Mašinky jako vyšité? Nejen jako!

Jelikož vím, že máma ráda vyšívá, hlavou mi bleskově proběhla myšlenka – co tak vyšít nějakou lokomotivu?

Nápad to byl skvělý, a tak jsem se pustil do nepříliš lehkého úkolu – vytvořit předlohu k vyšívání. Z výše uvedené normy mi bylo jasné, že podle papíru se vyšívat nedá. Dal jsem se proto do pátrání po různých internetových diskusích, jestlipak existuje nějaký grafický program na vytváření předloh pro vyšívání. Rozeslal jsem svůj dotaz do vícero diskusních fór a asi za týden mi přišla na mail odpověď, na kterou jsem tak netrpělivě čekal. Okamžitě jsem si stáhl z internetu doporučený program Artopik 1.51 (program je zdarma) a nainstaloval si ho na počítač. Pak přišlo dilema, kterou lokomotivu použít? Ze všech strojů padla nakonec volba na řadu 151 v klasickém banánovém nátěru.

Tímto obrázkem vše odstartovalo ...

Chvilkovou radost brzy vystřídala zvědavost a posléze bezmocnost. Jak se do programu importuje obrázek jsem zjistil rychle, ale když jsem posléze viděl, jak ten obrázek program „přemaloval“, měl jsem chuť s tím seknout. Obrysy nebyly výrazné a samotné vyšívání by bylo náročné podle takové předlohy. Navíc ve výsledku by ten obraz nebyl ani hezký. Při rozměrech cca 600 x 200 křížků to byla opravdu mravenčí práce, přemalovat obrysy a zjednodušit to na pár barev (původní předlohu program přemaloval do 256 barev). Přiznávám se, že asi po hodině práce jsem to zamítl a pomalu se smiřoval s tím, že tudy cesta nepovede a budu muset vymyslet něco jiného.

Původní předloha tak, jak ji přemaloval program © Marek Kováč

Nedalo mi to a asi po dvou týdnech jsem se k přemalování vrátil. Postupem času se mi to nakonec povedlo, což bylo asi dva týdny. Když jsem spatřil konečný výsledek, uvědomil jsem si, že ještě něco tam chybí. To něco bylo věnování. A tak jsem přes Malování dodělal i věnování. Předlohu bych tedy měl. Následoval další úkol – přesvědčit mámu a zjistit, jestli to bude stíhat udělat do ukončení studia. Přece jenom nějakých 120 tisíc křížků zabere pár měsíců práce. Slovo ale dalo slovo, a tak jsem šel koupit materiál. Celkem vyšívání zabralo víc než 4 měsíce a radost z dárku byla ohromná. Podle svých možností jsem obraz postupně fotil v průběhu vyšívání.

Postup vyšívání „banánu“ © Marek Kováč

Na jaře roku 2014 jsem však přišel na to, že já bych si taky rád do pokoje pověsil nějakou lokomotivu, jelikož banán se mi moc líbil. Opět jsem tedy nahlédl do normy a nakonec padla volba na řadu 340. Zúročil jsem dosud získané zkušenosti při tvorbě předlohy a přibližně po čtyřech dnech jsem měl předlohu udělanou. Vyšívání opět trvalo přes 4 měsíce a já opět průběžně dokumentoval vznik díla. Hotový obraz má rozměry 104 cm x 37 cm.

Hotový obraz dvousystémové „laminátky“ © Marek Kováč

Jako další projekt jsem chtěl zpracovat slovenskou dvojičku řady 131. Bohužel do dnešního dne se mi nepovedlo sehnat obrázek na zpracování předlohy. Během pátraní na internetu jsem však narazil na reklamní lokomotivu 749 AŽD Praha a hned bylo jasné, že tohle je další projekt. Výsledný obraz o rozměrech 88 cm x 28 cm jsem taky zaslal na profilovou stránku firmy na Facebooku.

Hotový obraz „zamračené“ s reklamou AŽD © Marek Kováč

Tímto pro dnešek končí tato fotoreportáž, nicméně již teď se můžete těšit na pokračování dalších výtvorů. Co to bude? Nechte se překvapit příště. A pokud by mi mohl někdo poskytnout TNŽ 28 0070 ve slovenské verzi, budu mu vděčný. Lákají mě řady 350 i 811. Ještě dodám cosi ke kvalitě fotografií: Záběry vzniku výšivek lokomotiv řady 151 a 340 byly pořizovány mobilem, proto prosím omluvte jejich kvalitu. Od stroje 749 AŽD Praha jsou snímky pořizované už fotoaparátem.

Úvodní snímek: Postup vyšívání „zamračené“ s reklamou AŽD © Marek Kováč