Železniční stanice Jevíčko včera a dnes (1)

Prázdné a tiché je jevíčské nádraží už několik let. Proč? Vezměme to trochu zeširoka a popořádku.

První vlak přijel do Jevíčka 1. září 1889, tehdy byla postavena Moravská západní dráha z Prostějova do Třebovice s odbočkou z Chornic do Velkých Opatovic, na ní právě Jevíčko leželo. Původně měla být stanice Jevíčko blíže městu, ale jevíčští měšťané nechtěli prodat své pozemky, a tak trasa včetně nádraží vedla po katastru sousední obce Jaroměřice. Projevilo se to i na názvu stanice, až do roku 1961 zněl Jevíčko-Jaroměřice. Toto rozdvojené vědomí se poněkud komicky udrželo až do poslední fáze existence stanice, když už zde byly zaměstnány jen dvě pokladní, které se střídaly ve službě. Jedna byla z Jevíčka a druhá z Jaroměřic, každá samozřejmě prosazovala to svoje.

Nádraží Jevíčko krátce po zahájení provozu, zmiňované skladiště v pozadí - reprodukce

Výhody železnice pro region se ale záhy ukázaly a přinesly mu kýžený rozvoj. Z Jevíčska se vyvážely zemědělské produkty, v sousedních Velkých Opatovicích se rozrůstala továrna na šamotové cihly, která taktéž využívala železnici. Ihned se začalo plánovat i propojení na trasu Brno – Česká Třebová, pro odpor obcí na trase a nedostatek financí trvalo však skoro 20 let, než ze Skalice nad Svitavou byla postavena železnice do Velkých Opatovic. Jezdit se zde začalo v roce 1908. Pro Jevíčko to byl velký přínos, významně se zkrátilo spojení do Brna.

Osobní doprava byla zpočátku řešena smíšenými vlaky, dobírání naložených vozů a manipulace s nimi prodlužovaly jízdní dobu a příliš spokojenosti cestujícím nepřidaly. Proto se již záhy musely přidávat další vlaky. K vidění tu byly lokomotivy řady 92 (ČSD 321.0). 

Nádraží Jevíčko v roce 1908, kaštany už rostou - reprodukce

Dráha se stala vzorem pro rozsáhlé okolí a začaly se plánovat další trati. Nic z těchto plánů se však již neuskutečnilo, začala první světová válka, ani po ní už na tyto plány nedošlo. Po skončení války začaly dráhu provozovat ČSD, začátky však byly těžké, největší nákladní dopravce velkoopatovická šamotová továrna byla na podzim 1919 postižena velkým požárem, výrobu se podařilo obnovit až v létě 1920.

Jízdní řád z roku 1906 - reprodukce

Po převzetí provozu ČSD začaly provozovat samostatné osobní vlaky, cestujících přibývalo. Kdo tehdy odjížděl vlakem z Jevíčka, mohl si být jist, že v čele bude lokomotiva řady 422.0. Na počátku 30. let 20. století přišla první novinka, motorové vozy řady 130.1, které jezdily v úseku Chornice – Velké Opatovice. Další novinka se objevila na podzim 1938 a to lokomotivy řady 423.0.

Jenže to už měli na jevíčském nádraží zcela jiné starosti, Chornice ležely v Sudetech, tudíž po mnichovském diktátu připadly Německu, Jevíčko se tak stalo pohraniční stanicí. To samozřejmě přineslo obtíže, dvoukolejná stanice nemohla stačit nárokům při objíždění souprav, prosto musela být přidána třetí dopravní kolej a prodloužena manipulační kolej za skladiště. Mezi první a druhou kolej byla také u staniční budovy vložena spojka. 

Osobní vlak s lokomotivou 423.054, nádraží ještě před rozšířením - reprodukce

Přes Jevíčko začaly jezdit nákladní vlaky, které vozily materiál na stavbu dálnice Vídeň – Vratislav. V čele vlaků se objevovaly také lokomotivy řad 413.0 nebo 421.0, doloženy jsou i průjezdy německých lokomotiv řady 52. Jak se blížil konec války, na trati přibývaly další lokomotivy odsunované sem před frontou. Při osvobození města dne 9. května 1945 se na jevíčském nádraží nacházelo 12 lokomotiv, z toho 5 rychlíkových mikád řady 387.0. Jedno mikádo zde dokonce během podzimu 1945 vozilo nějakou dobu osobní vlaky.

Plánek stanice z roku 1945 - reprodukce

Následovala rychlá obnova trati, která opět začala sloužit celému regionu, vlaky opět vozila řada 423.0 až do roku 1951, kde sem byly přesunuty lokomotivy řady 433.0. Staly se pro zdejší trať Skalice nad Svitavou – Chornice tak typickými, že za to získaly i přezdívku skaličák. Vydržely zde až do konce parního provozu v roce 1978. Život na dráze plynul relativně klidně, jízdní řád se stabilizoval na dlouhé roky, nic na tom neměnily ani četné drážní reorganizace. Ve Skalici nad Svitavou se přestupovalo na Brno, v Chornicích se sjely vlaky ze Skalice, Prostějova a České Třebové a po přestupu cestujících se zase rozjely zpět. Mezi soupravami osobních vlaků ve složení skaličák a rybáky, vyčníval řadu let dopolední „okružák“, v Jevíčku býval po deváté hodině, na kterém jezdil českotřebovský motorový vůz M 240.0. Jako děti jsme vždy soupeřily o místo v jeho přípojném vozu, odkud se dala pozorovat krajina ubíhající za vlakem.

Je cca 9.30 a M 240.087 se na „okružáku“ blíží do Jevíčka (1971) - reprodukce

Po skončení parního provozu začaly v osobní dopravě dominovat šukafony M 152.0 (dnes 810). Mezi nimi byl opět jeden výjimečný spoj, nedělní odpolední posila Brno - Moravská Třebová - Brno. Byl to vlak vedený v osmdesátých letech zpravidla brejlovcem se třemi či čtyřmi rychlíkovými vozy bez nutnosti přestupu ve Skalici nad Svitavou. Nákladní vlaky vozily pilštyky T 466.0.

Pokračovaly opravy na trati, v roce 1979 Jevíčko dostalo světelná vjezdová a odjezdová návěstidla. V roce 1982 došlo ovšem k jedné zásadní změně pro Jevíčko, přestalo být samostatnou stanicí, bylo přiděleno pod Velké Opatovice, tento proces byl dovršen o 10 let později, kdy byla stanice Jevíčko přeměněna v zastávku s nákladištěm a obsazena jen pokladní. V roce 1984 proběhla na celé trati několikaměsíční výluka, při níž byl obnoven železniční svršek včetně kolejišť stanic. Budova jevíčské stanice byla opravována v roce 1989, zavedeno nové osvětlení a ústřední topení.

Na nádraží již v té době nejezdily k vlakům autobusy, které spojovaly stanici s kilometr vzdáleným Jevíčkem a pokračovaly pak k odbornému léčebnému ústavu za městem. Mohlo tak dojít i k následující žertovné situaci, kdy mohly být ohroženy maturitní zkoušky na jevíčském gymnáziu. Předseda komise přijel v jejich předvečer posledním vlakem na prázdné jevíčské nádraží, vysedl a nikde nikdo. Vyšel před nádraží, viděl vlevo vzdálená světla obydlí, vpravo také. Kam se vydat? Jevíčko je vlevo nebo vpravo? Před ztracením v polích byl naštěstí zachráněn ředitelem gymnázia, který pro něj přijel s jistým zpožděním autem. 

Jízdní řády z let 1950, 1960 a 1970 - reprodukce

V devadesátých letech kromě již zmíněné změny ze stanice na zastávku prošlo Jevíčko několika reorganizacemi a úpravami. V roce 1995 byla vypuštěna válečná kolejová spojka mezi první a druhou kolejí. Proměnami procházela i nákladní doprava. Uhlí do jevíčských uhelných skladů vozila podle momentálních změn jeden rok řada 742, další zase řada 730 či 731, občas dokonce hektoři řad 720 a 721. Ke své přezdívce zde přišly lokomotivy řady 714. Za nestíhání časů při vozbě nákladních vlaků obdržely označení lenochod.

Občas bylo nutno řešit i mimořádnou situaci, autor tohoto článku zažil, jak osobní vlak zajišťovala lokomotiva řady 714 s připojeným služebním vagónem od nákladního vlaku, ve kterém se tísnili stojící cestující. To by bylo pořád ještě spíše k pousmání. Trať však čekaly horší časy. Jejich první předzvěstí bylo zrušení pokladní služby v Jevíčku 6. března 2005. Nádraží od té chvíle zůstalo prázdné a trvale uzamčené.

Jeho současností se budu zabývat v dalším díle. 

Prameny a odkazy:

1. Říha, Marek - 100 let místní dráhy Skalice nad Svitavou – Velké Opatovice; Gradis Bohemia, Praha 2008, 192 s., ISBN 80-86925-04-8
2. Železniční trať Třebovice v Čechách – Skalice nad Svitavou – Wikipedie
3. Hřebečsko.eStránky.cz - Moravská západní dráha mohla být železničním koridorem
4. Jevíčko – Wikipedie
5. V Jevíčku hořela dřevěná stodola u vlakového nádraží – nepřesně uvedený článek na webu POŽÁRY.cz