Naše téma: „Oko“ v hlavičce vlaku a další způsoby odbavení cestujících

28.10.2019 8:00 Dominik Havel

Naše téma: „Oko“ v hlavičce vlaku a další způsoby odbavení cestujících

V oblasti odbavení cestujících ve vlaku existuje několik přístupů. Zatímco u nás lze obvykle koupit jízdenku mimo jiné u průvodčího, jinde musíte vlakový personál aktivně vyhledat, případně lze do vlaku nastoupit pouze s platnou jízdenkou. Někde je tento systém doplněn o turnikety na nástupištích. Projďme diskutovat o výhodách a nevýhodách různých systémů a možnostech jejich aplikace v domácím prostředí.

České dráhy v drtivé většině vlaků volí následující přístup: V obsazené stanici si cestující kupuje jízdenku u pokladny, při nástupu v neobsazené stanici se jízdní doklady pořizují u průvodčího, který prochází vlakem. Pokud cestující jede ze stanice, ve které byla otevřena pokladna, a neprokáže se jízdním dokladem z jiného vlaku, z něhož přestupil, je mu naúčtována přirážka 40 Kč. Pro cestující bezesporu přívětivé, bohužel možná až příliš. Zejména v příměstské dopravě kolem Prahy se ukazuje, že není v lidských silách vlakvedoucího v nějakém rozumném čase zkontrolovat všech 700 cestujících v zaplněné soupravě dvou CityElefantů. Řada cestujících pak jezdí (legálně) načerno, ostatně při cestě na kratší vzdálenost se ani nemusíte tolik snažit, abyste placení unikli. Přibližně před 10 lety jsem jel přímým osobním vlakem z Prahy do Pardubic a do horního patra CityElefantu přišla kontrola až u Valů u Přelouče (podobně v dálkové dopravě se mi už několikrát stalo, že mezi Prahou a Pardubicemi nepřišel nikdo). Toto je samozřejmě extrémní příklad, ale pravdou je, že jeden člověk je na spolehlivou kontrolu jízdenek málo. Zvláště když musí každé tři minuty seběhnout schody dolů a zamávat na odjezd…


CityElefant 971.052-6 odjíždí ze stanice Pečky, 29. 5. 2016 © Dominik Havel

Právě nezanedbatelné úniky tržeb dovedly Jihomoravský kraj k rozhodnutí, že na páteřních linkách S2 a S3 bude od 1. 1. 2020 možné koupit jízdenky pouze ve voze označeném zeleným pruhem. Pokud vás jinde přistihne revizor bez platného jízdního dokladu, budete muset zaplatit pokutu podobně jako v MHD. Impulzem k prosazení usměrněného nástupu cestujících byl přechod na brutto smlouvu, kde riziko příjmů nese objednatel, nikoli dopravce. Zjednodušeně řečeno, kraj zaplatí dopravci kompenzaci sjednanou ve smlouvě a dopravce odvede kraji všechny peníze, které od cestujících vybral.

Jihomoravský přístup se asi nejvíce podobá tomu polskému, kde lze jízdenky koupit pouze v prvních dveřích vlaku. Kritici poukazují zejména na to, že u průvodčího se bude tvořit fronta, a než si cestující jízdenku koupí, možná mu ostatní obsadí poslední volná místa. Na druhou stranu je však třeba dodat, že i v neobsazených stanicích lze označit jízdenku z předprodeje, případně je možné na některých místech využít jízdenkový automat. Jízdenku lze pořídit i elektronicky, přes aplikaci Poseidon nebo uživatelsky přívětivější Můj vlak, který bude nabízet jízdenky IDS JMK také. A vůbec – denně dojíždějící si beztak kupují předplatní jízdenky, takže těch se změna nedotkne. Zaznívají i názory, zda by nebylo vhodné vlaky na několika místech vybavit jízdenkovými automaty. Takové řešení by však nebylo nejlevnější, jelikož stroje by se musely vypořádat hned s několika tarify – IDS JMK pro vnitrokrajské cesty, ČD pro cesty za hranici kraje a do budoucna i státním SJT.


Na trati Žilina–Rajec je zaveden samoobslužný systém odbavení cestujících, v automatech si však koupíte pouze jízdenky pro danou trať a MHD Žilina. Při přestupu do jiného vlaku se pokladně nevyhnete. Rajec 7. 9. 2019 © Dominik Havel

Ještě více zodpovědnosti se klade na cestujícího ve Švýcarsku, kde nesou pověstné „oko“ skoro všechny vlaky. Cestující jsou odkázáni na jízdenkové automaty na zastávkách (případně novou mobilní aplikaci Fairtiq). V případě potíží se lze dálkově spojit s operátorem, který cestujícímu s nákupem jízdenky pomůže a obslouží dotykovou obrazovku za něho. Rakouské ÖBB vycházejí vstříc i cestujícím na vozíku a vždy jeden automat ve stanici je umístěn níže než ostatní. Zejména seniorům pomůže zjednodušený režim, ve kterém se automat snadno srozumitelnými otázkami, napsanými velkým a kontrastním písmem, ptá na základní údaje o cestě. O takovýchto chytrých automatech si však v Česku můžeme nechat jen zdát. V Pražské integrované dopravě jsou automaty plošně vybaveny pouze zastávky v nejbližším okolí Prahy a nově několik stanic v širším okolí (např. Nymburk hl. n., kde donedávna nebyl ani označovač). Podle PID je na vině mimo jiné cenová politika veřejné dopravy v Česku. Jízdenkový automat má určité fixní provozní náklady, které se z principu věci musí držet hluboko pod vybranou částkou. Pokud ale zlevněná jízdenka z Kolína do Nymburka stojí 4 Kč, těžko se tato podmínka naplňuje…


Dvě výšky automatů ÖBB, Wien Hbf 25. 2. 2018 © Dominik Havel

V některých zemích (např. Velká Británie) můžeme u vstupů na nástupiště potkat turnikety, díky nimž je cestující vpuštěn na nástupiště pouze s platnou jízdenkou, a zákazník se tak nemusí obávat, zda si koupil správnou jízdenku. Je však otázka, zda se tato nákladná investice vyplatí. Denně dojíždějící jsou turnikety spíše obtěžováni a tak jako tak je nelze považovat za bariéru proti černým pasažérům, protože ti si vždy najdou způsob, jak se do přepravního prostoru dostat. Revizorům ve vozidlech se nikdo nevyhne.

Je podle vás nutné zpřísňovat podmínky odbavení cestujících v Česku a na Slovensku? V jakých vlacích nebo na jakých tratích?

Co si myslíte o zavedení „usměrněného nástupu cestujících“ na linkách S2 a S3 IDS JMK? Existují vhodnější alternativy?

Znáte další způsoby odbavení cestujících na železnici?

Úvodní snímek: St. Gallen SBB, 16. 7. 2017 © Dominik Havel

Súvisiace odkazy