2016 – Svět 1435 milimetrů – Nostalgie

Za dvanáct měsíců roku 2016 zachytil čip mého fotoaparátu nějakou tu nostalgickou akci. Ano, nebylo jich nějak moc, ovšem i přesto jsem musel vybírat, s čím jít ven.
Rok 2016 byl tak trochu rokem razantních změn v mém životě, ty samozřejmě jsou pro P.T. čtoucí a nahlížející veřejnost zcela lhostejné, ale tak nějak ovlivnily mé možnosti se toulat. Spousta akcí se zrovna konala v poměrně dosti vzdálených regionech a tak jsem zvolil jako hlavní akci jednu, ze které je zde nejvíce snímků. Na ni navázaly potulky v okolních regionech, spojené s fajn setkáními. A tak se nějak ten rok překutálel. Ten letošní začal absencí na dříve obvyklé události. Viníkem je ptačí chřipka, která mě na tři dny uvěznila s fotoaparátem a notebookem u Moravského Krumlova. Ale věřím, že si to vynahradím na jiných akcích.

No nic, myslím, že tento příspěvek není ani tak o písmenkách, jediné ambice, které má, je nabídnout kousek podívané na snad koukatelné obrázky.

6. 1. S dnem, spojeným v kalendáři se Třemi králi, mají u našich sousedů zavedenou akci s parním vlakem do Alp, na legendární Semmering. Ten loňský ročník měl trochu neplánovaný průběh, když se parní lokomotivě udělalo po pár kilometrech špatně a tak dál do Alp se jelo ve znamení elektrické nostalgie.  

Sněhu sice moc nebylo, přesto akce s mazutkou 555.3008 byla 21. 2. zimní akcí. Parní vlak se vydal na trať mezi Novým Mestom nad Váhom a Nemoticemi. Počasí nebylo ideální, ale zima opravdu není létem. Mazutka právě opustila stanici Vaďovce.  

Stejný den, jen o pár kilometrů dál. Mazutka uhání oblouky za Starou Turou.

O den později, 22. 2. se posádka vlaku poté, co přenocovala v Nemoticích, přesouvá na start zpáteční jízdy. Na lokomotivě kreslí své obrázky časné raní slunko, zvěstuje, že druhý den akce už nabídne lepší počasí.

Chybět nemůže ani snímek u tradičního jezdového návěstidla Nemotic z kyjovské strany. Ke spokojenosti ale chybí, aby sluníčko bylo o řádný kus výš, takto clonil kopec.

A jedeme dál, za Veselím nad Moravou se mazutka vydává vstříc Horňácku.

První výprava jediného provozního albatrosa k nám byla 14. 4. Byl jsem ve střehu a číhal. Až jsem dočíhal.  

A byl jsem připravený i při návratu 18. 4. Za nepříliš skvělého počasí vjíždí 498.104 do Břeclavi

To o pár dnů později jsem se namlsal. 29. 4. šlape albatros 498.104 po koridoru k Brnu, aby se následující den postavil do čela vlaku akce Pálavský okruh. Počasí? Přímo výstavní.  

Další dne, tedy 30. 4., jsem samozřejmě nemohl chybět na Pálavském okruhu. Historicky první výjezd albatrosa do Lednice provázela otázka. Vydrží koleje lokálky či nikoliv? Vydržely.

Lednické parní léto mělo být pěti sobotami s parní lokomotivou na čtyřech párech vlaků z Břeclavi do Lednice. 28. 5. byla první z nich. V tu chvíli jsem netušil, že i poslední. 423.041 na snímku přejela přejezd polní cesty v lokalitě Rytopeky. 

Ještě jeden snímek z téhož dne. Vznikl na prvních metrech trati v režimu podle předpisu D 3, kousek za Bořím lesem.

Na začátek června jsem si naordinoval výlet na Slovensko. Jeho součástí byl i tradiční mejdan historických vozidel ve Vrútkách a několik výjezdů na okolní tratě. 4. 6. jsem číhal na dohled od Strečna.

A ve stejný den jsem byl i na podobně legendárním fotomístě u zastavky Jazernica. Kromě domovské 475.196 tam měla svou premiéru i rakouská lokomotiva 78.618.

A protože na Slovensku jezdí za parním vlakem ještě požární, čekal jsem i na něj. Není divu, když v jeho čele byl T 679.1168 a T 466.0254. Pro změnu zvěčněné - opět v Jazernici.

​A nejen v Jazernici, ale pak ještě ve stanici Kremnické Bane. 

Trnavá Hora. Stejný den se do Kremnice vracel sergej T 679.1168 s parními lokomotivami 475.196 a 78.618, které se byly ve Zvolenu otočit.

4. 6. Z Vrútok do Hornej Štubne uhání prievidzská dieselová chlouba.

Hostující rakouský stroj 78.618 na přípřeži před domácí - tedy vrútockou 475.196 míří od Kremnice k vjezdovému návěstidlu stanice Kremnické Bane. Stále jsme u data 4. červen.  

A ve stejný den, o kus dál, opět hostující rakoský muzejní stroj. Tentokrát dieselový, protože se jedná o požární vlak. Na jeho druhém konci byly k vidění stroje T 466.0254 a T 679.1168

Kousek před zastávkou Jazernica zachycený další z nostalgických vlaků.

Vrútky, zákoutí s parními stroji

Před Vrútkami zachycená 5. června nejprve souběžná jízda v režii popradského stoje 477.013 a domácí 486.007

Avízo o konvoji, směřujícím na Rendez, mě 17. června nenechalo v klidu. Zvlášť, když jeho sestava prezentovala historii obou hlavních elektrických napájecích systémů a nádavkem i jeden parní stroj. Takže jsem stepoval v Hruškách a čekal na správný okamžik. Dočkal jsem se

Hned následující den už byl ve znamení Rendezu. 18. červen ale pro mě měl i jiné povinnosti. Přesto jsem neodolal a zajel alespoň bleskově zvěčnit tandem parních lokomotiv 477.013 a 464.202 v čele jednoho z vlaků.

Filmaři si 21. června objednali vlaky na trať do Lednice. Odpolední natáčení bylo v režii Hurvínka, na večerní scény vyjela na cestu berta T 478.1001

24. červen. směr Lužná se hnal konvoj s lokomotivami 498.104 a 464.202. Byl jsem u toho.

A byl jsem u toho taky o tři dny později, 27. června, kdy se 498.104 vracela domů.

V tomto případě jsem byl ve střehu a měl i čas přesunout se i na další místo.

Noční návštěva parní lokomotivy mě vyhnala 2. září na břeclavské nádraží. V konvoji se u nás objevil Skaličák 433.001 a já jsem jej tak poprvé viděl po opravě.

Kamarádi mi radili, ať se 3. září vystavím v blízkosti kolejí. Pojede něco zajímavého. A taky, že jelo. Malý hektor T 435.0039, se na souji cestu se zvláštním vlakem z Prostějova do Lednice premiérově přioděl do kabátku s původními tabulkami. Na snímku vplouvá do uzlu Břeclav...

... abych jej o nějaký čas později již čekal před dopravnou Poštorná. Vyčíhal jsem okamžik, kdy byl ještě Balm, přidaný na uspokojení zájmu cykloturistů, milosrdně ukrytý za křovím.

26. září jsem opět číhal na 498.104. Tentokrát se jednalo o noční přesun a tak nebyla šance fotit na trati. Trochu jsem podcenil nastupující podzim a několikahodinové čekání v peronech nádraží zrovna příjemné nebylo. Ale nevzdal jsem to. A dočkal se.

Retro Ostravan mě vytáhnul kus dál od domova. 26. října jsem se vydal zvěčnit Kyklopa. Vsadil jsem na šotoMekku, Bezpráví. A vsadil jsem špatně, bylo to asi místo s nejhoršími podmínkami. No nic, bude-li nějaké repete, čeká mě nový pokus.

Mikulášská jízda z Brna do Oslavan se uskutečnila 3. prosince. Pro mě to byla příležitost konečně si zvěčnit opraveného Skaličáka 433.001. Kousek před Střelicemu funěl v čele vlaku a na dýmnici se objevila skvrna vypalované barvy. 

Druhý snímek z této akce vznikl o pár kilometrů dál, na přejezdu kousek před Moravskými Bránicemi. Vyhřátý flek na dýmnici se zvětšoval.

Výprava do kmotrova rajónu měla jako hlavní důvod focení Mikulášských vlaků. Jak jinak taky, když to bylo 4. prosince. S kmotrem jsme ale taky zodpovědně pokecali a probrali všechny novinky. Z focení jsem vybral finálový snímek. V okamžiku, kdy už se slunko ukrylo za stromy na obzoru, nezbylo, než si vypomoci dlouhým časem a paningem.