Letní putování Čechami, Moravou a Slovenskem (1)

Z Děčína jsem se vydal rychlíkem do Prahy a vystoupil jsem na zastávce Praha-Podbaba. Vlak měl bohužel zpoždění, takže následný přesun do Libně mi časově nevyšel tak jak jsem plánoval. Tak jsem v Libni trochu dokumentoval provoz, než jsem 9:26 hod. pokračoval v cestě. Zaujala mne tam hlavně vozidla, která by už vlastně dávno v provozu být neměla.

Věčná „žabotlama“ v Libni …

… tam dokonce nebyla jediná

Má další cesta vedla do České Třebové.

Česká Třebová

Po dokumentaci provozu v České Třebové jsem se přesunul RegioSpiderem do zastávky Lupěné, protože už dávno jsem si předsevzal navštívit tamější miniaturní skanzen. Tak učinil i jeden místní občan s dítětem. Sice by bylo zajímavé svézt se po cyklostezce, která vznikla na tělese opuštěné trati, ale to bych kvůli dvouhodinovém taktu musel v Hoštejně dlouho čekat na další vlak, a proto jsem se vrátil na zastávku Lupěné, odkud jsem se vydal zpět k České Třebové.

„RegioSpider“ ze Zábřehu do České Třebové

Vlak jsem ale opustil už v Třebovicích v Čechách, neboť‘ jsem chtěl prozkoumat, co přineslo obnovení provozu na lokálkách přes Chornice. V Moravské Třebové bylo třeba přestoupit. Motoráčky do Dzbelu a Velkých Opatovic jely do Chornic spojené. Tam jsme potkali manipulační vlak, který se bezprostředně po našem příjezdu dal na cestu směr Česká Třebová.

Manipulační vlak v Chornicích

Do Velkých Opatovic jsme cestovali tři, přičemž jedna žena vystoupila už v Jevíčku, kam pro ni přijeli autem. Do středu městečka je to z nádraží přece jen trochu daleko.

Velké Opatovice

Experiment se dvěma páry vlaků v pracovních dnech se asi neosvědčil, takže, jak je vidno z návrhu pro trat' 017 v GVD 2017/18, bude v tom úseku jezdit už jen jeden pár v neděli a o svátcích. V Boskovicích jsme museli čekat na zpožděný vlak z protisměru, ale spěch je tu lidem cizí, a tak paní výpravčí ještě dala řeč s vlakovým personálem.

Selanka v Boskovicích

Ve Skalici nad Svitavou jsem si v hospodě dal klobásu a kávu, než jsem jel dál do České Třebové. Cestu jsem častečně dokumentoval. Pak jsem pokračoval do Zábřehu na Moravě, kde jsem také cosi natočil.

Zábřeh na Moravě

Večer jsem se potom přesunul do Bohumína, odkud jsem jel LEO Expressem do Prešova. To byla totiž jediná možnost, jak poté pokračovat vlakem o 4:16 hod. do Humenného. V Strážském jsme měli trochu delší pobyt, protože nám přijely naproti Rex 1902 do Košic a osobák 9106 do Prešova.

Strážske

V Humenném jsem přestoupil na vlak do stanice Medzilaborce mesto. Než jsem tam dorazil, tak mne napadlo, jestli slovenský ministr dopravy nemá jiné starosti než nařizovat dvojjazyčné nápisy.

Dvojjazyčný nápis v Medzilaborcích

Dál v pracovních dnech vlak nejede, a právě proto jsem měl sebou jízdní kolo. Vydal jsem se tedy šlapáním nahoru k Lupkovskému tunelu. Ve stanici Łupków jsem zastihl bývalý orchestrion ČD v barvách nového polského vlastníka; škoda, že jsem nestihl jeho příjezd.

Osobní vlak dopravce SKPL Cargo v Lupkově

A ještě větší, že mi pak u tunelu selhala kamera. Jinak bych zachytil dva motocyklisty, kteří projeli po pražcích z Polska na Slovensko – vzdor zdravému rozumu i varovným cedulím.

Varováním před tunelem

V Medzilaborcích jsem po návratu měl čas než mi jel další vlak do Humenného, a tak jsem si prohlédl momentálně tam vystavený Legiovlak, o kterém se na tomto místě už mnohokrát psalo.

„Legiovlak“ v Medzilaborcích

V Humenném jsem přestoupil na Rex do Košic. Mám takový dojem, že nemají peníze na to, aby trať dali do pořádku, a tak jsme zejména ze Slance do Košic jen plížili a přijeli tam se zpožděním. Vyčerpaný a zpocený jsem se potom objevil u tchýně na Terase a protože se mi na cestě nahoru k tomu ještě pokazilo jízdní kolo, zrušil jsem večerní cestu LEO Expressem zpět do Čech.

Košické nádraží

Když jsem se druhého dne objevil na nádraží v Košicích, měl jsem dojem, že celé město chce cestovat, protože mi bylo sděleno, že bezplatná jízdenka na rychlík do Bratislavy nebude. Nevadilo, rozhodl jsem se cestovat po trati 160 v 9:23 hod. Do stanice Tornaľa jsem byl v kupé sám.

Momentka ze stanice Tornaľa

Potom přistoupili dva počerní občané, jeden s kytarou, a nepřetržitě maďarsky kecali až do Zvolena. Tam ten druhý vystoupil, za to nastoupila další tmavá spoluobčanka s dcerou a kytarista se ptal, zda jim smí něco zahrát. Přísahal, že sice neumí číst noty, ale když slyší zpěv, prý může hrát příslušné akordy. Zdvořile se mne dotázali, zda mám něco proti zpěvu a hudbě, a když jsem řekl, že ne, vytáhla ta dcera mp4 přehrávač, pustila cikánskou hudbu a obě k tomu zpívaly. Co ten kytarista k tomu brnkal, bylo všechno možné, jenom rozhodně ne to, co slyšel. V Levicích zpěvačky vystoupily a já jsem už v klidu dojel do slovenské metropole.

Bratislava hlavná stanica

V Bratislavě jsem potom přestoupil na Rex 4286 do Břeclavi, což by podle jízdního řadu měl být vlak s Wi-Fi a bezbariérovým přístupem. V skutečnosti ale přijely ošklivé starší a posprejované vozy. No a tím s líčením svého putování končím, abych v něm pokračoval za týden.

Další fotografie z popsaných dnů najdete ve dvou veřejných galeriích: Dresden - Bohumín a Lupków.

Přepracoval PhDr. Zbyněk Zlinský