Čtyři dny na středním Slovensku (2)

Z Tisovce jsme odjeli výše zmíněného dne o čtvrt na devět ráno a po přestupu v Breznu jsme do výchozí stanice Čiernohronské lesní železničky - Chvatimechu - dojeli před desátou. Bylo pošmourno a chvílemi pršelo, stejně jako po celý den. Tam jsme přestoupili na úzkorozchodný „vláček“ tvořený rábou, několika maďarskými vozy Bax/u a rakouským vozem. Z Chvatimechu jsme odjeli v 10.00 hod.

„Rába“ v Chvatimechu © Martin Skopal

Po výjezdu z výchozí stanice jsme přejeli most přes Hron, abychom následně podjeli pod normálněrozchodnou tratí do Brezna. Jízda do Hronce je zajímavá souběhem normálněrozchodné trati a naší úzkokolejky. Normálněrozchodná trať z Chvatimechu do Hronce je dnes využívána kromě občasných nostalgických jízd k vozbě dřeva z Hronce, ovšem jak provoz aktuálně vypadá a jak často se jezdí, nevím. Stanice Hronec je zajímavá symbiózou normálního a úzkého rozchodu. Na vlečce zdejší byla vidět nějaká M262.0, až po zhlédnutí nedávno zde publikovaného článku jsem se dozvěděl, že to je fontána M262.004, se kterou jsme se setkali již předchozí den.

Po průjezdu dědinou následovala odbočka Selecká a most přes Čierny Hron. Údolí se uzavřelo, trať vede ostrými oblouky a zářezy kolem skal. Po chvíli jsme projeli odbočku Svatý Ján, odkud kdysi vedla nejdelší odbočka Čiernohronské lesní dráhy, v dobách největší slávy 23 km dlouhá trať vedoucí Kamenistou dolinou končící v 1 000 m. n. m. vysoké stanici Sihla.

Odstavený „faur“ v Čiernom Balogu © Martin Skopal

Ve výhybně Šánské jsme se vykřižovali s protijedoucím vlakem vedeným parní rešicou. Za touto výhybnou se údolí rozevírá a kolem tratě se začínají objevovat domy. Vjíždíme do dnešního centra Čiernohronské železničky (ČHŽ) – stanice Čierny Balog. Je asi 11 hodin. Krátce po příjezdu sedáme do vlaku, v jehož čele je parní Schmoshewer a který směřuje do Dobroče. Trať vede jen dědinou, zajímavý je průjezd přes fotbalové hřiště.

„Schmoshewer“ na Dobroči © Martin Skopal

Po návratu do Čierného Balogu dokumentujeme příjezd rešici od Chvatimechu, vlak dále pokračuje na Vydrovo, my také. Trať vede stoupáním dědinou, následuje zastávka Vydrovo-Skanzen, kde vlak zastavuje. My spolu s vlakem pokračujeme na konečnou do stanice Vydrovo-Korytárske. Při mé předchozí návštěvě ČHŽ v roce 2013 se končilo v zastávce Vydrovo- skanzen, trať je na Korytárske nově obnovena. Tam dokumentujeme objíždění a následný odjezd rešici.

Poté si jdeme prohlédnout přilehlou expozici skanzenu, mobilní lanovku na svážení dřeva, vrtulník Mi-2 nebo odstavenou parní lokomotivu ČKD č. 7 ČHŽ. Jdeme zabrat místo kousek před stanici, abychom zdokumentovali příjezd vlaku vedeného rábou, kousek za ním jede malá pára, Schmoshewer. Ten pokračuje dále za stanici, osobní vlak tady končí, lokomotiva objede a vrací se zpět.

Nakolejování © Martin Skopal

Pára se za chvíli vrací, táhne soupravu nákladních vozů, plošiňáků, zetky a sypáků. Při průjezdu přes výhybnu se podaří nápravu jednoho vozu vykolejit, zajímavé je sledovat nakolejování, ovšem zatím neúspěšné. My se přesouváme na místo, kde budeme dokumentovat parní vlak s rešicou, k naší smůle vlak ovšem sune. S párou se svezeme dolů do Čierného Balogu. Tam máme konečně čas si prohlédnout stanici i expozici věnovanou Čiernohronské lesní dráze. My se jdeme ubytovat do penzionu kousek u nádraží, ovšem tam se ještě vracíme.

Kupuji knihu Desatročie vlaky.net a sedáme do vlaku vedeného rábou směřujícído Chvatimechu. Je 16.30. Ani moc nefotím, jen si užívám jízdu po nádherné trati. Vracíme se asi o půl sedmé, ještě si prohlédneme stanici, kde byla odstavená rozebraná lokomotiva Joy, usínající rešica, dále červená gebuska, BN-60H, rozebraná DH120, cifra U45.903 a všelijaké vozy. Ve vedlejší remíze je odstaven vůz M21.004, který tento den také jezdil.

„Výskyt parných rušňov vo väčšom množstve“ © Martin Skopal

Asi kolem osmé se jdeme podívat na památník SNP, při cestě zpět se stavujeme na místě bývalé pily Jánošovka, dnes již neexistující. Jeden člen naší výpravy, p. Raška, který tu byl již před nějakými pětadvaceti lety, kdy tady v rámci táborů stromu života pomáhal obnovovat úzkokolejku si pamatoval, že na pile byl parní stroj. Je mu divné, že vše až na jednu budovu je srovnáno se zemí. Já bych tam ani nešel, nicméně v té budově se nachází poklad. Parní stroj původně sloužící k pohonu pily. Nahlížím do obtížně přístupného okna a snažím se udělat pár fotek. Se divím, že stroj ještě nebyl rozkraden, zvláště tady v Čierném Balogu, který dělá čest svému jménu. Kolem deváté se vracíme do penzionu a jdeme spát.

Památník SNP © Martin Skopal

Další den vstáváme kolem sedmé. Je. 3.8., poslední den výletu. Po koupení svačiny v místním obchodě se jdeme podívat na nádraží, kde se probouzí cifra U45.903 a Schmoshewer. Ve stanici probíhá posun s rábou a vozem M21.004, hýbe se i kolejový jeřáb a gebuska T24.901, ve které se nadšeně vozí místní pes. rába v 9.00 odjíždí do Chvatimechu, v ten samý čas i Schmoshewer do Vydrova, kterého dokumentujeme. Po chvíli se začne hýbat i cifra, která si jede pro vozy pro svůj vlak. Kolem desáté přijíždí pára z Vydrova a my již sedíme v Storočném drevorúbačském vlaku v čele s cifrou do Chvatimechu. Loučíme se s Čierným Balogem a v 10.10 odjíždíme. Užívám si cestu, fotím, si trať.

„Schmoshewer“ stoupá do Vydrova © Martin Skopal

Kolem jedenácté přijíždíme do Chvatimechu, pára objede, doplní vodu z Hronu a vrací se zpět do Čierného Balogu. V 12.27 odjíždíme osobním vlakem do Banské Bystrice. Tam přesedáme na Zr/Ex/EC 220 Fatra, kterým jedeme až do Olomouce. Ovšem cesta neproběhne hladce. 10 minut zpoždění si vezeme již z Banské Bystrice, v Žilině, kde jsme měli podle JŘ asi dvacetiminutový pobyt a kde si fotím velké hektory na posunu, jsme nabrali dalších dvacet minut a další asi půl hodiny zpoždění jsme nabrali v Povážské Bystrici, kde jsme stáli z důvodu mimořádné události. Do Olomouce jsme přijeli s hodinovým zpožděním asi v 19.15 a v 19.31 odjíždíme autobusem NAD na Novou Ulici a dále do Senice, Náměště a Loučan konečně domů.

„Hektoři“ v Žilině

Tato naše návštěva Čiernohronské železničky byla zajímavá i nasazením dvou parních lokomotiv, v r. 2013, když jsem tady byl naposled, jezdila vždy jen jedna pára a dále Rába s velkou soupravou a DH120 s osobními vozy. Ta byla ovšem nyní neprovozní, s vyvázanými nápravami.

Příští rok by to chtělo sem přijet zase, ovšem na delší dobu. Bylo tady nádherně, nejen v Čierném Balogu, ale i předchozí dny v Tisovci na zubačce.

Úvodní snímek: „Schmoshewer“ ve Vydrovu © Martin Skopal