Za Ing. Markem Vojáčkem alias „houslistou“

Vážený pane,

dovoluji si Vám napsat jako, snad to tak mohu říci, kamarád Marka Vojáčka, alias "houslisty".

Vím, že na vaše stránky (do komentářů) již pronikla smutná zpráva, že Marek bohužel už není mezi námi. Rád bych pozdravil všechny jeho čtenáře a přátele z "vlakové obce" a vzpomněl na Marka jako na člověka, který miloval život a jak jsem ho poznal, tak nejvíce si užíval tu jeho část, kterou mohl pozorovat zpoza okna pádícího vlaku, ať už to byla osmsetdesítka nebo rychlovlak.

Jako "korektor" mnoha jeho článků, protože mi dal tu důvěru, četl jsem velkou část příspěvků, které byly publikovány na vašich stránkách. Vždy mě těšilo a bavilo poslouchat jeho komentáře o reakcích na jeho příspěvky. Vždy věnoval veškerou možnou energii práci na co největší přesnosti a dokonalosti jím zveřejněných informací. Vím dobře, že tím pro něj práce nekončila a vždy se snažil reagovat i na komentáře uživatelů a vysvětlit svá stanoviska.

Dnes (vlastně včera - v pátek) jsme se s "Márou" naposledy rozloučili. Přestože jeho poslední chvíle byly těžké, nikdy si nestěžoval a čelil nepřízni osudu do konce s optimismem a se silou, která může nám všem být inspirací.

Prosím, vzpomeňte na něj, "houslista" už bohužel na vašich stránkách nikdy nezahraje.

Já a moji kamarádi - v lehké nadsázce, "ahoj, Máro" - budeme jen díky němu vědět, co je osmsetdesítka a žehlička, což věřte, není mezi "nevlakáři" zas tak málo, ba naopak.

V neposlední řadě musím říci, že je mi radostí a útěchou, že se mu splnil - alespoň na pár měsíců jeho sen - a stal se mašinfírou. Nikdy nepochopím, proč jen na tak krátkou dobu...

Čest jeho památce.

V úctě

Václav Volenec

Myslím si, že po tomto upřímném vyznání, které dnes dorazilo na mou e-mailovou adresu, jsou další slova zbytečná. Takže už jen tři:

Marku, děkujeme a nezapomeneme …