Malá železniční obrazárna II

A bylo jich tolik, že jsem z nich sestavil novou galerii. Taky mě to donutilo ponořit se do atlasu od ing. Jindřicha Beka i do Google, abych ty zobrazené mašinky identifikoval a také se něco dozvěděl o jejich autorech (což se mi ne vždy podařilo).

Začněme opět od pohádek, dokonce od těch, o nichž už byla řeč – od Pohádek o mašinkách. Poctivě stránku po stránce mi Clean (Ing. Richard Halfar) ofotil leporelo s pohádkou Ako išla mašinka po zemiaky.

Ilustrace k pohádce „Ako išla mašinka po zemiaky“ od Františka Freiwilliga

Tentokrát nikoliv ilustrovaná Kamilem Lhotákem ale v té podobě, jak ji znáte z Večerníčku. Mrzí mne ale, že vydavatelé leporela opominuli původního autora Pohádek o mašinkách Pavla Naumana – zmínka o něm není ani v tiráži:

Tiráž leporela „Ako išla mašinka po zemiaky“

František Freiwillig, výtvarník, ilustrátor dětské literatury, * 1915 Pardubice - †1995 

Další knížku pro děti, jejíž ilustrace jsem dostal, napsal Ladislav Langpaul, ilustrovala ji Alena Janoušková, jmenuje se Nádražíčko a zřejmě i ta se zapsala do srdce čtenářů tak, že ji uchovávají i v dospělosti.

V ilustraci k „Nádražíčku“ Alena Janoušková věrně vystihla „kafemlejnek“ 310.0

Alena Janoušková *1924, je známá především z Čtyřlístku i z ilustrací knížek pro děti

Od pohádek pro nejmenší pojďme teď k populárně naučným knížkám pro zvídavé školáky. Přesně pro takové napsal Zdenko Kamarýt knihu Na modrých stužkách, alebo rozprávanie o vlakoch a železnici a vyzdobil ji Viliam Znášik:

Knihu „Na modrých stužkách, alebo rozprávanie o vlakoch a železnici“ ilustroval Viliam Znášik

Viliam Znášik ale není jen ilustrátorem chytrých knížek pro děti. Clean obohatil galerii celou kolekcí jeho obrazů úplně prvních lokomotiv z počátku 19. století, včetně těch pokusů, které byly slepou cestou, až po Stephensonovu Rocket, která prokázala, kam se bude ubírat vývoj konstrukce lokomotiv. Hádám, že obrazy jsou vytvořeny počítačovým grafickým programem. Podařily se mi z nich identifikovat jen tři stroje, a to díky nádherné knize Ing. Jana Tůmy Velký obrazový atlas dopravy z roku 1980.

Stephensonova „Rocket“ z roku 1829 © Viliam Znášik

Vladimír Zuska *1911 v Nižboru u Berouna, je uznávaný odborník v oboru železničního modelářství. My tu však od něj máme tři obrázky, jejichž námětem je návěstní technika z různých dob.

Distanční návěstidlo krylo stanice v 2. polovině 19. století. Zachytil ho Vladimír Zuska

Stroje na vysokých kolech, které po kolejích tahaly rychlíky na přelomu 19.-20. století, obdivoval už Antonín Dvořák. Ve svých kresbách je dodnes oslavuje Jindřich Rachota (*1957, začínal na dráze ne od píky ale od topičské lopaty, prošel řadou funkcí, spoluzakládal muzeum v Lužné, jehož je nyní vrchním přednostou):

Zbrojení stroje řady 264.1 v podání Jindřicha Rachoty

Od Františka Hudečka (*1909 Němčice u Holešova, †1990 Praha) zařazuji do této galerie jedno kubistické nokturno:

František Hudeček - Nádraží

Obdivovatelé lokomotiv i filatelisté tohoto malíře, grafika, ilustrátora, znají jako autora poštovních známek. Ty sem však dnes nezařadím. Nechám si je jako námět na zvláštní článek – Google nám jich poskytne celé album (na rozdíl od životopisných dat soudobých výtvarníků).

Pak mi přišly ještě dva obrázky od neznámých autorů, vonící dálkami i zašlými časy. Ten jeden je nejspíš z Německa, soudě podle barvy tabulky s číslem lokomotivy. Ta druhá je bezpochyby ze severoamerických prérii v šedesátých letech 19. století.

Když se po prériích proháněli bizoni, Indiáni, kovbojové i desperáti

Jako zlatý hřeb jsem si ponechal stejného autora jako minule: Jiřího Boudu, tentokráte jeho péefka, obrazy z kalendáře, který vydaly AŽD v roce 2002, i sérii pohlednic z edice hobby, které vydávalo nakladatelství PRESSFOTO asi v osmdesátých letech.

Lokomotiva u ČSD značená jako 252.0, představuje v kalendáři AŽD 2002 měsíc květen

Mimochodem – víte, odkud pochází rčení „zlatý hřeb“? Ze stavby dráhy, té už zmíněné slavné pacifické: Jedna parta ji stavěla od Atlantiku na východ, druhá postupovala od Tichého oceánu proti nim, tam, kde se sešli, přitloukli poslední šínu k pražci zlatým hřebem (jestlipak tam vydržel?).

Na závěr poděkování těm, kteří mi poskytli obrázky, bez nichž by tato galerie nemohla vzniknout: Ing. Richardu Halfarovi, Aleši Lieskovskému a Ondreji Krajňákovi.

Úvodní obrázek: Lokomotiva řady 375.0 © Jindřich Rachota