VLAKY.NET v DPOV Přerov

 

 

 

 

 

Nebyla to proti letům minulým změna jediná, další vyplynuly z objektivních okolností, zejména z probíhající rekonstrukce železničního uzlu Přerov, která momentálně zasahuje a zčásti vyřadila z provozu také kolejový systém opravny včetně trakčního vedení. Proměnou prošla i skladba přítomných vozidel, v nichž už z pochopitelných důvodů nedominují šestikoláky, druhdy zde připravované k pronájmu polským železničním dopravcům. Ale k těmto jevům se ještě vrátíme v průběhu reportáže, která sice dějově začíná tam, kde jsme se rozloučili v článku úvodním, totiž na nástupišti přerovského nádraží, ale obsahově mnohem dříve. Bude totiž asi účelné nejprve se alespoň stručně zmínit o historii i současnosti samotné opravny, sídlící v někdejším přerovském depu.

 

 

Historie přerovského železničního opravárenství sahá až do počátku 40. let 19 století, první železný oř do města dorazil dne 1.9.1841. Stalo se tak zásluhou společností Severní dráhy císaře Ferdinanda (Kaiser Ferdinands-Nordbahn – KFNB), která budovala železniční spojení Vídně s Haličí. Ale kromě této páteřní trati, pokračující z Přerova do Lipníka nad Bečvou, Bohumína a dále do Polska, postavila KFNB také odbočnou trať do Olomouce, východiska trati Severní státní dráhy (K.k. Nördliche Staatsbahn – NStB) do Prahy. Tak se stala přerovská železniční stanice už v samých počátcích své existence významným železničním uzlem zemí Koruny české. Což pochopitelně vyžadovalo také příslušné zařízení pro provozní údržbu a opravy lokomotiv i železničních vozů. Tamní depo patřilo KFNB až do 1.1.1906, kdy byla společnost zestátněna, a pak je postupně provozovaly státní dráhy rakouské, československé a posléze české.

 

 

Poslání přerovského depa se změnilo především pod hlavičkou drah posledně jmenovaných. Když pomineme to, co potkalo všechna podobná zařízení ČD, tedy sloučení lokomotivních a vozových dep do dep kolejových vozidel (DKV) k 1.1.1995 a první fázi slučování DKV o dva roky později, významný zlom nastal dne 1.7.2004, kdy proběhla druhá fáze slučování DKV. V jeho rámci bylo přijato opatření, podle něhož došlo k centralizaci vyvazovacích oprav kolejových vozidel a soustředěných oprav jejich funkčních celků. Místo více než dvaceti dosavadních pracovišť byly zřízeny dvě výkonné jednotky ČD s názvem Dílny pro opravy kolejových vozidel (DPOV). Sídlem jedné se stal Nymburk a druhá byla založena právě v Přerově. Jejich členění a zaměření ukazuje tabulka:

 

 

Další organizační změnou (krom reorganizace v DPOV Nymburk v letech 2005 a 2006, kdy byla zrušena PSO Meziměstí a Louny, a převedení vyvazovacích oprav elektrických lokomotiv z Olomouce do Přerova roku 2005) prošlo takto organizované opravárenství ČD vyšších stupňů dnem 1.1.2007, kdy byla založena dceřiná společnost Českých drah s názvem DPOV, a.s. Přerov v její současné podobě. Sídlem akciové společnosti je Přerov a odtud jsou řízena všechna provozní střediska a pracoviště, jejichž počet byl redukován na šest: PSO Přerov, PSO Nymburk, PSO Veselí nad Moravou, PPO Olomouc, PPO Valašské Meziříčí a PPO Břeclav. Vzhledem k tomu, že v předchozích odkazech se můžete dovědět vše o zaměření společnosti i jejích složek, mohu konečně přejít k vlastní reportáži.

 

 

Jak už jsem naznačil dříve, naši exkurzi v DPOV (či spíše v PSO) Přerov dohodl náš olomoucký člen Vojta se svým jmenovcem, který dnes v opravně mistruje. Navíc dobu našeho příchodu ještě před rozloučením na olomouckém nádraží telefonicky upřesnil, takže jsme se po příjezdu do Přerova nemohli příliš věnovat ruchu ve stanici a dokonce se ani rozptylovat některými objekty, které nás lákaly k podrobnějšímu zkoumání při příchodu do areálu DPOV. Musely počkat, protože pan Vojtěch Langer nás už vyhlížel a šel nám vstříc. Po přivítání jsme cestou na naši první zastávku hovořili především o rekonstrukčních proměnách, jimiž prochází místní kolejiště, které je v současné době z části snesené. A nefunkční je i trakční vedení nad ním, což způsobuje jisté provozní problémy.

 

 

První naší zastávkou byla revizní hala, v níž nás nejvíce zaujal podúrovňový soustruh, který byl ostatně v tu dobu jediným obsazeným pracovištěm. Soustružení dvojkolí se na něm právě podroboval osobní vůz 20-41 290-8 řady B, ale jinak jsou nabízené služby zařízení, které prošlo v loňském roce rekonstrukcí, mnohem širší. Slouží k opravám jízdního profilu UIC-ORE v plném profilu nebo se ztenčeným okolkem, ZI-3, ZI-4 u všech železničních kolejových vozidel, reprofilaci vozidla po naváření dvojkolí a opravě profilu na samostatných dvojkolích osazených ložiskovým domkem, jak se píše na stránkách společnosti. Podobná zařízení jsme viděli už jinde, ale vzhledem k tomu, že jsou svým způsobem vždy originální, i tomuto jsme věnovali patřičnou pozornost.

 

 

Dalším bodem našeho putování byla hala pro opravy dvojkolí. Tam sice v době polední a navíc v nepracovní den momentálně žádný pracovní ruch ke sledování nebyl, ale zato nepřeberné množství dvojkolí a podvozků v různém stádiu své revitalizace vytvářelo zajímavou atmosféru a skýtalo možnost fotograficky ji zachytit. Čehož využil především náš slovenský host Laci, obdařený jiným než právě technickým pohledem na železniční objekty, který je vlastní třeba mně. A tak, zatímco Karel s Radkem vedli diskusi s naším ochotným průvodcem o věcech pojezdových i obecnějších a já jsem se věnoval pořizování spíš jen dokumentárních snímků k plánované reportáži, čtvrtý člen našeho exkurzního kvarteta hledal v kolečkách fotografické krásno.

 

 

Což o to, kolečka jsou jistě nezbytná, pro někoho zajímavá a za určitých okolností i půvabná, ale naše oči i jejich elektronická příslušenství toužila spíš po lokomotivách. A těch jsme se dočkali hned v zápětí, v kruhové hale, kterou jsme mohli prozkoumat pracoviště po pracovišti. Začali jsme u kolejové váhy, která nás sice coby další typ do naší sbírky už poznaných zajímala i sama o sobě, ale přece jen s banánem na svých kolejích byla interesantnější. Zařízení, které slouží k seřizování kolových a nápravových tlaků u všech železničních kolejových vozidel, je v Přerově k dispozici teprve od roku 2008 a patří tedy k těm modernějším. A určitě se tam vyplatí, i kdyby jen proto, že vozidla není za tímto úkonem třeba transportovat jinam, jak se to dělo dříve.

 

 

Hned vedle, v mycím boxu, stála jediná přítomná zástupkyně lokomotiv, které jsme ve zdejším kolejišti při návštěvách minulých vídali a fotografovali v hojném počtu. Mám na mysli šestikoláky, upravované k pronájmu polským „soukromým“ dopravcům. Ony uvozovky jsou v případě tohoto konkrétního stroje zcela namístě, neboť se jedná o jednu z lokomotiv v barvách společnosti PCC Rail Szczakowa, kterážto skončila ve spárech německého dopravce státního a dnes nese název DB Schenker Rail Polska. Bude zajímavé sledovat, zda si lokomotiva 181.017-5, která si do Přerova odskočila na vyvazovací opravu, podrží svůj původní nátěr. Ty byly skutečně pestré, jak ukazuje také trojice modelů, které pro své zákazníky DPOV, a.s. nechala postavit.

 

 

Lokomotiv v rotundě bylo mnoho a není možné u každé z nich se v textu podrobně zastavit, nakonec je uvidíte v galerii. Ale o těch nejzajímavějších se pochopitelně zmíním výslovně, i když ne nutně samostatně. Třeba jako o kuriózní přetlačující se dvojici, jak jejich koexistenci na jedné koleji vnímal Laci. Tou menší na jeho povedeném snímku je místní historická posunovací motorová lokomotiva typu BN 60, která byla vyrobena v ČKD Praha roku 1955 pod výrobním číslem 3870 a její formální označení je 706.606-1. Tou větší pak zbrusu „nová“, ba ještě nedokončená 362 113-3, tedy vlastně bývalá 363.113-2, která je nová nejen svou rekonstrukcí, spojenou s oblečením do kabátku páně Najbrtova, ale i tím, že údajně dostane své původní rekonstruované podvozky.

 

 

Jestliže v tomto případě proti do modra laděnému oblečku osobní dopravy Českých drah nikdo z nás nic nenamítal, situace přesně opačná nastala při shlédnutí další podobně obdařené lokomotivy. V onom druhém případě šlo totiž o první prototyp střídavé lokomotivy, jejíž řada je u našeho státního železničního dopravce zastoupena jen dvěma kusy. Ano, naše oko (málem) zaslzelo nad populární brněnskou Mášou 263.001-0, kterou jsme vždy byli zvykli vídat a fotografovat výhradně v originálním odění barvy červené. Zatímco modření ostatních střídavých lokomotiv ČD a ČD Cargo pro jejich nezaměnitelnou siluetu není snad na závadu, tady už bude vskutku nesnadné zdáli odlišit tento unikát od běžných hranatých krabic oba druhy šťávy bumbajících. Inu pokrok...

 

 

Když jsme absolvovali prohlídku všech pracovišť, ukrývajících se v dříve nám nedostupném interiéru kruhové haly, ještě jsme si zašli zvěčnit zvenčí alespoň čelo už zmíněné žoldnéřské lokomotivy 181.017-5, které byla umístěna značně nefotitelně. A u ní se zapředla debata o tom, v jaké oblibě mají polští strojvedoucí nejen tyto stroje, ale také bobiny, kdežto mašiny moderní, „volant“ postrádající, moc neprožívají. Karel se vyjádřil, že ten „joystick“ jim prostě vadí. Družná debata sice měla tendenci pokračovat, ale nechtěli jsme našeho průvodce už déle zdržovat, poděkovali mu, rozloučili se s ním a vydali se na prohlídku exteriéru DPOV už samostatně. Nikoliv ovšem bezprostředně, protože jsme museli u točny počkat na Laciho, který se nám někde zatoulal – jen co si ji vyfotil.

 

 

Takže jsem se mezi tím dali do prohlížení a dokumentování banánu 151.012-2, který stál opodál a čekal na opravu po nedávném násilném poškození při střetu se silničním vozidlem, jenž měl poněkud tajemný závěr. Na osudu této lokomotivy ovšem nic tajemného nebude, protože náprava podobných škod patří neodmyslitelně do spektra činností DPOV v rámci tzv. neplánovaných oprav. I když jde o opravy z jejich podstaty nepředvídané, ve skutečnosti s nimi opravna dopředu počítá a udržuje si pro ně průběžně přiměřené prostorové i personální kapacity, jak nám už před tím pan Langer řekl. Doba trvání opravy pak závisí na rozsahu poškození, dostupnosti náhradních dílů i dalších faktorech. V případě 151.012-2 však nehoda jen uspíšila její přistavení k opravě plánované.

 

Prameny a odkazy:

1. České dráhy, a.s. - DPOV, a.s.
2. DPOV, a.s.
3. Severní dráha císaře Ferdinanda - Wikipedie, otevřená encyklopedie
4. Severní státní dráha - Wikipedie, otevřená encyklopedie
5. Plán železniční stanice Přerov
6. DB Schenker Rail Polska

Titulní snímek: 130.003-7 v korporátním kabátku ČD Cargo © PhDr. Zbyněk Zlinský