Za starými elektrickými lokomotivami do Rakouska (2)

 

1018 a 1118: 9 lok depo Linz
1020:            14 lok Villach, 9 lok Salzburg, 14 lok Innsbruck, 10 lok Bludenz
1045:            14 lok Attnang-Puchheim
1145:            16 lok Innsbruck
1245:            7 lok Wörgl, 3 lok Landeck, 6 lok Innsbruck, 7 lok Villach, 15 lok Knittelfeld
1061:            3 lok Innsbruck, 2 lok Wörgl
1161:            7 lok Villach, 4 lok Innsbruck, 4 lok Salzburg, 3 lok Knittelfeld, 3 lok Bischofshofen
1570:            4 lok Bregenz
1670:            16 lok Innsbruck, 3 lok Landeck, 11 lok Bludenz
1073:            10 lok Attnang-Puchheim
1080:            1 lok Vordernberg, 10 lok Attnang-Puchheim, 2 lok Selzthal, 3 lok Salzburg
1180:            4 lok Landeck, 6 lok Bludenz
1089:            5 lok Attnang-Puchheim
1189:            9 lok Attnang-Puchheim
1099:            16 lok St. Pölten

 

1. 1018.01 – 05, 07 – 08, 101 Linz
2. 1118.01 Linz
3. 1020.01 – 10 Salzburg, 11 – 17 Innsbruck, 18 – 27 Villach, 28 – 29 Innsbruck, 30 – 33 Wörgl, 34 – 47 Bludenz
4. 1045.01, 03, 06, 07, 09, 10, 12, 14 Attnang-Puchheim.
5. 1145.02, 05, 15 Attnang-Puchheim, 04, 06 – 12, 14, 16 Innsbruck.
6. 1245.01 – 04, 509, Wörgl, 05 Selzthal, 07 – 08, 510, 532, 535 Innsbruck, 511, 514, 524 – 525, 527 – 531, 533 – 534, 536 - 541 Knittelfeld, 512 – 513, 516 - 523 Villach
7. 1061.01, 05 Innsbruck, 02 – 04 Wien Süd.
8. 1161.01 – 02, 04, 06, 14 Innsbruck, 07 – 08, 10 – 13, 15Villach, 09, 17 – 19 Bischofshofen, 16 Selzthal, 20 – 22 Salzburg
9. 1570.01 – 04 vyřazené z provozu, 1570.01 Technické muzeum Vídeň
10. 1670.02 – 06, 08 – 11, 14, 16 Innsbruck, 17, 22 – 24, 26 – 29 Bludenz
11. 1670.101 – 102, 104 – 105 Bludenz
12. 1080.01 – 07 Selzthal, 08 – 09, 11 – 15, 17, 19 Attnang-Puchheim
13. 1180.01, 08 - 09 Landeck, 02 – 07 Bludenz
14. 1089.01 – 05 vyřazené z provozu
15. 1189.02, 05 – 06, 08 – 09 Attnang-Puchheim
16. 1099.01 -16 St. Pölten

Stroj 1245.005 na točně depa Selzthal dne 24.6.1992 © Pavel Stejskal

Stav výše popsaných elektrických lokomotiv k 1.1.1990:

1. 1018.002, 004, 007 – 008 Linz
2. 1020.001, 003 – 009,029 – 030 Innsbruck, 010 – 016 Wörgl, 017 – 018, 020 – 028 Villach, 031 – 035, 037 – 042, 044 Bludenz
3. 1045.009, 012, 014 Attnang-Puchheim
4. 1145.002, 008, 011, 014 Innsbruck
5. 1245.001, 003 – 004, 532, 535 Wörgl, 002, 005, 007, 008, 509, 531 Selzthal, 511 – 514, 516, 518 – 520 Villach, 522 – 525, 527, 529 – 530, 533 – 534, 536 – 537, 540 - 541 Knittelfeld
6. 1061.001, 003 – 004 Innsbruck, 002 Wörgl
7. 1161.002, 004, 006, 014 Innsbruck, 013, 015 – 016 Villach, 017 – 019, 021 – 022 Bischofshofen, 020 Selzthal
8. 1080.001, 007, 015 Selzthal, 006, 011 - 012 Attnang-Puchheim
9. 1180.003 – 005, 007, 009 Bludenz
10. 1099.001 – 015, 016 St. Pölten

Stav výše popsaných elektrických lokomotiv k 1.1.1995:

1. 1020.003, 017 – 018, 022, 024 028 Villach, 027 Innsbruck, 034, 037 – 38, 040 – 041, 044 Bludenz
2. 1245.002, 005, 007 – 008 Selzthal
3. 1245.511, 513 -514, 531, 533 – 534, 536 Selzthal, 516, 518 – 519, 522 Villach, 523 – 525, 527, 529 – 530, 537, 540 – 541 Knittelfeld
4. 1099.001 – 015, 016 St. Pölten

K 1. 12. 1995 se uzavřela kapitola provozu elektrických lokomotiv z meziválečného a válečného období v provozu pod ÖBB. Většina z nich byla sešrotována, některé upravené na vytápěcí trafa, několik odprodáno organizacím, které se zaměřují na záchranu a muzejní provoz. Zůstalo jen 15 lokomotiv řady 1099, kapitola jejich provozu se uzavřela až na výjimky v roce 2013. Při svých návštěvách Rakouska jsem se snažil také vyfotografovat lokomotivy proměněné na trafa. Při první návštěvě Rakouska v roce 1990, hned za hranicemi, ve stanici Hohenau stála jedna z takových lokomotiv. Označená byla Vhz 011.09, původně to byla lokomotiva 1073.17. V seznamu vytápěcích lokomotiv byly zahrnuty i lokomotivy, které byly určené jako muzejní a tak např. 011.18 je muzejní lokomotiva 1670.25 a 011.27 je v současnosti muzejní lokomotiva 1020.047.

Stroj 1670.25 se zvláštním vlakem na viaduktu Kalte Rinne dne 28. 4. 1991 © Pavel Stejskal

Dne 2. 4. 1990 jsem navštívil trať přes Arlberský průsmyk. Jednalo se o první třídenní poznávací výlet za rakouskými lokomotivami. Ráno jsem vystoupil z nočního rychlíku v St. Antonu am Arlberg a stihl vyfotit lokomotivu 1020.041, která byla na postrku mého rychlíku. Nádraží St. Anton am Arlberg bylo nádraží o několika kolejích s ostrovním nástupištěm, budovou postavenou dle normálií kkStB, shodnou s mnohými výpravními budovami, které známe i z našich tratí. Tato byla postavena z kamene. Dnes leží toto nádraží v jiné poloze, má 4 koleje a výpravní budova je z betonu a skla. Vše je skryto za vysokými betonovými zdmi a po dokončení tohoto nového nádraží dostalo přezdívku „St. Anton am Beton“, což zcela vystihuje současný vzhled. Ale to jsem odbočil, vraťme se do roku 1990. Protože cestou do St. Antonu jsem při odjezdu z Landecku spatřil v depu další elektrické lokomotivy, které mě zajímaly, vrátil jsem se nejbližším vlakem zpět.

Zde jsem měl tedy možnost vyfotografovat lokomotivu 1020.006, která zde stála na nákladním vlaku. V místním depu, které dnes rovněž neexistuje, jsem měl možnost prohlédnout si další staré elektrické lokomotivy. Dnes neexistující depo je možno vidět např. na snímcích č. 108 a 109. První lokomotivou, která upoutala moji pozornost, byl stroj 1670.09, který zde jako muzejní lokomotivu tou dobou deponovali. Další lokomotivou byl stroj 1145.009, který zde byl také odstaven. Odpoledne jsem pak navštívil Innsbruck a zde v depu vyfotil elektrické lokomotivy, o kterých se v mém povídání zmiňuji. Jednalo se o stroje 1020.001, 005 a 029. Na hlavním nádraží posunovala 1161.002 v zeleném nátěru, 1161.003 a na seřaďovacím nádraží zase 1061.003. Toho dne jsem navštívil také Jenbach, byl to vlastně jen průzkum, neboť jsem věděl o úzkokolejné dráze Zillertalbahn i ozubnicové dráze na Achensse. 

Protože nebyla sezóna, parní vlaky nejezdily ani na jedné z drah, v té době jsem však plánoval Jenbach navštívit v létě. Po návratu do Innsbrucku večer jsem na nádraží vyfotografoval stroj 1161.014 a průjezd nákladního vlaku s 1020.005 v čele. Samozřejmě, že zde staly, popř. projížděly lokomotivy dalších řad, jako 1044, 1110 a 4010. Další den jsem pak navštívil dráhu St. Pölten – Mariazell, kde jezdily vlastně už tenkrát nejstarší elektrické lokomotivy ÖBB. Celou dráhu jsem projel, cestou zpět i část trati na stroji 1099.001. Ochotný strojvedoucí viděl můj zájem a tak mě pozval na stroj. Některé snímky jsem pořídil v okolí stanice Winterbach a také ve stanici St.Pölten Alpenbahnhof, kde je dodnes depo a dílny Mariazellerbahn. Toho dne jsem stihl vyfotografovat stroje 1099.001, 003, 004, 005, 007, 009, 011, 012, 014 a 016, což je více jak polovina těchto lokomotiv vedených u ÖBB.

Stroje 1099.007, 009 a 011 v depu St. Pölten dne 3.4.1990 © Pavel Stejskal

Další výlety za starými rakouskými elektrikami pak v dalších měsících a letech následovaly. V červnu 1990 to bylo mimo jiné rakouské železniční zajímavosti depo v Bludenzu a stanice Feldkirch. Bludenz a Feldkirch byly důležité z hlediska tohoto povídání, dosluhovaly zde stroje řady 1180. Deponovány byly v Bludenz (statistika té doby říká, že v Bludenzu jsou deponovány stroje 1180.003 – 005, 007, 009). Dne 25. 6. 1990 ve Feldkirchu byly na posunu zdejších záloh nasazené stroje 1180.005 a 009. Vedle dalších lokomotiv jsem ve Feldkirchu vyfotil vytápěčku Vhz 011.16, což byla dříve lokomotiva ÖBB 1670.20. V depu Bludenz byla žeň starých lokomotiv. Vedle lokomotiv 1180.003, 004 a 007, zde odpočívaly stroje 1020.031, 032, 034, 037, 038, 040, 044. V depu pak stály ještě muzejní 1670.104 a 1145.002. Další den jsem pak navštívil Jenbach, hlavně jsem chtěl zdokumentovat parní provoz na obou úzkých tratích. Sem ale přijela lokomotiva 1020.009.

Další den byl ve znamení návštěvy ozubnicové trati Puchberg – Hochschneeberg. Dne 28. 6. 1990 jsem pak zavítal znovu do Bludenzu, kam toho dne přijel zvláštní parní vlak ze Schrunzu s lokomotivou 178.54, patřící v té době privátní dráze Montafonerbahn. Toho dne jsem na nádraží v Bludenzu vyfotografoval kromě zmíněné parní lokomotivy také několik starších lokomotiv, hlavně pak řady 1020. Odpoledne jsem pak stihl v Landecku vyfotografovat lokomotivu 1145.002. Další návštěvu Rakouska jsem uskutečnil v září 1990. Cílem byla opět ozubnicová trať Puchberg – Hochschneeberg, ale v Mürzzuschlagu jsem vyfotil vytápěčku 011.32 (ex ÖBB 1280.10). Navštívil jsem také depo Attnang-Puchheim a zde vyfotografoval další staré elektrické lokomotivy. Stav tohoto depa byl, co se týče starých elektrik následující: 1045. 009, 012, 014, 1080.006, 011 a 012. Depo Selzthal jsem navštívil až v červnu roku 1991, depo ve Villachu téměř o rok později. Depo Selzthal a okolí jsem pak navštívil ještě mnohokrát.

Ve dnech 29. a 30. května 1993 se v Selzthalu uskutečnil tzv. Dampfloktag společnosti ÖGEG, kde vedle pleády parních lokomotiv této společnosti, byly představené i staré elektrické lokomotivy, převážně patřící této společnosti. Sešly se zde stroje 1045.09, 1245.05, 1080.001, 1020.042, 1670.25 a 1018.05. Tyto lokomotivy zde dělaly v depu spíše kulisu svým parním kolegyním, jen lokomotiva 1080.001 se představila na lok parádě ve stanici s tenkrát nově zprovozněnou parní lokomotivou 12.14. Nicméně všechny elektrické lokomotivy byly při přehlídce v depu otočené na točně depa, aby si je fotografové mohli vyfotografovat. Ve stanici i na několika nákladních vlacích byly k vidění stroje řady 1245, v té době dosud ve stavu ÖBB a pravidelně nasazovány na výkony tohoto depa. Promarnil jsem však nasazení lokomotiv 1020 na trati z Innsbrucku na Brenner, což mě i dnes trochu mrzí.

1245.512 na posunu ve společnosti 1141.012 ve Steinach-Irdingu dne 29.5.1993 © Pavel Stejskal

Přesto jsem za 5 let, kdy byla reálná možnost zde zmíněné staré elektrické lokomotivy vyfotit, stihl poměrně velké procento tenkrát existujících lokomotiv zdokumentovat alespoň v jejích domovských depech. Poslední z 1. generace elektrických lokomotiv ÖBB dojezdily k 1. 12.1995 v depu Villach. Jednalo se o stroje 1245. 516, 518 a 522. Nevědomky jsem vlastně zachytil na film i poslední dny provozu těchto lokomotiv, konkrétně dne 18. 10. 1995 nasazení stroje 1245.516 na manipulačním vlaku ze Sillianu do Lienzu. Bohužel manipulační vlak, který odjel toho dne ze Sillianu, byl tvořen lokomotivou a pouze služebním vozem. Toho dne jsem ještě navštívil depo v Knittelfeldu.

Zde bylo odstaveno několik lokomotiv řady 1245, které čekaly na svůj neradostný osud. Jednalo se o stroje 1245.523, 524, 525, 527, 529, 537 a 540. Zcela provozní však toho dne byla zde ještě lokomotiva 1245.530 provozní a zajišťovala posun v depu. Další nasazení výše uvedených starých elektrických lokomotiv bylo po roce 1995 již jen ve spojení s nostalgií. Lokomotivy se tak podívaly i na tratě, které nebyly zrovna jejich doménou v dobách běžného provozu u ÖBB. Jeden příklad za všechny: dne 28. 4. 1991 byly lokomotivy 1189.05, 1670.25 a 1020.47 nasazené spolu s parní lokomotivou 310.23 na zvláštní vlaky z Vídně do Mürzzuschlagu přes Semmering. Rakouské železnice se mezi válkami odvážně pustily do elektrizace svých páteřních tratí, hlavně těch, které měly charakter horských drah.

Do roku 1935 to byly tratě Innsbruck – Bregenz, Steinach-Irding – Attnang-Puchheim, Innsbruck – Kufstein, Innsbruck – Brennersee, Wörgl – Schwarzach-St.Veit, Salzburg – Spittal/Millstäterse a Salzburg – Attnang-Puchheim. K rozsáhlé elektrizaci bylo využito množství vhodných toků, na kterých byly postaveny přehrady s elektrárnami. Elektrizace tratí BBÖ se neslo ve sloganu „Weisse Kohle“ – bílé uhlí. Naše meziválečné železnice šly jinou cestou a s výjimkou elektrizace pražského uzlu nedošlo k elektrizaci žádné trati. Plány sice byly, ale jak ukazuje současné bádání v historii naší železnice, rozvoj elektrické trakce byl zastaven řečeno současným žargonem: lobbistickým vlivem československých uhlobaronů, kteří se obávali o své mnoha milionové zisky, které jim plynuly z dodávek uhlí pro ČSD.