Motorové vozy ze Studénky pro Sovětský svaz

Po dokončení první hlavní vlny elektrizace železnic ve východní Evropě ochabla poptávka po elektrických lokomotivách a SŽD zadaly lokomotivce Škoda vývoj motorových vozů AČO (Avtomotrisa Čechoslovackaja, Opitnoe ispolněnije), označovaných i názvem „Družba“. Vyrobeny byly pouze tři kusy, jelikož mezitím došlo k oživení na trhu elektrických lokomotiv. Vzhledem k vytížení plzeňské Škody tak výroba připadla Vagonce Studénce.

AČ-116 na trati Zanoznaja - Baskakovka, 26.4.2006 CC0 Diesellokphoren

Původní návrh vozu AČ1 byl kvůli problémům se zajištěním dodávek elektrické výzbroje přepracován na hydrodynamický přenos výkonu s motorem a převodovkou dodávaným ze Sovětského svazu. Použit byl tak dieselový motor série M756 a dvouměničová hydrodynamická převodovka typu GDP-1000, obojí běžně dosazované do motorové jednotky DR1 vyráběné v Rižské vagonce.

Po zadání Ministerstvem železnic SSSR roku 1981 proběhl vývoj a výroba dvou prototypů, sestávajících z motorového vozu řady AČ2 a dvou přípojných vozů řady APČ2, které poprvé vyjely roku 1984. Interní označení Vagonky Studénky znělo 91M0. U nás běžná koncepce motorových a přípojných vozů byla pro SŽD nezvyklá, jelikož se dosud používaly hlavně jednotky, ať již z Rižské vagonky (např. DR1, DR1A) nebo z maďarského Ganzu (D1).

AČ2-096 v modrém nátěru ve stanici Dmitrijev-L'govskij (Kurská oblast), 12.7.2011 CC BY-SA 3.0 6yxouPUSHKIN

Po sérii zkoušek se výroba rozběhla v letech 1988 – 1990, a to celkem 120 třívozových sekcí, tj. motorového vozu a dvou přípojných vozů. Sériové vozy se mírně lišily nejen od prototypů, ale i od sebe navzájem, a vznikly tyto subtypy:

Technický popis

Motorový  vůz  je  čtyřnápravový,  s jedním  hnacím  dvounápravovým  podvozkem. Je vybaven dvanáctiválcovým, vodou chlazeným, naftovým motorem typu M 756 B o výkonu 736 kW, na který navazují hydrodynamická převodovka GDP 1000 a nápravové převodovky MP 20 a NK 20 v hnacím podvozku. Motor i hydrodynamická převodovka jsou výrobky ze SSSR. Oba stroje spolu s dalším pomocným zařízením jsou umístěny ve strojovně.

Interiér v sériovém provedení © https://pikabu.ru/story/neubivaemaya_ach2_6669919

Skříň je ocelová a poprvé se použilo na vnější obložení nerezových plechů a pro vnitřní obložení plasty. Pro nástup  cestujících  jsou  vozy  vybaveny  jednokřídlovými  předsuvnými  dveřmi  s elektropneumatickým, dálkovým ovládáním ze stanoviště strojvedoucího.

Motorový vůz je na každém konci vybaven stanovištěm strojvedoucího. Prostorově je vůz dále rozdělen na strojovnu,  dva  oddíly  pro  cestující  a  nástupní  prostor.  Ve  dvou  oddílech  pro  cestující  je  možno přepravovat celkem 70 sedících a 94 stojících osob. Sedadla jsou v uspořádání 2+3 obdobného typu jako v motorových vozech M 152.0. Obě čelní stanoviště strojvedoucího jsou neprůchozí a dostatečně prostorná a pohodlná pro dlouhodobý pobyt jízdního personálu.

Technický výkres vozu (všimněte si některých odlišných informací, které jsou jinak uváděny v textu, jako počet vyrobených kusů nebo obsaditelnost) © https://pikabu.ru/story/neubivaemaya_ach2_6669919

Větrání a vytápění je zajištěno rozvodnými kanály. K ohřevu vzduchu se využívá u motorového vozu odpadního tepla z chlazení naftového motoru. Pro předehřívání motoru a předtápění vozu lze  použít nezávislého naftového agregátu nebo provádět ohřev chladící a vytápěcí kapaliny elektricky z vnějšího zdroje.

Elektrické přístroje a zařízení motorového a přípojných vozů jsou napájeny z centrálního zdroje, který je umístěn v motorovém voze a sestává z pomocného generátoru a baterie. Kromě pomocného generátoru je motorový vůz vybaven střídavým generátorem, který plní funkci zdroje pro elektrické vytápění přípojných vozů.

Vozidla jsou vybavena elektropneumatickou brzdou, jejíž účinek je regulován v závislosti na zatížení vozidla. Motorový vůz má instalováno poloautomatické protipožární zařízení. Vozidla jsou dále  vybavena vnitřním telefonem a rozhlasovým zařízením a pro spojení s dispečerským střediskem radiostanicemi.

Základní technické údaje

Provozní nasazení

Prototypy byly testovány na okruhu ve Štěrbince (nedaleko Moskvy) a nasazení se dočkaly v Ternopilu (Lvovská oblast, Ukrajina). Vyřazeny byly již v 90. letech.

Sériové vozy se uplatnily na nejrůznějších drahách v evropské části SSSR. Vozy vyrobené roku 1988 byly dodány na Gorkovskou, Severokavkazskou, Oktjabrskou a Privolžskou dráhu. Vozy vyrobené v letech 1989 až 1990 zamířily na jihozápad Moskevské dráhy (depa Brjansk I, Kaluga, Fajansovaja) s výjimkou sedmi kusů, které zamířily do Kanaše (Gorkovská dráha). Část vozů z Moskevské dráhy též zamířila do depa Smolensk I.

AČ2-087 ve stanici Moskva-Kurskaja, 16.9.2015 CC BY-SA 4.0 Neu-Zwei

Jeden vůz byl zaslán do Arménie (AČ2-027) po tamějším katastrofálním zemětřesení 7. prosince 1988 a jeden na Ukrajinu (AČ2-082), oba mají dodnes sloužit jako služební. Postupně došlo k různým redislokacím a zejména byla řada vozů stažena a začala sloužit ke služebním účelům, jak pro management příslušných drah, tak pro traťové dělníky. Přípojné vozy tak ztratily své opodstatnění a některé se začaly využívat v klasických soupravách s lokomotivou.

Vůz AČ2-058 prošel roku 2008 modernizací (změna označení na AČ2M-058) v moskevském závodě LRZ.

Kazaň, modernizovaná AČ2M-058, 19.10.2017 CC BY 3.0 Dmitriy_M

V roce 2020 je ze 122 dodaných motorových vozů asi 49 vyřazeno, asi třetina je stále v provozu a zbytek je odstaven. Soustřeďují se hlavně u Moskevské dráhy (depa Brjansk, Kaluga, Smolensk, Kursk, Orel). Na Severokavkazské dráze se soustřeďují do okolí Rostovu a Krasnodaru, kde většinou jezdí sólo. Na Gorkovské dráze vozy obsluhují trať Čeboksary – Kanaš, nejčastěji ve složení motorový + vložený nebo motorový + 2x vložený + motorový.

Pro muzejní účely je zachován AČ2-031 nacházející se v expozici stanice Voroněž.

Odkazy

• https://www.vagonarske-muzeum.cz/download/vagonka-vyroba/motorovevozy/15ac2.pdf
• https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%90%D0%A72
• https://pikabu.ru/story/neubivaemaya_ach2_6669919
• BITTNER, Jaromír, Bohumil SKÁLA a Milan ŠRÁMEK. České & slovenské lokomotivy & tramvaje ve světě. Praha: Gradis Bohemia, [2015]. ISBN 978-80-86925-15-8

Úvodní snímek: Kratovo, projíždějící motorový vůz AČ2-087, 7.8.2019 © Jiří Mazal