Osobnosti železniční historie
Trochu zapomínáme na ty, kdož se v historii zasloužili o vznik a vývoj železnice - stavitele tratí, konstruktéry vozidel a technických zařízení, železniční teoretiky i praktiky. A přece není na škodu připomenout si jejich význam při příležitosti různých výročí - nebo jen tak...
A nejen tyto:
1. Franz Josef Ritter von Gerstner (1756–1832)
2. George Stephenson (1781 - 1848)
3. Richard Trevithick (1771 - 1833)
Geniálne, netušil som o jeho existencii. Možno mu raz v PB postavia sochu ako v Bratislave Schöner Nácimu. Vo Zvolene si pamätám z detstva kráľa korza Marciho v železničiarskom saku a brigadírke s jeho ''Nazdar''. A ešte predtým Otíka v gumených čižmách, ktorý bol pôvodne údajne vedcom. Vyrábal nám chlapcom rôzne zaujímavé prístroje a fyzikálne pokusy. Pamätá si ho niekto zo Zvolena z r. 1968 ? Býval medzi Bystrickým radom a Tehelnou.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/898615/
*Zemřel Václav Kulhánek, legendární pardubický Krychlič*
**Zemřel Václav Kulhánek, svérázná osobnost spojená především s pardubickým hlavním nádražím. Východočeská veřejnost jej znala pod přezdívkou Krychlič, která odkazovala k jeho svéráznému účesu. Na úmrtí upozornil server Deník.cz s odvoláním na režisérku Silvii Dymákovou.**
Celá zpráva: https://www.novinky.cz/domaci/clanek/zemrel-vaclav-kulhanek-legendarni-pardubicky-krychlic-40355351
Foto: 04.04.2009 - Pardubice hl.n.: známý pardubický podivín zvaný ''Krychlič'' © PhDr. Zbyněk Zlinský
**Zemřel Václav Kulhánek, svérázná osobnost spojená především s pardubickým hlavním nádražím. Východočeská veřejnost jej znala pod přezdívkou Krychlič, která odkazovala k jeho svéráznému účesu. Na úmrtí upozornil server Deník.cz s odvoláním na režisérku Silvii Dymákovou.**
Celá zpráva: https://www.novinky.cz/domaci/clanek/zemrel-vaclav-kulhanek-legendarni-pardubicky-krychlic-40355351
Foto: 04.04.2009 - Pardubice hl.n.: známý pardubický podivín zvaný ''Krychlič'' © PhDr. Zbyněk Zlinský
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/898588/
*Skandál, který rozesmál Francii: Prezident vypadl z vlaku zcela bez povšimnutí*
**V noci 24. května 1920 potkal železničář na trase mezi Paříží a Montbrisonem postaršího muže v pyžamu s poraněným kolenem. Dotyčný tvrdil, že je francouzský prezident a před chvílí vypadl z okna vlaku. Železničář si poklepal na čelo, ale dovedl muže domů a ošetřil ho. Teprve ráno s údivem zjistil, že podivín mluvil pravdu. **
Celá kuriozita: http://jdem.cz/fgt9g2
**V noci 24. května 1920 potkal železničář na trase mezi Paříží a Montbrisonem postaršího muže v pyžamu s poraněným kolenem. Dotyčný tvrdil, že je francouzský prezident a před chvílí vypadl z okna vlaku. Železničář si poklepal na čelo, ale dovedl muže domů a ošetřil ho. Teprve ráno s údivem zjistil, že podivín mluvil pravdu. **
Celá kuriozita: http://jdem.cz/fgt9g2
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/894190/
Tak to je naozaj smutná správa.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/850278/
Až ma zamrazilo, škoda takých ľudí...
Jeho dielo bude večné
Jeho dielo bude večné
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/850277/
20.6.2018 zemřel Zdeněk Maruna mladší alias Zmar, mj. autor monografie o dráze Trenčianska Teplá - Trenčianske Teplice.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/850274/
Včera ráno zomrel po ťažkej chorobe železničný psychológ, bývalý riaditeľ železničnej polikliniky vo Zvolene, atletický tréner a priateľ PhDr. Miroslav Brada. O pár dní by sa dožil 70-ky. Kto ste ho poznali, venujte mu spomienku. https://zvolenskepodujatia.files.wordpress.com/2015/03/miroslav-brada-legenda-2014.jpg
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/846391/
Osobnosti, které inspirují: král železnic, který zapomněl plánovat
Bethel Henry baron von Strousberg je v dobových pramenech označován za významného podnikatele druhé poloviny 19. století. Jeho nebývale velký podnikatelský záměr měl změnit svět dopravy. Důvodem, proč o něm většina Čechů nikdy neslyšela, je jeho osudové selhání v plánování.
Zdroj: https://finance.idnes.cz/historie-financi-management-historicke-osobnosti-fs3-/podnikani.aspx?c=A170721_110327_podnikani_kho
Bethel Henry baron von Strousberg je v dobových pramenech označován za významného podnikatele druhé poloviny 19. století. Jeho nebývale velký podnikatelský záměr měl změnit svět dopravy. Důvodem, proč o něm většina Čechů nikdy neslyšela, je jeho osudové selhání v plánování.
Zdroj: https://finance.idnes.cz/historie-financi-management-historicke-osobnosti-fs3-/podnikani.aspx?c=A170721_110327_podnikani_kho
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/843792/
Zomrel prof.dr.Mihaly Kubinszky, priekopnik historickeho spracovania zeleznicnej architektury v prvom rade na uzemi byvalej monarchie, ale neskor aj v sirsej Europe. Napisal mnozstvo knih a nazbieral neuveritelny archiv zeleznicnych stavebnych dokumentov takmer z celej Europy. Jeho knihy vychádzali hlavne v nemcine (Stuttgart,Vieden) a niektore mali aj madarske verzie.
Jeden z poslednych filmov, ktore boli s nim natocene je k videniu (v nemcine) tu:
www.bahnorama.com
RIP. 1927-2016
Jeden z poslednych filmov, ktore boli s nim natocene je k videniu (v nemcine) tu:
www.bahnorama.com
RIP. 1927-2016
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/803297/
Keď som sa dnes tu:
http://www.vlaky.net/zeleznice/kratke-spravy/17134-Pardubicke-prednadrazi-ozdobi-Pernerova-socha/
dočítal, že v Pardubiciach idú stavať sochu Jana Pernera, hneď som si spomenul na podobný opus vztýčený v Městečku u nádraží:
http://www.vlaky.net/zeleznice/spravy/003366-Tak-nam-vybrali-sochu/
Zdá sa, že hríbiky rastú aj v Perníkovciach, keďže tam idú postaviť toto:
http://www.vlaky.net/zeleznice/kratke-spravy/17134-Pardubicke-prednadrazi-ozdobi-Pernerova-socha/
dočítal, že v Pardubiciach idú stavať sochu Jana Pernera, hneď som si spomenul na podobný opus vztýčený v Městečku u nádraží:
http://www.vlaky.net/zeleznice/spravy/003366-Tak-nam-vybrali-sochu/
Zdá sa, že hríbiky rastú aj v Perníkovciach, keďže tam idú postaviť toto:
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/800051/
Dobrý den!Prosím,může někdo poradit,zda se dá sehnat miniatura sošky sv.Kataríny Alexandríjskej?
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/751541/
Co je to diesel, ví snad každý - bez naftového pohonu si současný svět ani nejde představit. Život muže, po kterém se jeden z nejrozšířenějších typů motorů jmenuje, ale dodnes zahaluje nejedno tajemství. Největším z nich je jeho záhadné zmizení v Lamanšském průlivu.
Celý článek: http://DigiWeb.iHNed.cz/c1-43903600-proc-musel-zemrit-inzenyr-diesel
Celý článek: http://DigiWeb.iHNed.cz/c1-43903600-proc-musel-zemrit-inzenyr-diesel
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/461246/
Dne 28. dubna se dožil 80 let docent Karel Hlava, významný odborník v oblasti elektrické trakce.
Po absolvování specializace elektrická trakce na tehdejší Fakultě ekonomickoinženýrské ČVUT v Praze v roce 1953 nastoupil do Vědecko-výzkumného ústavu dopravního (VVÚD) v Praze a zároveň byl přijat k vědecké aspirantuře na Vysoké škole železniční, kde titul kandidáta technických věd získal v roce 1958. Ve VVÚD, který se postupem času změnil na Výzkumný ústav železniční, pracoval v oblasti elektrických hnacích vozidel, později v oblasti pevných trakčních zařízení elektrické trakce.
Aktivně se účastnil i řešení řady výzkumných a normalizačních prací v mezinárodních organizacích. V roce 1994 přešel s celou skupinou pevných trakčních zařízení do tehdejší Technické ústředny dopravní cesty ČD, kde vytvořil oddělení elektromagnetické kompatibility a byl jejím vedoucím až do odchodu do důchodu v roce 2000.
Docent Karel Hlava je soudním znalcem v oboru Doprava, odvětví železniční doprava, do loňského roku přednášel na katedře elektrotechniky, elektroniky a zabezpečovací techniky v dopravě Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice, kde byl v roce 2001 jmenován docentem. Od roku 1996 je aktivním členem redakční rady Vědeckotechnického sborníku ČD. Přejeme docentu Hlavovi k jeho významnému životnímu jubileu vše nejlepší, pevné zdraví a pohodu.
(Železničář)
Po absolvování specializace elektrická trakce na tehdejší Fakultě ekonomickoinženýrské ČVUT v Praze v roce 1953 nastoupil do Vědecko-výzkumného ústavu dopravního (VVÚD) v Praze a zároveň byl přijat k vědecké aspirantuře na Vysoké škole železniční, kde titul kandidáta technických věd získal v roce 1958. Ve VVÚD, který se postupem času změnil na Výzkumný ústav železniční, pracoval v oblasti elektrických hnacích vozidel, později v oblasti pevných trakčních zařízení elektrické trakce.
Aktivně se účastnil i řešení řady výzkumných a normalizačních prací v mezinárodních organizacích. V roce 1994 přešel s celou skupinou pevných trakčních zařízení do tehdejší Technické ústředny dopravní cesty ČD, kde vytvořil oddělení elektromagnetické kompatibility a byl jejím vedoucím až do odchodu do důchodu v roce 2000.
Docent Karel Hlava je soudním znalcem v oboru Doprava, odvětví železniční doprava, do loňského roku přednášel na katedře elektrotechniky, elektroniky a zabezpečovací techniky v dopravě Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice, kde byl v roce 2001 jmenován docentem. Od roku 1996 je aktivním členem redakční rady Vědeckotechnického sborníku ČD. Přejeme docentu Hlavovi k jeho významnému životnímu jubileu vše nejlepší, pevné zdraví a pohodu.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/454426/
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/449397/
Oderský hřbitov se může nově pochlubit kulturní památkou. Stala se jí před nedávnem Gerlichova hrobka, která tvoří dominantu tohoto pietního místa.
Nemovitá kulturní památka. Takovýmto titulem se honosí Gerlichova hrobka na oderském hřbitově. Jedná se o místo posledního odpočinku Eduarda Gerlicha, narozeného 3. února 1836 v Odrách, který se do historie Evropy zapsal jako stavitel rakouských vysokohorských drah a železniční dráhy při průsmyku Sv. Gotthard ve Švýcarsku. Vroce 1904, kdy se jeho čas naplnil, spočinul v hrobce ve svém rodném městě. Dodnes hrobka, či spíše rodinné mauzoleum, stojí a město, společně s památkáři se ji snaží udržet v dobrém technickém stavu. Nyní, když byla prohlášena památkou, je šance, že se na její další opravu podaří sehnat peníze i z jiných zdrojů.
Na počátku,když byla žádost o zapsání do Ústředního seznamu kulturních památek České republiky (ÚSKP ČR) teprve podána, vyčlenilo město ze svého rozpočtu částku na její opravu. „Tím, že se to podařilo, nemusíme ty opravy financovat pouze z peněz města. V letošním rozpočtu jsme měli jenom dvěsta tisíc korun, a to by nestačilo. Tak ty peníze použijeme na něco relativně rozumnějšího, kde to stačit bude,„ přiblížil Petr Šustek, vedoucí odboru kultury a školství Městského úřadu v Odrách, s tím, že podstatné na věci je, že by chtěli příští rok požádat o dotace v rámci krajských grantů a také zkusit štěstí v programech ministerstva. Letošní výzvy však už Odry využít nestihly.„Dneska už jsme ve fázi, kdy jsme schopni předložit kompletní dokumentaci a další podklady,„zmínil vedoucí odboru.
Stav památky na hřbitově není podle Šustka havarijní, ale nedá se také říct, že by byl příliš dobrý. „Odhadujeme, že když se nám podaří během dvou let sehnat peníze,bude to stačit. Raději to necháme udělat pořádně za dva roky, než teď dělat nějaké provizorní opravy,„ dodal Šustek. Pokud by se však peníze sehnat nepodařilo, musel by odbor předstoupit před zastupitelstvo znovu a požádat o uvolnění peněz.
(Novojičínský deník)
Nemovitá kulturní památka. Takovýmto titulem se honosí Gerlichova hrobka na oderském hřbitově. Jedná se o místo posledního odpočinku Eduarda Gerlicha, narozeného 3. února 1836 v Odrách, který se do historie Evropy zapsal jako stavitel rakouských vysokohorských drah a železniční dráhy při průsmyku Sv. Gotthard ve Švýcarsku. Vroce 1904, kdy se jeho čas naplnil, spočinul v hrobce ve svém rodném městě. Dodnes hrobka, či spíše rodinné mauzoleum, stojí a město, společně s památkáři se ji snaží udržet v dobrém technickém stavu. Nyní, když byla prohlášena památkou, je šance, že se na její další opravu podaří sehnat peníze i z jiných zdrojů.
Na počátku,když byla žádost o zapsání do Ústředního seznamu kulturních památek České republiky (ÚSKP ČR) teprve podána, vyčlenilo město ze svého rozpočtu částku na její opravu. „Tím, že se to podařilo, nemusíme ty opravy financovat pouze z peněz města. V letošním rozpočtu jsme měli jenom dvěsta tisíc korun, a to by nestačilo. Tak ty peníze použijeme na něco relativně rozumnějšího, kde to stačit bude,„ přiblížil Petr Šustek, vedoucí odboru kultury a školství Městského úřadu v Odrách, s tím, že podstatné na věci je, že by chtěli příští rok požádat o dotace v rámci krajských grantů a také zkusit štěstí v programech ministerstva. Letošní výzvy však už Odry využít nestihly.„Dneska už jsme ve fázi, kdy jsme schopni předložit kompletní dokumentaci a další podklady,„zmínil vedoucí odboru.
Stav památky na hřbitově není podle Šustka havarijní, ale nedá se také říct, že by byl příliš dobrý. „Odhadujeme, že když se nám podaří během dvou let sehnat peníze,bude to stačit. Raději to necháme udělat pořádně za dva roky, než teď dělat nějaké provizorní opravy,„ dodal Šustek. Pokud by se však peníze sehnat nepodařilo, musel by odbor předstoupit před zastupitelstvo znovu a požádat o uvolnění peněz.
(Novojičínský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/449392/
Málokterá obec se může pochlubit tak známým rodákem jako Kotvrdovice, i když jméno Josefa Daňka dnešním mladým už moc neřekne. Narodil se 8. dubna 1920 právě zde - zanedlouho si tedy připomeneme jeho nedožité devadesáté narozeniny. Pojďme si tedy tuto osobnost alespoň ve zkratce připomenout.
Pan Daněk se vyučil soustružníkem v nedalekém Adamově, poté vystudoval Vyšší průmyslovou školu strojnickou v Brně a stal se technikem. Jako 29letý se přestěhoval do Třemošnic v Čechách, kde začal pracovat ve firmě Kovolis a prožil zde dvě třetiny života. Byl výborným zámečníkem a samozřejmě měl i řadu dobrých nápadů. Jeho pracovním programem byly pneumatické železniční brzdy, o kterých přemýšlel již v závodě Škoda Adamov. On však snil o „vlastní československé brzdě„. Přes počáteční potíže a nezdary byl v roce 1956 na světě rozvaděč DAKO CV-1, poté následovala v roce 1959 rychlíková brzda DAKO -R s celou plejádou doplňků, které učinily tuto brzdu světovou. Pojmenování DAKO vzniklo jako zkratka počátečních písmen tvůrce brzdy Daňka a závodu Kovolis a dodnes brzdy nesou toto označení.
Josef Daněk měl hluboké znalosti v oboru strojírenství, které si neustále doplňoval. Ovládal také německý, ruský a anglický jazyk. Věděl, vždy co chce, a tím šlo jeho rozhodování správným směrem. Uměl prodat dobře, co udělal, a i přes svoji uzavřenou povahu vedl velký kolektiv technických i dělnických pracovníků, kde dovedl ocenit znalosti a schopnosti druhých.
Jeho originální technická řešení byla podstatou 50 patentů a řady zlepšovacích námětů. Málokdo z nás ví, že panu Daňkovi byla v listopadu 1952 udělena patentní listina, podepsaná anglickou královnou Alžbětou II. a opatřená její pečetí. Patent se týká ventilu, který je součástí brzd a zajišťuje brždění celé vlakové soupravy. Za svůj vynález obdržel v roce 1957 státní cenu a stužku laureáta, kterou společně s originálem patentní listiny věnoval naší obci.
Ačkoliv byl schopen vždy dodat všechny písemné i výkresové podklady, nechtěl se nikdy zviditelňovat, a proto články do odborných časopisů za něho museli udělat druzí. A že bylo o čem psát – dokladem jeho technické vyspělosti je třeba kandidátská disertační práce s názvem „Proudění vzduchu ve vlakové brzdě, zejména s ohledem na elektropneumatickou brzdu„.
Železniční vlaková brzda DAKO je dnes využívána v mnoha zemích a je žhavým konkurentem všech světových výrobců tohoto zboží v ceně.
Josef Daněk zemřel náhle 29.května 2001, do posledních chvil byl však velmi energický a činorodý člověk.
(Týden u nás, okresní noviny)
Pan Daněk se vyučil soustružníkem v nedalekém Adamově, poté vystudoval Vyšší průmyslovou školu strojnickou v Brně a stal se technikem. Jako 29letý se přestěhoval do Třemošnic v Čechách, kde začal pracovat ve firmě Kovolis a prožil zde dvě třetiny života. Byl výborným zámečníkem a samozřejmě měl i řadu dobrých nápadů. Jeho pracovním programem byly pneumatické železniční brzdy, o kterých přemýšlel již v závodě Škoda Adamov. On však snil o „vlastní československé brzdě„. Přes počáteční potíže a nezdary byl v roce 1956 na světě rozvaděč DAKO CV-1, poté následovala v roce 1959 rychlíková brzda DAKO -R s celou plejádou doplňků, které učinily tuto brzdu světovou. Pojmenování DAKO vzniklo jako zkratka počátečních písmen tvůrce brzdy Daňka a závodu Kovolis a dodnes brzdy nesou toto označení.
Josef Daněk měl hluboké znalosti v oboru strojírenství, které si neustále doplňoval. Ovládal také německý, ruský a anglický jazyk. Věděl, vždy co chce, a tím šlo jeho rozhodování správným směrem. Uměl prodat dobře, co udělal, a i přes svoji uzavřenou povahu vedl velký kolektiv technických i dělnických pracovníků, kde dovedl ocenit znalosti a schopnosti druhých.
Jeho originální technická řešení byla podstatou 50 patentů a řady zlepšovacích námětů. Málokdo z nás ví, že panu Daňkovi byla v listopadu 1952 udělena patentní listina, podepsaná anglickou královnou Alžbětou II. a opatřená její pečetí. Patent se týká ventilu, který je součástí brzd a zajišťuje brždění celé vlakové soupravy. Za svůj vynález obdržel v roce 1957 státní cenu a stužku laureáta, kterou společně s originálem patentní listiny věnoval naší obci.
Ačkoliv byl schopen vždy dodat všechny písemné i výkresové podklady, nechtěl se nikdy zviditelňovat, a proto články do odborných časopisů za něho museli udělat druzí. A že bylo o čem psát – dokladem jeho technické vyspělosti je třeba kandidátská disertační práce s názvem „Proudění vzduchu ve vlakové brzdě, zejména s ohledem na elektropneumatickou brzdu„.
Železniční vlaková brzda DAKO je dnes využívána v mnoha zemích a je žhavým konkurentem všech světových výrobců tohoto zboží v ceně.
Josef Daněk zemřel náhle 29.května 2001, do posledních chvil byl však velmi energický a činorodý člověk.
(Týden u nás, okresní noviny)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/441889/
Vybudoval prosperující podnik s 350 zaměstnanci, který vyráběl elektromotory a jeho další vynálezy. V průběhu 2. světové války působil jako hlava protinacistického odboje na Vsetínsku. Prezident Beneš jeho hrdinství ocenil po válce udělením Československého válečného kříže.
Sousedík se narodil 18. 12. 1894 ve Vsetíně. Vyučil se zámečníkem a po vojně si otevřel živnost. Zabýval se elektrotechnikou a díky neobyčejnému talentu se jeho firmě začalo dařit. Prvním patentem byl automatický spouštěč, který si nechal registrovat ve svých 26 letech. Následovalo jej později přes 100 patentů, z toho třetina měla světový punc. Patřily mezi ně takové myšlenky, jako letadlo s kolmým startem, elektrické kormidlo pro motorové lodě či spolupráce na originálním řešením motoru pro rychlík Slovenská strela, tehdy nejrychlejší vlakem, který kdy jel po české železnici. Vzdálenost mezi Prahou a Bratislavou stihnul za rekordní 4 hodiny a 28 minut. Dalším vynálezem byl elektromobil s hybridním pohonem, který dosahoval rychlosti 70 km za hodinu. Byl patentován ve 23 zemích světa.
Sousedík dostával excelentní nabídky ze zahraničí, např. místo ředitele patentového úřadu v Londýně. Přesto zůstal v Československu. Během 2. světové války působil v odboji, čítajícím téměř 2000 lidí. Na udání byl zatčen gestapem a při výslechu 15. 12. 1944 zastřelen. Pohnutý osud stihl jak jeho rodinu, perzekvovanou komunistickým režimem, tak jeho patenty. Stát je po válce nezaplatil a tak republika přišla o značné sumy peněz a práva na špičkové vynálezy, které okamžitě převzaly jiné země. Rodina byla plně rehabilitována až po roce 1989.
(Technik)
Sousedík se narodil 18. 12. 1894 ve Vsetíně. Vyučil se zámečníkem a po vojně si otevřel živnost. Zabýval se elektrotechnikou a díky neobyčejnému talentu se jeho firmě začalo dařit. Prvním patentem byl automatický spouštěč, který si nechal registrovat ve svých 26 letech. Následovalo jej později přes 100 patentů, z toho třetina měla světový punc. Patřily mezi ně takové myšlenky, jako letadlo s kolmým startem, elektrické kormidlo pro motorové lodě či spolupráce na originálním řešením motoru pro rychlík Slovenská strela, tehdy nejrychlejší vlakem, který kdy jel po české železnici. Vzdálenost mezi Prahou a Bratislavou stihnul za rekordní 4 hodiny a 28 minut. Dalším vynálezem byl elektromobil s hybridním pohonem, který dosahoval rychlosti 70 km za hodinu. Byl patentován ve 23 zemích světa.
Sousedík dostával excelentní nabídky ze zahraničí, např. místo ředitele patentového úřadu v Londýně. Přesto zůstal v Československu. Během 2. světové války působil v odboji, čítajícím téměř 2000 lidí. Na udání byl zatčen gestapem a při výslechu 15. 12. 1944 zastřelen. Pohnutý osud stihl jak jeho rodinu, perzekvovanou komunistickým režimem, tak jeho patenty. Stát je po válce nezaplatil a tak republika přišla o značné sumy peněz a práva na špičkové vynálezy, které okamžitě převzaly jiné země. Rodina byla plně rehabilitována až po roce 1989.
(Technik)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/414816/