Cesta za vlaky a tramvajemi ostrovního království (2)

10. den (21.8.2017 - pondělí)

Ráno v Caernarfon vyrážíme na vlak a jedem do Porthmadog. Jelikož jsme měli slevové políčko na další vlak z Porthmadog do Pfestiniog, tak je chceme využít. Paní pokladní v Caernarfon nám však prodává levnější akční jízdenku, a to přímou z Caernarfon do Pfestiniog, která je levnější než lomené neslevové/slevové jízdné. Po příjezdu do Porthmadog nakupujeme suvenýry, já si kupuji na nádraží oběd a dál jedem vlakem do Pfestiniog. Krajina je celkem pěkná, ale je zataženo a místy prší. Po příjezdu do Pfestiniog fotíme a přestupujeme do normálněrozchodného vlaku. Já před odjezdem volám na Tomáše a Pavla, že vlak odjíždí o 2 minuty dříve, než jsme měli zafixováno v paměti. Naštěstí odjezd stíhají a jedem s jedním přestupem do Llandudno. Na nádraží se k nám připojuje další člen výpravy Radim. V Llandudno jdeme ke Great Orme Tramway a jedeme kabelovou tramvají na kopec.

Zde se trhám a sám jdu na kabinkovou lanovku. Kluci se totiž rozhodli na poslední chvíli svézt se zpět dolů tramvají, přejít k lanovce a jet s ní nahoru a zpět dolů. Jenže když jsem přijel kabinovou lanovku dolů, tak paní pokladní vyhlásila poslední jízdy směrem pouze nahoru (dolů radila buď tramvají nebo taxíkem). Ovšem než dorazil Tomáš s Pavlem a Jirkou, tak vyhlásila stop stav a tím pádem lanovkou nejeli. Takže Tomáš byl dost naštvaný, protože v různých průvodcích psali, že lanovka jezdí do cca 18 hodin, ale paní pokladní ohlásila ukončení provozu stav již v 17:20. Poté jsme se šli projít na molo a městem prošli na nádraží, odkud jsme jeli vlakem s jedním přestupem do Liverpool na nocleh.

Kabelová tramvaj ve městě Llandudno © Michal Fichna

11. den (22.8.2017 - úterý)

Ráno vyrážíme na metro a jedem směrem k tramvajovému muzeu. Po odjezdu podle následující zastávky zjišťuji, že jedem jinou linkou. Tak vystupujeme a nasedáme na tu správnou. Po chvilce hledání nacházíme Muzeum tramvají. Jelikož muzeum mělo být v tu dobu zavřeno, tak před naší návštěvou bylo dohodnuto, že je pro nás otevřou. A otevřeli. Nejdřív jsme se projeli postupně celou tratí (asi 1 km) jedním patrovým vozem a pak druhým. Pak jsme se podívali na expozici v muzeu, včetně běžně nepřístupných míst. Zaplatili jsme trochu více než požadovali a ještě nás autem svezli ke dvěma vozům, které jsou umístěny v jiné bývalé vozovně, sloužící nyní jako kancelářský objekt.

Pak nás ještě vzali na metro, kterým jme přejeli na duhou stranu zátoky, kde jsme nastoupili na trajekt, jímž jsme jeli na ostrov Man. Po připlutí do Douglas kupujeme třídenní jízdenku platící na Manu na všechny vlaky, koňku a autobusy za cenu 32 liber na osobu. Pak se jdeme ubytovat a ihned vyrážíme koňkou k elektrické železnici, kterou pokračujeme do Laxey, kde přestupujeme na dráhu na kopec Snaeffel. Vrcholu Snaeffel je ovšem v mracích, takže toho moc nevidíme. Průvodčí vlaku při našem příjezdu vyhlašuje odjezd cca 10 minut před jeho pravidelným časem, takže dolů jedem dřív. Dole v Laxey čekáme na domluvenou hodinu návštěvy místního zbytku důlní dráhy (The Great Laxey Mines Railway).

Souprava Laxey Mine Railway s mašinkou č. 2 © Michal Fichna

Tato jízda byla domluvena předem a pouze pro naši skupinu. Nakonec nás to stálo 20 liber na osobu. Přicházíme o cca půl hodiny dříve, což nevadí, jelikož už byli připraveni. Po krátké diskuzi a platbě vyrážíme vlakem tunelem od stanice a dál po úbočí údolí ke konečné (cca 1 km). Pak proběhlo pár fotostopů a po příjezdu zpět se domlouváme na zvláštním nákladním vlaku, který rovněž fotíme. Na konečné nám nabízí místní personál řízení parní lokomotivy (já jsem ji nazval pojízdný bojler), tak Tomáš a já tuto nabídku využíváme. Poprvé tak řídím parní lokomotivu. Sice jen cca 50 metrů, ale přece. Po vyřádění se na drážce jdeme na autobus, kterým jedeme na nocleh do Douglas.

12. den (23.8.2017 - středa)

Ráno prvním spojem jedem parním vlakem z Douglas do Port Erin. Zde je plánována prohlídka železničního muzea. Já si kupuji jako suvenýry ručníky s fotkou koňky Douglas a dráhy Snaeffel. Pak ještě na poště kupuji známky na pohledy. Pak jedeme vlakem zpět do Douglas, koňkou k elektrické dráze a pak do Laxey, kde znovu, jako den předtím, vyrážíme na Snaeffel, a to z toho důvodu že toho dne je nádherné počasí. Na hoře se kocháme výhledy. (Do Laxey jedeme dokonce nejstarším provozním vozem – číslo 2. Jeho skříň se cestou trochu houpe ze strany na stranu, je vypravován pouze v konkrétní dny místo „běžných“ vozů na jediném páru spojů.) Já si pak dávám vepřový steak v housce a s hranolky. Oproti ostatním jedu dolů o spoj dříve. Odjíždí zase o chvilku dřív oproti jízdnímu řádu, a to proto, že vůz je již plně obsazen (nikdo nesmí stát).

Tramvaj č. 6 na vrcholu hory Snaeffel © Michal Fichna

Dole píšu pohledy a čekám. až se dostaví hlavní skupina. (Poznámka Tomova: Zpětně vzato jsme velice rádi, že jsme byli ve správný čas na správném místě, neboť 25. září byl na dráze po ukončení vyšetřování nehody z počátku srpna vyhlášen zákaz provozu … a jestli, kdy a v jaké podobě bude provoz pokračovat. je zřejmě předmětem rozsáhlé diskuze.) Pak jedeme na otočku do Ramsey. Při zpáteční cestě vystupujeme na Groundle Glen RW, kde ten večer mají noční jízdy. Po příchodu k drážce stíháme první spoj k bývalé zoologické zahradě, kde byli chováni lachtani (ve skalní průrvě u moře). Fotíme a procházíme se. Pak zjišťujeme, že vlakem, který odjel, bychom stihli spoj do Douglas. Díváme se do mapy vidíme, že když dojdeme pěšky k elektrické dráze, tak by jsme měli daný spoj stihnout. Další spoj jel totiž až za 1,5 hodiny, což se nám nechtělo čekat. Spoj stíháme a jedema na nocleh do Douglas.

13. den (24.8.2017 - čtvrtek)

Ráno vyrážíme autobusem do Peel. Zde absolvujeme prohlídku města. Při ní nacházíme bývalé nádraží a v drážním domku také muzeum o této trati. Bohužel není ani sobota ani neděle, kdy mají otevřeno, a tak pokračujeme prohlídkou zbytků hradu. Pak jedeme autobusem na zastávku Ballaugh, kde je menší zoologická zahrada a v ní parková železnice. Nejdřív se kocháme zvířaty a pak jsem nakouknul do depa. Odtud k pokladně volám kolegy, že se mají rovněž jít podívat do depa. V depu proběhne mírná družba (pokec a předávání letáků). Mezitím kolegové koupili zvýhodněnou jízdenku na deset jízd za 9,6 liber, takže všichni jedeme dva okruhy.

Nádražíčko parkové železnice v Ballaugh © Michal Fichna

Pak pokračujeme autobusem do Ramsey, kde si prohlédneme přístav. A vyrážíme vlakem do Douglas na předem domluvenou exkurzi v depu elektrické dráhy. Vrátnému ukazujeme emailovou korespondenci, aby zavolal osoby uvedené v e-mailu. On však sděluje že oba pracovníci mají dovolenou, ale že nám ukáže místní muzeum s prodejnou suvenýrů a nejstarší vůz. Pak přichází nějaký pán, z něhož se k našemu překvapení „vyklubal“ ředitel celé dopravní společnosti ostrova Man. Vyžádal si, ať mu ukážeme e-mailovou korespondenci, a po té nás provedl celým depem elektrické dráhy. Pak nám nabídl prohlídku depa a stájí koňky. Tuto nabídku jsme rádi využili a dozvěděli se pár zajímavých informací. Třeba, že někteří koně už sami ví, kde mají zastavit. Nebo že vůz č.1 je nejmladší (z 50. let). Poté se kolegové prošli po městě. Já jsem si koupil jako suvenýr tričko s motivem koňky, parního a elektrického vlaku.

14. den (25.8.2017 - pátek)

Ráno jsme pluli trajektem z Douglas do Anglie do Heysham. Avšak po 25 minutách plavby se v rozhlase ozval dotaz, zda není na palubě nějaký doktor. Po dalších 5 minutách pak byl ohlášen návrat do Douglas, protože někdo potřeboval zdravotní pomoc. Po návratu jsme do Heysham vypluli znovu, s hodinovým zpožděním. Z Heysham pro mimořádnost na trati místo jediného páru vlaků (tzv. „Ghost Train“) jsme jeli NAD do Lancaster, vlakem do Barrow-in-Furness a pak dál do Ravenglas. Podle aplikace Můj vlak neměl být přestup, ba ani zastavení v Barrow, ale v předchozí stanici. Ne vždy se jí dá věřit. Na nádraží v Barrow jsme viděli plakát na úzkou v Ravenglas, a tak si Tomáš napsal telefonní číslo - co kdyby ... A udělal dobře. Protože cestou do Ravenglas jsme ještě zvětšili zpoždění, a tak hrozilo, že nám úzká odjede. Tak tam Tomáš zavolal, ať na nás cca 10 minut počkají. A naštěstí počkali. Takže z Ravenglas jsme se svezli tam a hned zpět. Pak následoval nocleh v Ravenglas.

Úzkorozchodné nádražíčko v Ravenglas © Michal Fichna

15. den (26.8.2017 - sobota)

Ráno po snídani v hotelu jedem vlakem s přestupem v Lancaster do Blackpool. Chtěli jsme z Lancaster jet dřívějším zpožděným vlakem, ale byl natolik plný, že jsme vyčkali na další. Ten byl sice také dost plný, ale nakonec jsme se vešli. V Blackpool se koná ten večer hudební festival a díky tomu toho dne jezdilo 7 historických vozů (z toho 4 dvoupodlažní). Naopak díky festivalu byla ve středu města kolem 15. hodiny přerušena mezi dvěma zastávkami veškerá tramvajová doprava. Než byla trať uzavřena, tak jsme se tramvají svezli na její severní úsek, a to jednopodlažním historickým vozem ve tvaru lodě. Pak na zastávce historické linky jsme přestoupili na patrový vůz a jeli na konečnou.

Historická linka zastavuje pouze na vyjmenovaných zastávkách. Pak jsme jeli na jižní konečnou, přestože jízdní řád avizoval, že tam historické vozy nejezdí. Měli jsmei celodenní jízdenku na historické vozy, která současně platila na pravidelné spoje MHD. Po návratu do centra jsme fotili tramvaje a pak se šli ubytovat. Cestou jsme se šli podívat ke staré vozovně, kde jsou deponovány historické vozy. Nová vozovna pro nové nízkopodlažní článkové vozy je na jižní konečné. Kolegové (beze mne) se pak šli ještě podívat na místní vyhlídkovou věž v centru. Zajímavostí je rovněž to, že v tramvajích se prodávají jízdenky u průvodčích.

Blackpoolská tramvaj v podobě lodě © Michal Fichna

16. den (27.8.2017 - neděle)

Ráno jsme jeli NAD do Preston a odtud vlakem do York, abychom si prohlédli National railway museum York (největší železniční muzeum světa). Vstup je zdarma. Pokud chcete toto muzeum navštívit, tak počítejte na jeho prohlídku minimálně čtyři hodiny. Projeli jsme se také tamní parkovou drážkou. Pak jsme se přesunuli vlakem do Hull, taxíkem do přístavu (pro nás pět to vyšlo o polovinu levněji než jet autobusem). Odtud jsme se měli přes noc přeplavit trajektem do Zeebrugge v Belgii. Při příjezdu do terminálu v Hull nás při příchodu personál upozornil, že na loď nesmíme vzít žáden alkohol (a to ani pivo). Takže dvě whisky, které jsem koupil předchozího dne, jsem vytáhl z batohu a předal bez náhrady personálu (k tomu jedno pivo a kolega čtyři). Pak, abychom ty whisky aspoň ochutnali, tak jsme je chtěli zpět a zároveň opatření aby si je personál neodnesl domů.

Tak se to zvrhlo v diskuzi a žena nechtěla „kořist“ vydat zpět. Do této diskuse vstoupil nějaký poddůstojník, že nám to na loď teda vezme, ale jako zavazadlo mimo kajutu. Tak jsem mu dal tašku, do níž jsme dali alkohol, a ta putovala na loď sama. Já jsem se pak za 21 liber navečeřel (bylo to formou švédských stolů - mořské plody, vepřové, kuřecí, salámy, sýry, zelenina, zákusky...) Dal jsem si šest menších chodů. Pak jsem se rozhodl, že koupím aspoň jednu whisky domů (kdyby to nevyšlo s tím poddůstojníkem). Před placením jsem byl však upozorněn, že nesmím vzít whisky do kajuty a mohu si ji koupit až ráno, což jsem učinil. Při vyplouvání z přístavu nás nejvíc zaujala plavební komora, která udržuje v přístavu stálou výšku hladiny nezávislou na přílivu a odlivu. Po jejím zdolání jsme se šli najíst a poté ulehli ke spánku.

Vplouváme do plavební komory přístavu Hull © Michal Fichna

17. den (28.8.2017 - pondělí)

Ráno jsme připluli do Zeebrugge. Po chvilce čekání je taška s alkoholem přinesena. Leč později zjišťujeme, že místo 2 lahví whisky je v tašce 1 láhev s obsahem 0,3l vodky Smirnoff. (Takový výměnný obchod s kompenzací). Takže bylo dobře, že jsem ráno koupil whisky na lodi. Pak následoval pěší přesun do města k tramvaji Kusttram. Jedná se o nejdelší tramvajovou linku světa. A vede podél belgického pobřeží z východu na západ. Z konečné zastávky navazuje mezistátní MHD do francouzského Dunkerque, kde lze přestoupit a pokračovat lodí či vlakem. Linka má 70 zastávek a délku 68 km. Rozchod koleje činí 1 000 mm. Tramvaje jezdí během dne každých 20 minut. Jelikož v okruhu dvou zastávek jsme nenašli automat nebo prodejnu jízdenek, tak jsme si u řidiče koupili dražší celodenní jízdenku.

Ta měla podobu jediného lístku pro pět osob, takže jsme se poté museli držet spolu. Nejdřív jsme sjeli na pro nás bližší, severovýchodní konec trati (Knokke). Tam jsme si dopřáli drobnou pauzu, posnídali a poté čekali na spoj bez celovozové reklamy (ne přes okna). Poté následovala jízda zvíci 2 hodin a 24 minut na druhou konečnou na severozápadě Belgie (De Panne). Největší obsazenost spoje byla kolem Ostende (zhruba ve středu trati). V De Panne jsme se pokochali přestupním terminálem (tramvaj, vlak a autobus). Potom jsme nízkopodlažní tramvají popojeli o cca 5 zastávek, abychom si prohlédli město a vykoupali se v moři. posléze jsme odjeli tramvají do Ostende, odkud jsme vlakem pokračovali do Brugge. Tam jsme se ubytovali, prohlédli si město a šli spát.

Centrum města Brugge © Michal Fichna

18. den (28.8.2017 - úterý)

Kolem 5. hodiny ranní jsme z Brugge odjeli vlakem IC do Brusel Midi, Následovala ranní káva s pečivem ve stánku a přestup na ICE do Frankfurt am Main-Flughafen. Tam jsme měli asi hodinu času na přestup. Chtěli jsme prozkoumat letištní monorail, ale nenašli jej, tak jsem se s Jirkou vrátil k vlaku. Ostatní byli nakonec úspěšní, ale jen z části, neboť jeli jen polovičkou trasy, jelikož druhá část je jen pro odbavené osoby. Pak jsme vyrazili vlakem směrem do Leipzig. Cestou jsem si zvýšil svůj osobní železniční rychlostní rekord z 289 km/h na 302 km/h. V Leipzig při ostrém přestupu si ještě Pavel stihl koupit atlas MHD (ČR a SK). A pak jsme se patrovou soupravou IC přemístili do Dresden. Tam se od nás odpoutal Jiří, který jel domů do Liberce „horní“ trasou. Pak následoval ještě nákup tekutin a pak odjezd do Prahy. Jelikož jsme jeli na čas, tak jsme si přes tablet koupili místenku na Pendolino z Prahy do Ostravy.

Před výstupem v Praze nám kolega Radim sděluje z ČD informací, že v Jistebníku (vedle Studénky) je mimořádná událost v podobě stržené troleje. Přestup na Pendolino nám vyšel, spoj jedoucí z Chebu byl trochu zpožděné, a navíc když přijížděl, tak ještě nebylo vyvěšeno jeho nástupiště. K tomu došlo na poslední chvíli, a tak cestující nastupovali až těsně před odjezdem vlaku. Cestou do Ostravy jsme si pak ve vlaku tipovali, jaké zpoždění kvůli mimořádné události budeme mít. Zastavujeme v Lipníku nad Bečvou, kde na sousední hraně ostrovního nástupiště je IC do Opavy. Průvodčí sděluje, že můžeme jít na nástupiště, tak pořizuji 2 fotky s uvedenými vlaky. Po cca 50 min se znovu rozjeli do Ostravy pak přijeli se zpožděním něco málo přes 60 minut. Během cesty jsme už uvažovali co příště, protože jsme náš výlet shledali podařeným. Inu uvidíme, co bude za rok.

Návštěva největšího železničního muzea na světě byla nezapomenutelná
© Michal Fichna

Odkazy:

1. Ffestiniog & Welsh Highland Railways - Attractions in North Wales – Ffestiniog, úzkokolejka
2. Isle of Man Government - Heritage Railways – ostrv Man, úzkokolejky
3. The Great Laxey Mines Railway – Laxey, úzkokolejka
4. Groudle Glen Railway - Groudle Glen, úzkokolejka
5. Isle of Man Government - Bus and Rail, ostrov Man, veřejná doprava
6. Curraghs Wildlife Park – Ballaugh, ZOO s parkovou železnicí
7. Lake District Attraction - Ravenglass and Eskdale Railway - Ravenglass, úzkokolejka
8. Blackpool Heritage Tram Tours – Blackpool, tramvaje
9. Die Küstentram - De Lijn – Ostende, tramvaj

Úvodní snímek: 22. 8.2017 - ostrov Man, Laxey Mine Railway © Michal Fichna

Upravil (s výjimkou místních názvů) PhDr. Zbyněk Zlinský