Jak mne věrnost Českým drahám vyhnala na výlet

31.1.2018 8:00 Helmut Böhme

Jak mne věrnost Českým drahám vyhnala na výlet

Protože mně České dráhy oznámily, že mi na konci ledna roku 2018 propadnou body z jejich věrnostního programu, uplatnil jsem 300 bodů při nákupu skupinové víkendové jízdenky, i když jsem jel jenom sám. Za jednodenní celosiťovou jízdenku pro jednoho bych totiž musel obětovat bodů 350. Trochu divné, ale je to prostě tak. A 21. ledna jsem se vydal na cesty, zprvu s nejasným cílem.

 

 

 

Přemýšlel jsem, co přesně v tu neděli podniknu. Jet na východ a večer, kdy kdekdo cestuje v přeplněných vlacích do roboty anebo školy, zase zpět, to by asi nebyl dobrý nápad. Tak jsem se raději vydal do jižních Čech. Nejprve do Prahy s Flixbusem, abych měl celý den před sebou. Ten mne i další cestující v Drážďanech překvapil tím, že jel až na konec nádražní haly a zůstal tam 15 minut stát. Potom se otočil, přijel k nám a řidič nám vynadal, proč jsme k autobusu nepřišli, jak očekával. Ale i ostatní stáli před jejích kanceláří, odkud jsem už mnohokrát odjížděl. Když jsem později poslal firmě dotaz, zda zastávku přeložili, přišla mi z Berlína nekompetentní odpověď, že sami nevědí, kde má jejich autobus zastavovat. Nicméně na hlavní nádraží v Praze jsem dorazil včas. Odtud jsem pokračoval v 5:33 hod Západním expresem do Plzně, kde jsem na hlavním nádraží trochu fotil:


Elektrická lokomotiva z „mého“ vlaku odstoupila a motorová jej převezme


Nějaký „kočkopes“ do Mladotic


Zatímco vpravo odjíždí vlak do Železné Rudy, vlevo přijíždí „Pendolino“ z Chebu


Druhý zprava je Rx, ale stěží jde o „vlak vyšší kvality“, když je sestaven z „béček“

V 8:06 hod. jsem pokračoval brněnským rychlíkem do Českých Budějovic. Cesta proběhla v pohodě, jenom v nějaké výhybně jsme museli čekat na protijedoucí rychlík, čímž jsme nabrali 7 minut zpoždění. V Číčenicích jsem zachytil poctivě na nás čekající spoj GWTR. Pobavila mne dívka, která marně tlačila tlačítko na pravé straně, protože si neuvědomila, že je třeba nastoupit z nástupišti vlevo.


Číčenice

Z Českých Budějovic jsem odjel mezinárodním osobákem Vltava Dunaj, který na nás v podobě vratné soupravy ÖBB počkal. Mým dalším postupným cílem byla stanice Rybník, ale ještě před jeho dosažením, jsem zachytil předchozí zastávku Bujanov, resp. u ní zřízené muzeum koněspřežní železnice, přístupné o víkendech od května do října.


Bujanov

Z Rybníku jsem si chtěl zajet do Lipna nad Vltavou, což by mělo být jednoduché, ale není. Když se podíváte do jízdního řádu přípojné tratě číslo 195, zjistíte hrubou nepřístojnost – vlak z Lipna dorazí totiž několik minut po odjezdu vlaku do Lince a naopak do Lipna odjede několik minut před příjezdem vlaku z Lince. Přitom vlak stojí v Lipně 29 min a proto není důvod ty přípoje nezajistit. Má takový holý nesmysl sloužit k tomu, aby lidi z vlaku vyháněl a tak vytvořil důvod osobní dopravu už neobjednávat?


Rybník

Ale pokochejme se raději cestou Regionovou, jak jsem ji zachytil na video. Hustě sněžilo, koleje ani nebyly vidět a z podvozků vycházely podivné zvuky. Proto pak strojvůdce v Lipně nedůvěřivě obcházel svoje vozidlo.


Lipno nad Vltavou

Ve 12:14 hod. jsem se vydal na zpáteční cestu a z Rybníku pokračoval Jižním expresem až do Prahy-Holešovic. Tam mají nějaký problém, protože je uzavřena část nástupiště a přerušena přilehlá kolej, a tak musela lokomotiva od „mého“ vlaku čekat, než se souprava zase vydá na cestu zpět do Českých Budějovic, než mohla odjet sama.


Praha-Holešovice

Ještě jsem tam zachytil míjející se spoje městské linky S41 Hostivař – Roztoky u Prahy a zpět v podání různobarevných orchestrionů.


Městská linka

Holešovické nádraží jsem opustil vlakem EC, jímž jsem jel do Děčína a odtud pak obvyklým způsobem domů do Drážďan. Na děčínském hlavním nádraží momentálně potěší šotouše nasazení motorových lokomotiv. Já jsem tam (vzhledem ke světelným podmínkám už nevalně) zvěčnil stroj 754.060, ve společnosti Regionovy do Ústí nad Labem-Střekova.


Děčín hl.n.

Výlet, na který mne „vyhnal“ věrnostní program Českých drah, se docela povedl. Více fotografií z jeho průběhu najdete v mé veřejné galerii.

Přepracoval PhDr. Zbyněk Zlinský