Olomouc zahajovala

Já s dcerou Radkou jsme se rozhodli, že navštívíme nějaké ty památky nebo zajímavé objekty. Velkým lákadlem byla totiž možnost poskládat si kvarteto věnované právě Dnům evropského dědictví. Tak jsme společně vyrazili přímo do centra dění na Horní náměstí metropole Hané. Zde jsme si v informačním centru vzali vše potřebné, abychom věděli, kam se případně vydáme. Na Horním náměstí panoval čilý ruch. Přímo proti informačnímu centru lákalo Muzeum moderního umění malé i velké. Radka ono lákání vyslyšela a pustila se do malování na pracovní list dle předlohy, kterou si prohlédla. Já se zatím pobavil s pár známými, které jsem potkal.

Které dílo je lepší? © Radek Hořínek

Po domalování jsem si ji nejen já zvěčnil u předlohy a vyrazili jsme dál. Naším cílem bylo železniční muzeum v bývalé motorové remíze olomouckého depa. Ještě před příchodem do jeho prostor si Radka zasoutěžila s Brumíkem ve vestibulu hlavního nádraží v Olomouci. V muzeu byla nejen ona ve svém živlu. Množství přítomných lidí mne docela překvapilo. Několikrát jsem četl nářky nad malou návštěvností a skoro nulou propagací tohoto teprve vznikajícího stánku železniční historie. Tentokrát v něm bylo lidí dost. Docela tomu nahrával fakt, že propagace byla díky Dnům evropského dědictví mnohem větší. Představovat jednotlivé exponáty by nemělo cenu.

314.303 ve společnosti „krokodýla“ © Radek Hořínek

Kromě těch historických byla toho dne v areálu muzea k vidění Regionova, skoro historický a v polomáčeném nátěru od nedávna se nacházející šukafon M 152.0002 a poslední provozní mohykán rodu krokodýlů, 851.028. Radka vesele šmejdila, kde mohla, a moje maličkost se bavila s přáteli. Velkou radost ji udělala berta 749.250, kam ihned chtěla na stanoviště. U této lokomotivy je snaha ji zachovat jako provozní exponát místo kdysi navrhované 749.042, která jako jediná zůstala z olomouckých bert provozní (pokud nebudeme brát v potaz 749.265 dislokovanou v Šumperku) a občas se s ní dá na tratích setkat.

I s „Regionovou“ se mohli návštěvníci setkat © Radka Hořínková

Jakmile Radku přestalo bavit skákání kolem lokomotiv v rotundě, tak se chtěla projet po železničním uzlu vláčkem.Ten byl tvořen poněkud překombinovanou soupravou ve složení 314.303 + M 120.417 + M 131.101. Jelikož je má dcera už v „železničních kruzích“ natolik známou, tak měla dokonce možnost se ve věžce usadit na stanovišti strojvedoucího a kochat se. Nemohla tam být celou dobu, neboť zájemců o podívaní bylo více. I to málo ji ke spokojenosti stačilo. Po návratu z projížďky si dokumentovala již na trochu lepší digitál, než svůj původní dětský, výměnu M 131.101 za M 152.0002.

M 131.101 na točně © Radka Hořínková

Radka na pozadí Korunní pevnůstky © Radek Hořínek

 

Něco málo zajímavostí jsme se dověděli, tedy hlavně já. Na obou místech byl zájem o prohlídku velký. Přece jenom hodně do karet pořadatelů hrálo naprosto krásné slunečné a teplé počasí. Spokojeni jsme se vydali domů. Večer nás čekal ještě návrat na Horní náměstí, kde byl kulturní program. Cestu tam jsme absolvovali přes hlavní nádraží, abychom přibrali Veroniku, která se vracela z práce. Po krátkém pobytu v centru dění bylo rozhodnuto, že pro dnešek to bohatě stačí a jelo se domů odpočívat.

 

Úvodní snímek: Nemocniční vůz rodícího se legionářského vlaku © Radek Hořínek