Za železniční archeologií na Maltě

30.1.2018 8:00 Mgr. Jiří Mazal

Malta a železnice, takový nesmysl, prohlásil by průměrný znalec železničního zeměpisu. A má pravdu, ale jen částečně. I tento stát svou železnici měl, a ačkoliv na ní provoz utichl již před desítkami let, stále se můžete setkat s velkým množstvím pozůstatků.

Maltská republika se skládá ze tří ostrovů, a ani ten největší (Malta) není věru žádný obr, 246 km². To je pro srovnání pouhá třetina průměrného českého okresu. Historickým vývojem ovšem došlo k tomu, že v minulosti měla země hlavní město uprostřed ostrova – ve Mdině (Rabatu), zatímco později byla založena dnešní metropole Valletta na pobřeží. V průběhu 19. století přestávala tříhodinová cesta koňským povozem stačit i místnímu jižanskému tempu, a proto bylo rozhodnuto o vybudování železnice.

Podrobná mapa tratě (převzato z knihy The Malta Railway)

První návrhy vznikly již roku 1870, od začátku se počítalo s úzkým rozchodem 1000 mm. Po problémech s výkupem pozemků se vlaky poprvé rozjely 28. února 1883. Z počáteční Valletty trvala cesta na 11,1 km vzdálenou konečnou Museum u Mdiny pouhých 35 minut (nazpátek pak 30 minut). První provozovatel, Malta Railway Company Ltd., nebyl příliš úspěšný a roku 1890 zbankrotoval. Dráha se nacházela v dost neutěšeném stavu a vyžadovala nutné investice. Nakonec ji převzala místní vláda a po nezbytných opravách vlaky opět vyjely roku 1892.

Stanice Valletta, vlevo most, po kterém se dodnes chodí do města (převzato z knihy The Malta Railway)

Již roku 1903 se dráze objevila první konkurence v podobě tramvají, které vedly částečně souběžně s tratí. Roku 1905 na Maltě navíc vyjely první autobusy, které se nakonec postaraly jak o zánik železnice, tak i tramvají, které skončily ještě dříve než železnice, roku 1929. V době velké hospodářské krize se ztrátovost dráhy stala neudržitelnou a 31. května 1931 byl ukončen provoz.

Použití původního tunelu jako protileteckého krytu (převzato z knihy The Malta Railway)

Jízdní řád byl velmi hustý a v pracovní dny celou tratí projíždělo až 13 párů vlaků, další vložené spoje končily ve stanici Birkirkara. Soupravy obvykle tvořilo pět vozů, po dodání silnějších lokomotiv činila délka až úctyhodných 12 vozů. V době první světové války se vyskytovaly ještě delší soupravy, u konečné Museum se totiž nacházela velká kasárna. Zajímavé beze sporu je, že nákladní doprava nebyla nikdy provozována.

Během celé historie se na dráze objevilo celkem deset parních lokomotiv britských výrobců. Žádná z nich se nedochovala dodnes, a tak jediným pozůstatkem je osobní vagón třetí třídy, který je ve značně zbědovaném stavu uložen u radnice ve městě Birkirkara.

Dnes je Malta téměř jedním velkým městem a zhusta jej trápí silná automobilová doprava. Proto se roku 2015 vynořil návrh tehdejšího ministra dopravy na vytvoření železničního systému. Cesta k realizaci (pokud vůbec nějaká bude) však může být velmi dlouhá.

Popis tratě a dochované železniční objekty

V této kapitole se zaměříme zejména na ty části, které měl autor příležitost osobně zmapovat. Pozůstatků však existuje více a podrobně jsou zachyceny v uvedených odkazech. Případným návštěvníkům lze také vřele doporučit knihu od autora B. L. Rigby The Malta Railway, která se i přes starší datum vydání stále prodává v místních knihkupectvích (konkrétně např. ve Vallettě v obchodě Agenda Bookshop, 26 Republic Street).

Valletta, na dvou snímcích původní železniční most, 24.10.2017 @ Jiří Mazal

Valletta je dodnes obehnána hradbami a počátek dráhy se nacházel přímo uvnitř opevnění, při vstupu do města. Nádražní budova se sice nedochovala a koleje byly původně v podzemí, ale při pohledu do hradebního příkopu si nelze nevšimnout mostu, který z dnešního pohledu vede „odnikud nikam“. Právě po něm vlaky odjížděly, aby se opět zanořily do ca 900 m dlouhého tunelu pod zahradami St Philip. V něm se nacházela v hloubce 27 m nepříliš užívaná stanice Floriana, staniční budova na povrchu dodnes stojí. Tunel se velmi hodil v průběhu druhé světové války, kdy Malta těžce trpěla pod německými a italskými nálety. Vznikl z něho protiletecký kryt (viz snímek výše).

Původní železniční most ústící do hradeb u brány Porte des Bombes, 24.10.2017 @ Jiří Mazal

Po opuštění tunelu bylo nutno prorazit vnější opevnění města a mostem překonat hradební příkop – tento úsek se dodnes zachoval a naleznete ho kousek od zastávky autobusů Porte des Bombes. Stačí se vydat směrem k bráně a zahnout vlevo při pohledu k centru.

Stanice Hamrum byla provozním zázemím dráhy. Vedle depa nechyběla ani hala pro vozy. Byla to také jediná stanice osazená návěstidlem. Nádražní budovu nyní obývají 1st Hamrun Scouts, původní depo slouží mlékařskému závodu.

Těleso dále patrné není, ale na ulicích jsou porůznu vidět kolejnice použité jako traverzy.

Birkirkara, vstup do parku s nádražní budovou, 24.10.2017 @ Jiří Mazal

Staniční budova Birkirkara, 24.10.2017 @ Jiří Mazal

Vchod do původní nádražní budovy, 24.10.2017 @ Jiří Mazal

Nejzachovalejší staniční budova se nachází v městě Birkirkara. Z Valletty sem lze snadno dojet všemi autobusy do Birkirkary. Mají konečnou přímo u brány parku, který býval nádražím. Ve staniční budově donedávna sídlila školka, ale momentálně je prázdná a počítá se s ní do budoucna jako s železničním muzeem. Nad okny v přízemí se stále skví nápisy pokladen „first class“ a „third class“, tedy pokladna první a třetí třídy. Zajímavostí beze sporu je, že druhá třída se neužívala.

Původní nápisy na staniční budově Birkirkara, 24.10.2017 @ Jiří Mazal

Birkirkara, v těchto místech vedla železnice dále po ulici Triq Il-Ferrovija i-Qadima, 24.10.2017 @ Jiří Mazal

V době autorovy návštěvy probíhala obnova parku včetně nového dláždění. Ke spatření jsou také původní obří květináče s letopočtem 1912, které se nacházely ve většině stanic. V areálu parku byl také po dlouhá léta uložen jediný zachovaný vůz 3. třídy, dnes uschovaný u radnice Birkirkary a čekající na renovaci.

Masivní květináče, které se staly pro dráhu typickými, 24.10.2017 @ Jiří Mazal

Detail zachycuje rok, kdy byly květináče pořízeny, 24.10.2017 @ Jiří Mazal

Po další stanici, Attard, sice již žádné stopy nezbyly, ale v městečku se nachází malé muzeum železnice opatrované místním nadšencem, otevírané na požádání. Praktické informace vedle mapy naleznete též na serveru Tripadvisor.

Bývalá konečná stanice Museum, 24.10.2017 @ Jiří Mazal

Teprve za Attardem končí zástavba a ze silnice si můžete všimnout podivných krychlových budov ve zdejších kamenitých polích. Jedná se o původní strážní domky. Na kopci před námi se však již rýsuje Mdina, kterou dráha podjela tunelem a na druhé straně skončila ve stanici Museum. Nazvána byla podle nedalekého římského muzea.

Bývalá konečná stanice Museum, 24.10.2017 @ Jiří Mazal

Portál bývalého tunelu už dnes ve vegetaci není patrný, ale nádražní budova stále existuje. Dlouhou dobu v ní existovala restaurace se spoustou artefaktů připomínajících dráhu, po jejím zavření ale bylo vše vyhozeno. Dnes zde funguje luxusní (a patřičně drahá) restaurace, ve které nic neupomíná na původní účel budovy. Alespoň ta je však pro budoucnost zachována. Kousek za stanicí je ještě zachovaný most (dnes příjezdová cesta), na kterém dráha končila.

Most u stanice Museum, 24.10.2017 @ Jiří Mazal