Z letní cesty po kolejích českých, moravských a slovenských

Z Děčína jsem nejprve jel do Ústí nad Labem a potom spěným vlakem do Chomutova. Dvouhodinovou přestávku, než jel motoráček do Karlových Varů, jsem prospal, nejprve jsem ale musel odbýt ukecaného kmeta, který se nepřetržitě snažil se mnou komunikovat.

Karlovy Vary: „panter“ do Chebu a „orchestrion“ z Chomutova

Z Karlových Varů jsem dojel do Chebu, odkud jsem pokračoval zjevně předimenzovaným žralokem do Aše. Ve vlaku cestovali 3 příslušníci tmavého etnika, kteří přisahali, že mají 13 let a ani peníze na jízdné ani průkazy. Paní průvodčí nejprve vyhrožovala, že zavolá policie a nechá je ve Františkových Lázných vyhodit výpravčím, policie ale asi neměla chuť přijet. a tak cestovali bezplatně dál do Aše.

Nádraží Aš, bavorská strana: patrné je nové nástupiště, ale i redukce kolejí

Tam jsem si prohlédl už dokončenou odbočku do Selbu, po níž od počátku platnosti GVD 2015/16 zase pojedou vlaky, pokud Bavorsko stihne do té doby svůj úsek tratě obnovit – největší stavbou bude nový most přes obchvat u Erkersreuthu. V Bavorsku byl odpor proti obnově tratě, protože někteří majitelé rodinných domů nechtěli být obtěžováni hlukem vlaků. Naštěstí při hlasování se vyslovilo 67 % obyvatel pro železnici.

 
Chodov

Potom jsem jel do Chodova, kde opožděný vlak z Prahy, jako skoro vždy, způsobil, že motoráček do Lokte na něj musel čekat.

Loket

Protože dál do Lokte předměstí o víkendu žádný vlak nejede, mohl jsem tam bezpečně doběhnout skrz tunel a přes most, neboť za chvilkou mi odtud jel šestnáctimístný mikrobus do Horního Slavkova. Železniční trať tam je totiž už dlouho mimo provoz; v autobuse nás jelo jen šest, a tak se dá pochopit, že se SŽDC nechce pustit do obnovy. Zázraky se ale občas stanou, dlouho nikdo nepočítal s tím, že dojde k obnově úseku Krásný Jez - Horní Slavkov, ale přesto se tak stalo – na základě požadavku firmy LOSTR. Ta tam vyrábí kotlové vozy, které předtím musela dopravovat po silnici. V letní turistické sezoně na tom úseku dokonce jedou osobní vlaky a ten o 10:54 hod. jsem i použil.

Horní Slavkov-Kounice: vlak do Rakovníka

Strojvůdce se asi těšil z mého zájmu a naznačil mně, že bude čekat, až si v Krásném Jezu všechno nafotím. Kromě mne tím vlakem cestoval také otec se synem, kteří si ale udělali jenom zábavnou jízdu do Bečova nad Teplou a zpět. V Bečově nad Teplou jsme měli pobyt kvůli křižování vlaků dopravce GWT z a do Karlových Varů.

Bečov nad Teplou

Následovala dlouhá cesta po trati 161 do Rakovníka. Na webu K-REPORT právě probíhala intenzivní diskuse o tom, že je to pro malý počet cestujících kandidát na zrušení. Poblíž nádraží Rakovník jsem potom obědval a nato jsem se přesunul pomocí NAD do Kladna, kde nás žádali o rychlý přestup, neboť vlaky z/do stanice Praha Masarykovo nádraží zde měly velmi krátký obrat.

Tam jsem si dal pivo a přitom mne obtěžovala ženská, že jí mám darovat cigarety anebo 30 Kč. Neučinil jsem ani jedno, a tak naštvaně odešla. Přesunul jsem se na hlavní nádraží a cestoval jsem do Letohradu a odtud do České Třebové, kde jsem následujícího dne chtěl přezkoumat, jaké blahodárné účinky mají snahy soudruha Duška obnovit provoz na trati, kterou geniální univerzitní absolvent Tomáš Záruba navrhl zrušit. Vlakem o 4:47 hod. Z České do Moravské Třebové cestoval kromě mne jenom jeden železničář, tam a v Městečku Trnávka ještě přistoupila vždy jedna žena, takže jsme byli v Dzbelu tři přestupující.

Zjednodušený provoz v neobsazeném nádraží Dzbel

I když jsme z Dzbelu odjeli včas, měla Regionova asi problém dodržet jízdní řád, takže rychlík, jímž jsme pokračoval do Nezamyslic, na nás v Prostějově musel čekat.

Nezamyslice

V Nezamyslicích jsem přestoupil na vlak do Kojetína, kde ještě funguje nádražní restaurace, a to za velmi příznivé ceny, a tak jsem si tam dal druhou snídani, čímž jsem zabil čas, než mi jel žralok do Bystřice pod Hostýnem. V Kroměříži nastoupila školní třída a museli jsme čekat na opožděný protijedoucí vlak. Žáci fňukali, že chtějí na záchod, ale učitel jim tvrdil, že se to ve stanici nesmí. Rád bych ho vyvedl z omylu, že žralok má uzavřený toaletní systém, takže je jedno, kdy se jde na záchod, raději jsem to ale nechal, abych mu nepokazil autoritu. Spolu jsme pak dojeli do Bystřice pod Hostýnem.

Bystřice pod Hostýnem

Zatímco třída v Bystřici přestoupila do autobusu na Hostýn, já jsem čekal na manipulák, který krátce na to přistavil prázdné vozy a odvezl vůz se dřevem. Potom jsem jel do Hulína, kde jsem čekal trochu nákladního provozu, protože tam ale nic moc takového nebylo, jel jsem do Olomouce, kde se nejprve objevilo opožděné Pendolino. Naivní cestující nastupovali do pražského rychlíku naproti, který ale měl návěst „Maximálně 40, potom stůj“, a tak uvízli na přednádraží, zatímco já jsem počkal na rovněž opožděný EC ze Slovenska, který ten rychlík potom předjel; kromě toho jsem si chtěl v restauračním voze něco dát. Jako vždy mi to chutnalo a číšník byl rád, že měl aspoň trochu co dělat. Z Prahy jsem potom jel starou dobrou žabotlamou, fungující jako spěšňák do Benešova u Prahy.

Benešov u Prahy: spěšňák z Prahy a vlak do Trhového Štěpánova

Z Benešova jsem se přesunul autobusem NAD do Tábora a odtud pokračoval do Českých Velenic a Jindřichova Hradce.

Jindřichův Hradec: „hašišbedna“

Ráno ve 3:20 hod. jsem jel hašišbednou do Obrataně a musím potvrdit negativní zkušenosti jiných cestujících: Při nejmenší nerovnosti na trati to člověka hází z jedné strany na druhou, kvůli hlasitě hučícímu motoru se skoro vůbec nedá rozumět hlášení zastávek a když jsem vystupoval, tak mi kapala voda z defektní klimatizace na hlavu. Ale zato aspoň výjimečně nesvítila značka, že WC je mimo provoz.

Z Obrataně jsem jel do Pelhřimova a přestoupil jsem na vlak do Horní Cerekve a tam na další do Brna. Odtud to šlo hned dál do Strakonic, kde byl zase přestup na NAD, protože ještě opravovali trať po tom, co tam jistý expert předčasně přehodil výhybku a tím způsobil vykolejení rychlíku. V Horažďovicích cestující do Klatov nejprve vyhnali na nádraží, kde nás průvodčí zase poslal na NAD do Žichovic.

V Klatovech jsem našel restauraci u autobusové nádraží, na vlakovém něco takového už nefunguje. Následovala cesta do Domažlic. Fotografové litují, že ten hezký motiv s mechanickými návěstidly v Janovicích nad Úhlavou tam brzo už nebude. Protože se tam motal lokomotiní vlak dopravce AWT, museli jsme trochu čekat na protijedoucí vlak. Když přijel, náš strojvůdce žertovně volal kolegovi „Jak to, že přijedeš už za 6 min, když hlásili 10? Už se nedá na nic spolehnout“. V Pocínovicích jeden stařík převzal elektrický přístroj, který asi nechal přivézt z opravy v Klatovech, a zase jsme čekali na křižování, tentokrát s odkloněným Alexem.

Pocínovice: odkloněný Alex

Pak jsem už bez nějakých zážitků dorazili do Domažlic.

Domažlice

V Domažlicích bohužel restaurace na nádraží už taky není, tak jsem se musel spokojit s kioskem před nádražím. Tam nějaký Bavor s potrhlým kloboukem řekl jednomu z přítomných lámanou češtinou, aby mu neukradl peníze a když ho ten ujistil, že to nemá v úmyslu, pokračovali v česko-německé konverzaci. Ta souprava z Klatov potom pokračovala do Tachova, přičemž přípojný vůz byl v Bělé nad Radbuzou odpojen.

V Boru u Tachova jsme zase museli čekat na křižovaní, a tak strojvůdce otevřel okno a řekl, ať klidně fotím, že máme do odjezdu dost času. Nato jsme ještě prohodili pár slov. Po přestupu v Tachově a v Plané u Mariánských Lázní jsem jel klimatizovaným rychlíkem do Prahy, přičemž jsem trochu spal, trochu surfoval na internetu nebo se jen tak kochal krajinou. Přes noc jsem se potom přesunul do Chocně a modernizované stanice Týniště nad Orlicí.

Týniště nad Orlicí: rekonstrukce stanice dokončena

Z Týniště jsem jel do Náchoda, odkud mne následující vlak dopravil do Meziměstí, kam za chvilku dorazil manipulák, který jsme předtím předjeli v Teplicích nad Metují.

Meziměstí

Protože tehdy byl uzavřen přechod Černousy – Zawidów, doufal jsem, že v Meziměstí uvidím nějaký odklon. Protože tomu tak nebylo, jel jsem do Starkoče a po přestupu v Hradci Králové do Velkého Oseku, kde v obci sice byla reklama na místní „restauraci“, ale v ní měli jenom gulášovou polévku, párky a klobásu, kterou jsem potom i konzumoval.

Velký Osek

Po zdokumentování nákladního provozu jsem z Velkého Oseku odjel městským slonem do Kolína-Zálabí a odtud jsem se vydal pěšky do Sendražíc na řepařskou drážku. Její prodloužení do Býchor jsem totiž ještě neprojel.

Býchory

Na řepařce jsem natočil také video. Pak jsem se vrátil do Kolína a projel si trať do Ledečka, přičemž mi vynadal strojvedoucí za to, že vystrkuji hlavu z okna a on nevidí na průvodčího dávajícího návěst k odjezdu.

Ledečko

Do Zruče nad Sázavou jsem dorazil krátce před uzavřením bufetu, Vietnamka ale byla ochotná mi ještě připravit klobásu. Přes Kutnou Horu jsem potom jel do Kolína a odtud do Ostravy-Svinova, odkud jsem se po noční večeří v nonstop-restauraci před nádražím vrátil do Pardubic, kde jsem se krátce potkal s manželkou, která se vracela se sestrou z Košic do Drážďan.

Pardubice hl.n.

Potom jsem se vydal do Zábřehu na Moravě, kde jsem u rybníka nedaleko nádraží odpočíval a filmoval. Po obědě u Číňana jsem jel rychlíkem do Šumperka a odtud po Železnici Desná do Koutů nad Desnou a zpět. Že tam probíhá elektrizace a částečně funguje NAD, to tu už popsal kolega brejlovec ve své reportáži. Ze Šumperka jsem potom jel přes Uničov do Olomouce, kde jsem původně plánoval pauzu. Protože ale tam na nás poctivě čekal motorový rychlík do Ostravy přes Krnov, jel jsem s nim do Opavy a odtud do Hlučína a zpět.

V jedné stanici mne pobavila asi 1,50 m vysoká slečna, která čekala na asi 2,10 m vysokého přítele. Zkusili se políbit, ale to se jim kvůli výškovému rozdílu nepodařilo. Na to slečna vstoupila nahoru na schody, kde pokus úspěšně opakovali. Přestávku jsem si potom dělal v Ostravě-Svínově, než jsem se přes noc přesunul přes Břeclav do Kútů. Protože se mi nějak nepodařilo z internetu ZSSK vytáhnout bezplatnou jízdenku na Metropol, jel jsem Rexem, který jede 5 minut za ním. V Bratislavě jsem potom zjistil, že jeho souprava pojede jako rychlík do Zvolena, a tam jsem právě chtěl.

Nedaleko odtud na zámku ve Vígľaši jsem si potom prohlédl zajímavou výstavu o bývalé lesní železnici. Původně jsem si chtěl její trasu aspoň částečně projít, když jsem se dozvěděl, že v rovině už skoro žádné stopy nejsou, vzdal jsem se té myšlenky a i z toho důvodu, že bylo velmi horko.

Vígľaš: souprava lesní železnice

V obci je malý park, kde na informačních tabulích informují o zajímavostech krajiny. Bydlet bych tam ale nechtěl, neboť je tam nepřetržitý hluk projíždějících aut. Potom jsem se vrátil do Zvolena, kde jsem v ubytovně vyfasoval poslední volný pokoj. Jak mi recepční vysvětlila, byl na Sliači o tom víkendu letecký den, tak měli plno. 29. srpna jsem se v Banské Bystrici setkal s kamarádem a vydali jsme se kredencem na ozubnicovou trať do Tisovce.

Podbrezová

V Podbrezové nám ZSSK Cargo poskytlo zážitek v podobě manipulačního vlaku. Ze Zbojské jsme potom jeli do Tisovce a zpět. Zatímco kamarád putoval po přírodních krásách, já jsem si zašel do přeplněné salaše pro brynzové halušky. Servírky běhaly v poklusu a já jsem dostal oběd během 20 minut, což byl úctyhodný výkon.

30. srpna jsme z ubytovny zavčasu vyrazili na zvolenské nádraží, abychom si zajistili místo u okna motoráčku do Nededu.

Zvolen: „Fontána“ klubu VLAKY.NET

Na jeho pouti stáli u tratě nejen fotografové, ale přišla se podívat i rodina divočáků.

Černá zvěř u trati

Z Bratislavy jsem si potom ještě udělal výlet ke tchýni do Košic a následujícího dne jsem se vydal do Žiliny, kde jsem 2 hodiny fotil, než jsem odcestoval přes Púchov do Prahy a dále domů.

Žilina

Tak se uzavřelo moje letošní putování s Jízdenkou na léto Českých drah a jízdenkami na „vlaky zadarmo“ jejich slovenského protějšku. Další fotografie, které jsem při něm pořídil, najdete v mém veřejném albu.

Přepracoval PhDr. Zbyněk Zlinský