Poslední víkendový „Cyklohráček“ v roce 2015 s překvapením

12.11.2015 8:00 Jiří Řechka

Poslední víkendový „Cyklohráček“ v roce 2015 s překvapením

Když se na internetu objevila zpráva, že svůj poslední víkend v letošním roce odjede Cyklohráček na své trase zkušebně s velkým motorem řady 854, byla to možnost, jak spojit projetí tratě a návštěvu zlonického železničního muzea v jednu akci. A k tomu si nafotit vlakovou soupravu, která není až tak obvyklá, i velký motorový vůz na trati Hostivice – Podlešín, po níž dosud nejezdil.

 

 

 

 

V sobotu 31. října jsem ráno na Masarykově nádraží s dalšími zájemci o svezení a fotografování očekával návoz Cyklohráčkukatrem řady 854. Hlavní zajímavostí této jízdy měl být test kompatibility motorového vozu řady 854 s prototypovou soupravou motorového vozu řady 812 a řídicího vozu řady 912. Dopolední jízda směřovala jako obvykle do Slaného a zpět a odpolední byla vlastně takový bonbonek, jelo se až do Zlonic s domluvenou návštěvou tamního železničního muzea. Protože ono muzeum je asi kilometr od stanice, byl organizátory domluven odvoz cestujících autobusem do muzea a zpět na stanici. Včetně zlevněného vstupného. A proč takováto kombinace? Na to vám odpoví citace z redakčního článku ŽelPage, který si dovolím použít.


Mimořádná cílová stanice posledního říjnového „Cyklohráčku“ © Jiří Řechka

Akce má v Praze relativně značnou propagaci, a proto je třeba kmenovou soupravu cyklohráčku na základě požadavku ROPID posílit. Vzhledem ke kopcovitosti tratě 121 a padajícímu listí už není možné za cyklohráček přidat vůz 010 bez dalšího hnacího vozidla, jako se to běžně dělalo v létě při akcích na Okoři. Jediná hnaná náprava 812 na motorový vůz se třemi vagony by byla v podzimním počasí adhezní smrtí. Proto se v těchto situacích přidává ještě lokomotiva 714, která se umí s 812 domluvit do té míry, že stačí jeden strojvedoucí. Ještě lepší řešení je ale místo 714 s 010 nasazení motorového vozu řady 854 – má stejný výkon, ale je výrazně lehčí a provozně úspornější. Vzhledem k výlukám v okolí Mladé Boleslavi jsou navíc vozy řady 854 aktuálně v Praze dostupné. Proto se ČD a ROPID domluvily na tomto testu.


Posílený „Cyklohráček“ v Praze-Ruzyni © Jiří Řechka

Tak tedy to byl důvod, proč jsem onu sobotu vlastně i neděli věnoval této přepravě. Měl jsem nějakou představu, jak jízdy v sobotu realizovat. Nakonec jsem ranní jízdu absolvoval do stanice Praha-Ruzyně, zde jsem vlakovou soupravu vyfotografoval při odjezdu do Slaného. Můj plán počítal se zpáteční jízdou odsud na Masarykovo nádraží a následnou odpolední jízdou do Zlonic a návštěvou železničního muzea. Po odjezdu Cyklohráčku jsem ještě počkal na průjezdy osobních vlaků a jejich zdokumentování, protože do návratu vlaku zbývalo pár hodin, necelé tři, rozhodl jsem zajet podívat na ruzyňské letiště, na místo kde jsem 16 let pracoval. Ale i tento čas uběhl víc než rychle a já jsem se musel vrátit na železniční stanici.


Vzpomínka bývalého letištního autobusáka na dobu předdůchodovou © Jiří Řechka

Zvažoval jsem, jestli se vrátit zpět na stanici Praha-Ruzyně nebo počkat na Cyklohráček na stanici Praha-Veleslavín. Nakonec jsem se rozhodl pro Veleslavín. Po poněkud zpožděném příjezdu vlaku, bohužel toto zpoždění zůstalo i pro odpolední jízdu do Zlonic a zpět, vlak odjel na Masarykovo nádraží. Zde byl příjezd realizován přes triangl, pro jízdu do Zlonic čekal od ranní jízdy u nástupiště přívěsný vůz. Jak se ukázalo, ani ten nestačil. Odpolední jízda probíhala za velkého zájmu cestujících a zejména dětí. Mnozí cestující byli nuceni cestovat bez možnosti si sednout. Jak jsem naznačil na začátku, po trati z Hostivic do Zlonic jsem nikdy nejel, pohled na mé bývalé pracoviště ze Středokluk byl zajímavý.


Pražské letiště od Středokluk © Jiří Řechka

Během jízdy bylo hrajvedoucím zejména o dětské cestující postaráno, dostaly sladkosti, různé omalovánky atd. Dokonce speciální razítko bylo k dispozici, toho jsem využil i já. Po příjezdu do Zlonic jsem netrpělivě čekal, až 854.031 objede soupravu. Spojení na kabel totiž nefungovalo, jak jsem se později neoficiálně dozvěděl; snad se to povede příští rok, kdy bude odpolední Cyklohráček zajíždět do Zlonic pravidelně. Poté již následoval můj zrychlený pěší přesun do muzea, zde se trochu projevilo ono zpoždění, bylo řečeno, že vlak zpět odjíždí podle jízdního řádu. Navíc mne čekalo, tak jako všechny ostatní návštěvníky, několikaminutové čekání na vstup do muzea. Muzeum se nachází v zemědělské usedlosti, která je pro muzeum pronajatá do roku 2026. Zaujalo mě, že zde vystavená motorová lokomotiva typu BN 60 je nejstarší dochovaná ze 70 vyrobených.


BN 60 v.č. 3559, nejstarší dochovaná lokomotiva toho typu © Jiří Řechka

A pohled na tak typickou akumulátorovou ještěrku našich dřívějších nádraží byl plný vzpomínek. Uvnitř jedné z budov se nachází hezká expozice sdělovací a zabezpečovací techniky. Po prohlídce muzea jsem využil autobusu pro odvoz na stanici. Ze Zlonic byl odjezd opožděn, mně ale na rozdíl od některých cestujících nevadil. K soupravě byl přidán ještě jeden přívěsný vůz, nikdo tedy již nemusel stát. Ale byl jsem rád, když jsem v Praze vystoupil, stejně jako někteří další cestující, neboť doprovod nám dělali dva kloučci předškolního věku s maminkou, kteří měli energie na rozdávání. Po vystoupení jsem si ještě zjišťoval některé další informace k nedělní jízdě, pravděpodobnost, že velký motor opět pojede, nebyla velká.


„Cyklohráček“ před odjezdem ze Zlonic do Prahy © Jiří Řechka

Jak jsem se také dozvěděl, s letošní sezonou je spokojenost, došlo opět k dalšímu nárůstu cestujících. Následujícího dne, v neděli 1. listopadu, jsem si chtěl tento vlak již jen vyfotografovat, vybral jsem si k tomu účelu Stromovku, byl opět krásný podzimní den. Při odjezdu do města a na zvolené místo mne při pohledu na hodinky došlo, že když budu mít štěstí, stihnu Cyklohráček při návratu do Prahy a pak při následné jízdě zpět do Slaného na kterou jsem se vlastně chystal. Projelo kolem mne několik osobních vlaků, měl jsem i štěstí na rychlík do Rakovníka a pak jsem se dočkal. Přijel opět Cyklohráček a na moje velké překvapení opět s velkým motorem 854.031.


Cyklohráček“ jako Os 9781 projíždí Stromovkou © Jiří Řechka

Po jeho zpátečním průjezdu do Slaného jsem prošel Stromovkou, moje kroky vedly okolo restaurace s příznačným názvem z oboru tramvajové dopravy Vozovna. Pár kroků od Vozovny se nachází Šlechtova restaurace, která sice není v provozu, dělá se na ní nákladná oprava, ale v její přístavbě zvané Šlechtovka se dá také nakoupit občerstvení, což jsem také učinil a moje další kroky vedly k Vltavě, respektive k železniční trati, která směřuje do Ústí nad Labem a dál. Při zkoumání, kde udělat nějaké poslední snímky tohoto dne, jsem se rozhodl pro odbočku Stromovka. A u ní skončilo moje dvoudenní fotografické putování po kolejích a místech, do nichž jsem se doposud nedostal a která jsem tedy neznal.


371.005 na EC 175 „Jan Jesenius“ v Praze-Holešovicích © Jiří Řechka

Poznámka editora:

Na toto téma přišel do redakce našeho internetového magazínu ještě jeden zajímavý příspěvek, zpracovaný z výrazně jiného pohledu popisného i fotografického (a k tomu ještě navíc také filmového), který uveřejníme s nezbytným, ale jistě věci prospěšným a navíc nevelkým časovým odstupem. 

Úvodní snímek: „Cyklohráček“ jako Os 9781 projíždí Stromovkou © Jiří Řechka

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský

Galéria

Súvisiace odkazy