Nejen fotografováním je důchodce živ (2)

Dalším modelem, který mám hotový, je brejlovec 750.063. Poprvé jsem ho spatřil odstavený v Hradci Králové a pak v PJ Trutnov, a když už jsem sehnal „pojízdný“ model v bazaru, neměl motor. Tak jsem se rozhodl ho postavit v černobílém kabátě s bleskem. Tentokráte celá přestavba spočívala hlavně v přestříkání karoserie, odstranění plastových madel a dalších výlisků. Z jiných setů jsem doplnil vyjmuté díly nebo části, které vůbec nebyly. Pro pohon modelu jsem na burze zakoupil japonský motorek Mashima. Pokusil jsem se nahradit chladič, který je na střeše. Ten můj je sice lepší než původní modelový, ale později jsem zjistil, že se mně ho také nepovedlo udělat správně. Na jízdní vlastnosti to nemá vliv, tak jsem to tak nechal být. Také došlo na zhotovení osvětlení lokomotivy. Doplnil jsem popisky a postavil ho k dalším, ty jsou koupené. Ale další snad ještě udělám.

Dokončený model brejlovce 750.063 © Jiří Řechka

Samozřejmě mě také lákala zamračená. Na burze jsem zakoupil odlitek a začal přemýšlet, jak tuto lokomotivu přivést minimálně do nepojízdného modelu. Při mém brouzdání na internetu, na modelářských stránkách, jsem objevil identickou stavbu této lokomotivy. Pokud se dobře pamatuji, zásadní rozdíl byl v použití pojezdu. Onen modelář použil jiný model, než jsem měl já. A ještě jeden rozdíl byl, on použil kompletní odlitek lokomotivy, já jsem na rám využil výlisek, který se prodává pro ř. 753. Po oddělení od odlitku se však bohužel rám zkroutil a pak ještě praskl, hledal jsem tedy náhradu a vyřešil to koupeným rámem. Zároveň jsem si uvědomil, že mám nevyužitý pojezd z lokomotivy 714, a tak jsem ho použil. Bylo nutné pojezd rozřezat tak, aby se vešel do nového rámu, prostě ho zkrátit, odstranit původní masky pojezdů.

Rozpracovaný pojezd budoucí zamračené © Jiří Řechka

Po kompletaci pojezdu a jeho vyzkoušení bylo na řadě zhotovení osvětlení. Protože lokomotiva má vždy jen jeden reflektor pro obě světla, bílé i červené, ukázala se zde výhoda SMD diod. Dají se koupit pro tento účel přiměřeně velké. Výhoda při montáži spočívala v použití původního rozhraní od Roca. Stačilo drátky připájet na správná místa. Toto rozhraní je připravené na digitální dekodér, zatím v mašince není. Bylo také nutné uzavřít zespodu rám, kde se nacházejí diody, aby světlo nesvítilo na koleje pod mašinkou.  Při úpravách karoserie jsem zároveň zabudoval dálková světla, doplnil z drátků různá madla, další doplňky pocházejí z leptů, které se dají zakoupit.

Pro jistotu jsem vyzkoušel, jak karoserie pasuje na rám © Jiří Řechka

V jednom pluhu jsem propiloval otvor pro spřáhlo, pro které jsem musel udělat z mosazného plechu kulisu k uchycení na podvozek. Spřáhlo je jen na jedné straně. Do kabiny jsem udělal z kartonu pulty strojvedoucího. Na řadu přišlo zasklení oken. Po postavení celého modelu přišlo po odmaštění nastříkání karoserie modelářským tmelem, použil jsem Surface Primer od Tamiye. Byl jsem rozhodnut nastříkat mašinku do červeného nátěru se žlutým výstražným pruhem. Zakoupil jsem příslušné barvy od Agamy, která dělá barvy používané na naší železnici. Po nastříkání a nanesení obtisků jsem ještě jednou celý model přestříkal pololesklým lakem. Po zaschnutí proběhla jízdní zkouška a test osvětlení. Vše bylo v pořádku, a tak zamračená putovala do vitríny. Po nějakém čase jsem se rozhodl, že zkusím udělat patinu střechy. Jak se mně to povedlo, můžete posoudit na fotografii.

Dokončený a patinovaný model zamračené © Jiří Řechka

Při jedné návštěvě modelářské prodejny jsem objevil, že mají lept parní lokomotivy ř. 464. Přesněji v jejich bazaru. Jeho cena nebyla zrovna malá, přesto mě možnost koupě a pokusu o postavení této lokomotivy neustále lákala. Navíc tady byla možnost postavit si lokomotivu, na které můj děda jezdil poslední roky před odchodem do důchodu. Bylo také nutné sehnat další komponenty, které nebyly v leptu. Zejména dvojkolí příslušné velikosti. Vzpomínám si, že jsem původně zakoupil tyto dvojkolí, která ale byla menšího průměru. Velkou šanci na správná kola jsem měl po domluvě s modelářem na burze, problém ale nastal v načasování našeho dalšího setkání na stejném místě. Na to první nepřijel a během další burzy jsem byl na dovolené. A protože se mě nedočkal, prodal je. Nakonec jsem ale na burze sehnal dvojkolí, která jsem použil. Další problém nastal, když jsem zjistil, že nemám čepy pro spojnice. V kolech je závit a čep nebo šroubek takového průměru jsem neměl. Nakonec mě pomohla náhoda, a sice v podobě šroubků, které se používají do brýlových rámečků. Není to sice modelové, ale pomohlo to a zatím to funguje. Šroubky jsou fixované lepidlem, protože se jinak vytáčely.

Ušatá dostává podobu © Jiří Řechka

Trochu jsem předběhl děj stavby. Pomalu jsem si dával dohromady podklady a chystal se na svou první lokomotivu postavenou z leptu. Jeden z problémů, který mě čekal, bylo stočení kotle. Neměl jsem po ruce kulatinu patřičného průměru, nakonec se to nějak povedlo. Zkrátka je to jiná práce než s polyuretanem nebo plastem. Také zde jsem použil motor Mashima. Na rozdíl od brejlovce jsem zde měl problém rozjezdit pojezd. Samotný motorek chodí bez problémů, jakmile jsem ho použil v modelu, už to bylo horší. Občas jsem musel použít trochu „hrubé“ síly. Nevím, zda je to převody, jsou z mosazi. V současné době to je lepší, ale ne dokonalé.

Pojezd lokomotivy řady 464 © Jiří Řechka

Chci ještě zmínit, že tento lept tak, jak jsem ho koupil, není v prodeji. Výrobce nabízí vylepšenou verzi, takže i z tohoto pohledu mám určité problémy se zakončením stavby. Přesto se sice pomalu, ale přeci jen blížím ke konci stavby. Z mosazných drátků jsem zhotovil různá potrubí a další doplňky, aby se výsledek podobal originálu. Momentálně je přede mnou výroba kompresoru a také rozhodnutí, zda jít do osvětlení, nebo ne. A tím bych vlastně měl mít hotovo, tedy až na finální lak.

Téměř hotovo © Jiří Řechka

Stavbou parní lokomotivy tedy ukončím dvojici článků o napodobování skutečnosti. To je zatím vše okolo mých modelářských aktivit.

Úvodní snímek: Skoro dokončený model ušaté 464 © Jiří Řechka

Upravil Dominik Havel