Na úzkokolejkách v Německu a čekání na „ragulina“

Tak jsme si řekli, že letos musíme hlavní trať z Hofu do Marktredwitz navštívit a volba padla na dny 5. až 7. července, kdy nám konečně vyšlo společně volno. Jen dny nám trochu nevycházely, první den byla neděle a od nákladní dopravy jsem si nic nesliboval. Proto jsem na první den naplánoval návštěvu dvou úzkokolejek těsně u hranic s Českou republikou. V noci ze soboty na neděli jsme tedy nasedli do Pepíkova auta a vyrazili do severních Čech. Ráno 5. července jsme zaparkovali na parkovišti před bývalou výpravní budovou nádraží Jöhstadt. Bylo časné ráno, v depu vzdáleném od parkoviště zhruba 300 metrů se nehnulo ani peříčko.

A to by za 3 hodiny měl vyjet první parní vlak.
Trochu jsme si zdřímli a když nás probralo slunce, které se přehouplo přes zdejší kopce, všimli jsme si pohybu okolo výtopny. Ale nikde žádný kouř z roztápěné parní lokomotivy. Popadli jsme foťáky a vykročili jsme k výtopně. Po chvíli jedna z osob, pohybujících se okolo výtopny, začala otevírat vrata. V útrobách výtopny se nacházely 3 parní lokomotivy, ale ani jedna se nejevila jako zatopená. Já tajně doufal, že tou vyvolenou, která dnes bude jezdit, bude některá ze zdejších Meyerek. Ty zde byly hned dvě, 99.1542 a 1590. Třetím strojem zde byla 99.4511.

Jöhstadt, výtopna se svými lokomotivami; 3.7.2016 © Pavel Stejskal

Pak se ale zdejší manšaft začal podezřele motat okolo první jmenované lokomotivy. Ta za chvilku vyjela několik metrů před výtopnu, ačkoliv se před tím tvářila jako studená. Dokonale utěsněná, nikde nic neutíkalo, ani hlásek nevydala. Zde před výtopnou začala být připravovaná k nasazení na parní vlaky. Měl jsem z ní velikou radost, tato lokomotiva mně nebyla neznámá. Před léty jsem ji fotografoval na úzkokolejce z Oschatz do Mügelnu ještě v pravidelném nákladním provozu. Lokomotiva 99.1542 byla nyní roztápěná, četa začala mazat rozvod a další kluzná místa stroje.

Brzy se ukázalo, že mladá, pohledná dívka v montérkách je pomocnicí strojvedoucího. Když jsme vyfotografovali ranní atmosféru před výtopnou, nasedli do auta a pokračovali jsme do konečné stanice této dnes muzejní dráhy – do Steinbachu. Zde bylo parkoviště u nádraží doslova přeplněné autoveterány, osobními i nákladními auty. Trefili jsme se do termínu tradičního srazu těchto vozidel. Prohlédli jsme si v rychlosti přítomné veterány, mezi nimž nechyběla i auta z produkce československého průmyslu. Byla zde Praga V3S, Tatra T 131 a Škoda RT. Z osobních vozů zde byla Škoda Felicia a Spartak.

Schmalzgrube, vypulírovaná Škoda Felicia; 3.7.2016 © Pavel Stejskal

Největší přesilu, pochopitelnou v oblasti, kde jsme se nacházeli, měly auta bývalé NDR, Trabanti, Wartburgy a Ify. Rozhodli jsme se, že nakonec pořídíme snímek prvního parního vlaku u stanice Schmalzgrube. Než však dojel parní vlak, projela okolo nás kolona veteránů ze Steinbachu. Majitelé těchto dnes již historických aut tak absolvovali spanilou jízdu po okolních silnicích. Jen co konvoj autoveteránů projel, přijel parní vlak z Jöhstadtu. Stihli jsme vyfotit i odjezd vlaku a rychle jsme se přesunuli do Steinbachu, abychom vyfotili příjezd vlaku do této stanice. Já jsem toužil udělat si snímek před zdejší vodárnou právě s Meyerkou.

Před touto vodárnou se vždy stroj zastaví, při dobírání vody je provedeno patřičné provozní ošetření. A poštěstilo se, i když obloha se začala zatahovat výraznou oblačností. Když se vlak vracel zpět do Jöhstadtu, nyní s lokomotivou komínem napřed, vyfotili jsme jej opět před stanicí Schmalzgrube. Vlak se zde křižoval s dalším, který táhla motorová lokomotiva 199.009. Vlaky, jak parní, tak i motorový, se v rámci srazu veteránů střídaly v hodinovém taktu. Odpoledne se ale obloha zatáhla těžkými mraky a na další parní vlak do Steinbachu začalo pršet. Naštěstí přeháňka nebyla dlouhá a opět vylezlo slunce.

Schmalzgrube, příjezd motorového vlaku; 3.7.2016 © Pavel Stejskal

Ale na další stěžejní focení výjezdu parního vlaku ze Schmalsgrube opět nesvítilo. Nesvítilo ani na další fotomísto, ve stanici Schlössel. Zde jeden z řidičů postavil svého Trabanta ke kolejím, takže šel pořídit snímek auta s parní lokomotivou. To bylo naše poslední focení na této muzejní dráze a my vyrazili k další parní úzkokolejce, Cranzahl – Kurort Oberwiesenthal, přezdívané Fichtelbergbahn. Když jsme přijížděli ke kolejím, pohled do jízdního řádu nám ukázal, že jedeme akorát. A opravdu, u železničního přejezdu byly již závory spuštěné a za malou chvíli se z oblouku vyloupnul parní vlak do Oberwiesenthalu v čele s lokomotivou 99.1785.

Na tento vlak jsme si pak počkali ve stanici Hammerunterwiesenthal, kde další řidiči, vracející se také z Steinbachu, tentokrát postavili ke kolejím motocykly, z nichž jeden byl naše Jawa. Při odjezdu vlaku ze stanice začalo dokonce znovu svítit slunce. Tento vlak jsme ještě vyfotografovali na ocelovém mostě před stanicí Kurort Oberwiesenthal. Také zde jsme využili naaranžované historické motocykly. Dále jsme se zde nezdržovali a vyrazili do Cranzahlu, abychom vyfotografovali druhý parní vlak. K mému potěšení nebyla stanice Cranzahl zdevastována modernizací, byly zde stále staré dřevěné střechy nad nástupišti a funkční mechanická návěstidla.

Vlak Fichtelbergbahn s retro provedení v Cranzahlu; 3.7.2016 © Pavel Stejskal

Ve stanici probíhala výstava vozidel k výročí trati Chemnitz – Cranzahl. Ale my příliš času k prohlídce výstavy a přítomných stánků s prodejem různého pouťového zboží neměli, chtěli jsme vyfotit vlak na trati, protože byl sestaven z historizovaných vozů a souprava tak vypadala jako za časů DR. Stihli jsme vyfotit jen objíždění soupravy lokomotivou 99.1793, která byla rovněž historizovaná do časů DR. Traťový snímek jsme pořídili nedaleko stanice Kretscham-Rothensehma. Zde už stál jeden německý fotograf a za chvíli se zde objevilo několik dalších. Jen sluníčko nás opět zradilo, v Cranzahlu nám svítilo, zde ne.

Další snímky jsme pořídili u Hammerunterwiesenthalu, opět nenasvícené. Trochu lepší se sluncem to pak bylo v samotném Kurort Oberwiesenthalu, kde přes hradbu mraků sluníčko na chvilku vykouklo. Ve stanici jsme ještě počkali až lokomotiva 99.1793 odstoupí do depa a vyrazili do Aše, kde jsme měli zajištěné ubytování. Cestou bylo počasí jako na houpačce, chvíli pršelo, chvíli svítilo slunce. V Aši jsme našli naše ubytování ve starší rozlehlé vilce, přebudované na restauraci a hotel. Při rekonstrukci této budovy bylo zachováno staré schodiště s obložením stěn s pěknými řezbářskými ornamenty.

99.1793 před stanicí Niederschlag–Hammerunterwiesenthal; 3.7.2016
© Pavel Stejskal

Ubytování bylo celkově dobré, s kuchyňkou, kde jsme si mohli připravit večeři. Po cestě jsme byli unaveni a brzy jsme šli spát. Ráno po snídani jsme opustili Aš a vydali se k hranicím. Prvním naším cílem byl Hof. Nádraží je zde rozlehlé, čilý ruch panoval na kontejnerovém překladišti. Nejprve jsme fotili odstavené lokomotivy a motory na zhlaví směr Reichenbach. Stál zde mimo jiné Vectron společnosti SETG 193.240. Na druhém zhlaví na kontejnerovém vlaku stály lokomotivy společnosti HSL, 290.127 a 151.145. Dlouho jsme se na nádraží nezdržovali a vyrazili jsme podél kolejí směrem na Marktredwitz a snažili se vytipovat místa pro případné focení.

Cestou jsme se stavili na dvou místech, která se jevila jako vhodná pro fotografování. Počasí začalo být takové, jako den před tím, a tak jsme dorazili až do Marktredwitz. Zde stály hned tři Ludmilly - 233.176, 232.093 a 618. To v nás vyvolalo naděje, že snad nějakou z těchto lokomotiv chytíme na trati. Ale než jsme nasedli do auta, profrčel okolo nákladní vlak s lokomotivou Class 66. To nás popohnalo najít další vhodná místa k focení. První jsme zaujali ve stanici Wunsiedel-Holenbrunn, za chvíli měl jet vlak Alex. Na něm byla lokomotiva 223.072 a v soupravě byl zařazen restaurační vůz ve starém nátěru DB.

Vlak ALEX s lokomotivou 223.072 projíždí stanicí Wunsiedel-Hollenbrunn;
4.7.2016 © Pavel Stejskal

Po odfocení jsme se přemístili na most mezi stanice Rosslau a Markleuthen. Zde jsme fotili běžný provoz. V taktu zde jezdily regionální vlaky, proložené Regioexpresy, většinou tvořenými motorovými jednotkami DB 612. Na regionální dopravě jsou zde nasazené motorové vozy Stadler VT 650, obdoba našich 641. tyto jsou společnosti Agilis. Zde jsme také vyfotili dva vlaky Alexu do a z Hofu. Vydrželi jsme zde fotit asi 2 hodiny a pak jsme se přemístili na další místo, tentokrát mezi Markleuthen a Kirchenlamitz Ost. Také zde byla doprava jako přes kopírák, jen žádný nákladní vlak ani v jednom směru nejel.

Po asi dalších 2 hodinách jsme další focení vzdali a vyrazili do Aše. Potřebovali jsme nakoupit nějaké zásoby a pak jsme se stavili na obhlídkou zdejších nádraží. V Aši město jsme stihli vyfotit osobní vlak z Hranic v Čechách a na nádraží Aš pak také motorový vůz VT 650.703 na vlaku do Hofu. Kolejiště nádraží v Aši je opraveno a zredukováno na nejnutnější počet kolejí. Druhý den jsme se vrátili na fotomísto mezi Rosslau a Markleuthen v naději, že snad dnes vyfotíme nějaký náklad s Ludmillou. Sotva jsme dorazili na místo, jel zrovna vlak Alex z Hofu do Mnichova, jen tak tak jsme jej vyfotili.

Nákladní vlak s motorovým Traxxem 75.111 mezi Röslau a Marktleuthenem; 5.7.2016
© Pavel Stejskal

Za chvíli jel v protisměru vlak RE z Norimberka a na odhlášku pak nákladní vlak s motorovým TRAXXem, označeným 75.111. Svitla nám naděje, že dnes na této trati bude nákladní doprava a máme šanci vyfotit jak nákladní vlaky, tak i Ludmillu. Za půl hodiny jel od Hofu další náklad, kontejnery, v jehož čele byl herkules NRS 223.143. Tím se ale nákladní doprava vyčerpala, doprava zase byla stejná jako den před tím. Asi po hodině jsme se přesunuli na druhé místo, kde jsme fotili den před tím, do zářezu trati mezi Markleuthen a Kirchenlamitz Ost. Ale ani zde jsme neměli štěstí na nákladní vlaky.

Navíc se obloha opět zatáhla a my začali zvažovat o návratu domů. Ale za půl hodiny se opět mraky rozehnaly a zase svítilo sluníčko. Pepa však chtěl už jet domů, (měl sen, že mu vykradli chalupu) a čekala nás cesta přes celé Čechy, dobrých 6 hodin jízdy. Tak jsme stanovili, že jestli nepřijede již žádný nákladní vlak do 11 hodin, vyrazíme domů. Před desátou hodinou opět projel další vlak Alex, se soupravou a s jídelním vozem ve starém nátěru. A pak nadešla dlouho očekávaná chvíle. Z oblouku trati od Hofu se objevil nákladní vlak, v jehož čele byla Ludmilla – stroj 232.093.

232.093 v čele nákladního vlaku mezi Kirchenlamitz Ost a Marktleuthenem; 5.7.2016
© Pavel Stejskal

Vlak projel a my spokojeni rozhodli, že vyrazíme do Čech s tím, že se stavíme ještě v Chebu na nádraží. Tam stál nákladní vlak do Německa s další Ludmillou, tentokrát strojem 232.259. Ale za několik minut měl přijet osobní vlak z Marktredwitz a já celkem správně odhadl, že po příjezdu tento náklad odjede do Německa. Následoval rychlý přesun do auta, rychlé vymotání se z Chebu na silnici směrem k Schirdingu. Jenže neznalost místních poměrů a nějakého vhodného místa na focení způsobily, že nám nakonec nákladní vlak ujel. Byla to škoda, traťový snímek tohoto vlaku mohl být příjemnou tečkou za naším výletem.

Následovala tedy cesta domů. Den před tím jsem se na internetu informoval o zpoplatněných úsecích silnic. Na mapě chyběla informace, že mezi Chebem a Karlovými Vary je nutná dálniční známka, a tak jsme místních poměrů neznalí vjeli na zpoplatněnou silnici. Zastavili jsme tedy u první benzínky a rozhodli se, že dálniční známku pro jistotu zakoupíme. Jenže na 10 dní neměli, ale ochotná pumpařka poradila, ať jedeme dál a na dalším kilometru sjedeme z dálnice, kde další benzínka tyto známky má.

Tak jsme učinili, zakoupili dálniční známku a pokračovali jsme již v klidu dále. Tím, že jsme měli dálniční známku, rozhodli jsme se jet přes Prahu a po dálnici až do Hradce Králové, což nám návrat domů podstatně urychlilo. Přesto nás zpomalily hned dvě bouřky s průtrží mračen, jedna před Prahou, další hned za Prahou. Nicméně se náš výlet povedl, i když počasí mohlo být lepší a také nákladních vlaků v Německu mohlo jet více. Ale náš výlet byl spíše poznávací a doufám, že jej v brzké době zopakujeme.

Úvodní snímek: Lokomotiva DB 232.259 v Chebu; 5.7.2016 © Pavel Stejskal

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský