Z oslav nedožitých stopadesátin RAW Chemnitz
Pod zkratkou RAW, používanou od roku 1927 do konce 2. světové války v Říši a poté v Německé demokratické republice, se skrývá pojem „Reichsbahnausbesserungswerk“, do češtiny přeložitelný jako „Opravárenský závod Říšské dráhy“. Jinak řečeno obdoba našich někdejších Železničních opraven a strojíren (ŽOS). A jako u nás, i ve východní části sjednoceného Německa byl osud těchto závodů všelijaký, buď se transformovaly v podniky jiné nebo zanikly. Přesto se jejich historie občas připomene veřejnosti, jako tomu bylo 29. června tohoto roku v Chemnitz.
Když přijíždíte vlakem od Drážďan do Saské Kamenice (jak zní český název města Chemnitz), vidíte několik objektů kdysi nezbytných pro železniční provoz. Na pravé straně chátrá už nepoužívané depo Chemnitz, zatímco vlevo je bývalá výtopna parních lokomotív, nyni Saské železniční muzeum Chemnitz-Hilbersdorf. Za nim je pak areál výše zmíněného bývalého opravárenského závodu, v němž dnes sídlí několik firem. Oné soboty tam na den otevřených dveří se zajímavým programem vozilo návštěvníky z hlavního nádraží Desiro dceřiné společnosti DB Erzgebirgsbahn.
„Desiro“ dorazilo do areálu někdejšího RAW Wilhelm Pieck
Po vystoupení z „pendlu“ bylo možno prohlédnout si malou výstavu lokomotiv, jejímiž exponáty byla elektrická lokomotiva 151.004 firmy RBH, čekající na sanaci otočných čepů, posunovací lokomotiva řady 335 s dálkovým ovládáním, kterou používají pro posun přestavovaných motorových vozů, neprovozní motorová lokomotiva V 180.391 ve vlastnictví spolku OSEF Löbau, provozní motorová lokomotiva 118.552 firmy ITL a také československý výrobek pod současným německým označením 107.018 firmy Railsystems RP GmbH.
Výstava lokomotiv
Zúčastnil jsem se komentované prohlídky ve firmě Fahrzeug- und Technologiezentrum (Vozidlové a technologické centrum) DB RegioNetz (FTZ). Návštěvníkům ukazovali zajímavé přestavby Desir na vozidla s alternativním pohonem nazývaná EcoTrain, momentálně pro společnosti Westfrankenbahn a Erzgebirgsbahn. EcoTrain nabízejí ve třech variantách: HybridMode s naftovým motorem a trakčními bateriemi (prototyp se právě staví pro Erzgebirgsbahn), DualMode navíc se sběračem pro jízdu pod trolejí a nabíjení baterií a eMode bez naftového motoru, zato s dvojitou kapacitou baterií. Konečně bude Desiro, u něhož se dá regulovat klimatizace a s rekuperaci.
Výrobní prostory FTZ
U DB Systemtechnik, což je kalibrační a výzkumná složka DB, jsem se dlouho nezadržel, protože mne to technicky nezajímalo.
Kalibrace není můj šálek čaje
Prohlídka místního pracoviště firmy DB Fahrzeuginstandhaltung GmbH (Údržba vozidel s.r.o.) byla organizována pomocí časových vstupenek, vydávaných vždy v omezeném počtu, takže jsem čekací doby využil k prohlídce výstavky o historii RAW Chemnitz a konzumaci kávy s dortem. Pak jsem se konečně dočkal prohlídky.
Opravna disponuje mohutným jeřábem
A mohl jsem vidět, jak se opravují ...
... převodovky, ...
... spřahovací zařízení posunovacích lokomotiv ...
... nebo pružiny
Potom jsem navštívil sídlo společnosti Regio Infra Service Sachsen GmbH (RIS), která vlastní několik tratí v okolí a také lokomotivy, které byly v jejím areálu vystaveny.
Lokomotivy RIS
Za areálem je odstaveno velké množství lokomotiv, které čekají bud‘ na prodej anebo na sešrotování. Bohužel byl tam zakázán přistup, takže jsem mohl fotit jenom z dálky.
Pohřebiště lokomotiv
Poté jsem měl v plánu navštívit akci jinou a jinde. Tak jsem se vrátil na nádraží, abych z Chemnitz popojel směrem k Lipsku. Momentálně je na trati do Lipska v úseku Chemnitz Hbf - Chemnitz Küchwald výluka s NAD. Řidiči autobusu mluvili perfektně česky, asi byli importovaní z ČR. Inu, nejsou lidi …
Stanoviště NAD v Chemnitz Küchwald
Vlakem jsem potom pokračoval do bývalé stanice Narsdorf, kde kdysi byl železniční uzel, v němž odbočovaly tratě směr Penig, Rochlitz a Altenburg. Ted‘ je tu pouze zastávka s přestupním terminálem na autobusy.
Zastávka Narsdorf
I já jsem tam přestoupil na autobus, kterým jsem pokračoval do Penigu. Ve voze s přívěsem pro jízdní kola jsem cestoval sám. Nádraží Penig je „ztracené místo“, odkud toho dne měly v půlhodinovém taktu vyjíždět drezíny. Čekal jsem tam dlouho jako blázen, než přišli fandové, co si taky fotili tu zkázu, a ti mne upozornili, že drezíny jezdí docela jinde. Žádná informační tabule, žádné telefonní číslo spolku – to se pak nemusejí divit, že nemají cestující. Zklamaný jsem se zase prázdným autobusem vrátil do Narsdorfu.
Penig
Tam jsem objevil zarážedlo s nápisem Frelsbachtalbahn. Odtud připravuje spolek opravu tratě Narsdorf – Rochlitz a plánuje drezínový provoz.
Skromný začátek velkého plánu
Bývalá výpravní budova stanice Narsdorf je v soukromém vlastnictví a už neslouží cestujícím, protože zastávka je přeložena blíže ke středu obce.
Pozůstatek nádraží Narsdorf
Přes Chemnitz jsem se potom vrátil domů. Přitom mne překvapilo, že ve vlaku hlásili i v perfektní češtině, že ze zastávky Chemnitz Küchwald bude NAD. Ve stanici Dresden-Klotzsche jsme mimořádně přijeli ke třetímu nástupišti, protože u druhého vypovědělo službu Desiro dopravce Städtebahn Sachsen na vlaku směr Kamenz.
Zmatek ve stanici Dresden-Klotzsche
Tak jsem si vzpomněl na průvodce v Chemnitzu, který nám řekl: „Vozidla DB se udržují u nás po každých 15 000 kilometrech nasazení, nezávisle na tom, jak jsou opotřebena, zatímco Städtebahn Sachsen s nimi jezdí tak dlouho, až se pokazí. Ani netušíte, v jakém stavu jsme tu jejich vozidla už zažili“. Inu, ve finále jsem zřejmě viděl výsledek takového přístupu. …
Další fotografie z toho dne najdete v mé veřejné galerii.
Přepracoval PhDr. Zbyněk Zlinský
Diskusia
