Výlet po Německu v roce 2005

Ve dnech 13. - 17. 9. 2005 jsem s manželkou absolvoval vlaky okruh po Německu s několika zastávkami, z nich nejdelší byla v mém oblíbeném Harzu.

První zastávkou tohoto výletu byl Oberwessel, historické město postavené na břehu Rýna a ležící mezi Mainzem a Koblenzem. Sem se dalo poměrně pohodlně dojet nočním vlakem z Prahy do Frankfurtu nad Mohanem a dále přes Mainz místními vlaky. Celkově je tento úsek Rýna velice pěkný, kroutící se mnoha oblouky. Na březích se rozkládají obdobná městečka a vesnice jako je Oberwessel, údolí je zde užší s poměrně vysokými a strmými kopci. Na nich jsou zbudovány malebné hrady a zámky. Nedaleko Mainzu je v toku Rýna je vodní hrad. Na úpatích kopců jsou také nesčetné vinice, tento kraj je původcem vína Rýnsky ryzlink.

V jedné z mnoha zatáček toku Rýna, nedaleko od Oberwesselu je Lorelay, skála, ze které podle pověstí stejnojmenná víla lákala svým zpěvem námořníky. Kdo neodolal, ztroskotal pod skálou na mělčině. Po obou březích jdou pak dvojkolejné železnice a silnice. Silně to zde připomíná dolní tok Labe mezi Lovosicemi a Děčínem, ale jen řeka je zde asi 3 x širší než Labe. Oberwessel leží ze směru od Mainzu na levém břehu a určitou zvláštností je, že tato trať vede mezi strážními věžemi středověkého opevnění. Tato trať slouží hlavně pro osobní dopravu, pravostranná trať je zase pro nákladní dopravu.

Oberwessel, vlak RB z Koblenze do Mainzu s loko 143.856 © Pavel Stejskal

Zde na hradbách Oberwesselu a mezi věžemi opevnění jsem doprovázen manželkou pořídil snímky vlaků, zde jezdících. Jedním z prvních vlaků, které jsem zde vyfotil, byl ale nákladní vlak, v jehož čele byla lokomotiva DB 185.049. V hodinovém taktu zde jezdily osobní vlaky RB a RE, tvořené buď elektrickými jednotkami řady DB 425, nebo patrovými soupravami do Mainzu v čele s lokomotivami 143, na konci s řídícím vozem. V čele vlaků IC a EC pak stroje řad DB 101 a 120 a několik spojů vedených jednotkami ICE. Po Rýně je také poměrně silná lodní doprava.

Kromě výletních lodí, zde plují pravidelné spoje a dost lodí je zde nákladních, přepravuje se zde snad vše, včetně kontejnerů. Mezi Oberwesselem a protějším břehem funguje přívoz pro osobní auta a cestující, protože nejbližší mosty jsou v Koblenzi a Mainzu. Odpoledne jsme tedy využili rovněž trajekt a přepluli do St.Goarhausenu. Vlakem jsme pak popojeli do stanice Kamp, kde jsem kousek od vjezdového návěstidla fotil hlavně nákladní vlaky. Ve výčtu řad lokomotiv, které jsem zde vyfotil to byly stroje DB 139, 140, 151, 155, 182 a 189. K nim je nutno připočíst také stroje 185 dopravce R4C a ES64U2 dopravce Wiener Lokalbahn.

Kamp, nákladní vlak se strojem 189.057 © Pavel Stejskal

V osobní taktové dopravě pak jezdily lokomotivy řady DB 143. Zde jsem do večera dále fotil, žena se kochala výhledem na Rýn. Přes noc jsme se nočními vlaky přesunuli do Wernigerode, jednoho z výchozích bodů do pohoří Harz. Protože jsem o Harzu v roce 2013 na těchto stránkách napsal již dost, nebudu příliž zasahovat do detailů. Náš vlak dne 14. 9. 2015 přijíždějící z Hannoveru se ve Wernigerode křižoval s nákladním vlakem, jedoucím do Ilsenburgu. V jeho čele byly dvě lokomotivy, označené Peine-Salzgiter 1505 + 1502. Než se tento vlak dal do pohybu stihl jsem alespoň oba stroje vyfotit.

Pak už jsem se věnoval výhradně úzkokolejné železnici HSB. Nejprve jsme pěšky přešli na stanici Westerntor, kde jsem na skok zavítal do zdejšího depa HSB. Ve výčtu zde stojících lokomotiv, neboť depo slouží zároveň jako dílny společnosti, byly tyto stroje: 99.7235, 197.025, 199.025, 199.871 a 892. Na posunu s osobními vozy sloužila lokomotiva 199.861. Naše rozhodnutí bylo, počkat na vlak a svézt se na Brocken. Náš vlak táhla lokomotiva 99.7242. Ve stanici Drei Annen Hohne vlak chvíli stál, stroj dobíral vodu a já nelenil a pořídil sadu snímků ze zbrojení lokomotivy.

Drei Annen Hohne, stroj 99.7242 dobírá vodu © Pavel Stejskal

I když ve Wernigerode se jevilo, že bude krásný slunečný den, Brocken se zahalil do mraků a mlhy. Lokomotiva objela soupravu a vlak odsupěl v mlze zpět do Drei Annen Hohne. My se vydali po turistické značce také zpět se záměrem vyfotit další parní vlak na Brocken. Ten táhla lokomotiva 99.7241. Sluníčko sice bojovalo, nic méně mlha stále zakrývala vrchol Brockenu, hlavně pak špici televizního vysílače. Pod Brockenem vede část turistického chodníku souběžně s tratí, chodník je místy zpevněn prkennými lávkami. Turistů jsme potkali poměrně dost, místy se cesty rozcházely i do jiných míst pohoří.

U bývalé zastávky Goetheweg je z trati odvratná kusá kolej, která slouží ke křižování vlaků. Vlak, který sjíždí z Brockenu zde zajede na tuto kolej a počká na proti jedoucí vlak. Tak se také stalo. Vlak se strojem 99.7232, vracející se z Brockenu zajel na odvratnou kolej a vyčkal vlaku z Drei Annen Hohne s lokomotivou 99.7242, která nás dovezla na Brocken. Vlak prosupěl kolem a stále se nic nedělo. Vlak do Drei Annen Hohne stále stál. To bylo znamení, že na blok jede ještě jeden vlak, zvláštní. Opravdu, za chvíli projel další vlak. V jeho čele byly lokomotivy 99.5902 a 99.6001. Souprava byla složena z historických vozů.

Zvláštní vlak se stroji 99.5902 a 99.6001 u bývalé zastávky Goetheweg © Pavel Stejskal

Pak teprve vlak směřující do Drei Annen Hohne opustil odvratnou kolej, nacouval na trať a po uzamčení výhybky, pokračoval v jízdě. Také my jsme vykročili po turistické trase, která odtud vedla již mimo koleje. Tak jsme šli několik kilometrů, než nás cesta dovedla znovu ke kolejím. Zde byl také přejezd s místní silnicí a nad ním turistické odpočívadlo. Rozbalili jsme naše zásoby a poobědvali. Já zde pak vyfotil několik vlaků, včetně vracejícího se zvláštního vlaku. Pak jsme vykročili dále a za asi půlhodinu dorazili do stanice Schierke. Také tady jsme se chvíli zdrželi a já stihl vyfotit křižování vlaků.

Odpoledne se již počasí neprobralo, slunce které svítilo přes mlhovinu nakonec svůj boj prohrálo a obloha se zatáhla šedivými mraky. Pokračovali jsme po turistické cestě do Drei Annen Hohne opět mimo koleje dráhy. Noc jsme strávili v turistickém přístřežku nedaleko Drei Annen Hohne, který, jak jsem při poslední návštěvě Harzu zjistil, už neexistuje. Ráno v lese pod Drei Annen Hohne dne 15. 9. bylo rokošné. Ranní slunce prosvítalo mezi stromy, umyli jsme se v nedalekém potoce s průzračnou vodou a vykročili jsme k dalšímu fotografování asi 3 km pod Drei Annen Hohne. V jednom místě se trat zatáčí a překračuje údolí po viaduktu.

Stroj 99.7237 v čele vlaku na Brocken © Pavel Stejskal

Zde jsme tedy zaujali pozici k focení prvního vlaku na Brocken. V čele vlaku byla lokomotiva 99.7237. Manželka zkusila fotit na jiném místě než já ještě klasickým foťákem Olympus OM 2000, který jsem pro jistotu vzal sebou. Další vlak jsem zkusil vyfotit z místa, kde před tím fotografovala manželka. Tou další lokomotivou, byl stroj 99.7232. tato lokomotiva měla na dýmničních dveřích transparent představující Wernigerode jako zemskou zahradu. Další vlak jsem vyfotografoval asi o kilometr blíže k Wernigerode. V čele tohoto vlaku byl stroj 99.222. Pak jsme vykročili zpět do Drei Annen Hohne.

Na nádraží a blízkém okolí jsem pak fotografoval vše, co okolo jelo. Odpoledne se náhle na nádraží objevila také lokomotiva 99.6001, která zřejmě přejížděla z Wernigerode na druhou větev HSB do Gernrode. Odpoledne jsme pak opustili vlakem Drei Annen Hohne. V čele vlaku do Wernigerode byl stroj 99.222. Nás pak čekala noční jízda vlaky do Hamburku a odtud až na sever Německa na ostrov Sylt. Ráno 16. 9. jsme vystoupili z vlaku ve Westerlandu. Prohlédli jsme si městečko, které je centrem ostrova. Pak jsme odjeli vlakem na zastávku Morsum. Zde začíná (nebo končí) tzv. Hindenburgova hráz.

Autovlak se stroji DB 215.908 + 218.208 u Morsumu © Pavel Stejskal

Ta od roku 1927 spojuje ostrov s pevninou a vede zde dvojkolejná trať. Hráz je dlouhá 11 kilometrů. Autem se na Sylt nikdo nedostane, jedinou mozností, jak na ostrov dostat osobní i nákladní auta je vlak, nebo trajekt. V intervalech zde jezdí autovlaky, vezoucí auta všech typů. V roce 2005, kdy jsem Sylt navštívil zde kralovaly DB, dnes je zde kromě několika párů vlaků IC je doprava v rukou privátní společnosti. My jsme vyrazili ze zastávky Morsum směrem k Hindenburgově hrázi. Zde jsme pak strávili několik hodin fotografováním zde jedoucích vlaků. Byl krásný slunný a teplý den, na obloze byly velice fotogenické mraky.

Nicméně odpoledne mraky začaly houstnout a my se pro jistotu vrátili zpět do Morsumu. Ale nedošli jsme, od moře přišla bouřka a začalo pršet. Pod pláštěnkami jsme se schovali v houští. Ale bouřka rychle odešla a opět vylezlo sluníčko. Odpoledne jsme se vrátili do Westerlandu a dalším vlakem opustili po Hindenburgově hrázi ostrov. Nočním vlakem z Hamburku přes Frankfurt nad Mohanem jsme přejeli do Bochumi. Mým dalším cílem bylo zdejší železniční muzeum Bochum-Dahlhausen. Zde v bývalém depu je jedno z největších železničních muzeí s desítkami historických kolejových vozidel.

Bochum-Dalhausen, lokparáda se stroji 38.2267 a HTB VIII © Pavel Stejskal

Tento den zde byl také parní den a tak zde bylo hned několik lokomotiv v zatopeném stavu. Muzeum jsme si prohlédli a pořídil jsem dost snímků zdejších exponátů i provozních strojů. Hlavním poutačem muzea je velká rotunda s točnou a velkou vodárenskou věží za rotundou. Pro příznivce zabezpečovací techniky a mechanických návěstidel je tahákem stavědlo na dvou podstavcich, jakýchsi kuřecích nožkách. Vedle stavědla je mechanické návěstidlo, předzvěst a uzávěra koleje. Pri pojíždění parních lokomotiv, popř. Příjezdu a odjezdu historických vlaků je toto mechanické zátiší vděčným pozadím.

Na točně se pak předvádějí lokomotivy muzea s doprovodným moderováním. V roce 2005 byla zde mimo jiné představována lokomotiva DB 66.002. Cílem této prezentace byla propagace myšlenky tuto lokomotivu uvést do provozního stavu a tím podpořit mezi návštěvníky sbírku na opravy. Stroj 66.002 má podobnou historii, jako naše rosnička 464.202. Šlo také o poslední typ tendrové lokomotivy pro DB, vyrobené ve 2 exemplářích v roce 1955. Představení celého muzea a exponátů by vydalo na celý článek. Odpoledne jsme muzeum opustili, na nedaleké trati jsme stihli vyfotit jeden z parních vlaků, v jehož čele byl stroj 52.8148.

Zvláštní vlak z Hagenu do Bochumi se strojem 52.8148 © Pavel Stejskal

K večeru jsme přes Oberhausen odjeli do Frankfurtu nad Mohanem. V Oberhausenu mezi nástupišti stojí pomník s motorovou lokomotivou, označenou EH 159. Lokomotiva patřila železářskému koncernu Hoesch a vyrobena byla firmou Jung v roce 1970. Spolu s ní je zde dva hutnické vozy na železo. Pomník je součástí muzea, umístěného na nástupišti. Z Frankfurtu nad Mohanem nám před půlnocí odjížděl náš vlak do Prahy. Tak vlastně skončil výlet do Německa v roce 2005 a pro mě jedna z příležitostí, seznámit se s novým foťákem.

Úvodní snímek: Oberwessel, vlak EC s lokomotivou 101.051 © Pavel Stejskal