S Hurvínkem na Zdeničku - II. ročník výšlapu

V prosinci tomu bylo přesně 100 let, kdy se roztočila kola parní lokomotivy na šestikilometrové cukrovarnické dráze vedoucí ze zborovického cukrovaru přes Troubky na nákladiště v Honěticích. Historie cukrovarnické dráhy a prohlídka Gruntu Galatík byly letošním lákadlem.

V sobotu 31. prosince 2016 vyjel motorový "hurvínek" s více jak osmi desítkami pasažérů do Zdounek. Do soupravy vlaku byl zařazen také přípojný vůz Blm, kde se podával teplý silvestrovský punč. Ten přišel vhod v ranním chladném počasí, které doprovázely mlhy.

Přesně v 9 hodin se starý motoráček z roku 1955 vydal na svoji 13kilometrovou jízdu do Zdounek, odkud se cestující vydali k rozhledně Zdenička a Gruntu Galatík. Zvláštního motorového vlaku využili také turisté při výšlapu na rozhlednu Brdo.

Po příjezdu do Zdounek se cestující seznámili s historií výroby mražených krémů, které jsou dodnes populární zejména u mladší generace. Mezi nejznámější patří tvarohový Míša, Eskymo, Ledňáček či nanukový dort. Nanuky a mražené krémy se ve Zdounkách vyráběly od 60. let 20. století až do konce roku 2003 v bývalém mlékárenském závodě, sousedícím s vlakovým nádražím.

Krátce po půl desáté se turisté vydali po silnici ze Zdounek k troubeckému přejezdu a dále pak po polní cestě až k samotné rozhledně Zdenička. Tu po celý den halila hustá mlha, takže výhled z rozhledny byl značně omezený.

Po přesunu na Grunt proběhlo rychlé občerstvení v hospůdce u Kenta, která sídlí v areálu. Hospůdka také nabízí pro sběratele turistickou vizitku či otisk pamětního razítka s motivem rozhledny.

Před polednem majitel Gruntu Petr Galatík všechny provedl po svém panství a seznámil přítomné s historií chovu Moravského teplokrevníka. Ve výběhu představil svého největšího šampiona, hřebce jménem Przedswit Svatopluk G, který je jeden z 60 koní ustájených v Těšánkách.

Po zhruba hodinové exkurzi se všichni vydali zpět do Zdounek k motorovému vlaku. Ten se ve 13.20 h vydal do Zborovic, kde byla připravena hodinová pochůzka po bývalé cukrovarnické dráze, která si v prosinci připomněla 100 let od svého zprovoznění.

Cukrová řepa, cukrovar a Jonáš Friess. To jsou tři pojmy, které ve Zborovicích zná každý malý kluk. Jonáš Friess jakož to nejvýznamnější osobnost Zborovic přivedl v roce 1881 z Kroměříže do Zborovic železnou dráhu. Spolu Abrahamem Popperem a Moritzem Redlichem byl u založení akciové společnosti Kojetínsko-zborovické cukrovary. Společnost vystavěla v letech 1850 - 1851 místní cukrovar. Ten v roce 1916 dává do provozu úzkorozchodnou dráhu pro svoz cukrovarnické řepy z nedalekých velkostatků. Dráha o rozchodu 760 mm byla mezi Zborovicemi, Troubkami a nákladištěm v Honěticích vystavěna o celkové délce 5,89 km. Technicko-bezpečnostní zkoušku provedla parní lokomotiva Arnold Jung s 6 vozy dne 14. prosince 1916. Do roku 1930 byla cukrová řepa zpracovávána v cukrovaru ve Zborovicích, po cukrovarnické krizi byl cukrovar zrušen a náklad byl ve Zborovicích překládán na státní dráhu a odvážen ke zpracování do nedaleké Kroměříže či partnerského cukrovaru v Kojetíně. Řepařská dráha sloužila ke svozu řízků do přelomu 50. - 60. let 20. století. Následně provoz ustál, dráha byla zrušena a poslední ze dvou parních lokomotiv byla odvezena podle pamětníků na vojenském podvalníku na Slovensko.

Naučná pochůzka po Zborovicích končila u rybníků "Na Podlavčí", kde je stále vidět pozůstatek cukrovarnické dráhy v podobě traverz, po kterých dráha překonávala vodní spojku mezi rybníky, které byly zbudovány jako zásobárna vody pro provoz cukrovaru.

Před tři čtvrtě na tři se motorový vůz M131.1454 vydal na zpáteční cestu do Kroměříže, kde byla akce ukončena pamětní fotografií na nástupišti č. 1.

Z povedené silvestrovské akce bylo sestříháno video, které si můžete prohlédnout