VLAKY.NET v továrně na „ešusy“

Ale začněme od Adama (jakkoliv se jistý dobroděj a prvotní hybatel celé akce, o níž je tato reportáž, jmenuje jinak). Šéfredaktora našich stránek před časem napadlo využít nezištně svých kamarádských konexí a umožnit některým ostatním členům redakce a našeho klubu (a jejich prostřednictvím i všem návštěvníkům stránek VLAKY.NET) návštěvu místa, kde se rodí (nejen) elektrické jednotky řady 471 pro České dráhy, odnedávna se pyšnící jménem City Elefant.

Výsledkem tohoto nápadu a jistého nezbytného následného organizačního úsilí byl pak výjev, na který mnozí náhodní diváci hleděli s nepochybným údivem: Jestliže totiž včerejšího dne tak čtvrthodinku před desátou hodinou ranní procházeli kolem ČD centra železniční stanice Ostrava-Svinov, mohli zde popatřit na zjevně veselou patnáctihlavou tlupu druhu Homo sapiens sapiens, hlaholící oběma federálními jazyky, ověšenou zavazadly určení fotografického a v nejednom případě zdobenou slušivou čepičkou barvy rudé. Netušili ovšem, že se zde z rozmanitých koutů kdysi společného státu sjeli účastníci jinak velice vážně pojímané akce, kteří se tak radují ze společného setkání. Vždyť někteří se znali jen „virtuálně“ a fyzicky se viděli vůbec poprvé.

Neúprosný čas však nepřál přílišnému bratření na tomto místě a velel ke zrychlenému přesunu od kolejí železničních ke kolejím tramvajovým, po nichž se už blížila na lince č. 3 unikátní souprava elektrického vozu T3R.EV č.1301 s vozem vlečným VV60LF č. 302, aby zajistila náš transport mezi stanicemi Svinov mosty horní zastávka a Železářská. (Náš ostravský přítel Karel během jízdy tvrdil, že tuto soupravu pro nás zvlášť v Dopravním podniku města Ostravy zajistil. Když nás odpoledne vezla zpět souprava stejná, tak jsme mu to byli ochotni téměř uvěřit.) Z cílové zastávky pak už to bylo jen pár kroků ke vchodu do budovy, kde sídlí akciová společnost ČKD VAGONKA Ostrava.

V recepci jsme se nemuseli nikterak představovat, velice milá paní zde sloužící při našem spatření sáhla neomylně po seznamu s logem VLAKY.NET, který si už v přípravné fázi naši hostitelé vyžádali a neprodleně vyřídila nezbytné formality, včetně úvodního poučení návštěvníků vstupujících do provozu. Pak se nás ujal pan Ing. Aleš Kremzer, obchodní manažer společnosti, a odvedl nás do místnosti dokonale vybavené a připravené pro úvodní prezentaci i přátelské posezení.

On sám nás pak seznámil velice přehledně s historií dávnou i nedávnou ostravské vagónky, která je přímou nástupkyní někdejší vagónky ve Studénce, s její produkcí z poslední doby a také se záměry do budoucna. Vzhledem k tomu, že informací bylo skutečně hodně, v této reportáži jejich obsah přeskočím a budu se jim věnovat v dalších samostatných článcích, které v podobě volného cyklu budou naše stránky v nedaleké budoucnosti postupně přinášet.

Vzhledem k tomu, že ČKD VAGONKA, a.s. Ostrava momentálně vyrábí jen jediný typ vozidla, není divu, že právě jemu byla věnována druhá část prezentace, jíž se ujal pan Ing. Stanislav Schwartz, projektant elektrické jednotky řady 471. Ten nás skutečně velice podrobně seznámil s historií vývoje tohoto vozidla, s jeho konstrukcí, dodávkami i postupnými inovacemi. Nechyběly ani informace o připravovaných vozidlech odvozených, ať už jde o už objednanou jednotku řady 575 pro litevské železnice či o dvousystémovou jednotku řady 671, na jejíž dodávku plánují České dráhy vypsat obchodní soutěž. I v tomto případě platí, že se s vámi o naše poznatky podrobněji podělíme příště.

Ani první ani druhá prezentace nebyla jen nějakou suchou přednáškou s obrázky, ale zasvěceným výkladem odborníků z praxe, s navazující velice živou diskusí. Mnohé z nás pochopitelně zajímaly všeobecné aspekty probírané problematiky, ale objevily se i dotazy velice specifické a také ze strany našich hostitelů jsme se dočkali výpovědí velice zajímavých, ke kterým se asi jinak těžko dostanete. Věděli jste například, že existuje statistika střetu motorových vozů Dm 12 z ostravské vagónky, které od loňského roku brázdí finské koleje, s losy? Už jich bylo zaregistrováno celkem deset a ani při jednom z nich nedošlo k prasknutí skořepinového čela vozu.

Bylo to zkrátka velice zajímavé povídání a vydrželi bychom určitě ptát se a poslouchat dlouho, nicméně čas neúprosně kvapil a naše optické přístroje digitální i analogové už netrpělivě čekaly na svou aktivaci ve výrobních halách, Takže nezbylo než posezení přerušit a vydat se za rodícími se ešusy. Ovšem s krátkou odbočkou k talířům v závodní jídelně, kde nám byla péčí hostitelů dokonale zrestaurována naše fyzická stránka.

Výrobní prostory ostravské vagónky jsme všichni znali jen zprostředkovaně, díky snímkům publikovaným v různých časopisech i jiných zdrojích. Nicméně všechny nás překvapilo, že tak majestátní vozidla, jako jsou jednotky řady 471, se rodí ve značně stísněných prostorách. A z tohoto pohledu bylo jen dobře, že počet členů naší výpravy se nakonec ustálil na oné patnáctce, protože jsme se někde mohli protáhnout mezi pracovníky, naskládanými součástkami a rozpracovanými díly jen s nejvyšší opatrností (a mnozí rozložitější z nás i s jitým úsilím). A to vzdor jistě velice promyšlenému místnímu systému rozložení pracovních i odkládacích ploch a naprosto dokonalému pořádku, který zde všude panuje.

Viděli jsme prakticky celý postup zrodu elektrické jednotky od výroby konstrukčních prvků vozových skříní a jejich sestavování přes postupnou montáž jednotlivých vozů až po oživování už hotové jednotky. Jen na lakovnu bohužel pak už z časových důvodů nedošlo. Ale i tak jsme toho viděli a mohli si zvěčnit tolik, kolik jsme rozhodně ani nečekali. Naši prohlídku obohacenou zasvěceným výkladem našich dvou průvodců i některých odborníků na jednotlivých pracovištích vám popisovat nebudu a odkáži vás na tomto místě na obrázky v připojené galerii.

Všechno má svůj konec a tak jsme museli s jistou lítostí haly opustit a pomýšlet na návrat domů. Mnozí už docela akutně, protože s jízdním řádem zvláště ti z opravdu vzdálených končin moc polemizovat nemohli. Takže jsme se už jen přesunuli opět do konferenční místnosti ke krátké závěrečné diskusi a rozloučení s našimi vynikajícími hostiteli, jimž asi nelze slovy ani dost poděkovat za to, jak se nám věnovali. A loučení pak nabralo podobu tající ledové kry, protože z tramvajové zastávky někteří odjeli opět na nádraží svinovské, jiní zvolili trasu na nádraží hlavní. Další úbytky cestou si už umíte jistě představit, takže jsme pak směřovali temnou krajinou ke svým domovům na různých světových stranách v malých skupinkách a posléze zcela individuálně.

Jedno nám ale bylo jistě společné – všichni jsme byli plni dojmů a spokojenosti, že jsme se na onu výpravu vydali. I když to pro některé znamenalo nemalou oběť v podobě nekřesťanské doby pobytu mimo postel a úplně na začátku značné úsilí při zajištění potřebného uvolnění z práce či od rodinného krbu. No a k tomu všemu v nás planul pocit vděku k tomu člověku, který si to vše vymyslel, nám umožnil – a pak paradoxně musel svou účast na výpravě ze závažných důvodů odříci.

Poznámky ke galerii:

Abych neohrozil aktuálnost zveřejnění této reportáže, zařazoval jsem snímky do galerie, jichž se mi shromáždilo nemálo, postupně v pořadí, jak jsem je dostával. Nejprve jsem si dovolil vložit do galerie krátkou ucelenou úvodní fotoreportáž svou, která dokumentuje text reportáže psané, a na ni navazují samostatné pohledy dalších účastníků exkurze. Pokládám to za výhodnější, než kdybych seřadil obrázky všech autorů chronologicky.

Pro vaše pohodlí jsem doplnil přímé odkazy na snímky konkrétního autora. Kliknete-li na jeho jméno v seznamu na konci reportáže, otevře se vám v novém okně jeho první obrázek v galerii a můžete pokračovat na další směrem doprava.

Prameny a odkazy:

1. ČKD VAGONKA, a.s.
2. ŠKODA HOLDING a.s.
3. 471, čili ešus, aneb “Budoucnost patří aluminiu!”
4. Elektrická jednotka řady 471
5. České dráhy, a.s. - Tiskové zprávy

Titulní snímek: Sváření aluminiových dílů v ČKD VAGONKA, a.s. Ostrava dne 27.11.2007 © Karel Furiš