Nejen fotografováním je důchodce živ

Byl jsem již ženatý, přesto jsem začal stavět kolejiště. Všemu tomu mému modelaření udělalo konec narození dcery. Přesto jsem si velmi rychle našel náhradu, začal jsem stavět plastikové modely letadel. K těm mně pomohla náhoda, byl jsem seznámen s tehdejším ředitelem a zakladatelem leteckého muzea ve Kbelích plk. Ing. J.Janečkou a jeho sbírka mně dala impuls. Nakonec nás pojilo velké přátelství, které trvalo až do jeho úmrtí. Jak šel čas, i tuto zálibu jsem byl nucen ukončit a až po letech jsem se k modelařině vrátil a od roku 2009 jsem se vrhnul na mašinky. Tentokráte ve velikosti H0.

Koupil jsem nějaké výlisky, nějaké pojezdy a začal jsem si dávat dohromady mašinky. Musím poznamenat, že veškeré moje modelaření je pouze moje relaxační zábava a nijak při tom nepospíchám. Snažím se, aby to bylo co nejblížeji k realitě, snad se mi to trochu daří. Ale jak říkám, beru to hlavně jak oddechovou zábavu. Prvním modelem, a ještě koupeným, byl výrobek od Roca, který měl představovat lokomotivu řady 714. K originálu to mělo hodně daleko, vlastně reálné bylo jen barevné provedení a číslo. Po nějaké době jsem sehnal odlitek této lokomotivy a také jsem si na internetu zakoupil pojezd.

Postavená lokomotiva řady 714 © Jiří Řechka

A následovala první moje stavba lokomotivy. Protože pojezd do výlisku pasoval, nebyl s ní problém. Zábradlí jsem zhotovil z mosazného drátu, reflektory z mosazného plechu bez funkčního osvětlení. Po postavení jsem model nastříkal do barevného kabátu, který byl v době výroby těchto lokomotiv používán. A pak jsem tento model na dlouhou dobu, vlastně na pár roků, odložil do vitríny. Krom nákupu dalších několika výlisků skříní lokomotiv jsem získal za příslušný obnos nejprve lokomotivu řady 150 a po nějakém čase při návštěvě železničního muzea v Lužné u Rakovníka model lokomotivy řady 350.

Oba dva modely pocházely, jak jinak, od Pika. Gorila stále čeká na přestavbu, začal jsem jako první přestavovat pražský banán. Chci jenom poznamenat, že nemám z prostorových důvodů žádné kolejiště. Takže přestavby, novostavby i nějaké koupené lokomotivy mám jen pro svoje potěšení. Asi pěkná bláznovina. U toho banánu jsem nejprve upravil skříň, hlavně boky se žaluziemi. Jak víme, soudruzi z NDR si to trochu zjednodušili a skříň je stejná pro řadu 150 i 350. Trochu jsem poupravil střechu a po těchto úpravách jsem ji celou přestříkal. Chtěl jsem udělat pořádné osvětlení, a tak jsem se vrhnul na tuto úpravu.

Částečně nastříkaná a upravovaná karoserie stroje řady 150 © Jiří Řechka

Použil jsem LED diody, sbíral jsem zkušenosti, dnes vím, že při pokračování této přestavby budou tyto úpravy zrušeny a použiji diody SMD. Další přestavba se týkala podvozku a zde musím konstatovat, že jsem tímto pokusem zatím s touto lokomotivou skončil. Mám nějakou představu, v daném okamžiku mně chyběly i nějaké pracovní pomůcky a i to se již změnilo. Tak tedy mašinka zatím čeká na svůj čas. První lokomotiva, kde jsem přestavbu dotáhl do konce, jak jsem již na začátku tohoto mého povídání napsal, byla lokomotiva řady 714.

Po nějaké době mne napadlo, ta doba trvala asi pět let, že by nebylo špatné dodělat nějaké osvětlení. Pro upřesnění - tyto moje začátky byly ještě v době, kdy jsem se naplno podílel na budování rozvinuté kapitalistické společnosti, a tak přeci jen času nebylo tolik. Informace o tom, jak udělat zapojení, jsem hledal na internetu a tam jsem je také našel. Můj největší problém byla reflektorová skříňka. Po několika neúspěšných pokusech jsem ji zhotovil z mosazného plechu a je tedy pájená. O plastu jsem neuvažoval. Zde jsem již použil SMD diody. Další problém byl, jaké drátky použít. Při hledání v pracovním stole jsem objevil transformátorový drát.

Rám „veselé krávy“ s novým osvětlením © Jiří Řechka

Má dvě velké výhody. Je slabý, nezabírá tedy téměř žádné místo, a je pokryt ochranným lakem, a může být tedy veden v jednom svazku a neudělá zkrat. Když se mají dát do reflektoru dvě SMD diody, je každý kousek místa důležitý. Zase pro mne byl trochu problém připájet tyto drátky. I to se mi povedlo vyřešit a mašinka svítila podle směru jízdy. A na nějaký čas jsem měl duševní pokoj. Jen do okamžiku, kdy jsem při návštěvě prodejny U krále železnic na Vinohradech, někteří jí asi znáte, objevil model této lokomotivy s kompletním osvětlením. Začal jsem po večerech dumat, jestli to mám zkusit a předělat celé osvětlení.

Nakonec jsem se rozhodl to zkusit. Potřebné komponenty jsem měl, a tak bylo nutné vyřešit jak a kudy táhnout drátky pro osvětlení. A hlavně znovu předělat reflektorové schránky. Dnes, kdy o této přestavbě píši, se divím, že jsem ji vůbec dodělal. Schránka se rozpadla, nakonec jsem byl nucen vyrobit novou a nervy mi pochodovaly pokojem. Drátků přibylo a hledal jsem, jak je bez újmy na „zdraví“ protáhnout k motorku. Nakonec jsem v rámu vyfrézoval drážku, kudy jsem drátky vedl. První fixace byla vteřinovým lepidlem, ale další průběh stavby ukázal, že to nebylo správné řešení.

Detail rámu „veselé krávy“ s kabeláží osvětlení © Jiří Řechka

Lepší se ukázala fixace pomocí ochranné kapaliny na tištěné spoje. Elektrické vedení bylo nataženo, pospojováno a nastal okamžik pravdy. Mašinku jsem dal na kolej a rozjel ji. A svítila. Přiznám se, že jsem měl dobrý pocit. Po nějaké době, při pročítání internetových stránek s danou železniční modelářskou tématikou, jsem narazil na možnosti jednoduché digitalizace. A začalo mne to opět pokoušet. Koupil jsem si digitální dekodér a opět začala hra, jestli se mi povede instalovat a hlavně kam umístit digitální dekodér. Nakonec i to jsem k mé spokojenosti vyřešil.

Po montáži dekodéru nastal opět okamžik pravdy, mašinka se rozjela, svítila - jenomže blbě. Nastalo horečné hledání, kde jsem udělal chybu v zapojení. Představa, že budu nucen předělat celé vedení, předělávat reflektory a udělat novou instalaci to bylo na infarkt. Nakonec jsem zkoušel různě přepojovat drátky mezi sebou a přitom jsem tiše doufal, že je nepřetrhnu. A nakonec jsem našel správné zapojení a osvětlení začalo fungovat podle směru jízdy. Takže lokomotiva jezdí na digitálu a já jen musím dávat pozor, jakou mašinu zrovna mám na zkušební koleji, abych nedal analog na digitál či obráceně.

Digitalizovaná „veselé kráva“ na zkušební koleji © Jiří Řechka

Jednou se mě to již povedlo u parní mašinky. Koupené a její oprava mi pak dala docela zabrat. Je analogová a já jsem ji dal na digitál. Tak tedy tolik mé povídání o mé železniční modelařině výhradně pro radost, potěšení a odpočinek v jinak převládajícím dokumentačním fotografování železnice. Když jsem s ním začínal, nepřemýšlel jsem, že něco o stavbě modelů napíšu. Tak i fotografie tomu odpovídají, jsou zhotoveny mobilem a nejsou z celého průběhu mého stavění. A snad přežijete ještě jedno mé povídání o mém železničním stavitelství, vlastně o stavbě dalších modelů.

Úvodní snímek: Nastříkaná a upravená karoserie „banánu“ © Jiří Řechka