Drážďanská parková železnice

V meziválečných letech se staly módní záležitostí tzv. liliputí dráhy, které odpovídaly skutečné železnici přibližně v měřítku 1:3 a využívaly rozchod 381 mm. Již v roce 1930 tak vyrostla liliputí dráha v Drážďanech při příležitosti Mezinárodní hygienické výstavy. Z větší části se ale nacházela mimo dnešní Velkou zahradu (Großer Garten) a objížděla tehdejší Kugelhaus (Kulovitý dům), který však byl roku 1938 zbořen jakožto projev "zdegenerovaného" umění židovského architekta. Během války byla železnice poškozena a upadla částečně v zapomnění.

Drážďanská parková dráha, lokomotiva EA02 opouští Hauptbahnhof, 29.9.2018 © Jiří Mazal

Nové časy nastaly v roce 1950, kdy byla 1. června zprovozněna 1,3 km dlouhá trať z tehdejšího náměstí Stübelplatz (v letech 1951-1991 Fučíkplatz, dnes Straßburger Platz) k městské ZOO. Jednokolejná trať měla uprostřed výhybnu, tunel a dřevěné závory na přejezdu. Dráha měla zůstat v Drážďanech pouze dočasně a počítalo se s jejím zrušením. Jen díky velké podpoře místních obyvatel a některých funkcionářů se nakonec rozhodlo o trvalém charakteru dráhy. 1. května roku 1951 pak byla slavnostně znovuotevřena jako pionýrská dráha.

Záhy se započalo s výstavbou dalších úseků, nejprve ke stanicím Carolasee a Palaisteich, později až k Karcherallee. Délka tratí tak narostla na 5,6 km, délka kolejí dosahuje 7,2 km a je možné jezdit po malém a velkém okruhu. Dráhu nejprve provozoval Drážďanský dopravní podnik, posléze Deutsche Reichsbahn. Rok 1990 znamenal dopad společenských změn i na dráhu, místo pionýrské se stala Drážďanskou parkovou železnicí (Dresdner Parkeisenbahn). Novým majitelem se stal svobodný stát Sasko. V souvislosti s výstavbou nové skleněné továrny koncernu Volkswagen doznala stávající konečná Am Strassburger Platz přestavby a byla přejmenována na Hauptbahnhof an der Gläsernen Manufaktur (Hlavní nádraží u Prosklené továrny). Přijímací budova byla zároveň architektonicky sladěna s nedalekou továrnou, a získala tak nynější moderní podobu.

Drážďanská parková dráha, Hauptbahnhof, 29.9.2018 © Jiří Mazal

Výchozím bodem všech vlaků, které vykonávají okružní jízdu, je Hauptbahnhof an der Gläsernen Manufaktur. Celkem se zde nachází dvě výhybky a deset světelných návěstidel. Úsek do stanice ZOO je od roku 1968 dvoukolejný a umožňuje provoz až čtyř vlaků, v praxi však nejezdí více než dva. Od stanice ZOO je trať již jednokolejná. V této stanici naleznete depo, odstavné koleje a provádí se tu veškerá údržba. Sídlí tu zároveň vedení provozu. Kolejiště zahrnuje celkem dvě dálkově a 15 místně obsluhovaných výhybek, sedm hlavních a pět seřaďovacích návěstidel. Další stanicí je Carolasee s odbočkou pro přímé jízdy k nádraží Palaistech, tzv. malý okruh. Dnes není pravidelně používán a po povodních roku 2002 byl dokonce několik let mimo provoz. Ve stanici zaujme mechanické hlavní návěstidlo a předvěst a mechanické závory. Nejvzdálenější stanicí je Karcherallee s místně obsluhovaným mechanickým návěstidlem. Na dráze je zavedena maximální rychlost 20 km/h, na přejezdech se zpomaluje na 5 nebo 10 km/h.

Asi nejzajímavější na železnici jsou její vozidla. Dvě parní lokomotivy byly vyrobeny roku 1925 u firmy Krauss-Maffei, a jsou tak starší než samotná dráha. Nesou označení 001 "Lisa" a 003 "Moritz". Obě se po Drážďanech proháněly již v dobách předválečných výstav a válku přežily uschované v Cunnersdorfu u Kamenze. Patří k tzv. Martenským jednotným liliputím lokomotivám (Martens’sche Einheitsliliputlok, podle konstruktéra Roland Martense) a v letech 1925-1950 vzniklo celkem 15 kusů.

Drážďanská parková dráha, posun lokomotivy EA 01 ve stanici Bahnhof ZOO, 29.9.2018 © Jiří Mazal

Pouze parní lokomotivy narůstajícímu provozu nestačily, proto roku 1962 vznikla akumulátorová lokomotiva čísla EA01. Byla navržena na Technické univerzitě v Drážďanech a k výrobě došlo v závodě RAW Dresden. Původně měla dvě stanoviště strojvedoucího, ale jedno bylo záhy zrušeno vzhledem k okružnímu charakteru dráhy. Roku 1982 vznikla větší a silnější akumulátorová lokomotiva, označená EA02. Je tvořena dvěma částmi.

Vozový park přestavuje 19 otevřených vozů, 12 zastřešených a 4 uzavřené s topením, s určením pro zimní provoz, původně jezdící na anglické Bure Valley Railway. Nechybí ani několik nákladních vozů.

Malí zájemci se mohou na dráhu přihlásit ve věku 10 let. Jejich vzdělávání probíhá během zimy a po vykonání zkoušky se účastní provozu zhruba jednou týdně, většinou po škole. Děti nejčastěji vykonávají práce výpravčího, staničního dozoru, závoráře nebo průvodčího. Starší děti se mohou stát asistenty. Po dalším vzdělání se stávají vedoucími dozoru nebo prodejci jízdenek. Dráha má také svého maskota, Parkolina.

Drážďanská parková železnice funguje hlavně v létě a přes zimu má provozní přestávku. Během adventu se však pořádají zvláštní jízdy i s Mikulášem, který v německé podobě sice nemá u sebe čerta s andělem, ale zato trestající metlu i pytel se sladkostmi. V prosinci 2018 byly adventní jízdy dokonce doplněny výstavou modelového kolejiště velikosti 0 prezentujícím již muzeální modelové kousky.

Úvodní snímek: Drážďanská parková dráha, parní lokomotiva č. 3 Moritz ve stanici Bahnhof ZOO, 29.9.2018 © Jiří Mazal