Můj zamračený rok 2017

... než někde na náspu zbůhdarma čekat, jestli třeba náhodou nepojede něco zajímavého.



Čas však letí a věci, které byly ještě před pár lety běžné a samozřejmé, najednou získávají punc nostalgie a unikátnosti. To platí i o lokomotivní řadě, která si své přezdívky vydobyla díky charakteristickým tvarům kabiny a která se mi letos začala před objektivem motat mnohem častěji než dříve. Takže se pojďme projít mým rokem 2017 ve znamení lokomotiv se zachmuřeným a přísným výrazem, známých v českých a slovenských luzích a hájích jako Zamračené, Bardotky či Cecule.

Motivací k cílenějšímu focení strojů řad 751 a 749 byl především fakt, že jsem poslední roky jejich nasazení v běžném provozu strávil, až na pár výjimek, jejich bohapustým ignorováním. Navíc teritoria posledního pravidelného výskytu tohoto druhu, tedy Jeseníky, Posázavský Pacifik či jižní Čechy, přece jen byly a jsou pro mě jakožto člověka ze severního okraje jihomoravských vinic poněkud z ruky na to, abych tam jel víceméně naslepo. Takže jsem až docela pozdě zjistil, že kdybych se náhodou nyní rozhodl konečně si pořídit fotku Zamračené pod panoramatem zasněžených Jeseníků, tak mám jaksi smůlu. Na druhou stranu se ale přesunem do kategorie (skoro) historických vozidel začaly tyto lokomotivy častěji vyskytovat na nostalgických jízdách či v „turistickém“ provozu. Kromě toho mnohé kusy byly odprodány z flotil státních dopravců do soukromých rukou, kde začaly další část své bohaté kariéry. To vše za pečlivého dohledu komunity železničních fandů a fotografů, jimž moderní technologie umožňují velmi rychle sdílet a šířit aktuální informace. Z čehož nakonec někdy profituje i jedinec, který má jinak v běžném životě ke kolejím velmi daleko. A tímto konstatováním bych ukončil kecací část tohoto článku a přešel konečně k té obrazové.

Začneme ji hned v lednu, kdy jsem si zajel na zasněžené střelické nádraží vyfotit jednoho pro trať č. 240 méně obvyklého Brejlovce. K mému překvapení totiž u nákladiště brumlala lokomotiva 749.162 s cisternami. Bohužel limitované časové možnosti a nevhodný odpolední násvit na vlaky směr Brno mi neumožnil nic lepšího než rychlovýcvak v zastávce Střelice-dolní, ale jako bonus k brejlaté „třináctce“ to určitě potěšilo.

749.162 projíždí zastávkou Střelice-dolní, 19. 1. 2017 © Jakub Gregor

Pak přišlo jaro, což jsem poznal zejména podle toho, že nám na balkóně začal každou noc ve tři ráno skřípat rehek domácí. Pro nebiology jen přiblížím, že je to takový malý ptáček, jehož pěvecké schopnosti mají do slavíka obecného asi tak daleko jako ty moje do Freddieho Mercuryho. Nicméně duben přinesl i mnoho pozitivních zážitků, mezi nimi například jízdu červené T 478.1201 přes celé Slovensko z Bratislavy do Košic. Podívat se do okolí Prievidze, Žiliny nebo Martina jsem měl v plánu už řadu let, dosud neúspěšně. Tak jsem si to letos vynahradil hned třikrát. Kromě zmíněného historického vlaku jsem toho dne měl poblíž Chrenovce štěstí i na Čmeláka společnosti HBP, takže celkově velká spokojenost.

T 478.1201 se blíží do stanice Chrenovec, 21. 4. 2017 © Jakub Gregor

Jarní sluníčko a štěstíčko se usmívaly i nadále, takže o tři dny později po poledni se na „Káčku“ objevila zpráva, že z Brna do Znojma míří 749.259 s měřicím vozem. Přibližně o 28,37 s později byla naše kancelář chudší o jednoho zaměstnance a jeden fotoaparát. Cestou k autu se mi před očima míhaly jízdní řády trati č. 244 a mapa vhodně nasvícených míst tamtéž. První vybraný flek mezi Silůvkami a Moravskými Bránicemi bohužel dopadl příjezdem ke shozenému přejezdu a nouzovkou od dveří auta, druhý pokus za Bohuticemi byl již o něco úspěšnější.

749.259 á la T 478.2065 mezi Bohuticemi a Miroslaví, 24. 4. 2017 © Jakub Gregor

Nyní se dostávám k jednomu železničnímu fenoménu roku 2017, kterým byl oficiální návrat Zamračených na Posázavský Pacifik, tedy tratě č. 210 a 212. Ústřední hrdinkou události byla zrekonstruovaná červeno-modrá lokomotiva 749.121, která to dotáhla až do hlavních televizních zpráv, ve skutečnosti se ale v Posázaví objevovaly Zamračené hned tři – kromě již zmíněné to byly ještě 749.107 a 749.264. To bylo motivací k několika návštěvám těchto končin; ta první sice skončila fiaskem v podobě samých Brejlovců a ztracené karty od auta na travnaté ploše o velikosti 3000 m² (naštěstí po půlhodině nalezené), při dalších už se vedlo o něco lépe.

Nedávno ještě olomoucká 749.107 právě vyložila desítky návštěvníků hradu Český Šternberk a pokračuje dál ve své cestě s vlakem 9207, 20. 5. 2017 © Jakub Gregor

Stejný stroj o týden později přijíždí do stanice Hvězdonice, 27. 5. 2017 © Jakub Gregor

749.121 v zastávce Poříčí nad Sázavou – Svárov, 27. 5. 2017 © Jakub Gregor

Slovensko, kde jsou Zamračené v nákladní dopravě stále běžnou věcí, jsem už naťuknul. Má druhá návštěva měla souvislost s tradiční oslavou Mezinárodního dne dětí ve Vrútkách na začátku června. Štokr, Hrboun, Sergej, dvě Zamračené… – více než dostatečná lákadla. Vyrazil jsem už den předem, a to směr Žilina s nadějí na vyfocení proslulého „rajeckého manipuláku“ s některým z žilinských Čmeláků. Má úvodní deprese při pohledu na prázdnou stanici v Lietavské Lúčce (Lietavskej Lúčke?;-)) byla brzy vyléčena příjezdem opožděného manipulačního vlaku v čele se strojem 771.072, který ještě před pokračováním směr Rajec vytáhl z areálu společnosti Ekocell soupravu „cibulí“, což znamenalo, že odpoledne se na okružní cestu severozápadním Slovenskem vydá proslulý Pn 55721, na němž bývá řazena hned trojice Zamračených. Dočkal jsem se ho v podvečerních hodinách u zastávky Ráztočno.

751.033 s dvojnásobnou pomocí projíždí Ráztočnem s vlakem Pn 55721, 2. 6. 2017 © Jakub Gregor

Druhý den už byl ve znamení zmíněné nostalgické akce, kde se představily vrútecká 749.248 a prievidzská T 478.1131 na ranním požárním vlaku a druhá zmíněná i na odpoledním osobáku zpět do Prievidze.

Lokomotiva 749.248 veze dle propozic „požiarny vlak za zvláštnym parným vlakom zložený z cca 10–15 nákladných vozňov“; Chrenovec, 3. 6. 2017 © Jakub Gregor

Tradiční Prossek expres – ráno v parní (556.036), odpoledne v dieselové (T 478.1131) trakci; Jazernica, 3. 6. 2017 © Jakub Gregor

Když jsem v úvodu zmiňoval, že nemálo Zamračených bylo odkoupeno od státních dopravců soukromými společnostmi a sdruženími, tak jedním z příkladů z poslední doby může být původně slovenská lokomotiva 752.069. Ta u společnosti Junior Market dostala slušivý retronátěr a kromě nákladní dopravy se už několikrát objevila v čele výletních či fotovlaků.

Cykloexpres v čele s T 478.2069 projíždí malebnou krajinou Českého ráje; Jívany, 18. 6. 2017 © Jakub Gregor

Podobným případem je i 749.006, jejíž odchod od ČD ke KŽC Doprava byl hodně diskutovaný. Lokomotivu lze nejčastěji spatřit v čele Rakovnického rychlíku a nejinak tomu bylo 24. června, kdy jsem si odskočil z parní Lužné do blízkosti hradu Křivoklát.

Rakovnický rychlík se 749.006 v čele zastavil ve stanici Zbečno, 24. 6. 2017 © Jakub Gregor

Výraz „comeback“ sedí spíše do oblasti showbyznysu, nicméně velmi rád ho použiji i u znovuzrozené nostalgické akce Slavnosti Pernštejnského panství. Trať Žďár nad Sázavou – Tišnov ožila začátkem července historickými lokomotivami, které se postavily do čela běžných i mimořádných osobních vlaků. Vedle parních (433.001 a 464.202) to byly i lokomotivy dieselové, konkrétně Pilštyk T 466.0007 a především trojice Zamračených – jmenovitě první, druhá a osmá vyrobená. Zatímco „jednička“ se představila pouze v roli postrku parního vlaku, druhé dvě vytvořily společně se 4 celozelenými vozy pantograf pendlující celý den po trati 251.

Druhý prototyp přiváží Sp 1636 Pernštejn do novoměstské zastávky, 6. 7. 2017 © Jakub Gregor

A honem zpátky – T 478.1008 mezi Žďárem nad Sázavou a Veselíčkem, 6. 7. 2017 © Jakub Gregor

Hned o den později jsem zamířil na tradiční rodinnou dovolenou pod hřebeny Západních Tater. Jelikož se má maličkost transportovala jakožto samostatná jednotka, využil jsem toho k pokusu o druhý odchyt žilinského hmyzu a Ekocellu. Sedmý červenec byl ovšem klasický den blbec. Tma jak dole v dole, na čmeláka v Rajci začne pršet, v Kláštore pod Znievom mi Ekocell ujede před nosem, na vjezdu do Hornej Štubni pro změnu zapomenu přenastavit expozici -1 EV, s níž jsem předtím fotil v protisvětle. No a pak to člověku osud a příroda přece jen vynahradí na místě, kam jsem původně vůbec neměl v úmyslu jet.

751.192, 751.033 a 751.128 se rozjíždí s Pn 55721 ze Skleného pri Handlovej, 7. 7. 2017 © Jakub Gregor

První půlrok a pár dní navrch byl tedy na Zamračené hodně bohatý. Léto a podzim se už z různých důvodů nesly z hlediska železničního focení v poněkud střídmějším duchu. Klidnou hladinu narušilo až překvapivé nasazení pražské 749.121 na rychlíky Brno–Jihlava dne 10. listopadu. Akce měla připomenout 50 let od příchodu těchto lokomotiv do Jihlavy a zároveň 20 let konce této řady v čele rychlíků spojujících dvě krajská města. Jinými slovy lokomotiva, za níž jsem se několikrát vypravil na Posázavský Pacifik, se mi proháněla hned za barákem, i když bohužel v dost nevlídném podzimním počasí.

Po letech opět projíždí Zamračená v čele jihlavského rychlíku kolem mechanických závor v Kralicích nad Oslavou. Akorát ta souprava má trochu jinou barvu… 10. 11. 2017 © Jakub Gregor

Můj zamračený rok 2017 završíme symbolicky na česko-slovenské hranici ve stanici Vrbovce. Na přelomu listopadu a prosince jsme se dočkali nejen bohaté sněhové nadílky, ale i několika zajímavých mikulášských jízd. Tu nejdelší absolvoval bratislavský Albatros 498.104 a v jeho stopách na požárním vlaku i T 478.1201.

Požární vlak s T 478.1201 se rozjíždí ze stanice Vrbovce směr Myjava, 2. 12. 2017 © Jakub Gregor

Čímž tedy můžeme ukončit popis mého letošního nahánění lokomotiv, které jsem ještě před pár roky okázale přehlížel. Časy se mění – doufejme, že nyní už jen k lepšímu a zejména v důležitějších oblastech, než je focení vláčků.

Pro milovníky zvuku Zamračených zde mám na závěr i jeden krátký film: