Po úzkých kolejích v Maďarsku - Mátravasút

21.6.2014 8:00 Jiří Mazal

Po úzkých kolejích v Maďarsku - Mátravasút

Asi 100 km východně od Budapešti naleznete město Gyöngyös, odkud vychází Mátranská dráha (Mátravasút) sestávající ze dvou tratí - do Szalajkaházy (13,1 km) a do Mátrafüredu (6,3 km). Původně lesní železnice dnes provozuje pouze osobní dopravu zajišťovanou podnikem lesního a dřevozpracujícího průmyslu Egererdő Zrt. S historií a současností této dráhy, která patří k nejslavnějším v Maďarsku, vás seznámí následující článek.

 

 

 

 

Město Gyöngyös bylo napojeno na uherskou železniční síť roku 1870 třináctikilometrovou odbočkou z Vámosgyörku ležícím na hlavní trati z Budapešti do Miskolce. Odbočka je nyní elektrifikovaná a dopravu zde zajišťují lokomotivy řady 431 s dvouvozovými soupravami.

Počátkem 20. století bylo v pohoří Mátra, které je nejvyšším v Maďarsku, vybudováno několik úzkokolejných lesních drah o rozchodu 600 mm s koňským pohonem, vzájemně oddělených, sloužícím pouze k přepravě nákladů, zejména dřeva a kamení. První z nich byla tzv. Nyírješská trať postavená v roce 1906 pro přepravu dřeva severně od Gyöngyössolymos. Postupně docházelo k propojování původně izolovaných tratí. V roce 1915 se tu objevila i první parní lokomotiva, nazvaná Líza. Převoz lokomotivy ke své trati byl náročným úkolem, protože v té době nebyla v místě pevná cesta. Od nádraží v Gyöngyös byly pokládány přenosné kolejnice a po nich se lokomotiva pomalu přesouvala. Celý přesun na vzdálenost ca 5 km tak trval 11 dní.

 

 Mapa Mátravasút

V roce 1911 byla postavena 3,8 km dlouhá trať o rozchodu 760 mm od nádraží v Gyöngyös do kamenolomu Farkasmály. K této trati byla v roce 1918 přivedena spojovací trať z Gyöngyössolymos a na rozchod 760 mm byly postupně přestavěny všechny původní tratě lesních drah.

Druhá větev dráhy vedla do Mátrafüredu. Na stávající trať navázala ve Farkasmály a doprava na ní byla zahájena v roce 1923. O tři roky později tu začaly jezdit i osobní vlaky a dráha nabývala na významu vzhledem k turistickému ruchu. V Gyöngyösi byla stávající trať prodloužena o 835 m více k centru města, k zámku Orczy, kde vznikla výstavná staniční budova. K dispozici byly tři osobní, dva služební, jeden poštovní vůz a tři parní lokomotivy. Od roku 1932 se trať oficiálně nazývala Mátravasút (Mátranská dráha) a byla vybudována přeložka ze silnice na samostatné drážní těleso. Na 6,3 km dlouhé trati Gyöngyös - Mátrafüred se tak nacházelo 4,4 km v rovných úsecích a nejvyšší sklon činil 45 promile. V roce 1936 došlo k prodloužení až pod Kékes, nejvyšší horu Maďarska. V plánu bylo dokonce zdvoukolejnění a elektrifikace, ale další rozvoj zhatila válka, která nadělala mnoho škod i na zdejších tratích.

 

Gyöngyös, lokomotivy ř. Mk.48-411 a 409, 14.6.2014 © Jiří Mazal

Po válce maďarský stát původní lesní dráhu znárodnil a v roce 1949 byla zestátněna i trať do Mátrafüredu, do té doby v majetku města. Celou síť o délce 38 km nadále spravoval lesní podnik. V roce 1951 byla postavena na severní straně kopce Pipishegy nová strojírna a k ní položena nová 3,8 km dlouhá trať. Celá síť tak měřila 46,1 km a z nadmořské výšky 172 m v Gyöngyös stoupala až do 678 m.n.m. V některé dny se po síti pohybovalo až 120 vlaků, o které se staralo 80 železničářů, dráha patřila k nejvýkonnějším lesním drahám v Maďarsku. Počátkem šedesátých let nahradily motorové lokomotivy své parní předchůdkyně a v roce 1961 se Mátravasút stala pionýrskou dráhou, vlastníkem zůstal lesní závod.

 

Mátrafüred, lokomotiva ř. Mk.48.409, 14.6.2014 © Jiří Mazal

Od roku 1968 začaly jezdit osobní vlaky až do Lájosházy, které si turisté velmi oblíbili. Popularita osobních vlaků byla i příčinou omezování nákladní dopravy, současně se zmenšovala délka tratí. Rok 1984 znamenal konec nákladní přepravy, ale zároveň ubývalo i cestujících. Proto proběhla výrazná modernizace tratě a jejího vybavení, stanice Gyöngyös a Mátrafüred dokonce obdržely dálkové ovládání výhybek. Od roku 1987 přestala být dráha pionýrskou a devadesátá léta se nesla ve znamení omezování provozu, dráhu převzala společnost Egererdő Zrt.

Poslední desetiletí bylo poznamenáno ničivými povodněmi na trati do Szalajkaházy. Povodně z roku 2005 vedly k dvouleté obnově a k prodloužení z původní konečné Lajosházy do dnešní Szalajkaházy, kam se začalo jezdit v roce 2009. Po pouhých třech víkendech provozu v roce 2010 však přišla další ničivá povodeň a nově postavené těleso bylo odplaveno i se štěrkem, opěrné zdi byly vážně poškozeny. Vlaky až na konečnou znovu začaly jezdit v roce 2012. Právě trať do Szalajkaházy patří k těm nejhezčím v Maďarsku vůbec - trať dlouho prochází vesnicí Gyöngyössolymos, kde se těsně přimyká k domům, a následují dlouhé lesní úseky s vedením těsně podél potoka.

Obě větve dráhy nejsou v nejlepším technickém stavu, mnohde lze ještě nalézt kolejnice o nízké hmotnosti, a jízda je dosti neklidná. Nejlépe je na tom koncový úsek do Szalajkaházy, nedávno rekonstruovaný.

 

 Szalajkaház, lokomotiva ř. Mk.48-411, 14.6.2014 © Jiří Mazal

V současnosti slouží na dráze tři "Ráby" řady Mk. 48 čísel 409, 410 a 411, dva stroje řady C50, šest osobních vozů a k dispozici jsou i otevřené letní vozy. Pro příležitostné jízdy má dráha parní lokomotivu Gyöngyi dovezenou z Rumunska (výrobce Resita).

Rok 2014 znamenal výraznou redukci provozu oproti předchozím letům, kdy vlaky jezdily do Mátrafüredu dokonce v půlhodinovém intervalu. Nyní se tu denně objevuje pět párů vlaků, od 15. března o víkendech, od 22. dubna do 2. listopadu denně. Do Szalajkaházy jsou provozovány tři páry vlaků, od 15. března do 2. listopadu jezdí o víkendech, v sezóně středa-neděle. V zimě dráha utichá. Novinkou je zavedení první třídy, na maďarských úzkokolejkách poprvé po mnoha desetiletích.

Pohoří Mátra láká nejen svou úzkorozchodnou tratí. Celá oblast je protkána turistickými stezkami včetně národní "Modré stezky", na níž lze spatřit balvanové moře. Z Mátrafüredu je to 8 km k nejvyšší hoře Maďarska Kékes (1014 m) s vysílačem, kam lze dojít nejen pěšky, ale turisté se mohou nechat vyvézt i autobusem. Za příznivého počasí lze odtud dohlédnout až do Tater. Již samotný Gyöngyös představuje pěkné historické městečko se zámkem Orczy, kde je dnes muzeum. Návštěvu lze každopádně jen doporučit.

Prameny

- BENEŠ, Karel. Mátravasút. Dráha, 2008, č. 4, roč. 14, s. 33-37.
- SZILVÁSI, Éva a László KOVÁCH. Mikor elindul a vonat...: Kisvasutakkal Magyarországon. Budapest: Top Card, 2011. 119 s. ISBN 978-963-08-1664-9.
- Mátravasút. In: Wikipédia,: a szabad enciklopédia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 2014-04-01 [cit. 2014-06-18]. Dostupné z: http://hu.wikipedia.org/wiki/M%C3%A1travas%C3%BAt
- Gyöngyösi Állami Erdei Vasút. EGERERDŐ ZRT. [online]. [cit. 2014-06-18]. Dostupné z: http://client4.springmedia.hu/index.php?tpl=page&cID=31
- SZILVÁSI, Éva a László KOVÁCH. Mikor elindul a vonat...: Kisvasutakkal Magyarországon. Budapest: Top Card, 2011. ISBN 978-963-08-1664-9.

Galéria