Zvláštní jízda lokomotivy 314.303 a výstava For Model 2018

6.3.2018 8:00 Jiří Mazal

V sobotu 3. března 2018 proběhly zvláštní jízdy s lokomotivou 314.303 mezi olomouckým hlavním nádražím a Olomoucí-Řepčínem, a to při příležitosti výstavy modelů a sběratelských předmětů For Model v areálu výstaviště Flora. Modelová železnice zde má své nezastupitelné místo a je jí dokonce vyhrazen zvláštní pavilon.

Výstava For Model, odehrávající se na olomouckém výstavišti Flora, každoročně láká na expozici modelů a cenných sběratelských kousků, širokou škálu hraček, a také na interaktivní produkci. Letos navíc výstavu doprovázely další dvě akce, obě se odehrávající v sobotu 3. března. Muzeum ČD v Olomouci mimořádně otevřelo své brány a zároveň byly vypraveny tři páry zvláštních vlaků mezi Olomoucí hl.n. a Olomoucí-Řepčínem s lokomotivou 314.303.

Olomouc-Řepčín, lokomotiva 314.303 právě dorazila, 3.3.2018 © Jiří Mazal

Lokomotiva 314.303, přezdívaná „Kocúr“, je v současnosti naší nejstarší provozuschopnou parní lokomotivou a je v majetku ČD. O jedinečnosti dochovaného stroje svědčí i skutečnost, že o jeho odkoupení projevila svého času zájem i "mateřská“ továrna, původní lokomotivka Společnosti státní dráhy ve Vídni. Ta lokomotivy tohoto typu vyrobila v letech 1898 až 1908 s určením zejména pro posunovací službu, a to ve dvou sériích. Prvních dvanáct lokomotiv vzniklo roku 1898 (mezi nimi i dnes dochovaná 313.304) a jelikož měly nápravový tlak 14 t, neměly plnou přechodnost na všechny vlečky na Ostravsku. Druhá série v počtu 25 kusů již byla lehčí (nápravový tlak 13 t) a její dodávka probíhala v rozmezí několika let.

Lokomotivy nejprve sloužily u Severní dráhy císaře Ferdinanda, kde nesly označení řadou X. Po zestátnění a převodu k Rakouským státním drahám (K.k.St.B.) došlo k jejich přeznačení na řadu 66. Po skončení první světové války v roce 1918 bylo 13 lokomotiv předáno PKP, které jich 12 přeznačilo na řadu Tkh 17. ČSD převzaly 24 lokomotiv. Označily jej řadou 314.3 a dislokovaly je ve výtopnách Moravská Ostrava v počtu 18 kusů a v Přerově (6 kusů). Lokomotivy byly později přesunuty také do Olomouce a Prahy.

Olomouc-Řepčín, lokomotiva je připravena na cestu zpět, 3.3.2018 © Jiří Mazal

Všechny lokomotivy se ještě dlouhou dobu uplatňovaly při posunu ve výtopnách a stanicích a s jejich rušením se začalo až v roce 1954. Dochovaná lokomotiva 313.304 byla použita jako lokomotivní pomník vedle staniční budovy ve Valašském Meziříčí. Poté byla sejmuta z pomníku a uschována v DKV Valašské Meziříčí, kde byla v "udržovací" péči Valašské společnosti historických kolejových vozidel. Dlouhou dobu pak lokomotiva stála v křoví a kopřivách. K renovaci došlo díky nadaci Okřídlené kolo, která projekt zprovoznění lokomotivy zaštítila organizačně, finančně i mediálně, za významné sponzorské účasti firmy IDS Olomouc a ve spolupráci s DPOV Přerov a ČMŽO Přerov.

V sobotu 3. března při zvláštních jízdách panovalo nádherné zimní počasí, a tak není divu, že celý osmikilometrový úsek mezi olomouckým hlavním nádražím a Řepčínem byl doslova obsypán fotografy. Těsno bylo ale i uvnitř stylové třívozové soupravy historických vozů. Zatímco někteří cestující se svezli celou tratí, řada si vystoupila již v Olomouci-Nové Ulici, kousek od výstaviště Flora. Na konečné v Řepčíně pak lokomotiva soupravu objela a vracela se „budkou napřed“ zpět na hlavní nádraží.

Olomouc-Nová Ulice, lokomotiva 314.303 odjíždí směrem k olomouckému hlavnímu nádraží, 3.3.2018 © Jiří Mazal

Na výstavišti Flora železniční modeláři tradičně obsadili malý pavilon E. Prostoru u vchodu dominovalo školní kolejiště velikosti 0 Střední školy technické a obchodní v Olomouci. Vedle modelů firmy ETS zaujal i neprovozní model „Hurvínka“, dílo zdejších žáků. Malé kolejiště vystavovala i firma Merkur se svými poněkud svéráznými železničními modely. Typicky česká vozidla zahrnovala i rychlíkové vozy v nátěru „Najbrt“ a vedle parních lokomotiv vynikala i švýcarská elektrická lokomotiva. Výhodou těchto výrobků asi bude, že je můžete všelijak rozmontovávat (stejně jako stavebnici Merkur), jejich modelová věrnost předloze je však už poněkud diskutabilní.

Na výstavišti se prezentovalo i Muzeum průmyslových železnic ve Zbýšově, které lákalo na návštěvu své železnice modely skutečných vozidel, které provozuje. Exoticky působila sbírka amerických parních lokomotiv, evidentně ruční modelářská práce, včetně typického amerického mostu. Tak trochu v kontrastu k americkým velikánům vynikalo nejmenší vystavované kolejiště pana Jiřího Berky ve velikosti TT. Disponovalo i neviditelnou skrytou částí a dojem jen trochu kazily nevzhledné příliš velké pouliční lampy.

Výstaviště Flora, švýcarská elektrická lokomotiva od Merkuru, 3.3.2018 © Jiří Mazal

Nejrozsáhlejší kolejiště bylo tentokráte společným dílem dvou klubů, Stanice mladých techniků „Moravia“ z Mariánského údolí a Klubu železničních modelářů při DDM Magnet Mohelnice. Digitálně řízené modulové kolejiště ve velikosti TT nabízelo ukázku současného českého provozu, ale zahrnovalo i letiště s prvorepublikovými stíhacími stroji.

Nechyběly ani vitríny se železničními modely a doplňky, děti si mohly hrát se stavebnicemi a pochopitelně byla nabízena možnost prodeje řady modelů a modelářského vybavení.

Výstaviště Flora, modulové kolejiště vystavované společně kluby v Mariánském údolí a v Mohelnici, 3.3.2018 © Jiří Mazal

Hlavní část výstavy však byla soustředěna do pavilonu A, ta se však již netýkala modelové železnice. Tradičně dominovalo rozsáhlé staveniště s dálkově řízenými modely bagrů a nákladních aut, bazén s dálkově ovládanými loděmi, řada sběratelských předmětů a tentokráte nezvykle velká výstava vojenské techniky před areálem výstaviště, včetně vojenského auta Austin 2 z roku 1915 s Leninovým portrétem a bustou.

Odkazy