Slavnost nostalgie i současnosti v pražských ulicích

Program slavnosti sliboval také spanilou okružní jízdu Prahou i prohlídku Muzea MHD ve Střešovicích. Proto když jsem si přečetl pozvánku, zvoucí na tuto akci, nezaváhal jsem ani na chvíli, kde strávím poslední březnovou sobotu.

Zahájení se nekonalo ve střešovické vozovně, ale ve smyčce Královka, a já Prahu 6 příliš neznám, požádal jsem tedy o průvodcovskou službu Pražáka a znalce pražské MHD Pavla Šmídka. On se nenechal vůbec přemlouvat. Čekal na mne v sobotu v 8:00 na hlavním nádraží. Jako optimální spoj navrhl jet metrem C na I. P. Pavlova a odtud tramvají 22 na Královku.

Trasa slavnostního průvodu; zdroj: DPP

Tou dvaadvacítkou jsme si tedy předem projeli bez dvou stanic celou chystanou trasu linky 23, což se později ukázalo jako prozíravé. Jen mi vrtalo hlavou, čemu že budou říkat „retro“, vždyť už nyní nás po ní vezla jedna z modifikací T3, snad T3SUCS, a další jsme běžně potkávali v ulicích.

Na Královku jsme dorazili krátce před devátou, v kolejišti otočky nás čekalo několik tramvají typu T3, T3SUCS, T3M (pozná se podle bedýnky s tyristory na střeše), jedna T3R.PLF s nízkopodlažním středem a jedna nová moderní Škoda 15T. A kolem nich rostoucí dav obdivovatelů velkých, malých, dvounohých i čtyřnohých.

Pohled z přechodové lávky na smyčku Královka © Pavel Šmídek

Zahájení na sebe nenechalo dlouho čekat. Mikrofonu se ujala Aneta Řechková – tisková mluvčí DP hl. m. Prahy, aby dnešní pořad moderovala.

Zahájení moderovala tisková mluvčí DPP Aneta Řechková © Pavel Šmídek

Pěvecký sbor dopravního podniku zapěl na uvítanou dvě písně.

Pěvecký sbor DPP © Pavel Šmídek

Pak promluvili Jan Šurovský, technický ředitel DPP, a Petr Tomčík, ředitel ROPID.

Jan Šurovský - technický ředitel DPP a Petr Tomčík - ředitel ROPID zahajují provoz linky 23 © Pavel Šmídek

Smůla byla jen v tom, že bylo sice i přes hlavy mohutného davu vidět, že promluvili, ale ne slyšet. Úroveň ozvučení totiž plně odpovídala retro-stylu nostalgické linky. Tak až z internetu se dozvíme, co bylo obsahem jejich úvodního slova: Nejen historie slavných té trojek, ale i praktické informace o tom, jak poznáme nostalgická vozidla na lince 23: Budou jezdit každých 30 min., ve špičce 15 min., budou vybavena původními laminátovými sedadly a budou mít klasické plechové informační tabule. To znamená, že nebudou mít ty displeje svítící. Platí v nich běžný tarif PID, protože to není jen atrakce pro turisty, ale i posila permanentně přetížené linky 22.

Retro – informační tabulka s trasou historické linky 23 © Luděk Šimek

Dalším bodem programu byl křest tramvaje 15T jménem František Kardaus. Povězme si krátce o tomto geniálním průmyslovém výtvarníkovi a jeho díle.

František Kardaus, *25.3.1908, †20.2.1986 – tvůrce nadčasové tváře tramvaje T3; zdroj: www.tatra-club.com

Narodil se v r. 1908 v Kolešovicích. Studoval u malíře a grafika Aloise Mudruňky, profesora Uměleckoprůmyslové školy v Praze, mezi lety 1928 a 1930 studoval grafiku a průmyslové výtvarnictví na Academie de la Grande Chaumiére v Paříži. Stal se propagačním grafikem a průmyslovým výtvarníkem, spolupracoval zejména s podnikem Tatra, a to na úpravě vozů Tatra 600 „tatraplán“, Tatra 87 Diplomat, Tatra 603 i trolejbusů T400 a T401. Zejména ten posledně jmenovaný prototyp šestikolového trolejbusu T401 byl velice krásný, podobný tramvaji T3. Do sériové výroby se však nedostal, protože Praha zvolila raději lehčí, konstrukčně jednodušší čtyřkolové vozidlo Škoda 9Tr s jedním motorem a diferenciálem na zadní nápravě.

Pan Kardaus pracoval i na všech poválečných předchůdkyních T3 – tramvajích T1, T2, i pozdějších KT4 a T5.

František Kardaus se věnoval i propagační grafice a tvorbě filmových plakátů, řada jeho prací získala ocenění v mezinárodních soutěžích. Asi nejvíc jej ale proslavila T3 svým na svou dobu velmi moderně řešeným a zároveň nadčasovým čelem, tím, že se tento i odvozené, vzhledově stejné typy vyráběly od r. 1962 do r. 1997, vyjelo jich ze smíchovské Tatry, později ČKD, 13 945, že si tato elegantní a zároveň velmi účelně řešená vozidla oblíbili i v mnohých zahraničních metropolích. Dnes se říkává, že T3 se stala pražským doubledeckerem – takovým neoficiálním symbolem Prahy. Je tu ale jeden rozdíl: V žádném jiném městě než v Londýně se neproslavily.

Škoda 15T nesoucí ode dneška jméno František Kardaus © Luděk Šimek

Křest provedl investiční ředitel a místopředseda představenstva DPP Jan Blecha spolu s býv. asistentem Františka Kardause Stanislavem Čeleďou.

Křest tramvaje jménem František Kardaus provedli investiční ředitel a místopředseda představenstva DPP Jan Blecha spolu s býv. asistentem Františka Kardause Stanislavem Čeleďou. © Pavel Šmídek

To už ale všechna vozidla zaplnili zájemci o slavnostní jízdu Prahou. Po zralé úvaze jsme se s Pavlem rozhodli, že se té čtyřicetiminutové jízdy ve visu na štangli s hlavou u stropu, z kteréžto polohy cestující vidí jen chodník, kde možnost udělat kvalitní fotodokumentaci je minimální, raději nezúčastníme, přenecháme ji malým a čtyřnohým pasažérům. Raději se tedy přesuneme do vozovny, a získáme tak náskok před davem, který se tam nahrne po návratu z okružní jízdy. Budeme si moci v klidu (a dnes i zdarma) vše prohlédnout.

Zájem o slavnostní jízdu je veliký. © Luděk Šimek

Šest tramvají, ty „nostalgické“ i ta „současná“, přeplněné jak v oněch šedesátých letech, se jedna za druhou vydaly do pražských ulic. Tu třetí řídil osobně pan ředitel Šurovský. My reportéři Vlaky.net jsme zatím nastoupili do nejbližší linkové tramvaje, abychom popojeli dvě stanice do Střešovic. A vidíme, že náš záměr nám nevyšel: Vrata do bývalé vozovny, která je teď muzeem, jsou zavřená, střežena uniformovanými příslušníky DP, bude se otvírat, až dorazí konvoj... Co tedy počít? Posadit se pod přístřešek prostorné předzahrádky restaurace ve vozovně, dát si občerstvení, počasí je dnes naštěstí jak malované.

Dva vedoucí oddělení a dispečer směny před hostincem Na staré vozovně © Luděk Šimek

Ale dočkali jsme se. Konvoj dorazil, před vraty bývalé vozovny rázem vyrostla fronta, vrata se vždy na chvíli otevřou, návštěvníci jsou pouštěni po etapách, dočkali jsme se i my. Co tu mají k vidění a k focení? Inu, k vidění je toho hodně, s focením je to horší – tma, malý odstup od exponátů, davy před nimi... Dám vám raději odkazy na stránky muzea, ať se můžete v klidu kochat –

• Muzeum MHD (městské hromadné dopravy) - Prague City Line
• Muzeum MHD - DPP
• Muzeum MHD - Praha technická

Koňka z roku 1866 © Pavel Šmídek

Co mě nejvíc zaujalo? Kromě těch nejstarších tramvají, což je koňka z r. 1866, elektrických vozů ze začátku století i z dvacátých let, které byly v běžném provozu ještě v šedesátých letech, je tu i letní vyhlídkový vůz, přepychový salonní vůz z r. 1900, nákladní tramvaj a bohužel tu není kropicí tramvaj, kterou pamatuji v provozu coby předškoláček.

Motorový vůz z roku 1900 © Pavel Šmídek

Z elektrických zařízení mě zaujal motor od petřínské lanovky i pojízdná tramvajová měnírna. A samozřejmě tu nesmí chybět Tři Grácie – T1, T2, T3, hezky majestátně vedle sebe.

T1 z r. 1951, T2 z r. 1955 © Luděk Šimek

Trolejbus tu bohužel vidím jen jeden – Škoda 8Tr z r. 1959. Zato je tu kolekce výhybek trolejbusové troleje. Dlouhá léta mi vrtalo hlavou, jak ty trolejové výhybky fungují. Dneska už to vím, stále ale ještě nevím, jak bylo provedeno křížení jednopólové tramvajové troleje s trolejbusovou dvojlinkou v mezidobí, kdy od poloviny 60. let byly tramvaje vybaveny pantografy a trolejbusy tu jezdily a křížily je až do r. 1972. Jak to, že široké sběračové lišty nezkratovaly trolejbusové vodiče? Snad mi tu někdo ze znalců dá odpověď.

Trolejbus Škoda 8Tr © Pavel Šmídek

Ještě jsem se očima polaskal s autobusy, které také pamatuji v provozu – Škoda 706 RO a polská licence Škody 706 RTO.

Autobus Škoda 706 RO © Pavel Šmídek

Pak jsme se vydali zpátky na nádraží – tentokrát tramvají na Vltavskou a metrem C na Hlavní nádraží, čímž jsme uzavřeli okruh. A já jsem si umínil, že to muzeum MHD navštívím ještě jednou, v klidu a bez návalu. Nebude to sice už zdarma, ale padesátikoruna přece není tak veliká ve městě, kde za jedno kafe chtějí 40 Kč.

Úvodní foto: T3SUCS č.7205 DPP z r. 1987 © Pavel Šmídek