Kontrolní den na Jizerské dráze

10.2.2016 8:00 Pavel Stejskal

Poslední výlet za mašinkami v roce 2015 jsem uskutečnil v neděli 27. prosince. Cílem mého výletu, spíše jen poznávacího než fotografického, byla návštěva Jizerské dráhy. Zde v roce 2015 probíhala rozsáhlá výluka, při které mimo jiné vznikla ze zastávky Harrachov výhybna, umožňující křižování vlaků. Další změnou je objednávka Libereckého kraje přeshraniční dopravy do polské Szklarské Poręby Górne u Českých drah.

Do konce platnosti grafikonu 2014/2015 zde totiž jezdila společnost GW Train Regio s přestupy buď v Kořenově nebo v Harrachově. Nyní jezdí přímé vlaky z Liberce až do Szklarské Poręby a zpět. Byl jsem zvědav jednak na motorové vozy Stadler ve Szklarské Porębě, ale také na novou výhybnu Harrachov. V neposlední řadě mě na Jizerskou dráhu kromě osobní nostalgie lákala také stavební změna v samotném Kořenově. Tou je novostavba střechy na výtopně. Dnes po několika zimách chudých na sníh se to zdá být spíše pohádkou, ale v lednu 1987 napadlo hodně sněhu a střecha na neudržované výtopně nevydržela a zhroutila se.

Pod ní zůstalo hned několik lokomotiv, které naštěstí nebyly příliš poškozené, a to v důsledku některých objektivních okolností i duchapřítomnosti zaměstnanců kořenovské strojové stanice. Střecha poté již nebyla opravena, a tak postupně zbytky rotundy podlehly devastaci. Jen díky mohutným žulovým kvádrům, ze kterých byla rotunda postavena, nedošlo ke zřícení obvodových zdí a ty daly základy vzkříšení rotundy, která bude sloužit pro muzejní účely a k uschování historických vozidel. Oprava je výtopny financována z norských fondů EEA Grants.

Opravovaná výtopna v Kořenově © Pavel Stejskal

Ráno jsem v České Třebové usedl do mírně opožděného EN 442 (v záloze byl ještě jeden vlak) a s přestupem v Pardubicích jsem v Železném Brodě nastoupil do osamoceného Stadlera. Jeho informační systém hlásil, že je toto přímý vůz do Harrachova. Podle jízdního řádu měl však jet až do Szklarské Poręby. Těsně před začátkem platnosti nového grafikonu se stále nevědělo, zda budou moci ČD jezdit do Szklarské Poręby se Stadlery, a tak se nepovedlo doladit informační systém. Průvodčí po příjezdu do Harrachova musel upozornit, že vlak pokračuje dále, i když „plechová huba“ vozu hlásila konečnou stanici a cestující vyhazovala z vlaku.

To už jsme ale měli na vlaku Stadlery hned tři. Ke dvěma z Liberce jsme se napojili v Tanvaldu. Na polské území se tarifně jezdí na tzv. malý pohraniční styk. Cena jízdenky z Harrachova do Szklarské Poręby Górne je 40 Kč a lze platit českými korunami. Když zde jezdila společnost GW Train Regio, jízdné na polské území se platilo v polských zlotých. Protože za okny vlaku se z mlhy vyklubal docela slunečný den, souprava se naplnila cestujícími. Šlo o turisty, kteří by při normální zimě nejspíše jezdili na sjezdovkách okolo Harrachova nebo by jeli alespoň do Jakuszyc na běžky, kde jsou pro tento typ lyží vytvořeny výborné podmínky.

Osobní vlak do Liberce opouští nádraží Szklarska Poręba Górna © Pavel Stejskal

Ale po sněhu ani památky (jediný jsem viděl na nejvyšších kopcích a hromádku před nádražím v Kořenově), tak všichni návštěvníci vyrazili za turistikou, několik i s koloběžkami. Průvodčí však poznamenal, že den před tím bylo turistů o mnoho více. Ve Szklarské Porębě jsem vyfotil vlak u nástupiště a pospíchal na zhlaví, abych zachytil odjíždějící vlak do Liberce. Ten však odjížděl opožděn, čekalo se na přípoj z Wrocławi. Když spoj odjel, stihl jsem vyfotit odstavenou soupravu rychlíku Aurora z Varšavy s lokomotivou EP07-1013 a jednotku 31WE-020.

Změnu k lepšímu jsem vypozoroval ve vestibulu výpravní budovy. Když jsem zde byl v únoru roku 2014, chyběla tu pokladna a další služby a prostory byly beznadějně prázdné. Nyní zde funguje pokladna s denní prodejní dobou mezi 6. a 20. hodinou a je otevřena restaurace zvoucí na výbornou kávu. Tu jsem ale neochutnal, neboť zloté zůstaly doma. Za hodinu pak přijel další vlak od Liberce, opožděný asi o 10 minut, a to díky zpoždění způsobenému předchozím vlakem do Liberce. Nasedl jsem do soupravy a odejel do Harrachova. Zde probíhají křižování vlaků z a do Liberce, které jezdí v hodinovém taktu.

Výhybna Harrachov od „polského“ zhlaví © Pavel Stejskal

V Harrachově jsem vyfotografoval křižování vlaků a po jejich odjezdu jsem šel prozkoumat samovratnou vyhybku blíže ke Szklarské Porębě. Udivilo mě, že u vyhybky není návěst se zábleskovým světlem. Později, při dotazu na vlakový doprovod, jsem byl ubezpečen, že návěst zde je, je jen posunuta asi o 80 metrů ke Szklarské Porębě a tu jsem kvůli oblouku v hustém lese neviděl. Stejně tak je návěst se zábleskovým světlem umístěna i na kořenovském zhlaví. Nevím, kolik obloukových výhybek se samovratem v síti SŽDC je, myslím si, že zde jsou jedny z prvních.

Pro zimní provoz jsou výhybky opatřeny také ohřevem, ale funkčnost v zimním provozu prověří skutečná zima, pakliže nějaká přijde. Zato jsem byl zklamán provedením dlažby na obou nástupištích. Místy byla dlažba hodně kostrbatá. Ale na stěně nového přístřešku pro cestující byla omluva, že dlažba není dokonalá, provedena ve spěchu a bude na jaře 2016 uvedena do konečného stavu. Zřejmě tento spěch souvisí s evropskými financemi. Obešel jsem celou výhybnu, pořídil snímek z nadhledu od kořenovského zhlaví z míst, kde kdysi byl ocelový most spojující cestu od dnešní polské hranice s cestami pod železniční zastávkou.

Výhybna Harrachov od kořenovského zhlaví © Pavel Stejskal

Zdejší okolí se však místopisně jmenuje Mýtiny, vlastní Harrachov se nachází asi 3 kilometry odtud. Do roku 1945 patřily Mýtiny nejprve Prusku, pak Německu a zastávka se jmenovala Strickerhäuser. Vlastně bylo to malé nádraží se dvěma kolejemi, dřevěnou výpravní budovou a dřevěným skladištěm. Po roce 1945 připadla zdejší osada pod Polsko. Původní obyvatelstvo bylo vystěhováno a Strickerhäuser byla přejmenována na Tkacze. V rámci dodatečného vyrovnání hranic mezi Československem a Polskem území okolo Tkaczů spolu se zdejším nádražím připadlo Československu.

Poté prošla trať mezi Kořenovem a novou zastávkou Harrachov rekonstrukcí a v roce 1963 sem přijely první vlaky. To vše spolu s několika historickými snímky připomíná velká informační tabule u zastávky. Za hodinu jsem dalším vlakem přejel do Kořenova, kde začala další část mého soukromého kontrolního dne. Hlavním cílem mé návštěvy byla již výše zmíněná výtopna. Přesto, že byla neděle a první den po vánočních svátcích, z vnitřku výtopny se ozývala motorová pila a okolo objektu se pohybovalo několik dělníků. Výtopna je pod střechou pokrytou lepenkou a je zde provedeno oplechování okrajů.

Opravovaná výtopna s vodárnou v Kořenově © Pavel Stejskal

Obhlédl jsem z uctivé vzdálenosti celou stavbu a ocenil, jak precizně je provedena a jaké byly použity nosníky. Však bude muset dlouhá léta odolávat vlivům počasí a také sněhu, kterého ve zdejším drsném horském kraji bývalo vždy víc než dost. Prohlédl jsem si také zdejší úzkokolejnou drážku, vytvořenou z lokomotiv a vozů důlních drah, zvláště z Příbrami, ale i s lokomotivou získanou z uranových dolů v Rožínce, kterou zde právě provozovatelé této drážky zkoušeli. Prohlédl jsem si také (už poněkolikáté) Muzeum ozubnicové dráhy.

Expozice prošla inovací a změnil se také vstup do muzea. Ten je přímo z vestibulu výpravní budovy a pokladna, infocentrum i bufet dnes sídlí v bývalé dopravní kanceláři. S radostí jsem také kvitoval, že na budově bývalého železničářského učiliště se rovněž opravuje střecha. V této budově vlastně začaly mé první kroky po cestě mého pracovního nasazení na naší železnici. Při mojí poslední návštěvě Kořenova byla budova byla opuštěná, značně zchátralá a s poškozenou střechou, kterou zatékalo do objektu. Tak snad i tato stavba, stejně jako celá Jizerská dráha, vstupuje do lepších časů.

Hodinka pobytu v Kořenově tak utekla jako voda a já jsem se mohl vydat na zpáteční cestu domů docela spokojen. Můj soukromý kontrolní den na obou stranách česko-polské hranice dopadl velice dobře a já jsem opouštěl krajinu na styku Jizerských hor a Krkonoš s příjemnými pocity. Držím palce hlavně členům Železniční společnosti Tanvald, aby pokračovali s budováním svého muzea Jizerské dráhy přinejmenším ve stejném tempu a nadšení, jako doposud. Tento nádherný kraj a zdejší železnice si to zaslouží.

Prameny a odkazy: