Přímým vlakem z Prahy do Moskvy: Ano nebo ne?

V první řadě se musím omluvit za malé množství obrázků v úvodním dílu. Při plánování cesty prakticky žádné fotografie nevznikly, pokusím se tedy o vyplnění textu různými ilustračními fotografiemi a fotodokumentaci samotné cesty budou obsahovat díly, který budou samotnou cestu popisovat.

Úvod

Má cestopisná prvotina na tomto webu popisuje cestu, nad níž visí velký otazník. Je vůbec legální nebo ne? Přímý vlak spojuje Prahu s Moskvou jednou týdně, spolu s dalšími vlaky vytváří v úseku Varšava – Moskva spojení bez nutnosti přestupovat téměř každý den. V roce 2010, kdy jsem se o podobná mezinárodní spojení začal více zajímat, překračovalo polsko-běloruskou hranici v úseku Terespol – Brest denně hned několik párů dálkových vlaků, směřujících odněkud ze „západu“ (Berlín, Varšava, Praha, ...) do Ruska a zpět. Vlivem mnoha různých událostí se ale nabídka těchto spojů změnila a počet vlaků začal výrazně klesat, až na dnešní „nutné minimum“. Výraznou nevýhodou těchto spojů je fakt, že jsou to vlaky čistě komerční, což se promítá ve velmi vysoké ceně za jízdenku (cca. 2x tolik, co za letenku) a navíc jsou vedeny skrze Bělorusko, které i při tranzitu přes své území vyžaduje vízum. Naopak výhodou je poměrně vysoká rychlost, ta průměrná dosahuje hodnoty cca. 70 km/h. Pro srovnání, expresy Praha – Cheb mají průměrnou rychlost 80 km/h, přičemž na vědomí je třeba vzít i fakt, že tyto moskevské rychlíky tráví v Brestu několik hodin, během kterých dojde k výměně normálněrozchodných podvozků za širokorozchodné.

EN Moskva – Paříž ve Varšavě, 8.8.2018

Zmíněnou otázku, zda je cesta těmito vlaky legální či nikoliv, lze položit v souvislosti s informací ministerstva zahraničních věcí, jež na svém webu píše, že „dle sdělení ruských orgánů nejsou bělorusko-ruské hraniční přechody určeny pro občany třetích států, neprobíhá zde systematická pasová kontrola a občané třetích států nejsou tudíž oprávněni bělorusko-ruskou hranici překračovat“. V praxi jde o to, že vzhledem k celní a pasové unii mezi oběma zeměmi není šance získat na bělorusko-ruské hranici razítko o vstupu do země, čímž se v Rusku cestovatel ocitne nelegálně. Teoreticky.

Toto upozornění bylo vydáno v roce 2017, přitom unie Ruska, Běloruska a Kazachstánu funguje od roku 2010 a volný pohyb osob je v rámci této unie možný od 1. července 2011. Na cestovatelském webu Seat61 je této problematice věnována celá sekce, obsahující mimo jiné i několik „příkladných“ cest (poslední z ledna 2019), při kterých k žádné komplikaci nedošlo. Cestující v Brestu obdrží imigrační kartičku (papírový lístek formátu A6), kam se zapisuje číslo ruského víza, a to by právě mělo sloužit jako doklad, opravňující vstup jak do Běloruska, tak i do Ruska, což je navíc na lístku uvedeno. Prakticky tak jde o náhradu ruského razítka v pase, neboť i já jsem se na základě tohoto dokladu v Rusku registroval a žádné komplikace jsem za celou dobu svého pobytu nezaznamenal, stejně jako mnoho dalších cestovatelů.

Imigrační kartička BY & RU

Vlivem konání fotbalového mistrovství světa v Rusku a s tím souvisejícího vysokého množství západních turistů v průběhu mého pobytu došlo k policejním akcím, jež měly za cíl odhalit tyto „nelegální imigranty“ ve vlacích z Berlína a Paříže do Moskvy. Ti byli v několika případech při odhalení z vlaku nemilosrdně vyloučeni v první ruské stanici s nutností vrátit se zpět do Běloruska a cestovat do Moskvy letecky, neboť jedině tak prý obdrží při vstupu do Ruska na letišti potřebné razítko. Mnoho ruských webů pak informovalo o poměrně častých akcích, zaměřených primárně na spoje, jedoucí čistě mezi Běloruskem a Ruskem, nicméně namátkové kontroly přímých vlaků ze západu svědčí o tom, že něco na tom varování zřejmě bude a jasno ve vzniklé situaci nemá snad nikdo, včetně těch největších konspirátorů, dopravců, zastupitelských úřadů (ruský konzulát mi neoficiálně, skrze e-mail, potvrdil, že cesta možná je) či příslušníků  policie (při jedné z náhodných kontrol údajně bylo cestujícím umožněno vrátit se do vlaku a pokračovat dále do Moskvy).

Plánování

Ačkoliv já sám jsem se do Ruska v neurčitém budoucím termínu chystal, realizaci této cesty uspíšila má tehdy ještě přítelkyně, která z Ruska pochází. Letadlem sice letěla mnohokrát, ale vztah k vlakům (a obecně zájem o dopravu) má zcela shodný jako já, proto se z ní loni v létě stala má žena a tím tak (mimo jiné) vznikla záminka pro tuto velkolepou cestu.

Interiér lůžkového vozu řady WLABmz RŽD

Zatímco má žena je obvykle extrémně klidná, možné komplikace znepokojovaly i ji, a to i přes mnoho a mnoho absolvovaných cest přímým vlakem z Moskvy do Prahy a opačně. V období před cestou ale zmíněné namátkové kontroly „západních vlaků“ tak často neprobíhaly, já jsem se na cestu těšil a jelikož už pár let nemám letní prázdniny (a dostatek volna v práci), byla pro nás volba přímého spoje Praha – Moskva z časových důvodů i přes finanční náročnost a nejistý úspěch tou, pro kterou jsme se nakonec při cestě za rodinou mé ženy rozhodli.

Plán byl tedy jasný: přímým vlakem Praha – Moskva tam, zpět s přestupem v Brestu a ve Varšavě. Rád bych totiž vyzkoušel i klasický širokorozchodný noční rychlík mezi Ruskem a Běloruskem, velmi mě lákalo použití mezinárodního denního vlaku Brest – Varšava, a především polského lůžkového vozu na vlaku Varšava – Praha, jehož plánované nasazení na spoji do České republiky trvalo pouze pár let a dnes je nahrazen lůžkovým vozem ČD a na který tento plán cesty velmi příjemně vycházel. Jak to ale obvykle bývá, ne vždy se něco daří dodržet podle plánu. Někdy se stane, že nevyjde kompletně celý plán... ale nerad bych předbíhal.

Web společnosti VFS Global

Příprava cesty

Proces zajištění víz do Ruska je velmi jednoduchý. Vlivem outsourcingu vízových služeb ruského konzulátu firmě VFS Global, jež zajišťuje víza i pro mnoho dalších zemí, se celý proces značně zjednodušil, byť s nutností zaplatit poplatek této agentuře. Jako první je třeba zařídit si pozvání z Ruska. Jde o dokument, který může vystavit buďto hostitelská rodina anebo ruská cestovní kancelář, a na jeho základě se vystavuje vízum. Pozvání sice zvládnou obstarat i české společnosti, zaměřující se na pořizování cestovních víz, mně jej ale vyřídila rodina mé ženy. Na základě data, uvedeném v tomto pozvání, jsem si zaregistroval skrze Booking poměrně hezké ubytování v hostelu, jež mě stálo v přepočtu 100 Kč za noc, obstaral jízdenky... a problém byl na světě.

Obliba Prahy ruskými turisty je značná a dokazují to nejen letecké linky, směřující z Moskvy do Prahy hned několikrát za den, ale také velmi často úplná vytíženost přímého vlaku mezi Moskvou a Prahou. Zaplnění vlaku je takto obvyklé i dva měsíce před cestou, což by zrovna náš případ, a i při průběžném ověřování obsazenosti Vltavy až do dne našeho odjezdu se vytíženost vlaku neměnila. V řazení stále chyběl jeden vůz, jezdící podle potřeby, nicméně na jeho zařazení jsme se nechtěli spoléhat a rozhodli jsme se tedy cestovat o den později s přestupem ve Varšavě.

Tato varianta byla navíc mírně levnější a pro větší zajímavost (a zároveň jistotu přestupu) jsme zvolili hned první denní vlak, kterým se z České republikya dá do Varšavy dostat. Pokud bychom cestovali pozdějším vlakem, mělo bychom ve Varšavě na přestup pouze hodinu, nicméně časově by celá cesta vycházela shodně, pouze bychom mezi Prahou a Varšavou cestovali v jiném voze a riskovali bychom relativně těsný přestup. Za zmínku stojí i fakt, že jízdenka s rezervací na zmíněný vlak Varšava – Moskva se dá koupit i u nás. Rezervace míst ke spaní ve vlaku Polonez totiž zajišťují částečně ruské a částečně polské železnice a pokud se jízdenka nedá koupit on-line na webu RŽD, což se při plné vytíženosti ruského kontingentu poměrně často děje, je možné ji zakoupit v kterékoliv mezinárodní pokladně ČD. V takové situaci je prováděna rezervace „polského“ místa ve vlaku, nicméně jízdenky na přímý vlak Praha – Moskva se dají nově koupit on-line i přes e-shop ČD (nejsou ale s případnou slevou, pro někoho jsou tedy výrazně dražší, než při nákupu přes web RŽD).

Jízdenka s rezervací na vlak Varšava – Moskva

Na stránkách společnosti VFS Global jsem vyplnil žádost o vízum, přiložil vše potřebné (pozvání, kompletně naskenovaný pas, jízdenky, potvrzení o ubytování, ...) a vyrazil na jejich pražskou pobočku, nacházející se kousek od stanice metra Národní třída. Zde proběhlo vše korektně, po chvíli čekání jsem přišel na řadu a během pár minut a zaplacení poplatku bylo o vízum zažádáno. Jak to obvykle v při vyřizování víz bývá, za vízum se platí zásadně předem a pokud mi jej z jakéhokoliv důvodu odmítnou udělit, peníze se nevrací.

Po zhruba třech týdnech mi přišla informace, že je mé vízum hotové. Prakticky se jedná o polepenou stránku v cestovním pase, se kterou je pak v případě cesty skrze Bělorusko nutné absolvovat ještě jeden podobný proces, jehož cílem je běloruské tranzitní vízum. To se pochopitelně přiděluje až na základě vydaného víza do země, kam skrze Bělorusko tranzituji.

Výdejní okénko běloruského konzulátu se nachází v pražské Tróji, kam mě pohodlně odvezl autobus z holešovického nádraží. I tato žádost se dá řešit skrze internet, nicméně s placením poplatku je to trochu složitější – vízum se začne dělat až po doložení zaplacení požadované částky na účet v bance ČSOB, která se nachází „na kopci“ v Kobylisích. Vzhledem k otevírací době konzulátu, který byl tehdy otevřen tuším v pondělí a ve středu, bylo ideální vyrazit do banky co nejdříve. To ale podmiňovala informace, související s vkladem hotovosti, která mi byla sdělena až při podání žádosti o vízum.

Já jsem svou žádost o vízum podával půl hodiny před koncem středeční pracovní doby, což mi došlo až u okénka. Začal tak boj s časem, který si ale naštěstí stále plynul svým tempem. To se o řidiči taxíku, kterého jsem odchytl na poslední chvíli, říct nedalo – ačkoliv jsem na základě prosby, že spěchám, očekával, že se bude snažit dosahovat hranice padesáti kilometrů za hodinu a nepojede příliš volným tempem, u banky jsme zastavili z osmdesátikilometrové rychlosti s kvílením brzd. Cestou dolů z kopce jsem se na rychloměr raději moc nedíval, ale zároveň jsem byl rád, že platební proces stíhám nad očekávání své i zaměstnankyně běloruského konzulátu velmi dobře. Po deseti minutách jsem byl zpátky na konzulátu a po odevzdání dokladu o zaplacení jsem musel opět vyčkat několik týdnů, než se má žádost zpracuje.

Moskva, Rudé náměstí, 20.7.2018

V dalším dílu reportáže se dozvíte, jak zhruba taková cesta vlakem z Čech do Moskvy přes Bělorusko vypadá, následující část bude o cestování vlakem po samotném Rusku a v posledním dílu popíšu návrat. Pokud se vám text líbil a zaujal vás, budu jedině rád. Pokud máte nějaké výhrady, velmi rád uvítám jakoukoliv konstruktivní kritiku.

Úvodní snímek: Vlak Moskva - Paříž v Brestu, 8.8.2019