Osoblažka prokletím stíhaná

30.7.2012 8:00 Veronika Kluková

Když jsem poprvé probrala kmotříkův digitalizovaný archív, tak jsem vás pozvala do Muzea ČD v Lužné u Rakovníka. Už tehdy jsem začala přemýšlet, že bych zavzpomínala na náš výlet na Osoblažku z června 2006. Můj domácí železniční šílenec mne tehdy lákal na úzkou páru a jízdu po unikátní trati ČD, tak jsem svolila. Po pročtení posledního čísla časopisu ČD pro Vás, kde je o této trati článek, jsem už s psaním neváhala.

Radek si na ní svou premiéru odbyl společně se svým fotografickým souputníkem Martinem o rok dříve. Tehdy se vrátil spokojený z bezvadného výletu. Rok mne pak masíroval, že bychom se tam mohli vydat společně. Tak došlo na sobotu 24. června 2006 a my dva jsme se ocitli na hlavním nádraží v Olomouci, abychom spojem R 821 vyrazili vstříc dobrodružství.

Cesta vedla nejprve do Krnova, kde jsme přestupovali do osobáku, směřujícího do Jindřichova ve Slezsku. My jsme z něj vystoupili v Třemešné ve Slezsku, kde nádražní budova od sebe odděluje koleje normálního rozhodu od toho úzkého. Dobu do odjezdu osobáčku do Osoblahy jsme si krátili různě. Čas jsme měli skoro do pravého poledne, kdy se náš spoj vydal na svou pouť po jediné státní úzkorozchodce u nás.

Veronika si ověřuje, jestli je trať v Třemešné opravdu úzká (24.6.2006) © Radek Hořínek

Všechno bylo pořád idylické. Krásnou krajinou plnou železničních oblouků se náš vlak ubíral do koncové stanice naší cesty, Osoblahy. Tam jsme mohli asi 45 minut věnovat pokoukání, focení a občerstvení. Pořád jsem byla ještě spokojená. Po příjezdu na místo samé lokomotiva, která nás táhla, odjela do malého depa a my jsme se věnovali dění ve stanici, stejně jako spousta dalších.

Čas se krátil a přišel okamžik pro nasednutí do vlaku na cestu zpět. Byl důvod neotálet, neboť onen podvečer jsme měli jít přát k jedněm narozeninám. S jinou lokomotivou jsme se vydali směr Třemešná ve Slezsku. Nedojeli jsme. Z lokomotivy se začaly ozývat divné zvuky a byl cítit zvláštní zápach. Doplazili jsme do Bohušova. Dál to nešlo. Pomocí přispěchavší TU 38.001 jsme byli staženi zpět. A co teď, když se nám spojení zhroutilo?

TU 38.001 a U 46.002 nás vezou do Třemešné ve Slezsku (24.6.2006) © Veronika Kluková

Řešení bylo spojeno s dlouho cestou. Bylo (nejen) nám umožněno cestovat z Osoblahy zvláštním vlakem, taženým dvojící lokomotiv TU 38.001 a U 46.002. Já jsem se tehdy jenom smutně koukala na hodinky, jak nám ujíždí vlaky směrem domů. Kmotřík stále pročítal bibli šotouše, aby hledal alternativní spojení. V opožděném R 885, který nás dopravoval z Třemešné ve Slezsku do Krnova hned při kontrole jízdenek s vlakvedoucí řešil, zda návazný Os 3512 na nás počká.

Počkal, tak jsme se usadili v klasické soupravě tažené bertou, jejíž číslo si kmotřík v rozrušení nepoznamenal, a jeli jsme domů. Díky mobilním telefonům jsme hlásili pozdní příchod na oslavu a taky řešili něco na zub, neboť jsem nepočítali s tak pozdním návratem a kmotřík si v té době ještě nedělal svoje tolik oblíbené „normované bagety“. Štěstí bylo, že trať na Krnov vede přes jeho domovskou Velkou Bystřici, kde jsme přes okno nafasovali něco málo poživatin.

Bagetoprostý Radek se živí v Třemešné potravou duchovní (24.6.2006) © Veronika Kluková

V roce 2009 se vydal kmotřík na Osoblažku sám. Tedy jenom do Krnova, kde ho čekal Karel. Tentokrát to nebyly problémy na úzké trati, ale s motorem normálněrozchodného vozu řady 843. Díky nim vyrazil z Olomouce s více jak hodinovým zpožděním a do Krnova přijel po odjezdu přípojného osobáku. Tam už ho čekal Karel. Spolu se pak jen na otočku podívali do Třemešné, kde již nebyl objekt jejich fotografického zájmu, tak se oba vrátili neúspěšně.

Teď už jenom čekám, kdy Radek s malou Radkou budou moji maličkost ukecávat k dalšímu výletu na Osoblažsko. Letos vím, že to nebude, neboť kmotřík nerad cestuje autobusy a na jeho domovské trati je dlouhodobá výluka. Příští rok na jaře ale s takovým nápadem ti dva určitě přijdou, jak je znám, ale já budu tvrdá jako skála a oni dva se mnou nehnou. Na prokletou Osoblažku nikdy více!