Druhý březnový víkend svým počasím přímo vybízel k výletu. Kromě využití počasí bylo třeba pořádně otestovat novou hračku kmotříka, kterou si před pár dny pořídil. Nebyl problém ukecat známé, když jsme jim oznámili, kam se chystáme, aby nám dělali společnost. Naším cílem totiž byla záležitost docela zajímavá, kterou kdekdo zahlédl z vlaku, ale ne každý navštívil.
Tak jsme se v neděli krátce po poledni sešli na železniční zastávce Olomouc-Nové Sady, odkud začala naše železniční pouť. Klasika vedená lokomotivou řady 163 nás dovezla do železniční stanice Zábřeh na Moravě, odkud jsme pokračovali štrúdlem do zástavky Lupěné.
Výprava na zastávce Lupěné © Radek Hořínek
Kmotřík z vlaku rychle vyběhl, aby si zdokumentoval jeho odjezd a my se pomaloučku vydali směrem k začátku
cyklostezky, u níž byl o loňském Dnu dětí otevřen
cíl naší cesty. Jarní počasí vytáhlo z brlohů nejen nás. Všude bylo plno cyklistů, bruslařů na kolečkových bruslích i pěších. Čtyři dospělí po svých vlastních a Radka s Kubou na koloběžkách.
Radka koloběžková © Radek Hořínek
Nikam jsme nespěchali. Teda vyjma Radka, který se pořád nervózně ohlížel za sebe, aby mu po trati neprojel nějaký objekt jeho fotografického zájmu. Ratolesti dojeli a my se došourali k začátku naučné stezky, kde v malém železničním skanzenu poblíž zábřežského portálu
tunelu Hněvkovský II stojí parní
lokomotiva 317.053, která sem byla přemístěna z Lysé nad Labem.
317.053 za plotem areálu SŽDC v Lysé nad Labem dne 23.6.2007 © PhDr. Zbyněk Zlinský
Děti si prolezli parní mašinku a my dospěláci poseděli u ní. Teda vyjma Radka. Ten se zabydlel u kolejí kousek od nás u tunelu. Netrpělivě vyhlížel a občas zachytil nějaký ten objekt jeho fotografického zájmu. Něco veselé pronesl při průjezdu jakési hrozně vypadající lokomotivy. Po čase jsme se všichni zbylí členové naší výpravy přesunuli za ním, abychom pozorovali rej na naučné stezce a kolem parní lokomotivy a taky dění na kolejích.
Železniční skanzen z traťového tělesa © Radek Hořínek
Dokážu si představit, že kmotřík by tam byl schopen stát i několik hodin. Leč to možné nebylo. Nastal čas se přemístit do Zábřeha. Pro cestu zpět jsme volili svoje dolní končetiny a děti koloběžky. Kromě části, kterou jsme absolvovali po silnici, vedly naše kroky podél trati. Nebylo kam spěchat, tak si mohl Radek ještě něco nafotit.
EC 149 „Leoš Janáček“ vyjíždí z tunelu © Radek Hořínek
Spokojeně jsme dokráčeli do vestibulu železniční stanice Zábřeh na Moravě, kde jsme čekali na náš spoj do Olomouce. Opět osobním vlakem a tentokrát panterem jsme jeli do Olomouce. Cesta nám příjemně utíkala. Na hlavní nádraží v Olomouci jsme dorazili dle jízdního řádu a čekal nás přestup do jednotky řady 460, kterou jsme se svezli malý kousek na zastávku Olomouc-Nové Sady. Společně jsme od vlaku kráčeli domů a snovali plány na nějaký další výlet, když se tento tak vydařil.
Úvodní snímek: Malý skanzen si na malou návštěvnost stěžovat nemůže © Radek Hořínek
Odkazy doplnil PhDr. Zbyněk Zlinský
