Dráha v údolí řeky Bystřice

Trať postavila Moravsko-slezská ústřední dráha (německy k.k. privilegierte Mährisch-Schlesische Centralbahn), a to původně mezi Olomoucí, Opavou a polskými Głuchołazy. Dnes už neexistující přeshraniční spojka vznikla z Krnova do polských Głubczyc (tehdejšího Pruska). Provoz byl zahájen roku 1872. Jelikož se společnost potácela od počátku ve značné ztrátě, byla roku 1895 převzata státem.

Trať je dodnes jednokolejná a neelektrifikovaná, s minimálním poloměrem oblouku 200 m a maximálním stoupáním 20 promile. V našem příspěvku se zaměříme pouze na úsek z Olomouce do Lomnice u Rýmařova, kde dráha opouští řeku Bystřici.

Na trati panuje silná příměstská doprava mezi Olomoucí a Hrubou Vodou, kde jezdí až 18 párů vlaků (některé protaženy do Moravského Berouna). V navazujícím úseku je frekvence mnohem slabší a většinu vlaků tvoří rychlíky Olomouc – Opava východ (- Ostrava střed). Od Valšova pak zajišťují obslužnost přímé vlaky z Rýmařova. V některých místech, zejména v „horském“ úseku Hrubá voda – Dětřichov nad Bystřicí, to vypadá, jako by se zastavil čas a naleznete tu zchátralá nádraží, která zůstala téměř taková, jak byla Němci v roce 1945 opuštěna. Nabízí se tak přímé srovnání s polskými Sudety, kde je situace velice podobná. Na rozdíl od nich lze však s povděkem přeci jen kvitovat podstatně větší rozsah osobní dopravy.

Dráha začíná na olomouckém hlavním nádraží, kde po opuštění stanice nalezneme první technickou zajímavost. Železniční koleje se tu kříží s tramvajovými, a rychlost je tak omezena na 20 km/h. V samotné Olomouci se však o žádnou velkou raritu nejedná a ve městě se vyskytuje hned na čtyřech místech. Na snímku z 20. dubna 2020 míří na hlavní nádraží nákladní vozy sunuté lokomotivou 742.139-9 ČD Cargo.

Po opuštění průmyslových předměstí Olomouce s mnoha vlečkovými areály následuje první zastávka, Bystrovany. U původního nástupiště vyrostl moderní plechový přístřešek. Frekvence je tu minimální, do obce zajíždí i olomoucká MHD.

Základní informace jsou k dispozici v prosklené vitríně, momentálně jí dominují informace související s Covid-19.

Za zastávkou je zachycen 11. 4. 2020 R1330 Ostrava-Svinov – Olomouc, ve zkrácené dvouvozové podobě.

Před příjezdem do Velké Bystřice koleje poprvé překonávají řeku Bystřici, a to na mostu o dvou pilířích.

Do poměrně velkého nádraží ve Velké Bystřici ústí několik vleček, z nichž ta do Ferony vypadá stále funkční. Na fotografii z 11. 4. 2020 míjí Os3546 do Olomouce R1327 do Ostravy střed tvořený „rakví“ 843.031-6, který už kratší opravdu být nemůže.

Samotná staniční budova by si už zasluhovala rekonstrukci, nejeví se v úplně nejlepší kondici. Správa železnic naštěstí počítá s její opravou v hodnotě 5 mil. Kč.

Čekárna působí díky množství květin docela útulně.

Vzhled od ulice lze nazvat téměř odpudivým.

V posprejovaném skladišti je umístěna technologická zařízení, která potřebují klimatizaci.

Velká Bystřice (dnes s oficiálním statusem města) je známá svým bohatým kulturním životem, zaměřeným na hanácký folklor. Původní hanácké „grunty“ ostatně utvářejí její ráz, nachází se tu však i zámek. Necelé dva kilometry za stanicí naleznete Velkou Bystřici zastávku s novým přístřeškem.

Původní budova však zůstala zachována a slouží jako bufet.

Sotva opustíme zástavbu Velké Bystřice, už se objevuje stanice Hlubočky – Mariánské údolí. Obec Hlubočky se táhne v údolí několik kilometrů, a proto ji železnice velice dobře obsluhuje. Z Olomouce můžete až sem dojít po žluté turistické značce, která z části vede podél trati. V Hlubočkách – Mariánském údolí stojí vedle původní výpravní budovy její novější protějšek.

Původní budova je tak dnes prázdná.

Nová budova přestavuje typickou socialistickou stavbu. Chystá se její revitalizace za 7,5 mil. Kč.

Cestující si mohou koupit jízdenku v malé čekárně.

V době vrcholící koronavirové mohli jezdit cestující prakticky zadarmo, jízdenky se nekontrolovaly a ani neprodávaly.

Na nádraží navazuje svou rozsáhlou vlečkou podnik Mora Moravia. Má dokonce i vlastní most přes Bystřici. Jak z ulice, tak z vlaku je dobře viditelná vlečková „rosnička“.

Následují Hlubočky zastávka, z nichž právě odjíždí osobní vlak tvořený třídílnou „Regionovou“ směrem do Olomouce.

Samotná zastávka je moderní, tvořená novým betonovým nástupištěm a betonovým přístřeškem.

Stanice Hlubočky už není v nejlepší kondici, ale ve srovnání s ostatními ještě vypadá dobře.

Hůře vypadá pohled od ulice.

Cestující mají k dispozici malou čekárnu.

Nechybí ani typické (a typicky zchátralé) skladiště.

Již od Hluboček – Mariánského údolí stoupáme 10 promile, které posléze dosahuje hodnoty 20 promile. Řeku Bystřici trať protíná několikrát.

Místní domov pro seniory je s hřištěm propojen kuriózním podchodem.

Po pár stech metrech je nutno opět překonat řeku Bystřici.

Další most je zvěčněn v pozadí s lomem v Hrubé Vodě, kam vede krátká vlečka.

Hrubou Vodu zastávka tvoří jednoduchý dřevěný přístřešek.

Ve směru k Olomouci zaujme skalní zářez a objekt lomu v pozadí.

Ve stanici Hrubá Voda končí příměstské vlaky z Olomouce. Stanice zároveň patří k nejzajímavějším na trati.

Jelikož celá oblast byla populární turistickou destinací již za Rakousko-Uherska, bylo roku 1908 rozhodnuto o přestavbě nádražní budovy, a to do secesní podoby.

Je ovšem třeba nemálo představivosti, abychom budovu viděli v původní kráse. Působí neuvěřitelně zchátrale a cestující stále vítá původní německý název Grosswasser. Na fasádu už tak nikdo nesáhl minimálně od roku 1945, tj. neuvěřitelných 75 let.

Velkolepost budovy vynikne zejména ve směru z ulice.

Vchod působí vskutku impozantně.

Veranda je už jen stínem původního secesního lesku.

Na verandě je taktéž viditelný původní německý název.

V interiéru je stále viditelná původní výmalba.

Ministerstvo kultury ČR vyhlásilo roku 2018 budovu za kulturní památku. Areál nádraží doplňuje i původní vodárna.

Pohled ve směru od kolejí.

I zdejší skladiště už hodně pamatuje. Je však jediné, které se nám z daného typu na trati dochovalo v původní podobě.

Typickými vozidly jsou zde „Regionovy“, jako 814.203-6 dne 11. 4. 2020.

Z Hrubé Vody vede modrá turistická trasa až do Domašova nad Bystřicí, kterou můžeme bez nadsázky nazvat „šotostezkou“. Vede převážně podél dráhy a z některých míst se nabízí překrásné výhledy. Kvůli výškovému převýšení je však lepší ji vzít ve směru z Domašova nad Bystřicí do Hrubé Vody.

Hrubá Voda je oblíbeným turistickým místem dodnes a hned naproti nádraží se nachází lyžařské vleky i bobová dráha. Rezidentní zástavba se postupně mění na chatovou a vzhledem k prostorovým poměrům se chaty vinou podél tratě. Také těsně kopírujeme hranice vojenského újezdu Libavá, kam je zakázán přístup. Není to ani příliš možné, hranice tvoří příkrá stráň na pravé straně údolí. Trať opět několikrát překonává řeku Bystřici.

Hegemonii ocelových mostů narušuje také jeden betonový.

Zastávka Hrubá Voda – Smilov se nachází u zaniklé obce, která vzala za své při rozšiřování vojenského újezdu. Dnes tu nalezneme jen pár domů a zastávka slouží hlavně turistům. Nedávno došlo k její kompletní rekonstrukci. Trochu zarazí už příjezdová cesta, kde chodník prakticky na nic nenavazuje – k zastávce totiž vede pouze zpevněná komunikace.

Nechybí přístřešek včetně odpadkového koše.

Nové nástupiště je dokonce označeno sektory A, B, C.

Následuje nejkrásnější úsek do Jívové, kde nalezneme hned tři tunely: Smilovský I (107,25 m), Smilovský II (119,44 m) a nejdelší Jívovský (152,58 m). Na fotografii lze rozeznat vpravo od mostu portál Jívovského tunelu.

Jen o pár metrů dále, na místě zvaném Panský mlýn, trať opět přechází Bystřici.

Hláska Jívová patří asi k nejznámějším místům na trati a dočkala se i modelového zpracování. Ač postavena v dobách hlubokého socialismu, nevznikla stavba typického socialistického normalizátorství, ale nádherná budova ve stylu chaty perfektně zapadající do okolní krajiny. Na fotografii stojí za povšimnutí i nádoba na odpad umístěná zcela vlevo.

Stále je zde přítomen zaměstnanec Správy železnic. Hláska rozděluje 10 km dlouhý úsek Hrubá Voda – Domašov nad Bystřicí.

Jízdenky se tu již dávno neprodávají a čekárna je trvale uzavřena. Samotná obec Jívová je vzdálena 4 km, takže pro místní je vlak prakticky nepoužitelný. U nádraží se však nachází chatová osada.

Již v roce 2018 SŽDC uvažovala o zbourání budovy a byla na to vypsána veřejná zakázka, k demolici však doposud nedošlo. Srovnat se zemí tak pěkné stavení by byla jistě škoda, přitom by se určitě našlo nemálo zájemců, kteří by měli zájem ji odkoupit pro rekreační účely.

Turistická stezka postupně stoupá a vede po silničce k břidlicovému lomu, který lze zahlédnout vlevo na snímku.

Z jednoho z původních kamenných nadjezdů lze vidět portál Domašovského tunelu.

Odtud lze vystoupat na skalnatý vrch Malý Rabštýn, kde se naskýtá úchvatný výhled na údolí s tratí.

Nedaleko vjezdového návěstidla do Domašova nad Bystřicí se vedle mostu povaluje i návěst.

Je nutno projít celou obcí a na jedné ze zahrádek spatřuji zajímavý artefakt – z kterépak asi tratě.

Domašov nad Bystřicí, stejně jako ostatní sídla na trati, byl v minulosti téměř výhradně německý. Po válce se ho už nepodařilo dosídlit, takže dnes nemá ani polovinu obyvatel co před rokem 1945. Na snímku z 18. dubna 2020 zde právě zastavil R1327 do Ostravy střed, v pěkném jarním počasí doslova obležený cyklisty. Populární zábavou Olomoučanů je nechat se vyvést vlakem do kopce a vrátit se nazpět na kole.

Nádražní budova by si zasluhovala rekonstrukci, kterou má Správa železnic naštěstí v plánu.

Nezbytnou součástí bude nejspíše i zmenšení, dnes stavba dávno neodpovídá nynějším potřebám.

Cestující mají k dispozici poněkud omšelou čekárnu.

Současná budova přitom není původní, ale vznikla již jako druhá. Předchůdce se nachází hned vedle a sloužil k bydlení.

Nezbytným koloritem je zchátralé skladiště.

Opravdové překvapení přijde v přednádražním prostoru, kde je na skladišti dobře čitelný původní německý nápis: Lagerhaus der Magazins Gesellschaft Domstadtl GmbH, Ein & Verkauf sämtlicher landwirtschaftlicher Produkte & Bedarfsartikel, upomínající na původního vlastníka obchodujícího se zemědělskými produkty.

Z Domašova stále stoupáme do Moravského Berouna, odkud vedla úzkokolejka do Dvorců. Tehdy se stanice jmenovala Ondrášov.

Nechybí poměrně velké skladiště…

… ani bývalá vodárna, po náročném stoupání byly parní lokomotivy jistě řádně žíznivé.

Na Bruntálském zhlaví stojí pravděpodobně bývalý dům pro zaměstnance.

Dne 25. 4. 2020 v Moravském Berouně odpočívala souprava dopravce BF Logistics s lokomotivami 742.615-8 a 744.502-6, na druhém konci soupravy "kocour" neznámého čísla.

Zbývá ještě pár kilometrů do vrcholové stanice Dětřichov nad Bystřicí ve výšce 620 m. n. m. Ze 45 km vzdálené Olomouce jsme vystoupali o 405 výškových metrů.

Zdejší stanice není jen nejvyšší, ale má také jiná nej – jako třeba nejzchátralejší.

Najdete tu dokonce i původní suché záchody, i když již nepřístupné. Čekárna byla právě uzavřena jakožto prevence proti koronaviru (ač ve všech ostatních stanicích byly čekárny přístupné).

I zde se však blýská na lepší časy a stanice má projít renovací. Snad je opravené nástupiště první vlaštovkou.

Do stanice ústí hned dvě vlečky. Ta do pily evidentně není už dlouho používána.

Bruntálské zhlaví působí vůbec letargicky. Zpoza stromy vystupuje například tato stavba.

A přijíždějící vlak vítá spadlá cedule.

Za Dětřichovem trať dosahuje vrcholu a začíná klesat. Definitivně opouštíme řeku Bystřici, která se odklání vlevo od trati. Narazit lze na jeden z původních nadjezdů, dnes zde vede pouze pěšina.

Poslední místo, kde se zastavíme, je Lomnice u Rýmařova již v Moravskoslezském kraji. Samotný Domašov je sice již také v okrese Bruntál, ale těsně tu prochází hranice krajů. Zastávka překvapí svou vzornou rekonstrukcí. Dnes tak slouží obytným účelům. Nacházíme se ve výšce 595 m. n. m., takže jsme oproti Dětřichovu již lehce klesli.

Změna krajů je viditelná i v informacích pro cestujících nápadným moravskoslezským „Eskem“. Moravskoslezský integrovaný systém přitom zasahuje až do Moravského Berouna.

Do Dětřichova se lze vrátit po zelené a posléze modré turistické značce, kdy dojdeme na vrch Slunečná (800 m. n. m.).

Rozloučíme se pohledem na R1327 mířícím do Ostravy středu.

Všechny fotografie byly pořízeny v dubnu 2020 © Jiří Mazal

Úvodní snímek: zastávka Jívová slouží jako hláska, 18.4.2020 © Jiří Mazal