo pršet. Přesto focení proběhlo k mé plné spokojenosti a mohl jsem vrátit zpět do Olomouce. Čas do odjezdu do Prahy jsem využil focením zdejšího provozu. A pak již následoval odjezd do Prahy a začala příprava na třítýdenní dovolenou na Slovensku v Popradu. A o tom a dalším zase snad až příště.

Úvodní snímek: M 152.0002 přijíždí do stanice Kojetín © Jiří Řechka