Naše téma: Okna aneb Když výhled ven není samozřejmý
Zdá se to jako malicherná otázka, vývoj nás ale zavedl do doby, kdy si i pohled z okna musíme prosadit. Zatímco v minulosti patřil výhled z vozidla ven mezi samozřejmosti, dnes vede honba za nízkou podlahou k bizarním řešením. Někteří výrobci se s úlohou vypořádají bez problémů a elegantně, zato jiní neberou na cestující zřetel a část z nich nevidí ven vůbec.
Do toho se objevují návrhy na zaslepení okna obrazovkou ...
Dnes musím dát nostalgikům v jednom za pravdu: Dříve měl přístup k oknu ve většině vozů každý cestující. Dovedete si představit, jak by vypadal oddílový vůz s přepážkami končícími v oknech? Jak podivně by dopadl velkoprostorový vůz Bp282, kdyby pozice oken neseděla vůči čtveřicím sedadel? Jak by se cestovalo žabotlamem, pokud by sedící viděl z okna jen nebe? Jak byste si užili cestu, kdybyste v motorovém voze řady 810 civěli do konstrukčního sloupu? Všechny smyšlené příklady zní bizarně. Bohužel ale musíme konstatovat, že nejzákladnější požadavky, na které si cestující už dávno zvykli, pomalu přestávají být samozřejmými ve prospěch jednoduchosti a modularity.
Jako první se zaměřme na rozmístění sloupků mezi okny. V minulých dobách se navrhovalo vozidlo spolu s jeho interiérem, a tak s pozicí oken nebyly potíže. Tento systém je dodnes samozřejmý např. ve Švýcarsku. V patrových jednotkách Kiss pro regionální dopravu uspořádání oken přesně odráží rozmístění sedadel v interiéru. Kde je dvojice sedadel, tam najdeme malé okno, zato čtveřice má k dispozici běžné okno. Jeho velikost se mění v první třídě spolu s větší vzdáleností mezi sedadly.
V elektrické jednotce Stadler Kiss 511 018 SBB odpovídají okna rozmístění sedadel, 16. 7. 2017 © Dominik Havel
Na jiných evropských železnicích ale vypadá souhra interiéru s karoserií vozidla často jinak. Renomovaní výrobci nemohou tušit, jakou rozteč bude zákazník vyžadovat, a tak zkonstruují vozidlo s určitým rozmístěním oken, jež však nemusí odpovídat budoucímu umístění sedadel v konkrétním vozidle. Zrovna tak dopravce nemá při vypisování soutěže ponětí, který vlak v soutěži uspěje, a tak nemůže (přesněji nesmí) přizpůsobit požadavky na rozteč sedadel konkrétnímu vozidlu. Jinou kapitolou jsou pak rekonstrukce starších vozidel, kde se při zvětšování odstupů mezi sedadly změní jejich pozice (Regionova, ABpee347...).
Další Stadler Kiss, tentokrát německého dopravce ODEG. Čtveřice sedadel vůbec nelícují s okny vlaku, 9. 8. 2016 © Dominik Havel
Další oběť výběrových řízení je Talent 2 Abellio. Sedadla jsou rozmístěna bez jakéhokoli ohledu na okna, za poslední řadou je navíc nevyužitý volný prostor, 14. 4. 2017 © Dominik Havel
Noční fotografie motorové jednotky Coradia LINT dopravce Oberpfalzbahn odkrývá, že rozteč sedadel je menší než šířka oken (+ sloupek), 13. 4. 2017 © Dominik Havel
Dalším aspektem je výška okna vůči očím cestujícího. U nejstarších nízkopodlažních vozidel (Desiro, Flirt, Talent, později i autobus Setra S 415 LE) se projevuje snaha zachovat horní okraj oken ve stejné výšce a v nízkopodlažní části dolní rám okna významně snížit. Bombardier u svých Talentů dokonce zašel do extrému, že snížená okna nainstaloval i do částí nad podvozky, kde okno sahá až pod úroveň sedáku. Jiní výrobci si řekli, že velká okna zvyšují nároky na chlazení a vytápění interiéru a vsadili na menší provedení, a to buď v různých výškových úrovních podle výšky podlahy (RegioPanter), nebo všude stejně vysoko (Alstom Coradia Continental). U posledně jmenovaného vlaku se pak stává, že cestující má oči ve výšce dolního okraje okna, a vidí tak skoro jen oblohu.
Elektrické jednotky Flirt (na snímku jihotyrolského dopravce SAD) mají různě vysoká okna podle výšky podlahy v daném místě, 12. 7. 2017 © Dominik Havel
Setra S 415 LE vyniká panoramatickými okny v nízkopodlažní části (na snímku ČSAD Ústí nad Orlicí), 23. 6. 2017 © Dominik Havel
Nízko umístěná okna Talentu 2 (Abellio) způsobují, že nad podvozkem sedí cestující velmi vysoko, 14. 4. 2017 © Dominik Havel
Opačný extrém je Coradia Continental od Alstomu, která má všechna (malinká) okna také stejně vysoko, ale tak, že v nízkopodlažní části z nich nevidíte skoro nic, 17. 2. 2017 © Dominik Havel
Stejný problém se vyskytuje i v novějších autobusech SOR (na snímku ČSAD MHD Kladno), které ve snížené části sice nemají podesty, ale sedící cestující ve výsledku sedí hluboko pod oknem, 29. 7. 2017 © Dominik Havel
Snaha zmenšovat okna je dále pozorovatelná v dálkové dopravě, kde takový krok má své opodstatnění: zvyšující se rychlost, tlakotěsnost a kromě toho i stálost osvětlení interiéru při dlouhých cestách.
Malá okna má například pendolino Českých drah, 12. 4. 2017 © Dominik Havel
Nicméně budoucí vývoj možná skončí tak, že bude škoda drahá okna vůbec vyrábět. V příslušném článku na iDnes.cz lze dokonce nalézt odhad zástupce UniControls Antonína Felbera, že obrazovky nahradí okna u nových vlaků možná už do pěti let. Začne se nejspíše v Asii, která není tolik svázána konvencemi. Pravdou ovšem je, cestující si na omezení výhledu reklamou zvykají už dlouho kvůli polepům přes okna a vylepováním informačních letáků na skla do výšky očí (např. MHD v Pardubicích), jak už jsme si probrali v jednom z minulých Našich témat.
Novinka: Vyjádřete svůj názor v anketě.
Jak velká by měla být okna v regionálních a dálkových vlacích?
Máte rádi velká okna nebo ne? Je pro vás přijatelné, aby se spodní okraj okna nacházel v blízkosti úrovně sedací části sedadla (Talent)?
Jaké kroky by se měly provést, aby se u nově vyráběných vozidel zamezilo nesouladu v rozmístění oken a sedadel?
Úvodní snímek: Interiér motorového vozu SA135 dopravce Koleje dolnośląskie, 12. 8. 2017 © Dominik Havel
Diskusia
